Dekameron
Giovanni Boccaccio
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/169874/dekameron-169874.jpg
4
1609
1609
Píše se rok 1348 a ve Florencii vypukla morová epidemie, proto deset mladých lidí prchá na venkov a čas si krátí vyprávěním žertovných milostných příběhů– to je rámec Bocciacciova vrcholného díla. Tento cyklus sta novel se zařadil do zlatého fondu světové literatury. ilustrace tvoří reprodukce uměleckých děl vzniklých od středověku až po období baroka jazykově a stylisticky nápaditý překlad Radovana Krátkého ... celý text
Přidat komentář
Některé z příběhů byly velmi zajímavé a poutavé, některé méně. Jako oddechové čtení však tuto knihu velmi vřele doporučuji!
Když, nám o tom poprvé vyprávěla učitelka ve škole, tak mě to přišlo zajímavé a rozhodl jsem si pak knížku pořídit a přečíst. Ne každý příběh a téma je perfektní, vtipné a bezchybné, některé jsou opravdu nudné a vlečou se, ale těch špatných je opravdu minimum. Ty lepší nebo výborné, pak připravují velmi kvalitní a zábavné čtení, které i při druhém čtení neomrzí.
Poprvé jsem ji četla, když mi bylo dvanáct, protože se nechtěla číst ségře a musela ji mít ve čtenářském deníku. Od té doby ji čtu pravidelně.
Moc se mi do čtení této knihy nechtělo, ale byla jsem mile překvapena. Spousta příběhů mě donutila se zamyslet nad jejich podstatou. Podle mého názoru je dobře, že tato kniha je často v povinné četbě. Je velmi poučná a donutí čtenáře přemýšlet.
Některé příběhy nebyly špatné, ale knihu jsem ani nedočetla. Nebavila mě a nemít jí k maturitě, tak bych jí dobrovolně číst ani nezačala.
Dlouho mi trvalo než jsem knihu dočetla. Musím říct, že některé příběhy mě zaujaly, ale názorově s příběhy nesouhlasím (myslím tím ty těžko spočitatelné nevěry).
Skvělá kniha, která se právem stala jednou z klasických knih. Některá povídka je lepší, některá horší, ale vtip ani nádherný jazyk tomu nechybí:-)
Zacala jsem číst asi v 15 a co pár let se k tomu vracíma doufám že někdy dočtu.... celkově povídkové knihy čtu navíckrát. Nějaké povídky jsou opravdu dobré, a jiné jsou takové... nic moc
Nevěděla jsem, jak tuto knihu ocenit, jelikož jazyk se zdál být občas těžký a některé pasážě byly příliš zdlouhavé. Přiznám se, že jsem knihu nepřečetla celou, spíše jsem v ní tak listovala a četla si, co mi právě přišlo pod oči :) Někdy zajímavá, někdy nudná... každý to asi vnímá jinak.
Některé příběhy mi přišly nudné, některé zajímavé. Objevilo se tam i pár vtipných situací. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Nejdřív jsem se k dílu stavěla dosti odmítavě, protože jsme jej měli v povinné četbě a už z principu jsem jí číst něchtěla, ale nakonec jsem se do Dekamerona zamilovala.
Přečetla jsem skoro všechny příběhy, na gauči u dědečka , hlavně ty s šťastným koncem jsou krásné.
Trochu se bojjím si představit, jaké reakce vyvolala kniha v 14. století, když já se u toho samého díla o zhruba 650 let pěkně červenám, Poprvé jsem knihu nedočetla, nyní po 10 letech jsem jí naprosto uchvácena :)
Poprvé jsem knihu nedočetla, byla pro mě příšerně nudná...možná, že za to mohl i věk, bylo mi 18, ale nyní o dva roky později se mi kniha líbí. Krátké nenáročné příběhy. Doporučuji, když se chcete odpoutat na chvíli od reality.
Překvapivě rozverná, rozmarná a lechtivá četba z renesanční Itálie. Pro navození atmosféry té doby jistě skvělé. Z dnešního pohledu už příběhově i literárně průměr.
Tato kniha mě velmi, ale velmi mile překvapila. Nevěřila jsem, že něco, co bylo napsáno tak dávno a za tehdejších podmínek dokáže zaujmout i mladou čtenářku, jako jsem já. Přiznávám, že občas mi připadaly témata některých příběhů vesměs stejné, ale i tak jsem u většiny z nich zůstala, pozorně je přečetla a došla až k jejich závěru. Docela mě také udivilo, jak neměla tehdejší společnost problém mluvit na téma erotika. Ač může někomu kniha připadat poněkud rozsáhlá, za mě doporučuji.
Četl jsem jen několik příběhů. Už to nebylo k vydržení. Považuji to za pokleslou literaturu, že by se červenala i červená knihovna. Ztráta času.
