Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Přiznám se nejsem fanda sci-fi, ale tuhle knihu miluju. Krásně napsáno a i když je kniha z 50 let, téma je stále aktuální a rozhodně nezapadne. Krásně vás to vtáhne - ráda se k této knize vracím.
Vraždící kytičky, spousta hovorů a úvah nad světem. Funguje to. Alespoň na mě. Jen mi přijde děj trochu nevyvážený. Na začátku je to napínák, pak se pořád jen někdo hledá a mně chybí ten akční hrdina, co přemůže výhonky potvor a vytrhá je i s kořeny ze země. Bohužel, takový hrdina tam není. Jeden tam je, ale stále hledá ženskou. Dobrá, rostliny likviduje, ale tak trochu marně. Závěr knihy pak zas nabízí více napětí a děj vlastně nekončí.. Otevřené konce mám ale u knih ráda, zvlášť u takových. Takže za mě ano.
Také tuto knihu doma mám a doporučuji ji dětem. Je to vlastně o tom, jak je civilizace složitá a křehká. Když se něco pokazí, tak to může mít nedozírné následky,. Dějově je tato knížka zajímavá až do konce a happy end je jenom naznačen.
Velmi nadčasové. Děj se klidně mohl odehrávat v této době a ani by nebyl poznat rozdíl.
Jen mě mrzelo, že trifidi nedostali moc velký prostor. Autor se mnohem více věnoval vztahům mezi lidmi a jejich společenstvy. Nechci tím říct, že je to špatně. Jen jsem od knihy čekala něco trochu jiného.
Tak tohle je moje "bestovka" pořád si ji mohu číst tu musím mít v knihovně, nikomu nepučim. Super napsané, ale chtěla bych aby nakonec nák zabojovali a kytičky přemohl hmmm.
Den trifidů je považován za klasiku a skutečně to po celou působí jako román, který určil směr postapo žánru, který v dnešní době okupují spíše nemrtví. Tématika inteligentních agresivních rostlin je tedy poměrně originální a neokoukaná. Z pohledu dnešního čtenáře ale román už trochu ztrácí zejména v tom, jak obyčejně působí. V zásadě jde o epizodické postapo s jednoduchými survival zápletkami. Wyndham občas mírně filozofuje, ale stejně jsem měl pocit, že je Den trifidů dost povrchní, což ještě umocnil rushnutý závěr. Zatímco začátek je vyloženě pomalý a dost popisný, v poslední třetině se najednou začne zběsile skákat v čase a finální kapitoly působí spíše jako narychlo sepsaný vycuc z původně plánovaných minimálně dalších padesáti stránek knihy. Četlo se to příjemně, elegantní jazyk je v překladu zachován a zejména příběh o původu trifidů či úvahy nad původem meteoritického roje jsou minimálně zajímavé, ale finální dojem je vlivem jisté nedořečenosti spíše neuspokojivý.
Hlavní hrdina je všechno, co si jen můžete do podobné knihy přát. Racionální, chladnokrevný, inteligentní, dokonce vzdělaný v Trifidech. Kromě úplného začátku mu rychle dojde, co se stalo, co je třeba udělat, jaké jsou nejpalčivější hrozby. Nikdy se nedostanete do situace (pro tento žánr poměrně obvyklé), kdy naštvaně řvete (aspoň v duchu) na hlavního hrdinu, co to sakra dělá?! S jeho prostou a chladnou racionalitou a cílevědomostí musíte jen a jen sympatizovat. Škoda jen, že ostatní postavy už jsou jen víceméně epizodní (a třeba slepé osazenstvo Shirningu je v příběhu úplně zbytečné).
Kniha obsahuje nepřeberné množství témat k morálním úvahám, které předhazuje hlavnímu hrdinovi. Bohužel řešení většiny z nich hlavnímu hrdinovi až moc usnadňuje - ať už je to nemoc nevidomých na začátku, nebo zjevná arogance a přemrštěnost návrhů Torrence v závěru. Kdyby kolonie slepců zůstaly zdravé, případně kdyby Torrence přišel s sice náročným, ale proveditelným plánem, hlavní hrdina by nemohl činit zásadní volby tak snadno.
