Deník Anne Frankové
Anne Frank
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491798/bmid_denik-anne-frankove-tVX-491798.jpg
4
3396
3396
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Kniha mě moc nenadchla, je to pořád to samé dokola. Očekávala jsem více, že se například něco dozvím o válce, ale jedná se o deník dospívajícího dítěte.
jedna z mála knih, která mě opravdu uchvátila. Anne je velice sympatická a knihu jsem měla v 11cti letech přečtenou za dva dny a i ted se k ní velmi ráda vrátím
Knížku jsem čirou náhodou našla na půdě v zaprášeném sudu, kde byly naskládané odložené věci. Čtení o holocaustu mám ráda a tak i tento deník byl u mě v hledáčku již delší dobu. Díky filmu jsem si myslela, že v knize (nevím proč) bude popsán i život v koncentračním táboře. I tak to byla kniha zajímavá, pěkně popsán denní neutíkající život v "zadním traktu", nevyhnutelná ponorka s ostatními, neporozumění s matkou i první láska.. Zajímalo by mě, zda se původní deník, nezpracovaný a neupravený jejím otcem lišil (četla jsem vydání z r. 1957). Ač byla Anne sečtělá a chytrá, některé věci, myšlenky nebo přerod jejích názorů mi přišly na 13/14 let uměle stylizované někým třetím, ale možná to bylo dané jen překladem.
S Anne jsem sympatizovala, a i když mi místy přišla trochu "přemoudřelá", ambiciozní a nadutá na svou osobu, líbil se mi její náhled na život i postřehy na lidi okolo ní a jejich jednání, byla statečná a zároveň zranitelná, plná vnitřního emocionálního života, do kterého dala nahlédnout jen Kitty a teď již i milionům čtenářů po celém světě..
**
Je-li člověk trudnomyslný, matka radí: "Mysli na všechnu bídu světa a buď vděčná, že jí neprožíváš."
Já říkám: "Jdi ven do polí, do přírody a na slunce, jdi ven a hledej štěstí v sobě samém a v Bohu. Mysli na krásno, které se neustále rodí v tobě a kolem tebe a buď šťastný.."
**
tento příběh jsem viděla zfilmovaný, Anna v knize popisuje, jak s rodinou žili, než byli odvezeny do koncentračního tábora.
Kniha byla velice zajímavá a dobře se četla. Byla jse na ni zvědavá a nezklamala mě. Byl to velice smutný děj a ten konec. Nikdy nepochopím co jsou lidi jiným lidem schopni udělat. Smutný konec.
Tahle kniha, ačkoli se jedná o deník, je velmi čtivá. Anne se vyrovnává se svojí situací po svém a je vidět, že během té doby, co je zavřená, si začala vše uvědomovat, od svých chyb, až po věci, které dělala. Její sebekritika je úžasná. Ano, občas vás popadne pocit, že ty poslední zápisy nemohla napsat 13-15letá dívenka. Ale jak říká ona, skutečně za tu dobu pobytu tam vyspěla.
Myslím, že ta kniha jen ukazuje, jak těžké je vyžít 2 roky se 7mi lidmi v pár místnostech a jakou těžkou situaci měli. Stejně tak náhled na nizozemské lidi si lze udělat, i když s menšími problémy.
Každopádně, dílo je velmi působivé.
Treba brať ohľad na to, že je to deník písaný dospievajúcim dievčaťom a aj napriek tomu tak dokonalým popisom zaznamenala pocity a vzťahy v uzavretom priestore. Dopredu som vedela ako kniha skončí, ale aj napriek tomu som si pred koncom v duchu chcela nahovoriť niečo iné. Veľký obdiv k Anne a ľútosť nad tak smutným osudom
výborná knížka...tím, že se jedná o deník je příběh autentický...nikdo si podle mě neumí takovou situaci, kdy žije skrytý a uzavřený před světem a přitom neví, jestli to vůbec přežije, představit...ale kniha vyloženě vtahuje do děje a člověk s Annou začne hodně soucítit...konec je opravdu smutný...za to, jak dokázali v zadním traktu existovat, si zasloužli žít...zvlášť takhle mladá slečna...určitě stojí za přečtení
Právě jsem dočetla. Konec je naprosto strašný, podle úvodu v knize jsem naivně očekávala pouze smrt autorky. Je velmi smutné, že Anna se nedočkala vůbec ničeho z toho, co si ve svém deníku do budoucna plánovala, nedočkala se dokonce ani pořádného jídla a zprávy o konci války. Ale je možné, že svým deníkem, čteným v příslušném kontextu, ovlivnila a zaujala mnohem víc lidí, než by se jí to třeba podařilo vlastní tvorbou, pokud by přežila válku a věnovala se psaní. I tak je to malá útěcha za smrt mladého člověka. Líbilo se mi zjištění, že mládež před 70 lety byla v mnoha ohledech podobná té dnešní - problém s autoritami, neshody s rodiči, bouřlivé chování atd. Celkově je to velmi cenné svědectví ze zajímavého úhlu.
