Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/547696/bmid_denicek-moderniho-fotra-aneb-proc-by-muzi-nemeli-mit-de.jpg
3
1496
1496
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Jak to může vypadat, když se muž ocitne na mateřské dovolené? Deníček moderního fotra vznikl na základě úspěšného blogu, který Dominik Landsman založil s příchodem prvního dítěte. Věren názvu popisuje zážitky, situace a strasti obyčejného „chlápka“ odvedle, kterému se narodil první syn. Zprvu nezúčastněný fotr, který miminko zažívá trochu zdálky, se brzy stává „otcem na mateřské dovolené“ a s tím také začíná boj o přežití obou a zachování rodinného blaha. Nutno říct, že synek Čeněk je dítě velmi aktivní a také destruktivní. Každý Čeňkův pokrok většinou odnese vyčerpaný tatínek jizvami na duši i na těle, ale hlavní je, že dítě prospívá, ať už to stojí, co to stojí. V sympaticky drsňácké a humorné výpovědi moderního fotra se autor nebojí svěřit se s lecjakými trabli a přináší výjimečný pohled současného muže na situace, které obvykle zažívají spíše ženy.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem čekala mnohem víc. Nelíbila se mi. Nutila jsem se ji dočíst. Nechápu, že zrovna tohle má takový úspěch. Humor je dost na sílu. Prakticky jsem se nezasmála. Kniha je poměrně čtivá, ale bohužel mě zklamala na plné čáře.
Život s dítětem je popsán jako jedna velká série hrozných situací. Až moc přehnané a vtipnost tlačena na sílu, sem tam jsem se zasmála, ale jinak nic moc. Další knihy mě už nelákají.
Kniha sice byla poměrně vtipná, ale některé autorovi vtípky mi příliš neseděly. Třeba přízvisko "chcípáček" mě opakovaně nadzvedávalo ze židle. Dítě zatím ještě nemám, ale pevně doufám, že život s ním není tak tragický, jak předkládá autor. Také bych možná trochu omezila neustálé dětské zvracení, kterého tam na můj vkus bylo až moc.
Pro nenáročné zasmání. Příběh ovšem chybí, jedná se jen o humorné popisování problémů, které rodiče moc dobře znají. 4/6
Dlouho jsem se tak nenasmála.
Taková oddychovka u které nemusí člověk přemýšlet :-)
Od téhle knížky jsem očekávala opravdu ranec vtipů na základě přečtení několika příspěvků autora, které zvřejnil na FB. Bohužel, moje očekávání Moderní fotr absolutně nesplnil. Zasmála jsem se všehovšudy třikrát a do konce jsem ji dočetla jen proto, že neumím odložit nedočtenou knihu:-) Možná mě dílo nudilo z důvodu, že nemám děti. Nebo proto, že je to jen prostý popis toho, co dítě dělá 24/7 a autor tlačil na pilu a chtěl být za každou cenu vtipný. Bohužel to dopadlo tak, že je to spíš trapné.
Na knížku jsem se opravdu těšila, ale bohužel jsem lehce zklamaná. Je pravda, že jsem se při čtení lehce usmívala, ale to bylo vše. Přišlo mi, že autor se snaží být vtipný za každou cenu, což bylo spíše ke škodě knihy...
„Odborníci doporučují několik druhů úchopů mimin. Klokánka, tygříka a podobné nesmysly. Až se člověk diví, jak lidstvo mohlo vůbec přežít, když v minulosti odborníci nebyli a zmatení rodiče nosili mimina držíce je za nohu, za ucho anebo je tahali na laně za povozem po zemi. Nejspíš si tygříka párkrát vyzkoušíte a pak dítě vezmete normálně do náruče s tím, že mu podepřete hlavu. Mimino je chcípák, co nemá žádné svaly, takže hlavu vůbec neudrží. Když ho vezmete bez podpěry hlavy, tak mu klinkne dolů a je hotovo. Hlavička mu upadne a vy budete dlouho bez sexu.“
Praktické poznatky v kombinaci s černohumorným přeháněním, fajn. Přesně tohle jsem v současné době potřebovala – nenáročné, poklesle vtipné, odpočinkové. Pokud tedy zrovna nemáte či nečekáte potomka bez schopnosti postarat se o sebe jakž-takž samostatně. Potom váš smích bude možná trochu hořký až hysterický. Jestliže jste se zatím nestihli rozmnožit, tato kniha je dokonalou antikoncepcí.
