Deník Anne Frankové
Anne Frank
Deník v dopisech 12. červen 1942 – 1. srpen 1944 Po dvaceti pěti letech vychází zcela nový překlad deníku Anne Frankové. Poprvé v češtině s názvem, který svému dílu zamýšlela dát sama jeho autorka. Deník v dopisech si Anne Franková vedla od 12. června 1942 do 1. srpna 1944. Psala si ho jen pro sebe až do chvíle, kdy na jaře 1944 vyslechla z vysílání londýnského Rádia Oranje projev nizozemského exilového ministra školství. Vyzýval, aby lidé po skončení války shromáždili a zveřejnili všechna svědectví o utrpení nizozemského lidu za německé okupace. Jako příklad uvedl mimo jiné deníky. Pod dojmem tohoto projevu se Anne Franková rozhodla, že po válce vydá knihu. Základem k ní měl být její deník. Anne si k tomu 29. března 1944 zapsala: Milá Kitty, včera večer mluvil v Rádiu Oranje ministr Bolkestein o tom, že po válce bude uspořádána sbírka deníků a dopisů z téhle války. Samozřejmě se hned všichni vrhli na můj deník. Vždyť si představ, jak zajímavé by bylo, kdybych vydala román Zadní dům. Už jenom z titulu by lidé měli dojem, že je to detektivka. Od května 1944 začala deník přepracovávat a přepisovat, zanášela do něj opravy, vynechávala pasáže, které nepovažovala za dostatečně zajímavé, a jiné po paměti připisovala. Současně pokračovala v psaní původního deníku (badatelé ho později nazvali verze A – na rozdíl od přepracovaného deníku, který se označuje jako verze B). Poslední zápis Anne Frankové je z 1. srpna 1944. Již 4. srpna všech osm obyvatel úkrytu zatkla tzv. zelená policie. Pomocnice ve skrývání Miep Giesová s Bep Voskuijlovou Anniny zápisky hned v den zatčení odnesly do bezpečí. Miep Giesová je uložila v zásuvce svého psacího stolu, a až když se potvrdilo, že Anne věznění v koncentračním táboře nepřežila, předala je, aniž je četla, Anninu otci Ottovi Frankovi. Otto Frank se po zralé úvaze rozhodl, že splní přání své zemřelé dcery a zápisky vydá knižně. Za tím účelem sestavil z obou Anniných verzí, původní (verze A) a vlastnoručně přepracované (verze B), zkrácenou třetí verzi (C). Aktuálně po celém světě vydávanou, autorizovanou verzi připravila z pověření basilejského Fondu Anne Frankové německá spisovatelka a překladatelka Mirjam Presslerová. Převzala Frankův výběr záznamů z verze C a doplnila jej pasážemi z deníkových verzí A a B. Nový, celkem už třetí překlad deníku do češtiny, pořídila Magda de Bruin Hüblová. Vrací se k názvu, jejž si Anne pro svoji zamýšlenou knihu přála a s nímž vychází deník v nizozemštině. Ke svému pojetí překladu napsala Magda de Bruin Hüblová: „K deníku Anne Frankové lze při překládání přistupovat dvěma způsoby: jako k dokumentu, což vyžaduje co nejpřesnější překlad, nebo jako k literárnímu dílu, což umožňuje jisté uhlazení textu s ohledem na mladé čtenáře. Protože se nový překlad má stát součástí souborného vydání díla Anne Frankové, v němž poprvé v češtině vyjdou i autentické, ,neučesané‘ verze A a B, přiklonila jsem se k první možnosti. Můj překlad tak zachovává víc než předchozí české překlady zvláštnosti předlohy.“ Annelies Marie FRANKOVÁ (12. června 1929 – únor 1945) v roce 1933 s rodiči a starší sestrou Margot emigrovala z Německa do Amsterodamu. Od července 1942 se tu rodina skrývala v zadní části domu, který patřil otcově firmě, aby unikla pronásledování Židů. Dospívající Anne si psala od 12. června 1942 až do prozrazení úkrytu na začátku srpna 1944 deník. Po zatčení byla rodina deportována do koncentračních táborů v Německu a na území dnešního Polska, přežil jen otec. Anne zahynula v Bergen-Belsenu. Po válce otec Annin deník vydal, byl přeložen do mnoha jazyků, zdramatizován a zfilmován. Toto vydání přináší nový překlad do češtiny.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry Historie
Vydáno: 2022 , TriádaOriginální název:
Het Achterhuis / Anne Frank Tagebuch, 1947
více info...
Přidat komentář
Je to něco neuvěřitelného a jsem opravdu ráda, že se něco takového dochovalo a vydalo... Vzhledem k tomu, že autorce bylo kolem třinácti let, tak ji velice obdivuju...
Jedna z nejúžasnějších knih,které jsem četla. Snad proto, že to není jen smyšlený příběh, ale napsal jej sám život. Zrovna tak mě bavilo i filmové zpracování. Zavedla bych tuto knihu do povinné školní četby.
K jejímu věku mám můj veškerý obdiv. Kniha napsaná velice otevřeně a upřímně vystižené určité situace.
Anne by na sebe byla jistě hrdá.
"Nevěřím, že vedoucí lidé sami, že jenom vládnoucí a kapitalisté zapříčinili válku. Ne, malí lidé mají také vinu, jinak by se jí národy neúčastnily."
Krásná knížka :) Je neuvěřitelné, co všechno se honí v hlavě jedné dívky. Když jsem četla doslov, úplně mi vytryskly slzy. Kdyby jenom věděla, že právě držím její deník v ruce!
komentář typu "čekal jsem od toho víc" je dle mého naprosto neadekvátní vzhledem k situaci a věku dívky.
