Dějiny ruské revoluce

27.06.2022

Velice krásná odborná práce amerického historika polského původu Richarda Pipese. Neotřelý, a přesto pravdivý pohled na ruskou říjnovou revoluci v Rusku 1917. Správně Pipes určil, že jedním z prvopočátků vzestupu bolševiků, hlavně díky jejím představitelům, kteří dokázali přesvědčit dělníky, že se v socialismu mohou mít lépe, je již na počátku 20. století, kdy Carské Rusko bojuje se svými vlastními vnitřními problémy, a kdy své problémy již kvůli svému až škodlivému konzervatismu nemůže vyřešit. Čehož nakonec bolševici využili v říjnu (respektive v listopadu) po pádu Kerenského vlády, zmocnili se vlády v Rusku a lidé to ani nezaznamenali jelikož to považovali pouze za rekonstrukci vlády. A v závěrečné části Pipes upozorňuje na ekonomický propad Ruska a jeho celkový propad za bolševické vlády.

14.12.2020

Velmi kvalitní práce, bohužel v ní chybí klíčové kapitoly o zkušenostech s proletářskou autonomií sovětů, která probíhala mezi únorovou a říjnovou revolucí. Pohled na ruskou revoluci je spíše konzervativní.

15.09.2020

Objevné, zajímavé, většinou čtivé (napínavé), ale místy příliš hutné – na knize je vidět, že je kratší verzí původně násobně objemnějšího textu. Opakovaně mě zarážely zcela zjevně nelogické formulace/dedukce. Příklad:

„O státní zaměstnání se ucházely celé davy. V prvním roce komunistické diktatury byl počet úředníků o třetinu vyšší než v roce 1913. I když v tomto období železniční doprava poklesla na pětinu svého výchozího stavu, počet železničních dělníků zůstal stejný – byrokratický aparát železnice se tedy zvýšil o 75 %. Celkově se od roku 1917 do poloviny roku 1921 počet vládních zaměstnanců zvýšil pětinásobně – z 576 000 na 2,4 milionu.“

Pominu-li nepochopitelnou záměnu dělníků a úředníků, logicky to nedává smysl. Počet železničních dělníků zůstal fakticky stejný, jen v poměru k útlumu dopravy se relativně navýšil, ale autor to podává tak, jako by se fakticky zvýšil počet „úředníků“. (A pokles vytížení na 20 % = nárůst byrokracie o 75 %? To je taky hodně kreativní matematika.) No prostě absolutní blábol. Člověk pak neví, jestli mu může věřit další uváděné údaje. Jestli k počtu 2,4 milionu úředníků došel podobnou dedukcí, potěš pánbůh…

Taková nepreciznost je u historika – tím spíš, že z jeho stylu je cítit trochu pyšná pompéznost ve stylu „píšu nejzásadnější knihu o ruské revoluci, co kdy byla napsána“ – naprosto nepřijatelná. Kdyby to byl výstřelek, budiž, ale na takovéhle logické nesrovnalosti jsem v knize narazil opakovaně.

Perlou těchto dedukcí je v závěrečných úvahách na str. 378 výpočet počtu obětí revoluce nikoliv na základě skutečných údajů o ztrátách, resp. o úbytku počtu obyvatel mezi lety 1917 – 1922, nýbrž odečtením ztrát (boje, epidemie, emigrace, hladomor) od „odhadu ruských statistiků“ o tom, kolik by Rusko mělo obyvatel v roce 1922 „při normálním vývoji“, který očividně nenastal. Touto fascinující dedukcí dochází k tomu, že ruská revoluce měla ne 12,7 mil., ale 23 mil. obětí, a tím pádem 2,5× víc, než čítají všechny oběti 1. světové války. Senzační!

Může to být blbým překladem? Těžko.
Text také obsahuje mnoho překlepů.
Jinak skutečně velmi zajímavé čtení.

19.07.2020

Pakliže chcete vědět o bolsevicich vic nez jen to, ze jsou pakáž, tak tohle je ta kniha. Na to, kolik obsahuje informaci, je to vlastne utla knížka. Protoze je ohromne zajimava a skvele napsaná. Od popisu predrevolucniho a nasledne predrijnoveho Ruska, ktere nabidlo Leninovi a jeho bandě skvělé (a jedine možné) prostředí pro vykonání vsech svych fantasmagorií a hrůz, které jsou pak v cele knize nalezite popsany. Vcetne vlivu na mezivalecnou Evropu.
Tohle je naprosto povinná cetba.

11.01.2020

Hodně zkrácená verze angl. vydání.

