Den trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501224/bmid_den-trifidu-UgY-501224.jpg
5
5739
5739
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2022 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Postapokalypticke Sci-Fi sa da chytit za rozne konce, ale tu sa toho autor zmocnil s bravurou.
Zamyslenie sa nad tym, ako sa nam nove postupy a technologie mozu vymknut z ruk a drobnymi, malymi krokmi sa dostaneme na okraj priepasti.
BTW - ten napad s kracajucimi rastlinami je vynikajuci.
Knihu jsem načal v audio verzi, ale bobužel jsem měl jen prvních 30min. Začátek mě ovšem tak navnadil, že jsem se musel "zakousnout" do knihy v psané podobě a během pár hodin jsem ji "shltnul"
Kniha je výborně napsána, nabízí zajímavé morální problémy člověka a jak se zachovat k bližnímu svému po katastrofě. Je důležitější pomoct, co nejvíce lidem kolika dokáži nebo myslet na budoucnost a zachovat se trochu krutě?
Taky je zde zajímavé téma v podobě odplaty přírody člověku.
Mrzí mě, že autor nepokračoval i ve druhém díle i přesto si i Noc Trifidů přečtu :)
Nemám tak nějak,co bych k tomu napsala, i když tento žánr moc nečtu, tak toto se opravdu povedlo, zasloužených pět hvězdiček. Super.
Kdybych nevěděla, že to bylo napsáno v době, kdy žánr katastrofických distopií nebyl ještě vůbec na světě, tak bych napsala, že to je jedna z nejlepších knih toho žánru, kterou jsem četla. Takhle jen smekám před výbornou knihou s úžasnou atmosférou. Ta je nepřekonatelná především na začátku celého příběhu, až jsem chvílemi chtěla přestat číst, jak na mě také padala tíseň a beznaděj celé té situace. Moc se mi líbily také pasáže, kde se řeší veškerá morální dilemata spojená s pomocí druhým, s tím, jak dál fungovat. A konečně jsem pochopila všechny ty táborového hry na trifidy. Že by to ale mohlo být až takhle, to mě tedy nenapadlo. Až teď bych ty hry teprve ocenila. A přiznám se, že jsem moc ráda za ten konec.
Velmi nadčasová kniha popisující svět, kterého zastihla katastrofa, vlastně dvě. Naštěstí hlavního hrdinu jedna z katastrof v podobě meteoritického roje, který oslepí většinu obyvatelstva, mine. Během několika momentů, kdy unikne z nemocnice, kde byl hospitalizován, zjistí, že něco není v pořádku.
Postupem času odkrýváme co stálo za druhou katastrofou v podobě chodících kytek, nazývaných trifidi.
Dále sledujeme hrdiny, kteří se snaží přežívat ve světě, kde je velmi málo vidomých jedinců a mnoho slepých.
Nejzajímavější myšlenky knihy jsou v podobě úvahy, zda přežívat ve větších skupinách a starat se o slepé. Určitě se mi líbilo uvažování hlavního hrdiny o kometě a následném meteoritickém roji, kdy popsal konspirační teorii o možném úmyslu obyvatele oslepit.
Kniha se mi velice líbila a doporučuji všem sci-fi a postapo fandům. Celkové hodnocení 95%
Moje první a zřejmě poslední sci-fi v životě, přečtena někdy na přelomu základní a střední školy :) Od té doby již ani jediná z tohoto žánru. Přesto dojem stále přetrvává.
Dokonce jsem po letech potkala v práci o málo starší kolegyni, se kterou naprosto sdílíme stejný zážitek z této parádní knihy. Teď bych asi ráda zkusila audio o kterém píše buturenka. Přečíst znovu, nevím, spíš ten poslech.
Nesmírně čtivá a zajímavá kniha. Navíc velmi poutavě zachycuje lidskou povahu a náš způsob uvažování. Kvalitní postapokalyptické sci- fi, jež svou kvalitu ukazuje nadčasovostí a myšlenkami, jež čtenáře nutí, inu, k zamyšlení. Jeden se místy při čtení pozastaví a říká si: "Ona nám to ta příroda jednou vrátí..." Někdy si zkrátka neuvědomujeme, že naše existence visí na vlásku a cokoli může ono pomyslné vlákno našeho bytí přetnout a ukončit.
Naprosto uvěřitelná kniha, která ale kvalitou neuvěřitelně přepálila začátek, aby mě ve druhé polovině ždibíček nudila v průběhu nadcházejícího. Autorovi se nicméně nedá upřít neuvěřitelná deprese a smutek, co se čeří snad z každé další napsané věty, která se snaží popsat dystopii, ve které vládnou buď psychopati a nebo trifidi. Nic mezi tím neexistuje. Oceňuji ale skutečnost, jak neuvěřitelně aktuální tento námět je a jak kvalitně a odvážlivě je napsán. A to i přesto, že tento příběh pochází z hlavy člověka žijícího v padesátých letech. Klobouk dolů.
