Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman

Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Jak to může vypadat, když se muž ocitne na mateřské dovolené? Deníček moderního fotra vznikl na základě úspěšného blogu, který Dominik Landsman založil s příchodem prvního dítěte. Věren názvu popisuje zážitky, situace a strasti obyčejného „chlápka“ odvedle, kterému se narodil první syn. Zprvu nezúčastněný fotr, který miminko zažívá trochu zdálky, se brzy stává „otcem na mateřské dovolené“ a s tím také začíná boj o přežití obou a zachování rodinného blaha. Nutno říct, že synek Čeněk je dítě velmi aktivní a také destruktivní. Každý Čeňkův pokrok většinou odnese vyčerpaný tatínek jizvami na duši i na těle, ale hlavní je, že dítě prospívá, ať už to stojí, co to stojí. V sympaticky drsňácké a humorné výpovědi moderního fotra se autor nebojí svěřit se s lecjakými trabli a přináší výjimečný pohled současného muže na situace, které obvykle zažívají spíše ženy.... celý text
Přidat komentář


Máte-li potomky (čím menší, tím líp) a zálibu v humoru ad absurdum, pak vám tahle knížka může padnout do noty. Nečekejte žádnou sofistikovanou zábavu pro členy Mensy, je to prostě jen více či méně vtipné komentování strastí prvorodiče, který miminka zná jen z vyšňořených fotek časopisů pro ženy. Kdo nezažil, nepochopí... Pro mne oddychovka, po které jsem sáhla jednak kvůli Výzvě, a jednak jako vyvážení četby mnohem ponurejší literatury.

Četla jsem jen ze zvědavosti, vlastně jsem ji ani nedočetla a takový styl psaní není úplně pro mě.
Nechci knihu nijak dehonestovat, své čtenáře si jistě najde, mne však ani jako ,,dovolenková" kniha nebyla pochuti.
Také se na pomyslné ose od vtipnosti k trapnosti přikláním spíš k té druhé straně.


Knihu nedoporučuji bezdětným. Alespň já mám po přečtení knihy chuť se odstěhovat na ostrov bez mužů, aby mi nehrozilo otěhotnění. A že já děti vždy chtěla. Dle mého názoru autor akcentuje vtipnou formou zejména ty těžké části rodičovství, ovšem již ne ty pěkné, které leckdy akcentují mé kamarádky, které děti mají. Z jejich vyprávění mám dojem, že i když je to těžké, stojí za to mít děti. Z této knihy mám pocit naprosto opačný.


Knihu jsem přečetla celou kvůli čtenářské výzvě. Začátek byl vtipný, ale pak je vše pořád dokola a čtení přestane bavit.


Deníček moderního fotra je zábavná oddechová knížka. Najdeme zde povedené a vtipné zážitky z rodičovské dovolené, kdy se člověk od srdce zasměje, ale také převažující situace typu "trapno-humor", tedy ty, nad kterým se zasmějete, jen pokud sami máte dobrou náladu a k pobavení Vám tedy stačí málo. Já jsem takovou naštěstí měla a knížku si užila. Doporučuji ji tedy číst v dobrém rozpoložení a bez očekávání velkého komediálního zážitku.

Knížka dobrá, ale čekala jsem od ní asi více. Deníček moderního páru byl pro mě lepší :)


Landsmanův humor mám ráda, ale v této knize mi přišlo, že se chvílemi dost opakuje a už to není ani vtipný... Ale není to vyloženě špatný čtení. :) Byly i pasáže, kdy jsem se zasmála.

Nedokázala jsem přečíst. "Humor" a "vtip" mě míjel, spíš mi to přišlo dosti trapné. Ale jak vidno, své čtenáře si to našlo.


Bohužel mi tato "kniha" nepřišla ani trochu vtipná. Asi nemám smysl pro humor. Čeněk se poblil, Čeněk se pos*** A tak pořád dokola. Některé příhody byly na první pohled smyšlené.
Deníček taťky na mateřské je originální nápad a mohla to být pecka, ale chtělo na to jít trochu chytřeji, rafinovaněji.
Kromě toho jsem před časem četla rozhovor s autorem a působil na mě poněkud samolibě. Už ten titulek: Jsem úspěšný, protože jsem vtipný...
Pri vší úctě, já si vtipnou knihu představuji jinak.