05.08.2019

„Každý komunistický zástupce v parlamentu si musí uvědomit, že nebyl zvolen proto, aby vykonával vůli svých voličů, ale že je agitátorem strany vyslaným do nepřátelského tábora s cílem plnit její rozhodnutí. Komunistický zástupce se nezodpovídá amorfní mase voličů, ale své legální či ilegální komunistické straně.“
Rezoluce 2. kongresu Kominterny.

„Úkolem soudnictví je uzákonění teroru.“
Lenin o soudech.

„Jejich smrti bylo zapotřebí“.
Trockij o masovém vraždění.

Komunismus je zrůdnost, zlá a strašlivá ideologie. Vždy mě nějak podivně fascinovalo, že stále a stále existují lidé, kterým není trapné, navzdory všem těm mrtvým, argumentovat ve prospěch komunismu a korunu této snaze nasazuje ona zvláštní sorta inteligentů používající věty typu: „zatím to nikde nebyl ten pravý a skutečný komunismus, jinak by to určitě fungovalo“. Tím jakoby říkají „jen já vím jak to udělat lépe (a radostněji)". Těchto lidí, rádoby diktátorů, se děsím nejvíc. Jejich skrytou touhou je převychovat (násilím) člověka, vytvořit ideální bytost, žijí v podivné iluzi, že oni sami nejlépe „vědí“ co je pro lidi dobré, „věděli“ to tehdy a „vědí“ to i dnes. Možná, kdyby si něco přečetli o „vězňově dilematu“, třeba by pochopili, že tudy cesta nevede. Těch sto miliónů mrtvých, obětí komunistů, budiž dokladem, že to nikdy fungovat nemůže a nebude.

Je zvláštní, že s extrémními projevy nacismu a fašismu jsme se jako společnost poměrně slušně vyrovnali, západní hlídací psy demokracie dnes vidí nacismus a fašismus i tam kde objektivně nejsou a nápadně často přehlížejí projevy extrémního komunismu a extrémní levice.

Kniha je fascinující a je jedna z nejpůsobivějších, které jsem letos četl. Popisuje jednu z nejzásadnějších událostí 20. stol. Text je nesmírně čtivý až ironický a chápu některé kritiky poukazující na autorovu zřejmou neobjektivitu. Přesto toto, až sarkastické, odlehčení považuji knihu za extrémně přínosnou a užitečnou. V plné nahotě ukazuje zlo a nenávist komunistů. Popisuje jejich nástup a upevňování moci, politický propletenec událostí, zahraniční souvislosti. Vyvrací mnohé mýty (např. o tom jak moc byla revoluce vlastně „dělnická“). Byla to pouze a jedině inteligence, toužící po moci, která chtěla změnu režimu, a nikoli nenávist k Carovi, nýbrž jeho slabost a nerozhodnost byla příčinou jeho pádu. Malá hlasitá menšina, autoritářská inteligence plná nenávisti. Autor se nebojí kontroverze, kritizuje západní vlády za nápadnou nečinnost během onoho kritického roku 1917 a ukazuje tak, jak byla doba těsně kolem konce 1. sv. války enormně politicky a společensky komplikovaná. Ze čtení některých odstavců až mrazí. Ukazuje pokrytectví bolševiků a socialistů a čirou, nezkalenou naivitu tehdejší protestující inteligence. Komentář se mi píše celkem obtížně, tolik různých dojmů, tolik zajímavých myšlenek, to nelze zkoncentrovat do několika málo vět.

Autor si v od počátku nebere servítky, v úvodu silně a brutálně kritizuje tehdejší aktivistickou inteligenci, dle něj to byli právě oni, kdo umožnil nástup komunistů k moci, aby následně „splakali nad výdělkem“, jakmile zjistili, že komunisté se o moc nehodlají dělit (a nakonec byli často rádi, že vůbec přežili).

Dále se zamýšlí nad schopností demokratických a liberálních systémů vypořádat se s podobnou hrozbou. Tohle je naneštěstí na delší úvahu a v komentáři na to nezbývá místo, byť jsou to nesmírně zajímavé a důležité myšlenky.

V textu je zachycen detailní popis řetězce událostí revoluce. Autor ukazuje v podstatě den po dni událost po události, které vedli k ustanovení moci bolševiků. Nelegální chování, ohýbání práva, pochybná hlasování, vše za účelem soustředit moc do rukou Lenina a Trockého. Budiž tohle příkladem dalším generacím. Zarážející a zároveň fascinující je téměř lineární a nepřerušený sled událostí, které vedly u ustavení toho hrůzného režimu. Skoro jsem nabyl dojmu, že kdyby jediná z těch událostí nenastala, kdyby snad jedno jediné „hlasování“ různých komisí a sovětů dopadlo jinak, v neprospěch Lenina a Trockého, revoluce by se snad nekonala a hrůzovláda by se neuchytila. Zdánlivě stačilo přitom tak málo, jedno jediné „správné“ rozhodnutí tehdejší legitimní vlády. Je to však zřejmě jen naivní a zbožné přání. Komunisti měli tehdy naneštěstí všechen čas světa.

