• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 10 knih

Nové komentáře u knih Thomas Babington Macaulay

Dějiny anglické. Díl třetí

„Nutno přiznat, že třetí díl Macaulayových Dějin byl vyčerpávající četbou. V negativním i pozitivním smyslu. V tom negativním pro náročnost staré češtiny, která svou formou dává s kanonádou Macaulayových výkladů opravdu zabrat. Náročné je i filtrovat autorovu (už) naprosto neskrývanou zaujatost a stranickost. To se nejvíce projevuje v zaslepeném obdivu k Vilémovi III., což je navrch zvýrazněno slepou záští vůči Jakubovi II. Stuartovce haní zcela nepokrytě. Zajímavý je pak kontrast, kdy naopak velmi kladně, jak se zdá, vnímá Jakubovy dcery Annu a Marii. Kladení toryů a whigů na opačné strany spektra ani nemá cenu u Macaulaye blíž zmiňovat. Nicméně pokud čtenář s úsměškem či zamračenou tváří odpustí autorovi jeho stranickost, dovolím si říct, že před ním vyvstane skvělá kniha pojednávající o závěrečném finále Stuartovských králů na anglickém trůně. Stejně tak, že detailněji zpracovanou poslední anglickou revoluci těžko pohledat. Třetí díl začíná představením osobnosti Viléma III. (jak řečeno, ne úplně objektivně), přechází v politicko-společenskou situaci na celém kontinentě a opravdu detailně se zabývá anglickým královstvím pod "tyranstvím" Jakuba II., který - podle Macaulayových slov - svou povýšeností a tupostí mohl dělat jedině chyby. Víc jak 350 stran se zaobírá prakticky pouhými třemi roky v dějinách anglického království; téměř den po dni, zajisté však týden po týdnu. A je-li Macaulay v něčem cenný, pak v oněch detailech občas prozářených beletristickým zaujetím (viz Vilémova výprava z Hollandu k anglickým břehům). Do detailu a na základě mnoha pramenů hovoří o rokování sněmů, spiklenců, obou komor parlamentu, kdy dokonce vypočítává kolik zástupců bylo pro a proti při jednotlivých hlasováních, či představuje jednotlivé osobnosti hrající větší nebo menší roli na tehdejším dění. Myslím si, že minimálně tento díl by si zasluhoval modernější překlad a zájem kohokoliv, kdo se zajímá o dějiny Anglie nebo dobu Stuartů, jejichž chybování vedlo k vzniku moderního pojetí konstituční monarchie, jak je známá dnes.“... celý text
— Kozel

---

Dějiny anglické. Díl druhý

„Macaulay je opravdu svébytný a zábavný vypravěč anglických dějin. Tuto skutečnost je nutno mít stále na paměti a knihu otevírat se zdravou skepsí a jistou opatrností. Ve druhém díle se čtenář podívá na nástup a většinu vlády Jakuba II. Stuarta. A především na to, jak si na něm Macaulay opravdu "zgustnul", přičemž se ho nezdráhá na několika místech doslova označit za tupce a vyobrazit jako naprosto neschopného, podlého, vypočítavého, zrádného zmetka, kterému je svědomí nebo věrnost neznámým pojmem. Možná víc, než by bylo spravedlivo. Stuartovci se holt moc popularitě a dobrým zápisům nikdy netěšili. Ačkoliv jejich vláda a dějinný přínos není tak přímočarý a černý jako Macaulayovo pojetí. Krásně to vyplývá i z autorovy tendence všechno svádět na torye, jejich představitele přímo tupit, a naopak whigy, tou dobou krutě utlačované, vyzdvihovat. Jak řečeno, Macaulayovy výklady nutno číst poněkud s opatrností=o) Vědom si těchto rizik, je možno pro čtenáře dozvědět se mnoho zajímavostí dějin anglického 17. století, které stojí za pozornost. Především co se politiky a náboženských bojů týče. Macaulay dá nahlédnout do životů a historie rebelů jako Oates a Dangerfield, Argyle s Monmouthem nebo státních "ďáblů" Clarendona s Tyrconellem či ještě "dábelštějšího" soudce Jeffreyse, přičemž část věnující se Krvavým porotám, aneb králově pomstě, i soudcově osobnosti patří mezi ty nejzajímavější. A nejdetailněji popsané; což platí taktéž o popravách aktérů vzpour. Čas od času nabídne zajímavé pohledy jako třeba na hřbitovní část kostela sv. Petra v Toweru, do poznámek o zdrojích, z nichž čerpal, nebo spekulace co a jak měl Jakub učinit, aby se nevydal cestou do pekel vedoucí ke ztrátě trůnu, důstojnosti ve své současnosti a v budoucnosti dalších generací. Druhý díl pak vrcholí irskou otázkou. Na základě Jakubových slov, že "jest v Irsku dílo, kterého žádný Angličan nevykoná", rozehrává Macaulay nábožensko-politické drama irské, které vedlo nejen k pádu Jakuba II. Stuarta, ale dodnes zní ozvěny onoho dramatu. Jsem už teď docela zvědavý, jak se Macaulay chopil pádu Jakuba II. a následujícího dění. Protože byl autorem schopným čtenáře zaujmout, poslední slova druhého dílu slibují věci velké. Protože "u velikém strachu začínali se lidé ohlížeti po pomoci; a brzo utkvěly všecky zraky na muži, na nějžto řídké sběhnutí se osobních vlastností a nahodilých okolností ukazovalo jako na vykupitele." Tím byl samozřejmě Vilém III. Oranžský. O něm zase jindy.“... celý text
— Kozel

