Dějiny anglické. Díl první

28.10.2022

Předně sluší podotknout, že číst češtinu z roku 1862 s jejími "zvláštnostmi" je rozkošný zážitek, ačkoliv nedovedu říct, zda nebudu mít následně určitou chvíli potíže s češtinou současnou. Rozkošný je ovšem především samotný výklad anglických dějin, tedy jejich konkrétní části, páně Macaulaye. A to z mnoha hledisek.

Macaulay si nebere servítky. Ačkoliv je jeho znalost dějin i práce starožitníka (ano, myslím historika) neoddiskutovatelná, zajisté nesnese srovnání s moderní prací historiků. Přesto má jeho kniha, aspoň soudě dle prvního dílu, mnoho co nabídnout i současným čtenářům. Neoddiskutovatelná je taktéž autorova určitá zaujatost, pýcha chvílemi koketující s povýšeností a neskrývané soudy plynoucí z jeho filozoficko-politického založení. Dějiny anglické by se tak daly spíš považovat za vydařený, velice dobře čtivý (chvílemi až beletristický, takový populárně naučný) komentář a vyprávění o historii Stuartovců, než přísně odbornou a objektivní historiografickou práci. Na druhou stranu, nejsem si jistý, že lze najít (v češtině už vůbec ne) jakoukoliv (v daném případě sedmidílnou) knihu pojednávající na 2000 stranách o Stuartovcích počínaje nástupem Karla I. na trůn a smrtí Viléma III. konče.

V díle prvním se krom úvodu k dějinám ostrova člověk snadno seznámí i s osobností Macaulaye. Jak řečeno, jeho vyprávění se velmi dobře čte. Velmi dobře čitelná je ona jeho zaujatost. Takže krom útokům proti kléru v podstatě jakéhokoli vyznání zaútočí na kohokoli, kdo vykazuje známky toryovského světonázoru. Není však toliko tvrdým soudcem, aby neocenil, že jakákoliv chyba, většinou ze strany církví, vyvolala okamžitou reakci pozdvihující anglickou zemi zase o stupínek výš. V okamžiku, kdy se Macaulay zaměřuje na jednotlivé osobnosti, je pak už na posouzení, kde hraničí objektivnost s jeho sympatiemi či antipatiemi. Z prvního dílu je za mě naprosto neocenitelná kapitola třetí, kde Macaulay porovnává anglické šestnácté století se svou současností poloviny století devatenáctého. Tahle část je čtenáři jednadvacátého věku velmi po chuti, neboť nakoukne na venkov, rozvoj měst, stav armády, námořnictva, rozvoj průmyslu i věd, stejně jako na silnice, cestování obecně či literaturu. Výborně napsaná kapitola, která čtenáři nabídne mnoho výjevů a kontrastů, jichž si dosud nevšiml. Kapitola stavějící minulost do velmi zajímavého srovnání se současností a končící krásným filozofickým zamyšlením. Je-li mnoho pravdy na Macaulayových slovech, že "jest přirozené, že nejsouce spokojeni s přítomností, činíme si příliš pěkné obrazy o minulosti", jsem docela zvědav jakými tahy svůj obraz stuartovské Anglie nadále vymaloval.