Autor na dobových citacích z deníků a dalších dokumentů dokazuje, že komunisti skutečně byli lidské zrůdy a na této zrůdnosti a za pomoci zkažené ideologie vystavěly celý svůj strašlivý režim. Zkažená ideologie, která, jako nějaká hororová stvůra, všemožně se maskujíc, svá chapadla dodnes roztahuje po světě. V závěru argumentuje, že příčina komunistického puče netkví primárně v marxistických idejích, ale v autoritářských jednotlivcích bažících po moci. Marxismus jim jen poskytl rámec, modus operandi. Přesto se domnívám, že komunismus je zhoubná ideologie, napadající lidský mozek jako jakýsi nakažlivý mentální virus.

Závěrečný odstavec pak dává jistou naději do budoucna, i přes dnešní rozpolcenost světa.

Na konec jedna perla:

„Rudý teror dal lidem jasně najevo, že v režimu, který nemá zábrany odsuzovat nevinné, nedává člověku nevina záruku, že přežije; jediná naděje spočívala v naprostém popření sebe sama společně s fatalistickým přijímáním všeho, co přijde. Jakmile byla společnost rozbita na shluk jednotlivých lidských atomů, které se bojí upoutat na sebe pozornost (jednotlivcům šlo výhradně o fyzické přežití), přestalo záležet na tom, co si kdo myslel, protože vláda měla celou sféru veřejného dění sama pro sebe. Pouze za těchto podmínek je možné, aby si pouhých pár tisíc lidí zotročilo přes sto miliónů svých spoluobčanů.“

Doporučuji všem, rozhodně stojí za přečtení, i pokud se o historii příliš nezajímáte.

Výborná, čtivá, historickofaktická kniha se širokým záběrem. Já ji nedočetl, naháněly mi hrůzu ty hromady mrtvol, lidská bezcitnost v přímém přenosu a osud velkého národa v rukou lidí s diagnózou jistě z ranku psychopatologie....brrrr

21.09.2018

Americký historik Richard Pipes, pôvodom Poliak z Těšína tohto roku v požehnanom veku zomrel a mne nedalo nesiahnuť po jeho najlepších knihách. Jednou z nich je i spektakulárny popis boľševickej revolúcie v Rusku. Musím uznať, že sa jedná o jedno z najlepších pojednaní na túto tému dostupných na našom trhu. V tejto knihe nečakajte popisnú ale skôr analytickú históriu, nie nudné letopočty ale predovšetkým kauzálne súvislosti jednotlivých udalostí. Kto sa zaujíma o históriu 20. storočia, ruskú revolúciu nemôže vynechať- celé storočie ovplyvnila zrejme najviac, dokonca mala priamy vplyv na nástup nacizmu v Nemecku. Tu je schovaný kľuč nielen k dejinám celého 20. storočia ale i k súčasnosti.

18.12.2017

Povinná literatura na olomoucké politologii. Tomu také odpovídá Pipesův světonázor. Jako někdejší poradce Ronalda Reagana měl samozřemě na Rusko a jeho dějiny poměrně vyhraněný názor a přestože se publikace snaží o jistou objektivitu, některé relativně klíčové kapitoly bolševické revoluce (sovětská demokracie za Kerenského, machnovské hnutí na Ukrajině, Kronštadtské povstání atd.) jsou v knize načrtnuty jen velmi stručně.

Výběr pro autora důležitých témat pak vytváří z ruské revoluce úplně jiné poučení, než kdybychom byli obeznámeni například s rozdílem mezi komunisty a "komunisty", přičemž ti druzí ty první (a o tom se v knize také moc nepíše) zvesela posílali do gulagu.

08.07.2015

Historicky nejspíš věrné, dozvěděl jsem se spoustu věcí, o kterých jsem neměl tušení. Ale prokousat se s tím teda nebylo vůbec jednoduché.

09.01.2014

Výborná kniha, skvěle popisuje důležitou část historie nejen Ruska, ale potažmo i celosvětových událostí. Tuto knihu rozhodně doporučuji přečíst, zajímavým způsobem vtáhne čtenáře do tehdejší doby. Občas sice autor přeskakuje, ale i tak je kniha úžasná.