Den trifidů
John Wyndham Parkes Lucas Beynon Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550544/bmid_den-trifidu.png
5
5791
5791
Postapokalyptická sci-fi The Day of the Triffids, Den trifidů, vyšla poprvé v roce 1951 a britský spisovatel John Wyndham se v osmačtyřiceti letech stal konečně slavným. Den trifidů čerpá z atmosféry doznívajícího traumatu druhé světové války a ovlivněn je zneklidňujícím obdobím války studené. A tak je Wyndhamův románový příběh možná více psychologickým než sci-fi románem. Román přeložil v roce 1971 nedávno zesnulý Jaroslav Kořán. Do té doby se o slavné knize mezi českými sci-fisty jen mluvilo ? pokud se samozřejmě nedostali k originálu. Dvacetiletý odstup a následné několikeré vydání svědčí o stálém čtenářském zájmu. Dnes už úsměvně působí skutečnost, že jakkoli si John Wyndham vybral za zemi původu člověkem vyšlechtěných trifidích monster Sovětský svaz, českému cenzoru se tehdy zdála vhodnější spíše Čína. A tak to taky ve většině následujících reedic zůstalo. Rozhlasová úprava vychází z odeonského vydání z roku 1990, které respektuje původní překlad Jaroslava Kořána. Čte Norbert Lichý.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2016
,
Radioservis
Originální název:
The Day of the Triffids, 1951
Interpreti: Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
Přestože sci-fi příliš nevyhledávám, tato dnes již klasická kniha mě již 2x nadchla.
Ke knize jsem se po letech vrátila, bylo to pro mě v té době opravdu sci-fi. Po opětovném přečtení mám divný pocit. Jak dlouho naše Zem bude snášet to naše chování- nechování se k ní. Poutavě napsaný příběh o velké katastrofě, lidském charakteru a touze přežít za jakoukoliv cenu.
Teda, to byla jízda! Poslední třetině už docházel dech a konec mi přijde zbytečně uspěchaný, ale jinak báječné čtení. Neustále se něco děje, není prostor pro zbytečnou vatu a na svůj věk je kniha stále aktuální.
Kniha začala slibně, pokračovala zajímavě a skončila velice uspěchaně a místy až nelogicky. Pokud někoho zaujala myšlenka této knihy, doporučuji knihu velice podobnou a (z mého pohledu) mnohokrát lepší: Válka s mloky od Karla Čapka.
Achjo, vypadalo to tak slibně, nápad výborný, ale provedení bylo opravdu mizerné. Škoda.
Výborná nadčasová kniha, doporučuji. Naprosto mě pohltila, krásně přeloženo, opravdu povedené.
Jako první jsem viděla film, no vlastně asi dvě minuty, protože víc jsem nezvládla a tak mi trvalo dost dlouho než jsem našla odvahu sáhnout po knížce a jsem ráda, že jsem tak udělala. Je to výborný příběh, kdy lidstvo dostane zase jednou na frak a snaží se s tím vypořádat co nejlíp může, každý po svém. Je tu dobře zachycená lidská psychika a je tu i toho hodně k zamyšlení. Máme zachránit sebe, když se záchrana ostatních rovná skoro nule? Nebo pomoct ať už to dopadne jakkoli prostě proto, že můžeme?
Naprosto výborný, nadčasový příběh. Kniha se velmi dobře čte a dává mnoho podnětů k zamyšlení.
Kdysi dávno jsem viděla film, ten oproti knize opravdu nestojí za nic...:)
Fascinující klasika. Jedno z nejlepších sci-fi. Kdo rád postapokalyptické téma - můžu jen doporučit.
Tak se mně přece jen podařilo doskákat na konec. Velmi dobrý nápad, ale číst mě to moc nebavilo.
Knihu jsem poprvé četla jako teenka, a potom ještě několikrát, naposledy nyní. Nemůžu si pomoct, ale přestože vznikla v 50. letech min. století, je geniálním způsobem doslova nadčasová a svými zásadními psychologicko-morálními otázkami musí na každého citlivého čtenáře hluboce zapůsobit. Hlavní hrdina, biolog Bill Masen, se probouzí po úspěšné operaci očí do tragického, strašnou katastrofou změněného světa. Většina lidí na planetě oslepne a těch pár desítek, možná stovek, kteří v rámci celého světa přežili a neoslepli, je rázem uvržena do situace, jež má analogii možná jenom v dobách, kdy hrstka lidí kdysi dávno přežila potopu světa. Aby toho nebylo málo, musí se vypořádat se všudypřítomnými nově vyšlechtěnými olejnatými rostlinami, zvanými trifidi, kteří, obdaření jakýmsi dosud záhadným projevem inteligence, začínají neobvykle agresivním způsobem likvidovat jak nevidomé, tak vidoucí lidi. Boj proti zákeřným trifidům se stává, na pozadí pomalu se hroutících ,dosud však využitelných civilizačních výdobytků, nedílnou součástí jejich nových a nikoli bezstarostných životů. Bill nalézá v rozloženém Londýně nové přátele, ale i nepřátele a musí čelit nejen samozvaným "strůjcům nového řádu", ale i svým pocitům marnosti, výčitkám svědomí, melancholie a osamělosti, jakož i zásadním otázkám morálním, etickým a sociálním. Kniha popisuje velmi surrealisticky bezútěšnou skutečnost zanikající civilizace, kdy hlavní hrdinové ve svém dennodenním boji o holé přežití zjišťují, jak jsou tzv. "výdobytky civilizace" ve skutečnosti nepodstatné, a jak je sama civilizace nesmírně zranitelná a subtilní při konfrontaci s nějakým agresivním zásahem "vyšší moci" anebo třeba jen "hloupou nedbalostí, která se vymkla kontrole". V knize přes všechnu svou syrovost nechybí situace, v nichž autor dá průchod svému smyslu pro suchý anglický humor, což vnímavý čtenář jistě ocení.
