Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/480438/bmid_den-trifidu-M9u-480438.jpg
5
5779
5779
Je den trifidů soumrakem lidstva? Ten zážitek si málokdo na světě chtěl nechat ujít. Tajemné zelené záblesky, snad až odkudsi z hlubin vesmíru, šlehaly oblohou, celou noc trvala ta ohromující podívaná. Pro drtivou většinu lidstva to byla poslední věc, kterou viděla. Nadpozemský jev většinu zemské populace oslepil. Jedna katastrofa by však planetu nezdecimovala. Musela se k ní připojit druhá. Průmyslové rostliny, genetickou mutací proměněné v pohyblivá, jedovatě žahající monstra, využijí oslabení pána tvorstva a začnou jej systematicky vyhlazovat z povrchu zemského. Nastal den trifidů. Bude zároveň posledním dnem člověka? Na to odpovídá klasická katastrofická sci-fi, která se vám v tomto vydání dostává po dlouhé době do rukou ve své necenzurované podobě. Součástí knihy je předmluva Martina Šusta a obsáhlý autorský profil Johna Wyndhama.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Na to, že tuto apokalyptickou záležitost napsal John Wyndham už v roce 1951, mohu říct jen: "Klobouk dolů." Nejeden současný autor by mu jeho nápad i samotné provedení mohl jen závidět. Když jsem četl tento příběh poprvé, nedokázal jsem se od něj odtrhnout. Jednotlivé postavy, děj i atmosféra jsou dokonalé a samotní trifidi jsou ještě o úroveň výš. Opravdu jsem si knihu užil (a nejednou) a stále musím obdivovat autorovu fantazii a způsob, jakým mě dokázal vtáhnout do děje.
Úžasné dielo, úžasná apokalypsa, úžasné postapo. Hlavný hrdina je mi veľmi sympatický a páči sa mi jeho uvažovanie a duchaplnosť a schopnosť prežiť.
Velice poutavý sci-fi román. Četl se mi velmi dobře. Zajímavá zápletka, napětí i popis emocí postav jsem si užila. Mohu doporučit.
Příběh o apokalypse formou celosvětové slepoty a několika "přeživších" vidomých mě velmi bavila, ale pět hvězdiček bych dala až ve chvíli, kdy by se kniha více zaměřila na samotné trifidy, původně jsem snad i doufala, že jim ty oči vyšlehají oni a jejich existence bude onen zásadní problém. Takhle mám pocit, že byli jen jedním z celé řady problémů na cestě za vybudováním nové společnosti, byť vcelku nepříjemným, neřešitelným a nebezpečným. Bavily mě různé teorie, které si skupinky určily jako ty zaručeně nejlepší možné pro obnovu lidstva, všechny však v mých očích směřovaly k jisté záhubě. Co mi chybělo, tak zmínka strachu z další vlny komet a čekala jsem více potulných banditů. Rozhodně ale doporučuji k přečtení. Stojí za to.
Absolutně nechápu co je na tom kultovního. Je to děsná blbost. Ty kytky jsou tam jen aby se neřeklo, zbytek je o pár vidících kteří hledají jídlo a přátelé. Vize jak nastolit nový řád... špatná vize.
Daleko lepší v tomto směru je Svědectví od Stephena Kinga. Tam to mělo aspoň hlavu s patu. Tohle tedy ne. Slabé a blízko odpadu. Rozhodně doporučovat nebudu a velmi slabých 30%
Bohužel se u mne nedostavil WOW efekt. Četla jsem na toto dílko ódy, tak jsem byla natesena. Prvně jsem byla zklamaná, že to není o Trifidech. Je to o lidstvu, které postihla jakási katastrofa, s trifidy nesouvisející. Samotní trifidi se tam jen tak potácejí bez hlavy a paty, víc nebudu prozrazovat. Za mně zklamání. Očekávala jsem víc. Pardon.
Tuhle knihu řadím mezi mé nejoblíbenější. Poprvé jsem ji četla na gymplu a od té doby jsem ji stihla znovu přečíst asi třicetkrát.
Také mi vždy pomohla se znovu rozečíst, když jsem měla čtecí krizi.