Vlastně to není tak dávno, co jsem "Deníček moderního fotra" četla poprvé: necelých sedm let. Krátce před tím, než skřítě předčasně usoudilo, že je v mé děloze těsno a nuda, pročež jsem se poprvé (a doufám i naposled) svezla s patřičným rámusem záchrankou rovnou pod kudlu. Následně propuklo v knize popisované martýrium řevu a nevyspání, akorát toho blití a posrávání skrz naskrz nebylo tak enormní množství. Značnou výhodou děvčátek je absence vodotrysků.
Druhá polovina knížky trpěla syndromem „to už tady bylo“, případně „teď zase zazní / stane se tohle“. Tentýž humor zkrátka nezabírá stejně, když je čtenář konstantně vystavován podobným situacím a slovním obratům. Přinejmenším smršť zvratků, moči a exkremetů měla být zredukována.
Kolik podělaných plen autorovi přihrát? Tři jsou asi málo, čtyři jistě moc, ale je to prvotina, tudíž zaokrouhlím nahoru: 70%
Musím říct, že přesto, že příspěvky na FB a dříve na blogu mě bavili, tak toto bylo docela zklamání. Asi to bude tím, že jsem ji přečetla naráz za jedno odpoledne, bylo by lepší číst pokaždé jen pár kapitol.
Chvílemi vtipné, nenáročné čtení.
Dominika Landsmana znám jako autora krátkých satirických textů, ale k téhle jeho knížce jsem se dostal spíše shodou okolností. Asi bych ji spíše doporučil číst lidem, kteří buď ještě nemají děti nebo už si moc nepamatují, jaké to bylo, když byly jejich děti malé. Čtení v době, kdy máte doma dítě ve věku Čeňka (hlavní postavy knihy), může přinést zvláštní směsici pocitů, kdy se nemůžete rozhodnout, jestli je ten text z větší části vtipný nebo trapný, a kdy přemýšlíte, jak moc realistické některé pasáže mohou být a čeho se tudíž máte v následujících měsících tiše obávat ;)
Dávkoval som si ju ako lieky pred spaním.
Zábavná knížka, ktorá zo začiatku poučila, neskôr aj pobavila, s humorom, čo sa v rodine s novorodencom dá zažiť.
Myslím, že humor, který autor prezentuje na svém blogu nebo sociálních sítích, je mnohem stravitelnější a vtipnější než kniha samotná. Vyloženě brak k zahození to není, ale v určitých chvílích autor tlačí na pilu a snaží se být za každou cenu vtipný a stane se naprostý opak.
Kniha není špatná, ale...
Nejspíše ji jako bezdětná nedokážu náležitě docenit.
Již poněkolikáté jsem se přesvědčila, že tento typ humoru na mě úplně nepůsobí.
To co funguje na blogu/sociální síti, když se dávkuje postupně, může nakonec v knižní podobě vyznít trochu jinak.
Přesto... Vím, že až přijde čas, tak možná sáhnu i po další autorově knize
Tak nějak nevím…
Nečetlo se to úplně nejhůř, ale jednou stačilo…
Ani nevím, jestli budu někdy pokračovat…
Tak od této knihy jsem upřímně čekal víc. Pobavil jsem se, několikrát se i nahlas zasmál, ale po pár kapitolách mě autorův příliš umělý a nucený humor omrzel. Číst dál už vlastně ani není nutné, protože zjistíte, že ať se v knize stane cokoli, vždy to skončí stejně: dítě se pos**e. Další díly už nedám, ale jsem zvědavý na film.
Knížka mě neskutečně pobavila, protože mám rád trochu černější a až groteskní humor (viz třeba Vaněk-Úvalský nebo Jiří Charvát). Jelikož se nám každou chvíli vyskytne v bytě malý Hyaenodon, jsem zvědav, jak moc si budu s vypravěčem podobný. Na druhou stranu, "mateřská" mě nečeká, takže co já vím...
Za mňa sklamanie. Ale ak máte radi humor (miestami trochu nekorektný, cez čiaru) a ako bonus aj svoje vlastné deti, určite sa dobre pobavíte. Humor Dominika Landsmana je špecifický, zrejme nie pre každého, ale rozhodne táto kniha stojí za prečítanie.
Přečteno až po shlédnutí filmu ...
Styl psaní mi úplně neseděl , ale je to tenká knížka , takže přelouskáno velmi rychle ...
Asi další pokračování už nechci číst...
Řekl bych, že se to dá označit za povinnou četbu pro nadcházející tatínky a pro muže, kteří plánuji mít děti. Celkem vtipná knížka, která mě opravdu mnohdy rozesmála a ze které mé přítelkyni vstávaly vlasy hrůzou.
Bohužel ale musím konstatovat, že po polovině knihy tak nějak autorovi došel dech a začínal se opakovat s vtipy a měl jsem pocit, že se snaží za každou cenu udělat humor a tak jsem se už spíše musel do čtení nutit.