Deník citového vyděrače
Simona Monyová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/94_/94471/bmid_denik-citoveho-vyderace-kyn-94471.jpg
4
494
494
Srbský spisovatel Dušan Radović řekl: „Jsou muži a muži. Někteří dokáží udělat šťastnými mnoho žen, a některým se s bídou povede udělat nešťastnou jen jedinou.“ František, hlavní protagonista knihy Deník citového vyděrače, se této teorii vymyká, a úspěšně ničí život své (v pořadí již čtvrté) manželky.
Přidat komentář
Takže ona ho od svatby podvádí pravidelnými sexuálními hrátkami se svým dlouholetým ženatým milencem, ale špatný je on - její manžel.
Jistě, ten má pár nepěkných vlastností, jako přílišnou pečlivost, žárlivost na její pracovní úspěchy atp., ale hluboce ji miluje a ona věděla, koho si bere. (Konečně - ženy či muži, každý máme nějaké ty jinými ne zrovna obdivované vlastnosti a ani ona jich neměla málo.)
Mám rád knihy Monyové, literárně převyšují romantické škváry psané ženami pro ženy. Mají svůj svět: že chlap je v nich vždy ten špatnej je u ní pravidlo, na které jsme zvyklí, navíc jde o pravidlo protkané humorem.
Této novelce však humor komplet chybí, chybí jí bohužel i nějaké dějové vyústění. (Proto tentokrát pouhé tři hvězdy.) Jsou to vlastně jen stížnosti a fňukání nevěrné ženy, která si ani jedinkrát nepřipustí, že by snad ona nečinila dobře a zjevně má zato, že na nevěru má právo.
Nechce se mi to ani psát, ale osud jí (hrdince) navařil z toho, co mu nakoupila. Opět tak trošku, jak se stalo i autorce.
Ufff. Tohle je kniha ze které opravdu mrazí. Neměla jsem bližší zájem o knihy Simony Monyové. Jenže když 2011 zemřela, tak jsem si řekla, že si jednou přečtu Deník citového vyděrače. Doputoval ke mně až teď. Hned z prvních stránek je znát, že to opravdu žila. Dokázala to vše vylíčit až děsivě přesně. Je mi úzko kolik moc žen tohle musí zažívat a je mi líto, jakým způsobem skončil její život. Další knížky od ní však už číst nebudu, je to moc ponuré a depresivní čtení.
___________________
"Občas mi hlavou prolétne myšlenka, zda by mi nebylo lépe, kdybych se skutečně zabil. Obávám se, že toho ale nejsem schopen. Ne kvůli fyzické bolesti nebo strachu z neznáma. To věru ne. Když ale jen pomyslím, že bych zmizel z Alenina života a tím jí poskytl naprostou sexuální svobodu, když si představím všechny mé nástupce, kteří by prolézali její ložnici bez zábran, přepadá mě nepopsatelná trýzeň. Přeji si, aby byla jen má, navždy. To bych ale musel skoncovat se životy nás obou, abych mohl odejít s klidnou myslí a lehkým srdcem."
Proboha! Proč si ho na té psychiatrii nenechali? Rozpoznat nebezpečného psychopata od člověka v momentální krizi je snad jejich práce! Když to čtu, mrazí mě v zádech, cítím, jak mi po těle vyskakuje kopřivka, kůže se mi nervozitou napíná a začíná svědit. Je div, že už dávno nehniju někde pod drnem...
Paní Monyová prostě uměla. Nepotřebovala psát obsáhlé bichle. Dokázala v relativně útlých knížkách dokonale vystihnout pocity a vztahy. Citový vyděrač = psychopat a naprostý manipulátor. Popsáno tak dokonale, že máte místy až husí kůži, nevědomky se ošíváte, zkrátka je vám nanic. Říkám si, kolik z nás něco podobného nevědomky zažívá.
