Dělat věci s rozmyslem je ztráta času

17.02.2024

Asi nejslabší Jeromeho dílko. Pár momentů, kdy jsem poznával jeho humor ale celkově opravdu slabší. Asi nejlepší část, kterou dala Jaruš7 jako spoiler, proto dávám 3 hvězdy.

03.10.2021

Omlouvam se, ale nesedlo mi to. Jine Jeromovy knihy mam moc rad, ale tahle mi prisla prilis ironizujici, prilis shovivava, prilis blazeovana... a malo mila.

22.02.2021

No, senzace. Smíchy jsem slzela už na třetím listu.
Citace :" (Kritika premiérových přestavení)
"Chodili jsme na divadelní představení spíše se vznešeným cílem divadlo pozvednou, než se sobeckou touhou dobře se večer pobavit...
Tehdejší dramatik musel se svým obecenstvem počítat.
Vzpomínám si, na jedno hrůzostrašné melodrama... Hrdince autor napsal až příliš velké množství vět - tak nám to připadalo. Kdykoliv se ta žena objevila na jevišti, obsáhle se rozhovořila. Na prostý akt, jakým je prokletí zlosyna, spotřebovala celých dvacet veršů. Když se jí hrdina otázal, jestli ho miluje, vstala a učinila projev, který trval celé tři minuty. Člověk se přímo děsil, když zahlédl, jak otevírá ústa. Ve třetím se jí někdo zmocnil a zavřel ji do hladomorny. Sympaťák to rozhodně nebyl, ale my jsme měli pocit, že je to správný muž na správném místě, a tak se z publika ozývaly hlasité ovace. Celí šťastní jsme se domnívali, že jsme se jí už na zbytek představení zbavili. Pak ale přišel přihlouplý žalářník a ona na něj skrze mříže zavolala, ať ji na několik minut pustí. Žalářník zaváhal - byl to celkem dobrý člověk, ale měl příliš měkké srdce.
"Nedělej to," vykřikl z galerie jeden seriózní odborník na dramatické umění. "Není na tom tak špatně. Nech ji tam."
Ten starý idiot naší rady vůbec nedbal. Začal si sám pro sebe celou záležitost přebírat. "Toť jen nicotná žádost. A učiní ji šťastnou."
"Možná, ale co my ?" reagoval na jeho úvahu tentýž hlas z galerie. "Ty ji neznáš. Vždyť jsi teprve přišel. Ale my ji tady posloucháme už celý večer. Teď je konečně zticha, tak ji nech být."
"Ach, pusť mě ven. Jen na malou chvíli," zvolala ta ubohá žena. Musím něco říct svému synovi."
"Napiš to na kus papíru a hoď ho ven," navrhoval jakýsi hlas v předních řadách. "My už se postaráme, aby ten vzkaz dostal."
"Mohu snad bránit matce, aby spatřila své umírající dítě?" dumal žalářník. "Ne, to by bylo nelidské!"
"Nelidské by to rozhodně nebylo," trval na svém hlas z přední řady. "Alespoň ne v tomto případě. To ubohé dítě totiž onemocnělo z toho jejího neustálého žvanění."
Jenže žalářník si od nás nenechal do ničeho mluvit. Otevřel dveře cely, zatímco celý sál vyjadřoval značné pobouření. Ke svému dítěti hovořila přibližně pět minut a na konci těch pěti minut dítě zemřelo!
"Ach, on je mrtvý! " zvolala zoufalá matka.
"Ten má ale kliku!" zazněla bezcitná replika celého sálu. ""
Střípek z klenotnice bedlivého pozorovatele života.

29.10.2020

Re-reading po cca 20 letech. Už mi přišlo příliš moc shovívavého nadhledu intelektuálních mužů nad pošetilými ženuškami, byť míněno v dobrém. Londýnské postřehy jsou pořád milé a svěží.

24.05.2020

Jerome Klapka Jerome je bezesporu skvělý humorista, avšak v této knize se až natolik jeho kvality neprojevily. Hodnotím jako solidní průměr.

25.07.2019

Stejně výživné jako "Lenoch". Brilantně napsané, s příjemně suchým humorem. Poslední kapitola mistrovská.

04.07.2019

Přesně něco takového potřebujeme. Nadčasový, skvělý humor!

15.04.2019

Od J. K. Jeromeho jsem čekala trochu víc humoru. Toto je spíš filozofické pojednání o životě. Ale občas i vtipné.