Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221481/bmid_denik-kastelana-221481.jpg
4
1169
1169
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení. Kniha vychází současně i v elektronické verzi.... celý text
Přidat komentář
Mně se kniha, vyposlechnuta audio, líbila.
Velmi zajímavě pojata kniha ve formě deníku. Líbilo se mi to tajemno kolem zámku. Snad duchové, kteří si chrání svůj zámek (psi, zloději). Já byla spokojená.
Za mne absolutní propadák. Nejen, že autor se snažil být za každou cenu vtipný, což nepůsobilo dobře. Ale neustálé vulgarismy? Tohle neee, knihu jsem dočetla jen z donucení, nemám totiž ráda rozečtené knihy.
Celkově mi přišlo, že tohle byl jakýsi první pokus Aristokratky, nevyšlo to ....autor se poučil že svých chyb a napsal Aristokratku.
Ale někomu se to líbit může. Mě bohužel vůbec neoslovila.
Na této knize mi vadilo, že obsahovala hrozně moc sprostých slov. Také mi chybělo, že obsahovala málo popisů přímo zamku (vysvětlení různých nadpřirozených jevů).
Naprosto jasné, dobře čitelné deníkové zápisky. Některé příběhy z nich zajímavé, některé téměř nudné. Vyústění a rozuzlení záhad jsem se nedočkala, což odpovídá deníku, ale mě to zkrátka chybělo. Na konci pocit lehké neukončenosti.
Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám slabší 4, protože se kniha četla výborně. I já, která každou knihu čte minimálně týden jsem ji měla přečtenou opravdu rychle. Má originální námět, prostředí zámku mě bavilo, autor sám je kastelán, tak bylo patrné, že se orientuje. Celkově zápletka zajímavá a duchařina byla také příjemná, ani moc, ani málo. Zajímalo mě, jaký bude závěr, ten jsem čekala asi zajímavější, ale jinak to bylo všechno celkem přiměřené a příjemné. Občas zbytečné vulgarity
Kniha je hodně čtivá. Ale jednu * srážím za velké množství vulgarit. Sem tam sprosté slovo mi nevadí, ale tady jsou na každé stránce alespoň dvě. Další * pak srážím za otevřený konec a nevysvětlené záhady. Já prostě musím mít všechno jasně černé na bílém.
Poslechnuto jako audiokniha, namluvil Jaroslav Plesl. Mě se to moc líbilo, musím říci že více než denník aristokratky. Odpočinkový příběh, připadal mi i realistický. Doporučuji přečíst nebo poslechnout.
Knížku jsem si přečetla, protože jsem četla Aristokratku a líbí se mi autorův styl psaní. Tato knížka mě nezklamala. Vzhledem k tomu, že jsem se určitou dobu pohybovala v oboru památkové péče mě příběh bavil a v některých případech dokonce vzbudil mé vzpomínky. Je to pro mne potvrzení toho, že práce v památkové péči je někdy velmi depresivní. :-D Ale většinou to stojí za to (díky Bohu).
Tajemný příběh o životě na zámku. Kniha je psaná formou deníku z pohledu kastelána. Nechybí tajemná až strašidelná atmosféra, napětí, ani určitý typ humoru. Kniha je navíc docela čtivá.
Pokud nemáte Aristokratku v lásce, určitě dejte šanci tomuto dílu. Mnohem ponuřejší (i když ne děsivá) atmosféra a geniální cynismus.
Bylo to pěkné, jiné než Aristokratka. Deník se hezky četl a byl místy i velmi napínavý, někdy až hororový.
Páni, čistokrevný horror! Palec nahoru, pane Bočku. On je horror i to, že se rodiče děsí, co bude s nemocnou holčičkou... Ale jinak! Krásně ujetý genius loci/zámecký duch/paranormální entita. Člověk neví, kde se objeví a v čem/kom ukáže, co dovede. Škoda jenom, že se neprojevil před tím střílením, to jediné mě zamrzelo.