Dostala jsem přesně to, co jsem od knihy Simony Monyové očekávala. Muže, z jehož charakteru se mi otevírala kudla v kapse a ženu, z jejíž naivity jsem měla chuť výt na Měsíc. Krátká knížka, rychle přečtená a určitě i k zamyšlení.
Do půlky mi to přišlo takové nic moc, protože na mně působilo to vyprávění tak, že by ta žena ani nějak extra ve vztahu netrpěla. Ale po druhé půlce to nějak do sebe všechno zapadlo, asi tam měla být cítit ta rezignace a jak byla zmanipulovaná. Povedlo se. Je to hrůza pomyslet, že se tohle opravdu děje. /// Teď jsem si přečetla osud paní spisovatelky. Achjo, to jsem netušila. Určitě si přečtu nějaká její další díla, z hluboké úcty.
Chci teď přečíst víc knih od českých autorů. Na doporučení jsem si vybrala i Deník citového vyděrače a za mě fakt wow, je to smutný i veselý, až si člověk musí pokládat otázku, jestli vůbec ví, s kým celou dobu žije. Zkusím i další knížky Simony Monyové.
(SPOILER) Myslím, že asi zatím nejlepší kniha, co jsem od Monyové četla. František byl totální čistokrevný magor, manipulátor, psychopat a šílenec. Myslím, že u čtení jsem si notně pocvičila obličejové svaly od neustálého zvedání obočí samým údivem, čeho všeho je František schopen a to jak příběh gradoval stále častěji. Pokaždé, když jsem myslela, že nic příšernějšího už nevyvede, opak byl pravdou. Moc mě pobavily Aleniny komentáře, kterými glosovala Františkovy výlevy v deníku. Jediné štěstí bylo, že se jí nepovedlo otěhotnět, protože to by celou situaci ještě více zkomplikovalo. František by na dítě žárlil stejně jako na všechny ostatní na světě, co se k Aleně přiblíží a dělal by ještě větší peklo. Konec není zcela jasný, ale já věřím, že Alena od toho pomatence odešla, vždyť to byla silná žena a dobře finančně zajištěná, tudíž nebyla na jeho pomoci závislá, mohla si dovolit zaplatit pečovatelku.
Divím se, že jsem se na knížky od této autorky nevrhla již dříve. Velmi čtivé. Líbilo se mi, že že příběh byl vyprávěn z různých úhlů pohledů, jak hlavní hrdinky, tak i jejího partnera, a to i deníkovou formou, která mě v knize vždy baví. Tady bych klidně brala i delší pokračování. Kniha podle mě skončila moc brzo. Mohlo tam být i nějaké dramatičtější vyústění, ale vlastně autorka vše zakončila tak, jak jsem čekala, že to dopadne a jak bych to i já sama v životě také udělala. Těším se na další knížky.
Knížka mě moc bavila, bylo super číst úryvky z deníku, které hlavní hrdinka komentovala ze svého pohledu. Taky se mi líbilo, ze hlavní hrdinka nebyla typickou obětí, která by držela pusu a krok, ale měla i svou hlavu a uměla si ji postavit, přesto že ji manžel držel tam kde ji chtěl mít…
Od paní Monyové jsem znala její příběhy skrz televizní zpracování. Poznala jsem tedy její styl a že její tvorba není úplně jednoduchá na rozdýchání. Navíc její ukončení příběhů na mě působilo vždy tak, že není šťastné, není radostné, není nadějné, ale právě je totálně beznadějné a hlavní hrdinka musí sklonit hlavu a smířit se se svým osudem, protože tomu nejde uniknout.
A nejinak tomu je i tady. Naprostý manipulátor, který není odhalen ze začátku, aby se ho mohla hrdinka zavčas zbavit, je odporný ve svém myšlení, ve svých argumentech a úvahách.
Občas se mi u toho fakt chtělo křičet "Fujjjjj!!! Magor!!!"
Ale co se stylu týče, tak jsem byla unesena - žádná zbytečná vata okolo, všechny ty popsané pocity a myšlenky byly na místě a byly potřeba, abychom pochopili, co je kdo zač.
