Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474808/bmid_denicek-moderniho-fotra-aneb-proc-b-xQg-474808.jpg
3
1490
1490
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Když se měl Dominiku Landsman stát poprvé otcem, rozhodl se, že si založí blog, na němž by pravdivě – a toto slovo zdůrazněme! – popisoval strasti a slasti „obyčejného“ chlápka odvedle, jemuž se právě narodil syn. Zprvu nezúčastněný fotr, který miminko zažívá tak trochu zdálky, se brzy stává „otcem na mateřské dovolené“ a tím také začíná boj o přežití obou a zachování rodinného blaha. Nutno říct, že synek Čeněk je dítě velmi činorodé, ale také destruktivní a každý potomkův pokrok většinou odnese vyčerpaný tatínek jizvami na duši i na těle. Hlavní je, že dítě prospívá, ať už to stojí, co to stojí. Z blogu se následně stala kniha, která se dočkala několika volných pokračování – a v roce 2021 je do kin uveden i film režiséra Jana Haluzi s Terezou Rambou a Jiřím Mádlem v hlavních rolích.... celý text
Přidat komentář
no....... s chutí jsem se do toho začetla,že si přečtu pocitiy muže na mateřské,ale....
doufám,že to takhle nebylo,protože tam snad nefungovala nějaká výchova.....
no,prostě s takovým "smradem" bch zaklepala raz dva...
Vtipné, veľmi vtipné.. a i keď je cítiť že miestami autor tlačí na pilu (úplne zbytočne) a humor sa stáva postupom času opotrebovaný, i v záverečných kapitolách dokáže úprimne rozosmiať.. Nepatrím medzi "škarohlídov" ktorí od knihy čakali homérovú tragédiu ani Thomasa Manna. takže za mňa, otca dvoch satanov 4 hviezdy
Veselé podání výchovy malého dítěte... Na jednu stranu úsměvné a na druhou stranu znepokojujíci :)
Začátek fajn, autor projevuje svůj (sic stylizovaný) nadhled a osobitý humor, ALE postupem času je stále zřetelnější křečovitá snaha o vtip, evidentně vymyšlené a upocené historky a laciné, rádoby trefné a objevné slovní obraty. Ono to vzhledem k tematické omezenosti a opakujícímu se motivu ani jinak dopadnout nemohlo
Ačkoliv bych běžně knihu tohoto žánru nečetla, zaujalo mě, že se stala knihou roku. Vydržela jsem to do konce šestinedělí (toho knižního) a odložila ji. To se nedá číst!! Taková snůška nesmyslů, kterak se dítě posralo, jak moc, kam až to lítalo, kolikrát se poblilo, to je opravdu výtvor hodný knižní ceny. Vtipné to není ani omylem, ač se o to křečovitě snaží a než toto, to snad radši nějaké ty odstíny šedi. Nicméně jako antikoncepce je to dobré.
opravdu mě tato kniha pobavila.....a musím uznat ,že i u nás to bylo stejné,občas jsem si říkala jestli u nás nemají kameru :-D
Pro mě to byla fajnová oddechovka, něco nenáročného do zkouškového období - proložení mezi učením a můžu doporučit, humor se mi líbil :)
Tuhle knihu jsem si opravdu užila. Smála jsem se u ní nahlas a úryvky jsem předčítala svému okolí... Vyhovuje mi autorův smysl pro humor i styl vyjadřování. Rozhodně doporučuji.
Mám jakýsi zlozvyk anebo je to zvědavost, už ani nevím, ale většinou si do svého hledáčku dosadím i výherce Knihy roku na DK. Fotrův deníček jsem nicméně zaregistroval už předtím a byl na něj zvědav, protože mě zajímala výchova dítěte z pohledu muže, ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla taková kniha anketu vyhrát...
Co jsem čekal, jsem vlastně ani nedostal. Nějak mi nedošlo, že se jedná o humornou knihu s velkou dávkou nadsázky a že je vlastně přepisem blogu. Když bych to měl vzít kolem a kolem, tak ze začátku mě to bavilo, docela jsem se usmíval, ale postupně se vtipy začínají opakovat, nadsázka štvát a zbyde už jen vzlykání novopečeného tatínka, jak je jeho žena na něj zlá, jak dítě neustále zvrací nebo si strká věci do otvorů a prostě, že je to dítě, které se chová úplně přirozeně. Dozvíme se občas i něco i povedené Ladsmanovic famílii. Velmi mě bavily pohledy psané jakoby přímo z pohledu Čeňka, ale těch je pomálu. Osobně si myslím, že je to jednoduchá kniha pro jednoduché zabití času a pro nenáročné a jednoduché lidi (jako Bočkova Aristokratka...), chcete-li to říct tak narovinu, kteří nehledají v literauře nějakou hodnotu anebo zajímavý spisovatelův styl, který u krásné literatury autoři "vyšších" děl zkrátka tak nějak mají sami od sebe. Jako blog je to asi dobré (nevím, fakt je nečtu...), ale jako kniha už silně pokulhává, přesto, že jsem se při čtení snažil snížit na úroveň maminek z Mimibazaru, na které autor tak moc nadává...
Velmi jednoduché a nenáročné čtení, bohužel v půlce se začne vše dokolečka opakovat a kniha začíná nudit... Vlastně jsem se při čtení nezasmála ani jednou :( Dokonce mě ten "nadhled" (scifi jako prase) lezl už na nervy... :/ Jdu si spravit chuť Umbertem Ecem...
nevím, zda je to správná Kniha roku, nicméně pobavila jsem se u ní. Vzhledem k tomu, že jsem již zasloužilá matka a děti mám ve věku, kdy čekám na vnoučata, určitě jim knihu dám přečíst, aby věděli, co je čeká. Psáno s nadhledem, mnohé situace jako bych viděla na vlastní oči. Nasmála jsem se u toho jako už dlouho u knížky ne.
Nooo.... Pro zasmání a oddech - dobrá volba. Je teda pravda, že v jedné části knížky se autor opakuje, ale budiž.. Ale kniha roku?
Jako oddechovka fajn, ale přikláním se k názoru, že lepší blog, na knížku je to málo.
Zpočátku jsem se bavila, než Nataša porodila. Pak už se začínal vkrádat pocit rozpačitosti a posléze nudy z již opakovaného. Když se Čeněk asi po 150té po..., vzdala jsem to a knihu pak dočetla "skokově". Jako blog to asi bylo dostačující, ale jako kniha? Nemá to spád, pointu, ... i ten nadhled nakonec vyznívá falešně a jalově.
Kniha roku? Jako za mě asi né, ale slovo uživatelů Databáze knih je mi svaté a nikdá ho neberu nadarmo, k tomu Dominik Landsman psát umí - lehce, vtipně. A pak já jsem mnohem raději, když vyhraje něco s nadsázkou, než třeba Padesát odstínů kalení oceli.
Docela zábavné čtení, vtipně napsáno. Jenomže je to jaksi pořád dokola, takže pro mě by polovina klidně stačila.
Mám pocit, že kniha se musí brát dosti s nadhledem, aby, jste-li muž, vás to neodradilo od toho mít děti. :-) Ze začátku humor pěkně plynul, avšak ve druhé půlce byl už vynucovaný. Dobrá oddechovka, chcete-li se zasmát. Já se pobavila.