Člověk se při čtení této knihy mnohokrát zasměje, ocení spíše rodiče, jinak dílo působí jako celkem kvalitní antikoncepce


První díl mě dost bavil, možná i proto, že jsem jej četla v době, kdy byla dítka podstatně mladší (4 a 6 let). Člověk si tak ještě celkem čerstvě pamatoval, jak to doma vypadalo a leckdy si říkal, to je přesný. Příjemná oddechovka, když má člověk všeho plný kecky a potřebuje si přečíst, že může být hůř... :D


Postřehy novopečeného otce. Snaží se vtipně podat, jak se rodičovstvím změní život mladého páru. Jak všechny ty změny, radosti i strasti, vnímá muž. Určeno především mladým, vtipnost za každou cenu byla občas až trapná.


Měla jsem větší očekávání. Začátek byl super, ale postupem času byla kniha pořád o tom samém. Humor byl pořád stejný a po nějaké době už se omrzel. Rozhodně se mi to nečetlo "jedním dechem". Asi bych hodnotila kladněji, kdybych četla dvě kapitoly za týden, ale protože jsem knihu četla naráz, přišlo mi to přeplácané, opakující se a zbytečně teatrální. Dostala jsem smrtelnou dávku nuceného humoru a to knihu pěkně shodilo. I přesto knihu nehodnotím jako odpad a věřím, že mnoha lidem tenhle styl psaní bude vyhovovat. Další díly ale asi dlouho číst nebudu (pokud vůbec).


První půlka mi přišla trochu slabší, bylo to až moc přehnané, ale druhá půlka super a dost jsem se nasmála:) určitě doporučuji.


Ze začátku mi to přišlo vtipné a neotřelé, postupem času jsem dostal pocit, že je to pořád to samé a to díky tomu, že se většina děje odehrává doma. Když ale vyšli ven, tak mě to zase bavilo.


Sáhla jsem po této profláknuté knížce jen tak pro zajímavost, protože mi na webu Reflexu známý ukázal Divokého kačera (objevila jsem Ameriku) a říkám si, že to jméno autora článků je mi nějaké povědomé. Pak jsem zjistila, odkud, Deníček je fenomén. Tak jsem se pustila taky do jeho konzumace.
Zezačátku mi to připadalo strašně nucené. Dostat do jedné věty co nejvíc vtipných hlášek nemusí ve výsledku vést k tomu, že se budete od začátku do konce řezat smíchy.
Ale postupně se mi to i začalo líbit (nebo jsem si jen zvykla na ten styl). Místy jsem se opravdu zasmála. Ke konci už to ztratilo zase to kouzlo překvapení. Skončilo to tak akorát včas. Do dalších dílů nemám chuť se pouštět.
Opět se mi potvrdilo, že humor je těžká disciplína, musí ho být tak akorát a ještě se musíte trefit do smyslu pro humor toho, koho se snažíte rozesmát. To se u mě autorovi povedlo jen částečně. Takových 70% by si ale knížka zasloužila.
Ale víc se mi svého času líbila Brettova série s Prevítem (Prevítem snadno a rychle, Kdo to tady chodí...).


Ze zacatku jsem si rikala, jo, to bude sranda.. Bohuzel, cim vic jsem cetla, min se bavila.. Sem tam prispevky na FB/INSTA se mi moc libi, ale takhle najednou je toho asi moc.. Celou jsem ji dolouskala jen kvuli CV..


Fajn knížka, kde vtip (podařený) střídá vtip (očekávatelný, až malinko nudný).
Je potřeba brát knihu s rezervou a s nadsázkou. Za mě tomu chybí příběh, ale to je zjevně můj problém, protože autor dát do knihy příběh nezamýšlel.
Některé kapitoly jsou super a některé bohužel jsou, jen proto aby byly...
Občas jsem si říkal, že by autor mohl jednotlivé části knihy přednášet v estrádách z devadesátých let a zajisté by s tím sklidil úspěch... A protože estrádami nepohrdám a protože jsem se u knihy několikrát od srdce zasmál - má ode mně Deníček moderního fotra čtyři hvězdičky ;).


První půlka byla snad nejvtipnější kniha jakou jsem kdy četl. Smál jsem se u každé věty a když jsem předčítal manželce, tak se smála tak, že jsem nemohl se čtením ani pokračovat. Pak přišla druhá polovina a autor začal ztrácet dech. Když začal psát z pohledu Čeňka, tak už trochu moc tlačil na pilu a efekt byl opačný, než by autor asi chtěl. Ke konci přišlo několik uchechtnutí, ale žádné výbuchy smíchu. Ze začátku jsem si byl jistý, že se ihned pustím do dalších dílů, ke konci jsem se rozhodl, že nikoliv. Možná dám autorovi šanci, až nebudu mít co číst.
Ze začátku mi přišla kniha hrozně vtipná a skvělá. Ale v průběhu čtení se některé věci opakují a stávají se předvídatelnými. Dočetla jsem, nebylo to špatné, ale ani mě to nijak neohromilo.