Pro mě hodně poutavé čtení. Moje matka nevěřila, že to napsalo dítě.
Nezapomínat na tak významnou osobu našeho světa.
Při návštěvě Amsterodamu jsem navštívil dům Anny Frankové, kde jsem o ní slyšel poprvé.-Tys nečetl deník AF? Ne.V životě jsem o ní neslyšel.- Příběh mě tehdy zaujal tak jsem si řekl, že musím své vzdělání napravit a když jsem na knihu náhodou narazil tak hned že si ji přečtu. 13letá Anne měla vynikající spisovatelský talent, kniha je napsána velmi čtivou formou, ale to je tak vše co mě na této knize zaujalo. Čekal jsem od toho víc. Dost nuda. Psala a psala, až najednou skončila.Je až neuvěřitelné, že to napsala dospívající dívka. Na téma holocaust jsou mnohem lepší knihy a přímo z koncentračních táborů. Takhle se vlastně měla oproti jiným relativně dobře až do osudného konce. Škoda nadějné spisovatelky.
Tato kniha je především deník třinácti až patnáctileté holky, která řeší své životní problémy spojené s dospíváním. Doplňkem pak je rozebírání situace Židů v nacisty okupovaném Nizozemsku či rozebírání válečné politiky jako takové. Tyto dva aspekty díla nejsou v rovnováze, proto čtenář, který čeká především ten druhý, může být z knihy zklamán. Přesto musím vyjádřit svůj obdiv ke stylu, jakým je kniha psána, stejně jako k nemálo hlubokým myšlenkám, které se v úvahách v knize objevují.
Kniha popisuje komorní drama několika lidí, kteří se skrývají před nacisty. Dva roky schovávání, na sklonku války prozrazení a deportace do koncentračního tábora. A aby toho nebylo málo, tak smrt mladé dívky pár dnů před osvobozením... Není to pech? V dnešní době jsou naše problémy proti tomuhle sranda...
Tuhle knihu určitě doporučuju k přečtení! Je to kniha plná emocí, respektive deník, milé a chytré slečny do kterého si psala všechny své pocity během ukrývání se přes SS. Při čtení sem si často kladla otázku, je možné takový tlak vydržet, všechno smést, žít denně ve strachu, zda se ukryt provalí nebo ne. Příběh, ze kterého je poznat, jak těžké museli být válečná léta nejen pro skrývající se židy s bohužel tradickým koncem.
S Annou jsem se dost ztotožnila. Neměla to snadné, i když lepší než ostatní Židé. Její nejlepší přítel byl její deník, kterému se mohla se vším svěřit. Potom se zamilovala do své první lásky Petra. Nejhroznější je, že se to doopravdy stalo, že přežil jen Annin otec. A taky, že tábor ve kterém byla Anna, osvobodili jen pár dnů po její smrti. Je mi líto všech postav, které zemřely, tím co si všechno vytrpěly, strach že kdykoliv k nim můžou vtrhnout nacisti. Tuhle knihu by si měl každý přečíst a zamyslet se nad ní. Protože se to může třeba opakovat.
Po této knize jsem sáhla téměř okamžitě, nicméně jsem se zřejmě pořádně nepodívala na zkrácený obsah, jelikož jsem nečekala, že Anna bude popisovat pasáže v zadním domě tímto způsobem, chyběl mi děj a bylo to moc zdlouhavé, místy nudné. Někdo knihu opravdu ocení, že je podle skutečnosti, ale mě nudila.
Tato kniha mě přivedla v podstatě ke čtení, respektive četla jsem i předtím, ale tato, kolem mých 13 let, byla hodně zásadní a rozhodující. Tuto knihu jsem četla nesčetněkrát, mám její tři vydání (dvě klasické a jedno komiksové, ale k tomu se dostanu zvlášť časem), dokonce jsem měla to štěstí navštívil přímo dům, kde se Anna se svojí rodinou schovávala v Amsterodamu a to byl neskutečný zážitek. Velice poutavý příběh tak mladé dívky. Je až neuvěřitelné, jak ve svém velmi mladém věku dokázala trefně popisovat jejich nelehkou situaci. Spekuluje se o tom, že vše nepsala ona, ale ať je to jakkoliv, jedná se o velmi silný příběh dle skutečných událostí, které společně s Annou při čtení prožijete.
Já knihu nedočetla..asi jsem od ní čekala víc. I když jsem se snažila, kniha mě prostě nebavila.
Jsem ráda že jsem si tuto knihu přečetla a možná jsem to měla udělat i dřív, protože mě hodně duševně změnila (souhlas Slečna L.) Anne měla mnohem větší štěstí než většina ostatních Židů, ale přece se měla bídně. Ano, slovo "bída" požívají často lidé od nás ze třídy a pod tímto slovem si představují špatné školní počítače a přesolené jídlo ve školní jídelně, vlastně celkově to že musí ráno vytáhnout své líné zadky z postele a vůbec si neuvědomují, co by dala například právě Anna Franková zato, aby mohla chodit do školy, zatímco oni by radši žili jako Anne, jedli jako Anne, hlavně že by nemuseli do školy... Řekla bych že tak 1 člověk ( respektive děti ) z 100 zná pravou cenu vzdělání, já sam bych se zařadila na místo toho jednotlivce. Vůbec ničeho si neváží. Ale jsem ráda, že alespoň ten 1, bude hůř. Děkuju, jestli jste si to přečetli. :), spíš :(
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) deníky zfilmováno Anne Frank, 1929-1945 dospívání autobiografické prvky Nizozemsko Amsterdam, Amsterodam holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
1956 | Deník Anne Frankové |
2020 | Povídky a příhody ze zadního domu |
2022 | Souborné vydání |
Anna by se v hrobě obracela, kdyby věděla jak moc její deník překopali...