Dějiny anglické. Díl první přehled
Thomas Babington Macaulay
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486015/bmid_dejiny-anglicke-xwW-486015.jpg
4
1
1
Nejproslulejší práce Thomase Babingtona Macaulaye vyšla v roce 1848. Přístup Lorda Macaulaye k psaní Dějin byl ve své době velmi novátorský. Vědomě spojoval malebný, vyprávěčský styl klasických starověkých historiků s věcným pohledem svých předchůdců z 18. století. Aplikoval tak vlastní postup, který vytyčil ve své "Eseji o dějinách", kterou publikoval v roce 1828. Dějiny anglické se proslavily svou prózou a sebevědomým, někdy dogmatickým důrazem na progresivní model anglických dějin. Model, který Macaulay přijal, se někdy nazývá whigovským výkladem dějin. Autorův výklad byl pozdějšími historiky mnohokrát kritizován za svou jednostrannost a samolibost. Macaulay zacházel i tak daleko, že historické postavy, s nimiž nesouhlasil, prezentoval jako padouchy. A naopak své oblíbence heroizoval. Natolik, že například Viléma III. zbavil jakékoliv zodpovědnosti za masakr v Glencoe roku 1692. V českém vydání vyšla kniha v sedmi dílech pod redakcí a překladem Vácslava Zeleného. První díl pojednává od nejstarších dějin po restauraci Stuartovců.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1862 , I. L. KoberOriginální název:
The History of England from the Accession of James the Second, 1848
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny anglické. Díl první. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Nikdo není schopen k vládě nad velkými říšemi, kdo se zdráhá odepříti něco té hrstce lidí, kteří k němu mají přístup, pro dobro těch mnohých, kterých nikdy nespatří.“
„Chceme-li s prospěchem poznati dějiny předků svých, musíme se stále míti na pozoru, bychom, jakož se přirozeně stává, se nedali mámiti dobře známými jmény rodin, míst a úřadů, a nesmíme nikdy zapomínati, že země, o které čteme, jest země docela jiná než ta, v nížto žijeme.“
Kniha Dějiny anglické. Díl první v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
Autorovy další knížky
| 1925 |  Lord Clive |
| 1899 |  Úvahy historické a literární |
| 1910 | John Hampden |
| 1862 |  Dějiny anglické. Díl první |
| 1862 | Dějiny anglické. Díl druhý |
Předně sluší podotknout, že číst češtinu z roku 1862 s jejími "zvláštnostmi" je rozkošný zážitek, ačkoliv nedovedu říct, zda nebudu mít následně určitou chvíli potíže s češtinou současnou. Rozkošný je ovšem především samotný výklad anglických dějin, tedy jejich konkrétní části, páně Macaulaye. A to z mnoha hledisek.
Macaulay si nebere servítky. Ačkoliv je jeho znalost dějin i práce starožitníka (ano, myslím historika) neoddiskutovatelná, zajisté nesnese srovnání s moderní prací historiků. Přesto má jeho kniha, aspoň soudě dle prvního dílu, mnoho co nabídnout i současným čtenářům. Neoddiskutovatelná je taktéž autorova určitá zaujatost, pýcha chvílemi koketující s povýšeností a neskrývané soudy plynoucí z jeho filozoficko-politického založení. Dějiny anglické by se tak daly spíš považovat za vydařený, velice dobře čtivý (chvílemi až beletristický, takový populárně naučný) komentář a vyprávění o historii Stuartovců, než přísně odbornou a objektivní historiografickou práci. Na druhou stranu, nejsem si jistý, že lze najít (v češtině už vůbec ne) jakoukoliv (v daném případě sedmidílnou) knihu pojednávající na 2000 stranách o Stuartovcích počínaje nástupem Karla I. na trůn a smrtí Viléma III. konče.
V díle prvním se krom úvodu k dějinám ostrova člověk snadno seznámí i s osobností Macaulaye. Jak řečeno, jeho vyprávění se velmi dobře čte. Velmi dobře čitelná je ona jeho zaujatost. Takže krom útokům proti kléru v podstatě jakéhokoli vyznání zaútočí na kohokoli, kdo vykazuje známky toryovského světonázoru. Není však toliko tvrdým soudcem, aby neocenil, že jakákoliv chyba, většinou ze strany církví, vyvolala okamžitou reakci pozdvihující anglickou zemi zase o stupínek výš. V okamžiku, kdy se Macaulay zaměřuje na jednotlivé osobnosti, je pak už na posouzení, kde hraničí objektivnost s jeho sympatiemi či antipatiemi. Z prvního dílu je za mě naprosto neocenitelná kapitola třetí, kde Macaulay porovnává anglické šestnácté století se svou současností poloviny století devatenáctého. Tahle část je čtenáři jednadvacátého věku velmi po chuti, neboť nakoukne na venkov, rozvoj měst, stav armády, námořnictva, rozvoj průmyslu i věd, stejně jako na silnice, cestování obecně či literaturu. Výborně napsaná kapitola, která čtenáři nabídne mnoho výjevů a kontrastů, jichž si dosud nevšiml. Kapitola stavějící minulost do velmi zajímavého srovnání se současností a končící krásným filozofickým zamyšlením. Je-li mnoho pravdy na Macaulayových slovech, že "jest přirozené, že nejsouce spokojeni s přítomností, činíme si příliš pěkné obrazy o minulosti", jsem docela zvědav jakými tahy svůj obraz stuartovské Anglie nadále vymaloval.