(Uwaga spoilery!) Když nám na jednom ranním semináři vrcholného středověku rozdali úvod Dekameronu, abychom ho rozpitvali jako seriózní pramen, myslela jsem, že mi automat zase namíchal moc slabé kafe. Po prohlášení: "Tohle je Dekameron. Giovanni Boccaccio, znáte ho. 14. století. Je to jeden z nejdokonalejších popisů moru a jeho následků. O 700 let později nevíme vůbec nic navíc. Všechno, co víme, tehdy napsal Boccaccio." jsem na sebe v tichosti vylila poslední hlt.
Je pravda, že Boccaccio při popisu Florencie v roce 1348 trochu kecal a přibarvil počet obětí, atmosféru černé smrti a rozkladu ale uměl popsat jako nikdo jiný. To jen jako bonus k tomu, že Dekameron je víc než 100 příběhů v tlusté vazbě. Má i jinou, vážnější polohu, na kterou by se nemělo zapomínat a už vůbec ne ji drze přeskakovat. Se samotnými příběhy je to podobné jako u jiných sbírek: některé jsou lepší, snadno zapamatovatelné a vtipné, s jinými už to není tak slavné. Po čase se začnou zajídat, stejně jako picnutej kudu N°38 Ernieho H. a další. Sbírkovej syndrom.
Na Dekameronu potřeba ocenit dokonale skrytý výsměch středověké upjatosti, přesvatýmu desateru a dalším aspektům, bez nichž by zbožná gotika nemohla existovat. Ukazuje reálné lidi s jejich touhami a přáními, kteří často hřeší a navíc hřeší s potěšením. Ještě před stoletím naprosto nemožné. Církev ztrácí zbožštělou tvář, kněží jsou pod černou slupkou sutany stejně zkažení jako všichni ostatní. Jak skandální! Pro Boccaccia není větší zábavy než neustálý výsměch lidské hlouposti, baví se rozmanitostí a boří předsudky o společenských vrstvách. Lidská nedokonalost je přece tak krásná. Každá stránka Dekameronu odklání literaturu a myšlení pryč od gotiky a blíž k užívání si pozemského života. Našli jsme výkladní skříň renesance se vším, co k ní patří. A na to bych si dala sklínku Chianti. Grazie.
Koho nedostane příběh Chichibia je totální suchar. 4/5.
No 14. století. Pokud chcete číst všechny příběhy najednou, tak se užerete nudou. Doporučuji přečíst si pár zajímavých příběhů a zbytek přečíst, když budete mít čas a náladu. Nebo nedočíst. -Radši, než si knihu zprotivit. Jinak celkem dobrá kniha.
Štítky knihy
láska mor zfilmováno 14. století italská literatura rozhlasové zpracování renesance (literatura)Část díla
 |
Den čtvrtý: Příběh čtvrtý 1352 |
|
Den čtvrtý: Příběh desátý 1352 |
|
Den čtvrtý: Příběh devátý 1352 |
|
Den čtvrtý: Příběh druhý 1352 |
|
Den čtvrtý: Příběh osmý 1352 |
Autorovy další knížky
| 1975 | Dekameron |
| 1964 |  Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 1992 | Malý Dekameron 1 aneb Podoby lásky |
| 1984 | Fiesolské nymfy |
| 1992 | Malý Dekameron 2 aneb Obratnosti lásky |
Pokud nehodláte číst to moje, přečtěte si Rudé Martini o kus níž, protože tohle je podobná variace na renesanční téma.
Obvykle nečtu povídkové sbírky, jsem spíš dějový typ. Takže bráno s rezervou. O to větší se konalo překvapení (ve většině případů). Dokonce spíš inklinuju k tomu, že jsem se smála v jednom kuse a občas popadala dech. Velmi brzy jsem pochopila, že s lahví Spumante u postele to zhltnu za den. Padly na to tři lahve, byla to neskutečná zábava a od té doby jsem tohle stropila už čtyřikrát!
Viděno dnešní optikou, vytrácí se satira a ironie, ale pokud začnete uvažovat ve stylu středověku a desatera, dostanete se ještě o level výš - a jen ku prospěchu. Je to jak objevit čtvrtý rozměr v třidéčku:-D
Dostávaly mne kontrasty otevřenosti erotického líčení ve srovnání s paranoiou křesťanstí a ideálem mravnosti. Nejspíš nám někdo někde kecal. Případně něco důležitého zamlčel. Někdy jsem si případla jako doma. Někdy naopak přitažené za vlasy.
Dávám za tři, jelikož stovka je sice pěkné číslo, ale krácení by prospělo knize jako celku, ubralo by na nudnosti a přidalo hvězdu.