A druhý díl... .no, možná je tenhle konec tak akorát. Dál by to bylo asi rozmělnění sevřeného děje. Mně se to takhle líbilo.
Pár hezkých postřehů...
"Uvědomujou si ty tisíce turistů z dvojposchoďových autobusů, že se promenujou v cizím obýváku?"
"... jako obvykle jsem dělal na počítači knihovní kartotéku. Mimochodem, ta práce mě baví víc a víc, přestože to jde pořád pomaleji - každou knížku beru do ruky a zběžně prolistuju, často se ovšem stává, že se do ní začtu třeba i na hodinu."
Na Deník kastelána jsem se chystala dlouho, vzhledem k tomu, že zbožňuji Posledni aristokratku. Konečně na něj došla řada a jsem z toho lehce rozpačitá. Kniha je čtivá, ale vůbec nevím co si o ní myslet. Jestli jsou deníkové zápisky autentické nebo přikrášlené. Spoustu věcí v knize je nevysvětlených, nedokončených. I když pro většinu situací asi ani logické vysvětlení neexistuje.
(SPOILER) Přečteno jedním dechem. Série Aristokratka se mi moc líbí, ale byla jsem ráda, že se tato kniha nesla v trochu odlišném duchu. Prostředí zámku a podivné zaměstnance mají knihy společné. U Deníku kastelána se mi líbila tajemná atmosféra, jen mě mrzí, že některé záhady nebyly víc rozvedeny. Co měl znamenat prstýnek v kryptě, jak to bylo s elektrickým proudem, který zastavil rotvajlery? Jak Otto vyléčil malou Evičku? A co vosková figuríny malé Arnoštky? Doufám v další pokračování.
Po knize jsem sáhla pod vlivem přečtených Aristokratek a nemůžu říct, že by mě kniha zklamala. Neočekávala jsem a priori humornou knížku. Jen jsem si k hlavnímu hrdinovi nějak nemohla najíst cestu, občas mě bavil, občas iritoval svým promluvami a postoji.
Možná je to dáno i tím, že děj plynul jakoby líně a příběh byl podán povrchně. Ačkoliv se nabízely zajímavé dějové linky i postavy, autor s nimi dále nepracoval. Za mě škoda nevyužitého potenciálu.
Nebála jsem se, škoda.
Ivanka a Evička-u dcery zdrobnělina budiž, ale proč i u manželky?
V ději je spousta motivů (nemoc, hrozící rozvod, nadpřirozeno...) ale nic není dotaženo do konce. Všechno je odbyté v rozsahu pár stránek.
Nesympatická hlavní postava.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Chystali jsme se navštívit zámek v Miloticích, a protože jsem nechtěla přijet nepoučena, půjčila jsem si od mamy, která je nadšenou čtenářkou knih Evžena Bočka, Deník kastelána, neboť jsem se nevím proč domnívala, že jde o autobiografický příběh.
Není, ale nijak mi to nevadilo. Nevadilo mi ani, že kastelán Vik používá množství vulgarismů, protože se to k němu hodilo. Nevadilo mi, že jsem se nedozvěděla, co stojí za záhadnými jevy na zámku, protože ani kastelán se to pořádně nedozvěděl. Nevadilo mi dokonce ani to, že mi mama při předávání audioknihy vyzradila většinu zápletek, protože i s vědomím, co se stane, byl pro mě excelentní přednes Jaroslava Plesla zajímavý a vyprávění tak napínavé, že jsem se nemohla odtrhnout.
Aristokratku jsem nečetla, takže jsem zůstala veškerého srovnávání ušetřena, ale po Deníku kastelána po ní ráda sáhnu, protože cítím, že mě vzhledem k autorově stylu psaní bude bavit.
A na závěr - bych ráda doporučila i návštěvu Milotic. Čekala jsem průměrný zámek, kam si návštěvník zajde na prohlídku a zase pokračuje dál. Milotice ale člověka vtáhnou vším, co nabízejí, na pěkných pár hodin - a průměrné tedy opravdu nejsou.