Tak tuto knížku jsem přečetla poprvé v roce 1982 a spadla mně brada, a zůstal příběh teto knížky v hlavě, známí a kamarádi o teto knížce moc nevěděli, až na jednoho kolegu, ten chodil na stejný gympl jako já, a to se nepočítá, minuly týdnem jsem se stáhla na audiotece p. L ichého, a stále je to příběh, který mě chytnul
Moc pěkná kniha, její nadčasovost a tím i kvalita je dána, podle mne tím, že ukazuje celou katastrofu z pohledu jedince, který hledá řešení a musí se v omezeném čase rozhodovat. Rozhodování však není černobílé, buď zlo, nebo dobro. Rozhodování je bolestné, má spoustu odstínů, spoustu možných dopadů a následků. Člověk předem neumí všechny konsekvence posoudit, natož říci které zlo je menší. Kniha zajímavě ukazuje hledání člověka, jak se s katastrofou vyrovnat a jaké všechny možné scénáře se mohou vyskytnout. Ať už jsou nakonec rozhodnutí jakákoli, největší sílu a největší roli má naděje a chuť žít.
Skoro sedmdesát let stará kniha, ale není to vůbec znát. Neskutečně napínavé, s uvěřitelnými charaktery a spoustou chodících masožravých kytek. Být v kůži hlavního hrdiny, asi bych se bál i uprdnout.
Přečetla jsem jedním dechem, nějak krátká knížka :) Hodně k zamyšlení, ale zároveň tak napínavé, že není čas přemýšlet ...
Jedna z těch klasik, kterou jsem měl roky na seznamu k přečtení, ale nikdy jsem se do toho nijak moc nehrnul - ňáký kytky, co z toho, žejo. No ale teď jsem se k tomu dostal a zhltnul jsem to jako dlouho nic - a Wyndhamovi i Trifidům se v duchu kaju za to, jak jsem jim křivdil. Ono totiž o nějaký trifidy vůbec nejde, je to naprosto zástupnej příběhovej prvek - gró tý knížky je v reakci společnosti na kataklyzma; a to nezpůsobený nějakejma emzákama, mystickym zásahem shůry nebo kdovíčim, ale prostou a obyčejnou nehodou nebo lidskou blbostí, třeba i v tom poslednim stádiu bez konkrétního záměru něco podobnýho vyvolat. Tady lidi oslepli - resp. 99,9% populace osleplo... Nic "víc" - a přitom to stačilo k tomu, aby se celá naše civilizace složila jako domeček z karet. Den trifidů vůbec neni o nějakejch zlejch nebo hodnejch nebo jakejchvlastně kytkách, je to o tom, jak člověk (už ne společnost, ale jednotliví lidi) na takovuhle změnu reagujou. Co se asi děje s těma 999 z tisíce, který si najednou ani nenamažou chleba, a co bude dělat ten jeden, kterej to všechno vidí. Co bude dělat deset vidoucích, jakej kdo bude mít názor na nastolení novejch nebo zachování starjech pořádků atd. - a to jsou všechno věci tak strašně zajímavý, že člověku (nebo aspoň mě) vyrazej dech i přesto, že zdánlivě o nijak revoluční nebo šokující myšlenky nejde. Nebo možná právě proto: Jedině pak můžou myšlenky, který kvalitu maj, vyniknout s o to větši intenzitou. Wyndham totiž dokázal s těmahle hypotézama v knížce pracovat tak, že pro mě to bylo maximálně autentický a uvěřitelný. Nic, co by na mě působilo vystřeleně nebo šroubovaně - s šokující prostotou vlastně vypráví, jak "jednoduchý" to začne všechno bejt; a to včetně černobílejch přístupů konvencema zatěžkanejch přeživších, kteří samozřejmě nakonec taky budou sami sobě největšíma nepřítelema. A trifidi? Pokud něco, tak jen využili situaci. A čekaj. Až to zase posereme. Oni maj času dost... Větší roli jim Wyndham v příběhu nedává, a budiž mu za to chvála - je to přesně jeden z těch dalších střípků, díky kterejm je to všechno zas o něco autentičetější. Každej civilizační růst v historii zatím předcházel pádu; a řiká to v knížce i Bill: bylo by nepřirozený, kdyby jedna éra čehokoliv měla trvat věčně. Kdy čeká pád naší civilizaci? Já doufám, že za hodně dlouho, protože doby, kdy jsme si sami uměli postavit barák, vykopat studnu, pěstovat brambory a chovat dobytek (a odborníky jsme tak k životu nepotřebovali), ty už jsou dávno pryč.
Den Trifidů je jednoznačně jedna z nejzajímavějších, nejpodnětnějších a nejintelegentnějších sci-fi, co jsem čet. Jedinou drobnou výhradu bych možná našel u občas až moc knižních a podezřele sofistikovanejch dialogů.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Skrýt reklamy
Bohužel si nemyslím tak jako autor, že slepý znamená automaticky zbytečný nebo mrtvý. A jenom nevěřícně kroutím hlavou nad plnými skladišti, která slepí lidé nemůžou najít a kytkami plnými kvalitního oleje, které se nedají jíst.
Kdyby se to aspoň dalo číst jako legrace, ale je to všechno napsané tak vážně...
Pro mě je nejzajímavější asi konec, kdy se objevují novodobí otrokáři. Ale hlavní "hrdina" i pak jako obvykle mizí v dáli, což je jeho jediná taktika už od začátku, kdy utíká z nemocnice, aniž ho třeba napadne podívat se po nějakém doktorovi.
Nakonec utíká k lidem, kteří "si nemohou dovolit živit slepé muže", ale jenom ženy kvůli chovu. Inu dobře mu tak.
Škoda ale, že ho trifid nebacil po hlavě, aby se trochu probral :-)