Zajímavé je, že i když už bych ji měla znát pomalu nazpaměť, vždy narazím při jejím čtení na nějakou pasáž, kterou si tak úplně nepamatuju, takže ji čtu, jako by to bylo poprvé.
Už jen ten začátek, kdy kvůli mereorickému roji oslepne většina lidí, je děsně zajímavý. Dále pak nástup trifidů, ze kterých se stanou krvelačné rostliny lačnící po krvi. Vše je popsané naprosto skvěle.
S Billem a Josellou jsem prožívala každičký moment.
Výborná kniha.
Zo zaciatku som stale uvazovala, ze je nieco divne na tej knihe, len som nevedela prist na to, co to je. A potom som si pozrela autora a zistila som, ze to bolo napisane v 50tych rokoch. Ze hoci to je scifi, ale akoby mi tam chybali technologie. Tiez aj ten styl pisania, "filozoficke monology" a uvazovanie postav mi bolo nejake podozrive. Potom mi to uz cudne neprislo, prave naopak musim povedat, ze ma to zaujalo a velmi by ma bavilo citat celu sagu o tom ako ludia bojuju s trifidmi o prezitie.
Necitala som este nic, kde by boli inteligentne rastliny ten hlavny nepriatel, vacsinou su to len take tie humanoidne bytosti pripadne nejake roboty.
Celkovo ma bavili tie rozlicne uvahy hlavnej postavy, jeho moralne dilemy ako rozmyslal o tom co ich caka, co bude treba robit, aby prezili.
Obvykle neoblubujem dlhe filozofovanie, ale tu mi to vobec neprekazalo a tak nejak som sama uvazovala nad tym, co by som robila ja.
Čtení plné zajímavých situací, úvah i dialogů - autor použil post-apo výjev, kdy do nebeským úkazem oslepeného lidstva vložil ,,zombíky,, v podobě chodících vražedných květin - triffidů. Nejenže zraku zbavené lidstvo se nyní musí poprat samo se sebou, ale navíc ještě i s chodícími skoro-palmami, které dokáží člověka zabít a následně i zkonzumovat.
Líbily se mi úvahy o tom, jak vlastně nastolit nový fungující systém, když ten starý padne tak, aby zachránil i následující generace. Jak učit děti, příchozí do tohoto nového, zničeného světa tak, aby z nich nakonec nebyli pouzí negramotní farmáři a z generace další už jen žvatlající divoši? Tyto úvahy nad tím, jak křehký je systém, na který nyní spoléháme, a jak snadno se může rozpadnout a uvalit nás do opětovného bezvládí a kmenových válek s převáhající nutností zápasení o zdroje a vlastní přežití mi přišly z této knížky asi nejzajímavější.
Není to můj žánr, ale přečetla jsem po doporučení. Po první kapitole jsem si řekla, že to bude hodně dobrý, ale bavila mě kniha dál trošku zase až po objevu Susan.
Myslím, že kniha se nacházela/nachází v povinné literatuře na školách, ale mně dostihla až v později a nelituji. Pokud jste mladší a nezvyklí číst dříve vydané knihy, udiví vás trochu styl překladu, ale brzy si zvyknete a realističnost děje vás až překvapí. Kniha je prakticky o moderních zombíkách, ale jsou tam kytky. To už tady lidé zmiňují.
Baví vás živí mrtví, ale jste srdcí botanik? Směle do čtení!
No okay, teď ale tady knihu vychvaluji, ale proč ona chybějící hvězda?
Mně však vadila nerealističnost/nezmíněnost všech lidských potřeb. Pokud nad příběhem přemýšlíte a nenecháte ho jen skrze sebe projít, je tam pár černých míst, které mohl Wyndham více popsat a nejenom se o ně jen trochu otřít, nebo úplně vynechat.
Zo začiatku som bol mierne prekvapený absenciou trifidov. Podľa popisu som asi čakal masívnu trifidiu apokalypsu podobnú zombie apokalypsám. Miesto toho som dostal príbeh, v ktorom hlavný hrdina Bill Masen cestuje slepým Anglickom a premýšľa, čo má robiť. Tu by som sa zastavil, aj keď to môže znieť, že ma kniha sklamala, tak opak je pravdou. Plus, neskôr som sa tých viac trifidov dočkal.
