Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221481/bmid_denik-kastelana-221481.jpg
4
1169
1169
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení. Kniha vychází současně i v elektronické verzi.... celý text
Přidat komentář
Tajemno mám fakt ráda a forma, jakou to zde bylo naznačeno, tak byla vážně skvělá. Jen mi chybělo v knize následné vysvětlení, troška proniknutí do všech záhad nebo aspoň nějaký konkrétní závěr.
Při čtení knihy je třeba..." Ničemu se tady nedivit". Poutavý deník. Nenechá vás ukolébat dějem.
Před kastelánem jsme četla aristokratku, tak jsem věděla, do čeho jdu a těšila jsem se. A musím říct, že nezklamalo, přečteno rychle, bavilo mě to. Snad bych vynechala tu část o nemoci dcery, to byla trochu silná káva. A nelíbil se mi useklý konec, kdy jsem měla pocit, že mám nějakou chybu v čtečce a musí to přeci pokračovat:-) Ale líbilo se mi a pro oddych nebo po náročné četbě doporučuju.
Lákala mě "duchařina", přiznávám.Díky recenzím, jsem ale tak nějak nevěděla, do čeho jdu a čekala jsem to horší.Ale je to prvotina a dnes by to autor napsal možná trochu jinak. Sama bych zvládla i víc stránek. Postava kastelána, mi byla koncem, i vcelku sympatická. Vulgarity, mě tahaly za uši jen občas.... a nevysvětlitelnost situací.... , no, někdy se to prostě děje. Já si myslím, že se s tím občas setkal každý. Tedy ten, kdo připouští, že svět není jen černobílý a nesnaží se vše vědecky odůvodnit. Já myslím, že by se v tom našlo víc "nejen" kastelánů. Ano - prvotina, i když jsem dala 3 hvězdičky, nakonec jsem váhala i nad 4mi. Hlavně, tuhle knížku bych doporučovala nečíst před spaním :-).
Tajemné, napínavé, humor, který jsem si oblíbila v Aristokratkách. Konečně vysvětleno, co jsou to mufloni. Ale přišel mi hrozně useknutý konec, kdy mi zůstala nezodpovězená otázka co nebo kdo ta nadpřirozenými jevy v zámku stojí. Ale přečteno ani ne za 24 hodin
Pro mě vážně dobré čtení, líbí se mi humor autora, skeptický postoj hlavního hrdiny k věcem, které se nedají jednoduše vysvětlit a přitom by tak rád logické vysvětlení našel. Mám to dost podobně.....Nejsem prudérní, takže nějaké to sprosté slovo mně nevadí, myslím, že to jednoduše a trefně vystihuje momentální rozpoložení vypravěče.
Znechucení hrdiny mi znechutilo celé čtení. Spousta sprostých slov, nezáživnost, není v tom jiskra a lehkost.
Jako průvodkyně na zámku jsem tu knihu doslova zhltla. Sama věřím na nějaké ty zámecké duchy, takže mě nic nepřekvapilo ani nezklamalo. Humor Evžena mě vážně baví a jen tak se ho asi nenabažím. Za mě další pecka, u které jsem se posmála a zavzpomínala na letní provádění na zámku.
Jako tohle je fakt dobrá knížka, i když platí vše, co je řečeno v předchozích komentářích - chybí jí konec, je to strašně useknuté, deníková forma dodává příběhu na svižnosti, a zázraky kolem malé Evičky jsou trochu přes míru (doufám, že v dospělosti objeví minimálně lék na rakovinu, když je to tak výjimečné dítě!). Ale i přesto všechno říkám: "Wau!" :-)
Čtivě napsáno formou deníku , ale ty dva momenty zázraků v knize jsou trochu přes...
Za předpokladu že neočekáváte nějaké zásadní dílo, ale knihu, která se dobře čte, kde nechybí tajemno a nadpřirozeno a trocha lidských osudů, pak Deník kastelána určitě uspokojí. Jen ten závěr knihy je takový nijaký.
