Rusko za starého režimu přehled

28.11.2024

Tohle je bez nadsázky jedna z těch knih, která čtenáři otevře úplně nové obzory. Pokud si kladete otázky, proč se Rusko chová, tak jak se chová, proč je takové, jaké je, proč je taková propast mezi Západem a Ruskem, proč Západ Rusku nerozumí, a proč mu vlastně ani rozumět nemůže, tady naleznete odpovědi. Nebo alespoň podstatnou část odpovědí. Tady je jádro, tady je úhelný kámen. Práce je to zcela vyčerpávající a monumentální, jen nemnoho západních autorů se může pochlubit podobnou úrovní odbornosti, kterou zde předkládá Pipes. Text je zcela mimořádný, napsán, pro mnohé jistě překvapivě, před půl stoletím, přesto nezestárl ani o fous. Ve svých vývodech a závěrech lehce překonává i mnohem novější práce. Pokud si chcete přečíst jednu knihu na téma politická historie Ruska, tak právě tuto.

Autor svou analýzu zahajuje geografickou charakteristikou Ruska, aneb jak prostředí a geografická poloha Ruska formovala charakter Rusů. Již jen tento poměrně krátký úvod je zcela dech beroucí, hloubka analytického vhledu značná a zcela jasně předznamenává mimořádnou kvalitu dalšího výkladu.

Následuje hlavní část textu, tedy přehled politických dějin Ruska. Text je rozčleněn do tematických kapitol. Zvláštní pozornost je věnována původu patrimoniálního systému, v podobě, v jaké se vyvinul právě v Rusku, a jeho dopadům na společnost, vládu a stát, v celé šíři souvislostí. Historie je to hluboká, počátky lze vystopovat až do období vikingské expanze a prvopočátkům Kyjevské Rusi. V dalších částech se v podobném duchu věnuje hlavním složkám ruské společnosti: venkovanům / rolníkům, dvorjanům, neboli ruské šlechtě, státní správě, městskému obyvatelstvu, buržoazii, církvi – jako neautonomní části státní správy, a v neposlední řadě nešťastné a tragické ruské inteligenci. Popisuje v podstatě společnost tvrdě rozdělenou do neprostupných kast. Poslední část je výmluvně nazvaná „Směrem k policejnímu státu“, a shrnuje proměny společnosti v posledním období carismu směrem k despocii. Časově text pokrývá období od počátků vikingské expanze, přes formaci Kyjevské Rusi, po období cca poslední čtvrtiny konce devatenáctého století.

Text ve svých závěrech pomáhá vysvětlovat chování Ruska na mezinárodní scéně. Ukazuje původ veškeré té pověstné ruské zaostalosti, v různých oblastech státu a společnosti a v plné nahotě. Důsledky dlouhého historického vývoje jsou děsivé a vidíme je dnes z první ruky. Text má zcela zásadní přesah do současnosti. Nabízí odpovědi na otázky ohledně původu všemožných státních, kulturních a společenských patologií tamní společnosti, např. chronické absence práva a právního státu, neúcty k soukromému vlastnictví, stejně chronického nedodržování dohod – nejen mezinárodních. Vysvětluje původ ruské fascinace kolektivismem. Vysvětluje též nezájem, nebo velmi malý zájem, o budování státní a občanské infrastruktury a vytváření sítě fungujících občanských služeb, nebo třeba také pověstné lhaní a patologickou obsesi územní expanzí, hluboce imperialistického modu operandi. Prorocky vysvětluje vznik a původ současného systému oligarchů, a zároveň jejich až absurdně slabé postavení tváří v tvář moci nejvyššího despoty, cara / prezidenta. Vysvětluje pověstnou neúctu k lidskému životu, zjevné opovržení humanismem a fascinaci agresivitou a násilím, a zároveň původ oné ikonické a historické schopnosti a zdroje národní hrdosti Rusů doslova rýt držkou v hlíně – ruština proto má i speciální slovo. Vysvětluje chronickou úplatnost státní správy a odmítání jakékoliv, i minimální, participace ruského lidu na politickém procesu. Vysvětluje touhu ruského lidu po postavě silného hegemona, despoty, cara / prezidenta. Zároveň jasně dokládá předurčenost a inklinaci Ruska a ruského národa k despotickému a tyranskému způsobu vlády. Tato náklonost k totalitarismu je neměnná, znovu a znovu se probouzí, přes existenci reformních období a občasných, periodicky se opakujících snah o liberalizaci společnosti, a je hluboce historická, s kořeny ve staletích a staletích patrimoniálních vztahů mezi prostým lidem / venkovany a jejich otcovským majitelem, zvláštním způsobem uctívaným polobožským a téměř zbožštěným, „Gosudarem“, „Baťuškou“, Carem.

Ve zkratce kniha poskytuje odpověď např. na základní otázku, proč mají Rusové raději své atomové bomby, rakety, atomové ponorky a hypersonické střely, než např. vodovod s pitnou vodou, splachovací záchody, kvalitní občanské služby a právní stát obecně. A kde že je to původ této mentality.

Komentář jsem pojal trochu jako kritiku Ruska, nicméně kniha je to skvělá a čtení fenomenální. Všechny ty historické spojitosti a souvislosti jsou naprosto fascinující, text je analytický a mimořádně pronikavý. Autor nehodnotí, nemoralizuje, pouze objektivně popisuje historickou realitu a jasně dokládá neotřesitelnou a nezměnitelnou kontinuitu vykonávání ruské politické moci, kontinuitu ruské mentality, bez ohledu na to, zda vládl car, bolševici, nebo nyní prezident. Na pojmenování nezáleží, systém je stále stejný a neměnný. U nás pravděpodobně nejlepší práce na dané téma. Zájemcům o politickou historii Ruska jednoznačně doporučuji.

27.06.2022

Jedno z nejskvostnějších děl amerického historika polského původu Richarda Pipese. Pipes v této knize skvěle popsal příčiny, které ovlivňovaly Rusko od jeho vzniku do jeho současné podoby. Je považován za jednoho z nejvýznačnějších historiků své doby, což mu nakonec vyneslo křeslo poradce amerického prezidenta Ronalda Reagana v jeho prvním funkčním období pro záležitosti střední a východní Evropy. Hned v úvodní kapitole se Pipes věnuje přírodním podmínkám Ruska a poukazuje na to, že jeho půda není převážně vhodná k zemědělským pracím. V další části popisuje důvody, proč se stalo patrimoniálním státem (dlouhá doba pod mongolskou nadvládou). Dále poté popisuje jednotlivé struktury obyvatel: šlechta, která nemá ambice vzdorovat carovi, absence měst, církev jako instituce spravovaná carem a stav rolníků, na rozdíl od západní Evropy, je téměř pořád stejně bídně. V závěrečné části se pak věnoval krátce ruské inteligenci a jejím bojem a carským státem, kterým se měnil na stát policejní, jehož praktiky poté zdokonalili až komunisté. Četba aktuální i pro dnešní čas.