Psychologicky naprosto přesně vykreslené povahy, které pak nenechají čtenáře na pochybách, s kým mají tu čest. A nutno dodat, že naštěstí jen v té knize.
Rozhodně doporučuji, protože paní Monyová byla velmi brilantní, nadaná a věděla, jak nás má upoutat.
Je mi líto, že už s námi není, protože její talent dle mého v literatuře chybí.
Od Simony M. jsem četla naprostou většinu knížek. Tahle ženská mě tak strašně moc bavila. Zvláště u těch posledních jsem si vždycky říkala, že je v nich víc smutku než humoru. Ona měla obrovskej spisovatelskej dar. Její knížky byly opravdový. Jako život. Dnes už víme proč. Ani tenhle deník nebyl jinej. Krátkej, ale o to intenzivnější příběh. Alena a Franta. Značně nesourodej pár. Úspěšná, podnikavá Alena zůstává po úraze na vozíku. Pro ni osobní tragédie, pro Frantu nekonečná úleva a pocit jistoty. Alenka už ho nikdy neopustí a nyní ji může nadosmrti doslova na rukách nosit. Jednoho dne Alena objeví tajnej deník, kterej si pomatenej Francin roky píše. V němým úžasu čte den po dni a uvědomuje si, že stav ve kterým se už bude trvale nacházet, má daleko větší přesah než se může zdát. Hustý. Jako, že fakt hustý!
Za mne jedna z nejlepších knih Simony Monyové. Knížku jsem nedokázala odložit a přečetla ji na jeden zátah. Napínavé, hrozné.
81%
Výborný příběh. Začátek normální, od čtení deníku celkem vtipné, ale zároveň, hlavně ke konci téměř děsivé. Žárlivost je hrozná nemoc.
Na knížku budu ještě dlouho myslet a doporučím ji.
Velmi čtivá kniha. Nečekala jsem otevřený konec.. Je až děsivé, že se tohle opravdu děje a takoví lidi mezi námi skutečně žijí.
Skvela kniha, nejlepsi spolecne s Matkou v krizi, jakou jsem od spisovatelky zatim cetla, a to ja nemusim pribehy s dopisy ci deniky...
Ten konec me zmatl, myslela jsem, ze neni cela - zkratka si to mame domyslet sami dle libosti. Ja myslim, ze vybalila. :D
Jeji styl psani me bavi, v rukou jineho autora bych to asi cist nedokazala.
Jedním slovem "monyovské".
Dobré čtení, děj zprvu normální, obyčejný. Následně ale normální přejde v děsivé, nepochopitelné. Opravdu zvrhlé.
Pěkně napsané, jako vždy od této autorky.
(SPOILER)
Příběh končí tak náhle,že jsem si myslel,že došlo k nějaké chybě při stahování e-knihy.Podle komentářů už vím,že nedošlo,což je škoda.
Nechce se mi věřit,že by sebevědomá ,dominantní Alena přehlédla,že si za muže vzala psychopata.Dalo by se to vysvětlit tím,že jí vlastně bylo fuk,koho si bere,hlavně,aby se jí okolí neposmívalo,že je ve svém věku ještě sama a bez dětí, a také aby měla klid od své věčně prudící matky.
Celkem dobrý psychothriller,u něhož se lze zasmát Aleniným postřehům a ironii,ale úsměv zamrzá na tváři při čtení Františkova deníku.
Umocněno popisem pocitů nezávislého sebevědomého člověka,jenž se ze dne na den stane závislým na pomoci druhých.
Škoda toho neukončení,za sebe bych dal víc hvězd.
Štítky knihy
pro ženy česká literatura manželství vozíčkáři
Autorovy další knížky
| 2011 |  Srdceboly |
| 2003 |  Tchyně a uzený... |
| 2006 | Sebemilenec |
| 2005 | Krotitelka snů |
| 2011 | Citová divočina |
Zatím nejlepší knížka od paní Monyové.