Knížka pěkná, čtivá, poukazuje na to, že zámek má své duchy a nadpřirozeno. Jen se mi zdá nedopsaná a spousta věcí nevysvětlených. Některé věci asi prostě nevysvětlíte :-)
Dobré, plné napětí, otázek bez odpovědí (každý ať si najde odpověď, žádná lenost :-) ) A pasáž o AML (akutní myeloidní leukemii) neměla chybu. To nenapíše, kdo to nepoznal....
Tenhle román manželka náhodně půjčila v knihovně. Ale protože manželce se nemá odporovat, nakoukl jsem do ní. A musím říci, že jsem z ní byl nadšen. Sice byla dost temná a duchařská, ale četl jsem jí jedním dechem. Jen ten konec vypadal, jako když končí první díl.
Připadal jsem si jako když čtu něčí soukromý deník, kde mi jsou všechny postavy ukradené a většina událostí jde mimo mě. Nezajímavé čtení.
Knihu jsem četla v době jejího vydání, nebyla špatná. Myslím, že se četla dobře a nejvíc si z ní pamatuji to, že jsem ji nemohla číst před spaním, protože byla opravdu strašidelná (nejsem moc otrlá).
Kniha mě chytila hned od první stránky. Žádné zbytečně "prázdné stránky" ani "nadbytečně košaté věty". Čtenář si většinu věcí musí dovybavit podle svého, což se mi dost líbilo. Skvělý příběh ve kterém nechybělo slibované napětí a který vtáhl do děje. Jen závěr mě trochu zklamal...
Pro mě místy opravdu hodně autentické. Myslím, že jsem se v lecčem s hlavním hrdinou ztotožnil. Jako průvodce na zámku čtu celou knihou pochopitelně z úplně jiného úhlu pohledu. Pohádkově-hororová fantaskní místa to pro mě hodně srážejí a to i v četně samotného závěru. Mám z té knížky pocit, že je psaná opravdu na rychlo. (PS Psáno údajně pod pseudonymem a prý snad milotickým kastelánem)
...Pro příjemné letní odpolední čtení.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Souhlasím s většinou již napsaného.
Před Deníkem kastelána jsem četla Poslední aristokratku. Ta se mi teda líbila citelně víc - je mnohem vtipnější a celkově je to "bezstarostnější" čtení.
Deník kastelána mě nezklamal, protože jsem i podle zdejších hodnocení čekala trochu slabší román, ale pořád ještě "příjemné čtení". A přesně toho jsem se dočkala.
Objevilo se zde trochu (no - spíš trochu dost) tajemna a strašení - které nebylo nijak vysvětleno (to bych autorovi nevyčítala, to k tajemnu tak trochu asi patří, aby bylo stále tajemné... kór na zámku). Paranormální jevy byly v Deníku osvěžujícím prvkem - mezi všemi těmi neveselými záležitostmi.
Části knihy popisující boj s akutní myeloidní leukémií nebo záležitost s postkomunistickým myslivcem střílejícím po všem živém mě hodně zasáhla - nečte se to dobře... ale patří to k životu.
Možná jsem knize i trochu přidala - možná je to tak na 2,5 hvězdičky... ale poslední třetinu jsem sjela jedním dechem, tak jsem Deníku "přidala". Jako mínusy knihy vidím některé nedořešené myšlenky a záležitosti, useknutý - otevřený konec a někdy přílišná vulgárnost hlavního hrdiny (a to nejsem puritán). Plusem je určitě neskonalá fantazie autora, sympaticky svěží způsob vyprávění včetně úderných krátkých vět a celkově příjemné atmosféry zámeckého čtení - sem tam okořeněného zemitým až suchým humorem.
A náhodou - ty zázraky mi v knize nevadily. Někdy je dobré věřit na zázrak - když už nám nic jiného nezbývá...