Kniha je to výborná, ale kdyby nebyla takto černobílá, případně byla i o něco delší, byla by naprosto perfektní.
Porzatím jedna z nej postapo knih co jsem četl. Výborný námět, nepřikrášlený, realistický život po celosvětové katastrofě. Nádherně vyobrazená myšlenka, že pokude se díky nějaké vlastnosti vytvoří z menšiny elita, je pro ni zbytek méněcenný a zbytečný odpad. To funguje, ať pro barvu kůže, postižení atd. a autor to krásně vystihl ve své nahotě. Bavil mě život po katastrofě, úvahy hlavních hrdinů, jen mě trošku zklamat velmi rychle useknutý závěr, ale třeba to pochopím v Noci Trifidů.
Pokud máte rádi postapo je to kniha "musím ji mít...."
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“
Samotná esence postapo žánru, navíc příjemně civilní a uvěřitelná.
Nadčasová a neskutečná klasika, která se mi dostala do ruky úplnou náhodou i když jsem o ní tolik slyšel..
Velmi čtivé a až depresivně "realistické", takhle bych nějak shrnul své dojmy z tohoto skvostu, ze začátku jsem měl trochu strach, že se mi kniha, která vyšla před téměř 70ti lety bude špatně číst, ale pravda byla jiná, naopak se četla úplně sama.
Určitě doporučuji všem, hlavně těm, kteří jako já, málokdy sáhnou po klasice..
Už je to docela dlouho, co jsem Den Trifidů četla, nic to ale nemění na tom, že to mám celé pořád v živé paměti.
Protože na tohle se jen tak zapomenout nedá!
A nemyslím tím ani tak rozdivočelé rostliny, které ve mě asi napořád zanechaly nepříjemný pocit z přerostlých, divných kytek. A ani globální slepotu, která ve mě vyvolává extrémní pocity úzkosti. Já mám spíš na mysli jakousi realističnost celého příběhu.
Já vím, že jde o sci-fi, vím, že většina z toho není reálná. Jenže to, co prožívají postavy, reálné je.
Wyndham prostě skvěle vykreslil lidské charaktery, jejich emoce a prožívání v různých situacích. A toho si na té knize cením asi nejvíc. Té opravdovosti.
Ta nadčasovost je neuvěřitelná, zarážející... nechápu, že jsem nepřečetla dřív... Po přečtení jsem si pustila film, ale nedokoukala. Spousta věcí je až příliš jiná, než jak jsem si při čtení představovala, ale to je samozřejmě můj osobní problém... Každopádně knihu řadím ke svým favoritům...
Naprosto dokonalá záležitost, kterou jsem přečetla za jediné odpoledne. Mrazivě vykreslený osud lidstva po zásahu kolektivní slepoty a útok nebezpečné „rostliny“ je více než skutečný. Po přečtení jsem měla neodbytný pocit si knihu přečíst ještě jednou, aby mi náhodou něco neuniklo. Od té doby se velkým obloukem vyhýbám podivným rostlinám. Doporučuji.
Ke dni trifidů jsem se vrátila asi po deseti letech a tato kniha je stále skvěle napsaná scifi a moc mě bavila...
Nečekala jsem, že kniha napsaná před 70 lety by se mohla číst tak lehce a vyznít stále pravdivě. Rozjezd trochu drhnul, ale pak uú se četla sama a postavy byly velmi sympatické.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Perfektní kniha. Po obrovské katastrofě téměř všichni oslepnou až na několik málo lidí (kteří měli kliku). Jak dál žít a přežít? Řešení dilemat ohledně morálky, odpovědnosti a solidarity. A k tomu všemu masožravé kytky, které útočí na vše co se pohne. Originální námět a zajímavý děj. Pobavila mě neustála víra lidi v pomoc Ameriky. Doporučuji.