---

Dějiny anglické. Díl první

„Předně sluší podotknout, že číst češtinu z roku 1862 s jejími "zvláštnostmi" je rozkošný zážitek, ačkoliv nedovedu říct, zda nebudu mít následně určitou chvíli potíže s češtinou současnou. Rozkošný je ovšem především samotný výklad anglických dějin, tedy jejich konkrétní části, páně Macaulaye. A to z mnoha hledisek. Macaulay si nebere servítky. Ačkoliv je jeho znalost dějin i práce starožitníka (ano, myslím historika) neoddiskutovatelná, zajisté nesnese srovnání s moderní prací historiků. Přesto má jeho kniha, aspoň soudě dle prvního dílu, mnoho co nabídnout i současným čtenářům. Neoddiskutovatelná je taktéž autorova určitá zaujatost, pýcha chvílemi koketující s povýšeností a neskrývané soudy plynoucí z jeho filozoficko-politického založení. Dějiny anglické by se tak daly spíš považovat za vydařený, velice dobře čtivý (chvílemi až beletristický, takový populárně naučný) komentář a vyprávění o historii Stuartovců, než přísně odbornou a objektivní historiografickou práci. Na druhou stranu, nejsem si jistý, že lze najít (v češtině už vůbec ne) jakoukoliv (v daném případě sedmidílnou) knihu pojednávající na 2000 stranách o Stuartovcích počínaje nástupem Karla I. na trůn a smrtí Viléma III. konče. V díle prvním se krom úvodu k dějinám ostrova člověk snadno seznámí i s osobností Macaulaye. Jak řečeno, jeho vyprávění se velmi dobře čte. Velmi dobře čitelná je ona jeho zaujatost. Takže krom útokům proti kléru v podstatě jakéhokoli vyznání zaútočí na kohokoli, kdo vykazuje známky toryovského světonázoru. Není však toliko tvrdým soudcem, aby neocenil, že jakákoliv chyba, většinou ze strany církví, vyvolala okamžitou reakci pozdvihující anglickou zemi zase o stupínek výš. V okamžiku, kdy se Macaulay zaměřuje na jednotlivé osobnosti, je pak už na posouzení, kde hraničí objektivnost s jeho sympatiemi či antipatiemi. Z prvního dílu je za mě naprosto neocenitelná kapitola třetí, kde Macaulay porovnává anglické šestnácté století se svou současností poloviny století devatenáctého. Tahle část je čtenáři jednadvacátého věku velmi po chuti, neboť nakoukne na venkov, rozvoj měst, stav armády, námořnictva, rozvoj průmyslu i věd, stejně jako na silnice, cestování obecně či literaturu. Výborně napsaná kapitola, která čtenáři nabídne mnoho výjevů a kontrastů, jichž si dosud nevšiml. Kapitola stavějící minulost do velmi zajímavého srovnání se současností a končící krásným filozofickým zamyšlením. Je-li mnoho pravdy na Macaulayových slovech, že "jest přirozené, že nejsouce spokojeni s přítomností, činíme si příliš pěkné obrazy o minulosti", jsem docela zvědav jakými tahy svůj obraz stuartovské Anglie nadále vymaloval.“... celý text
— Kozel

---

---

Lord Clive

„Robert Clive byl fascinující osobnost. Obyčejný úředník East India Company ve věku 25 let a bez jakýchkoli vojenských znalostí a zkušeností, který trpěl depresemi, se ukázal být geniálním vojevůdcem a politikem, který si dokonale osvojil veškeré lsti a úskoky orientální diplomacie. Mě nejvíce zaujala jeho třetí mise v Indii, kdy svými reformami omezil obohacování úředníků a vojáků Východoindické společnosti. Nadělal si přitom mnoho nepřátel a vrátil se domů chudší, než když odjížděl. Autorova esej je objektivní a často kritická. "Clive se dopustil velikých chyb a nepokusil jsem se je zastírat. Ale jeho chyby, vyvažují-li se jeho zásluhami, a když se na ně díváme ve spojení s jeho svody, zdá se, že nezbavují ho čestného místa v úctě potomstva."“... celý text
— braunerova