Když si odmyslíme někdy poněkud naivní ódy některých postav, upínajících své bláhové naděje ke "spasitelské Americe" (něco takového se přece Američanům nemůže stát...) a všudypřítomnou nepostradatelnost cigaret, jež provází jinak velmi sympatickou image hlavních postav, hodí se román svým námětem zcela do situace dnešního globalisticky řízeného světa. Až na to, že my nebojujeme s trifidy, ale proti covidu19. A nikdo neví, jak tento boj nakonec dopadne....
Tuhle knihu jsem si chtěla přečíst už dávno a teď jsem na ni znovu narazila. Ale je teď vhodná doba na čtení "postapo"? Určitě ano, i když je teď hodně zle, rozhodně je někde hůř. Takže nesmíme přijít o optimismus.
Vyprávění pana Wyndhama skutečně umí vtáhnout do děje. Doporučuju k přečtení.
Nechápu, že jsem si tu knížu nepřečetl už dřív, protože je fakt dobrá. Hlavní hrdina je sympaťák a celkově postavy nečiní žádná hloupá rozhodnutí. Délka příběhu je tak akorát, nejsou tam hluchá místa ani to není nějak natahované. Jen se nemůžu ubránit pocitu, že ti trifidi jsou tam celkově dost nevyužití a jejich role je jen takové ztělesnění jakéhosi nevypočitatelného nebezpečí. Popravdě kdyby tam nebyli, tak je příběh téměř stejný a stejně by i dopadl, jen by ta kniha byla o nějakou tu kapitolu kratší.
Četl jsem na doporučení mé známé a musím uznat, že je to moc dobrá kniha. Forma je dobře přijatelná a neměl jsem pocit z nějaké umělého protahování. Snad se dostanu i druhému dílu.
Za mě musím přiznat zklamání. Ze začátku přijde autor se skvělým nápadem, který postupně opadá, protože se s ním tolik nepracuje. Trifidi tvoří spíše pozadí událostí a až na posledních 60 stranách se jim více nevěnuje - což je za mě málo. Možná i kvůli jazyku byl celý text krkolomný a spíš jsem byl rád, že jsem knihu vůbec dočetl. Znám daleko lepší tituly sci-fi.
Tuhle knížku jsem měla na seznamu už strašně dlouho, vlastně jsem se i docela styděla, že jsem ji ještě nečetla. Ježíšek mi ji ale tenhle rok konečně nadělil pod stromeček a tak jsem nelenila a hned se začátkem roku jsem se do ní dala.
Četla se úplně sama! Vždy, když už jsem téměř došla do bodu, kdy jsem si myslela, jaká je to pohoda a že už mě nic dalšího nepřekvapí, kniha mě ihned vyvedla z omylu. Skvěle napsané, výborně přeložené a neustále aktuální. Věřili byste tomu, že Wyndham napsal knihu už v roce 1951, tedy před 70 lety? Neskutečné a geniální zároveň.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus strach invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál světová literatura postapokalyptická sci-fi napětí a spádAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Upřímně nechápu, proč se tahle knížka nenachází v seznamu povinné četby (ale tak to mám u více knížek...).
Jakožto čtenáři jsem v podstatě ihned vtáhnuti do dění "nového světa", jehož předchází celosvětová posedlost sledování úchvatných zelených blesků tzv. večer komety, prostřednictvím našeho vypravěče, který v průběhu tohoto lidského unesení, leží v nemocnici se zafačovanýma očima po napadení trifida.
Musí to být strašné a v celkové podstatě to vystihuje tahle věta z knížky:
"Při ozvěně ztracené minulosti, na prahu neznámé budoucnosti".
Bylo neuvěřitelné jak nám autor v první části knihy neudává příliš velkou pozornost na trifidy, jasně byli tam slabé náznaky, ale celé jejich nebezpečí a síla vrcholila ke konci díla. Dílo má taky náznak toho že vždycky budou existovat lidé, kteří chtějí uplatňovat svou nesmyslnou "politiku", "filozofii", nastolit "řád" pod výhružkou války.
Já tenhle styl děl prostě miluji a strašně mě mrzí, že si je spousta lidí ani nepřečte, a tím pádem nemůže ocenit přinejmenším zčásti to, co oceňuji já.
A jestli tohle čtete a doposud jste neměli štěstí vtáhnout se do děje této knihy, neváhejte, berte ji, čtěte a eventuálně šiřte dál svým blízkým a známým. Já bych se k této knížce taky nedostala díky jiné knize autora - Kukly (rovněž brilantní), k níž jsem se taktéž dostala jistým pobídnutím.
Příběh plný zkoušky těžkých chvil, nutnosti vypuštění všech lidských zásad a vštěpované morálky, navrácení se k vlastnímu hospodaření, vytvoření silných pout, a vždy malé naděje v nejistou budoucnost.