Páčila sa mi dilema, pred ktorou Bill stojí. Čo je lepšie spraviť? Zachovať sa podľa morálnych štandardov a snažiť sa zachrániť čo najviac slepých i keď im nemá ako pomôcť, alebo sa snažiť sám prežiť? Neskôr sa do toho pridáva téma budovania nového sveta. Všetky tieto myšlienky a dilemy sa mi páčili, podľa mňa s nimi autor John Wyndham dobre pracoval.
Je to post-apokalyptický príbeh, takže tu nechýba aj kritika ľudstva a jeho sebadeštruktívnych sklonov. Keď sa pozrieme na rok, kedy kniha vyšla, tak toto posolstvo chápeme. I keď ani v dnešnej dobe sa nestratí.
Je to dobrá kniha. Dobre sa číta, miestami je temná, možno depresívna, ale nájde sa tu plamienok nádeje.
Přečteno podruhé a stále perfektní i po těch dvaceti letech. Tohle dílko zkrátka nemá chybu a pokud chcete zajímavé stále moderní postapo, tak směle do toho.
Absolutně geniální.
Knihu jsem začal číst minulý týden na školním výletě. Večer jsme tam měli záhadnou "zážitkovou aktivitu" - zavázali nám oči, zakázali mluvit a po pár minutách mi konečně došel smysl aktivity. V jedenáct v noci jsme si zahráli na nevidomé z téhle knihy a několik hodin jsme slepě po skupinkách bloudili lesem.
Doteď tomu vlastně nedokážu uvěřit. Tahle shoda náhod mi prohloubila zážitek jak z výletu, tak ze čtení.
Samotná kniha je velice zajímavá, dobře napsaná a její námět je nadmíru originální. Spojením všeho nemohu jinak, než dát plný počet hvězdiček.
Už od samého začátku byla kniha poutavá a čtivá. Nechyběla romantická zápletka, ani šťastný konec. Líbilo se mi použití Trifidů jako nepřátel v té nemalé řadě zombie scénářů, co nás obklopují, ale vražedné kytky? Za mě originální myšlenka. Říkám si to pokaždé, když město otálí se sekáním flóry kolem domů, že jednou doroste do takové výšky, že se vzbouří proti lidstvu :D
Kniha za mě neměla hluchá místa, četla se rychle a dávala smysl. Čtení jsem si užila. Jedna z nejlepších postapo co jsem četla. Věřím, že se k ní ještě párkrát vrátím.
V inak pomerne nudných Prázdninách v Európe sa vyskytne geniálna pasáž, v ktorej Američania Griswoldovci v rámci svojej európskej cesty omylom navštívia postarší nemecký pár, ktorý považujú za svojich vzdialených rodinných príbuzných, nevedia ich reč, napriek tomu sa im nasáčkujú domov, netušia, koľká bije, sú normálne pohostení a slušne sa k nim manželia správajú, no a keď po čase Griswoldovci odídu, nemecký muž sa otočí k manželke a na pokraji infarktu sa pýta: kto to ku*va bol?! Tak takto nejako som sa cítil pri čítaní Dňa trifidov. Po prvej strašnej skúsenosti s Wyndhamom (Kukly) som si povedal, že mu dám ešte jednu šancu, žiaľ, hoc to znie neuveriteľne, bolo to ešte horšie, ešte nudnejšie, ešte nezáživnejšie. Toto za mňa nemá ani na úbohé 2*. Televízny dvojdielny film z r. 2009 je rovnako mizerný, ale predsa len o jednu hviezdu záživnejší.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Těžko uvěřit, že takhle rychlý, svěží a pohlcující postapo text vznikl už začátkem padesátých let. Postavy se chovají logicky, řeší praktické záležitosti i společenské uspořádání nového světa, pijí bourbon, likvidují plamenometem trifidy a jsou odhodlané nevzdat se. Četla jsem to před dvaceti lety a minulý týden zase, a jsem stále stejně nadšená.