Dějiny českých pikartů a adamitů
Josef Dobrovský
Stať, v originále nazvaná Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten, vyšlá původně v Aktech Královské české společnosti nauk, vyšlá samostatně k 150. výročí autorova úmrtí. Jedná se o vyvrácení dvou dobových iluzí - že východočeští blouznivci (marokáni, nebo také děti čistého živého), jsou deisté ve smyslu deismu Voltairova, Lessingova a Herderova; a o iluzi, že tito, stejně jako kdysi čeští bratří, mají něco společného s adamitskými orgiemi. Ústřední tezí je to, že čeští pikarti nemají nic společného s Pikardií, ale s beghardy a že adamité nemají s opravdovým pikartstvím a s jednotou českých bratří nic společného. S předmluvou Františka Palackého, poznámkami autora a doslovem překladatele.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1978 , OdeonOriginální název:
Geschichte der böhmischen Pikarden und Adamiten, 1788
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
náboženství středověk sekty náboženský fanatismus osvícenství kacířství, hereze adamitéAutorovy další knížky
1936 | Dějiny české řeči a literatury |
1940 | Podrobná mluvnice jazyka českého v redakcích z roku 1809 a 1819 |
1963 | Českých přísloví sbírka |
1978 | Dějiny českých pikartů a adamitů |
1953 | Výbor z díla |
Arcidílko Josefa Dobrovského, plné osvícenské ironie i hluboce humánního soucitu s oběťmi „tmářství" a „barbarství". Čteno jednoho slunného jarního dne na trávníku na Malostranské. :)
Obsah v pár větách: všechny hereze měly společnou nevíru v eucharistii. Pikarti byli zpočátku frakcí táboritů, načež je Žižka začal pronásledovat a oni se transformovali v adamity.
Pokud měl čtenář nějaké iluze o valdenských, beghardech, pikartech a adamitech, četbou se jich zaručeně zbaví. Dozví se, že beghardi olupovali či mrzačili katolíky a zapalovali jim domy. Když je v Praze laskavě přijala královna Žofie, odplivovali si před svátosti oltářní, neuznávajíce přítomnost Krista v hostii. Pikarti mezi tábority zase rozhlašovali, že zabijí kněze, který bude sloužit mši v ornátu. K tomu ničili monstrance, prodávali mešní kalichy, pošlapávali a pálili hostie a posmívali se věřícím jdoucím do kostela. Adamité v noci přepadali okolní vesnice, vraždili obyvatele a vypalovali domy. Pouze pro Jednotu bratrskou má autor vřelé sympatie a očišťuje ji z pověrečných pomluv, například že bratří jsou posedlí ďáblem.
Pokud jde o chování katolické strany, Dobrovský protestuje proti urážkám cudné Jednoty bratrské a upozorňuje na její klidnou otevřenost a bezúhonnost: „Bylo nutné vyhlásit je za pokrytce, neboť jak jinak mohli tak ohavní kacíři vést mravný život?“
Husitům vyčítá, že Jan Žižka upálil 50 pikartů a ostatní táboři 25 v Kolokotech. Především ale líčí smutný příběh Martina Húsky, kazatele, který argumentoval (!), že Kristovo tělo nemůže být v hostii, protože dlí v nebi. Na útěku z Prahy byl zajat, vsazen do klády, pak převezen do dvou vězení, mučen katem (jeho bok byl prý sežehnut až k vnitřnostem) a nakonec se svým druhem na Žižkův rozkaz upálen v sudu.
Zábavná sbírka, tihle křesťané.
* „Rádo se věřilo čemukoliv zlému o kacířích, kteří byli v nenávisti, aniž se hledělo na jejich způsob života, prostě proto, že to byli kacíři, kteří opovrhovali církví a hierarchií a nechtěli ji poslouchat.“ (Josef Dobrovský)
* „V Kostnici nás obviňovali ze čtyřiceti bludných článků, a vy (= pražané) nám (= táboritům) jich předepisujete více než sedmdesát.“ (Václav Roháč)