Smutné, pravdivé svědectví o neklidné době. Nelituji, že jsem četla, a věřím, že se i tato knížka jednou připojí do mé knihovničky. Na tak malé děvče je úžasně napsaná, čteme o lidech, které znala a se kterými žila v malém prostoru.
Velmi čtivá kniha...je to už nějaký ten pátek, co jsem ji četla, ale vždy se k ní ráda vracím
Jedna z mála knih, jejíž obsah nikdy nezapomenu. Deník se čte jedním dechem....... dokáže pohltit do té zlé doby a soucítit s nimi. Anne je pro mě velká osobnost s velkými sny a vírou i v beznadějných situacích.... takových jich bylo víc a všichni měli smutný konec.
Do poslední věty doufáte, že se to opravdu nestane. Anne je již více než 2 roky dobře ukryta se svojí rodinou a dalšími lidmi před nacisty, před hrůzami, které zažívají jiní Židé v této době. Ale opravdu se nedočkáte žádného happy endu, protože toto není kniha s vymyšleným dějem, toto jsou zápisky jedné mladé židovky ve 2. světové válce. Toto se opravdu stalo.. O to více je pak smutná představa, jak podobně se asi cítili další lidé, kteří byli pronásledováni, kteří měli neustále strach a obavy o své životy. Není to podle mne výpověď ,,jen" jedné dívky, ale důkaz o celé této strašlivé a ničím vynahraditelné temné době..
Jsou různé knihy. Třeba takové, které přečtete, dobře se při nich pobavíte, pak je odložíte a zapomenete. Nebo je zhltnete jedním dechem a i nějaký čas po přečtení ve vás rezonují. A pak je tady deník Anny Frankové, který vás může při samotném čtení místy nudit (I když já byla zabraná i do toho loupání lusků) nebo popouzet (ale upřímně, kdo z vás ve svých čtrnácti letech nepovažoval svoje rodiče za odepsaný starý vraždy, co nic nechápou?) ,ale už ve vás tak nějak uvíznou napořád a donutí vás k pořádný duševní reorganizaci. Nevím, jestli se dá od knihy čekat víc. Stran nešťastným okolnostem, které knize dávají její největší sílu, jsem si tímto i ráda připomněla pocity z dob mé transformace z telete na... no, z dob mého dospívání a nebylo pro mě zatěžko se s pisatelkou vnitřně ztotožnit, ač já byla v těch letech mnohem dosebezahleděnější a kritičtější. Jeden o mnoho starší autor rovněž světoznámého díla, který byl "shodou náhod" strůjcem (nejen) Anniných problémů se ostatně ve svých názorech projevil jako mnohem nevyzrálejší člověk a nemalá část Evropy mu to stejně baštila, tak jakápak katarze?
Příběh malé Anny byl takový jaký byl, je smutné, jak skončil. Myslím, že je dobré vědět, jak tenhle život prožívaly normální lidi, jak jej prožívaly děti. Anna si moc nepřipouštěla to, jaké jim hrozí nebezpečí, dívala se dopředu a myslela na to, co bude, až budou moci odejít, dětská naivita byla patrná.
Přidávám se ke zklamaným, žádné terno. Nemá pořádně žádný děj, je to prostě deník dítěte... :-(
Kniha mě zklamala. Ale jak už bylo uvedeno níže, co by člově chtěl po třináctileté dívce. Je zajímavé sledovat, jak se museli ukrývat. A určitě, kdyby přežila, by z ní byla dobrá spisovatelka. Ale jinak mě kniha vůbec nenadchla, bohužel jsem čekala, že se tam dovím více informací o 2.sv.v.. Dočetla jsem jí jen silou vůle. A je to tedy pouze můj názor, ale nejsem si jistá, kdyby nezemřela v koncentračním táboře, že by i pak měla kniha tak vysoké hodnocení.
hrozně jsem se těšila až si knihu přečtu.. ale místo nadšení z knihy, následovalo velké zklamání..
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1956 |  Deník Anne Frankové |
| 2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
| 2022 | Souborné vydání |
Pokud někdo čeká, že tato kniha bude popisovat i válku, měl by si přečíst také knihu od Miep Giesové, která byla jednou z osob, které Frankovým a spol. v úkrytu pomáhali. Je tam jasně a na více místech uvedeno, že Frankovým schválně říkali jen minimum toho, co se venku děje, aby nebyli ještě více vyděšení. Život Anny Frankové a jejích blízkých se navíc odehrával v ubíjejícím stereotypu, takže nelze čekat kdovíjaké akce. Na to vše a také s ohledem na věk autorky je to obdivuhodná kniha.