Deník kastelána
Evžen Boček
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221481/bmid_denik-kastelana-221481.jpg
4
1169
1169
Deník kastelána vyšel před čtrnácti lety jako prvotina Jana Bittnera. Dnes lze již přiznat, že skutečné jméno, s nímž jsou spojeny také daleko známější knihy Poslední aristokratka a Aristokratka ve varu, je Evžen Boček. Zatímco v Aristokratkách šlo autorovi především o pobavení čtenáře, jeho prvotina je z jiného řečiště, ačkoliv kulisy jsou stejné, tedy zámecké. Deníkový příběh kastelána je čtením na jeden zátah. Znechucený hrdina opouští velkoměsto a zamíří na poklidný venkov, aby zachránil své manželství a našel ztracený smysl života. Zámek ho však od počátku zaskočí odkrývá se jako místo nečekaných setkání, dávných i současných příběhů a uhrančivých scén. Tajemné síly a řetězce dráždivých záhad neminou ani kastelánovu rodinu. Je lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, a možná nic není, jak si představoval. Pobyt ve zdech mysteriózního zámku mu však odhalí podobu života, o níž dříve neměl nejmenšího tušení. Kniha vychází současně i v elektronické verzi.... celý text
Přidat komentář
Vytkla bych jen ta sprostá slova, kterými si pan kastelán ulevoval. Na druhou stranu ale musím říct, že vystihovaly danou situaci docela přesně a trefně. Ten, kdo četl nejdříve Aristokratky, bude trošku zklamaný. Aristokratka jede na vlně humoru. Tady jde spíše o psychologii. Vlna tajemna a paranormální jevy a schopnosti mě bavily. Mohlo se do nich ale zabřednout mnohem více. Mimochodem, do pokoje s Marií Arnoštou bych se bála vstoupit i ve dne a to bych ani nemusela mít samopal. Tenhle příběh je takovým předskokanem Aristokratek. Jinak prostředí zámku bylo fajn i s těmi jeho figurkami. Deníkové zápisy se čtou celkem dobře.
(SPOILER)
Deník kastelána je kniha, která se velmi dobře čte. Deníkové záznamy jsou krátké a většinou dokončené. Co se týče obsahu knihy.....někdo by mohl říct, že žádný obsah nemá. Takhle ona ta kniha sice obsah má, ale nejedná se o žádný epický příběh.....spíš o takový nahodilý příval myšlenek a pocitů jednoho člověka, který popisuje a zamýšlí se nad svým životem......naštěstí je to aspon pro mě člověk zajímavý, který neřeší jen hlouposti, ale i důležité až takřka existenční problémy.
Kniha, ačkoli tedy působí vlastně velmi jednoduše a odpočinkově...se dotýká i velmi důležitých až smutných témat.......leukémie malého dítěte, neustálé hádky dvou lidí, alkoholismus, člověk s psychickými problémy, lidé co zabíjí pro zábavu psy atd. Z hodně věcí v knize mi tedy bylo úzko, i přesto, že jsem měla spíš náladu se smát atd...vzhledem k jiným autorovým knihám...Poslední aristokratka...která je hlavně o tom v tipu. Zkrátka a dobře jsem šáhla po této knize v domnění, že se jedná o další autorovu komediální prozu.....a nakonec jsem dostala něco trochu jiného. Ale i tak to bylo fajn počtení se sympatickými postavami jako je hlavní hrdina kastelán, Rago, Alexandr, Evička. Už i v této knize vidíme zárodky autorova skvělého smyslu pro sarkasmus a černý humor...které se poté mohly naplno rozvinout v aristokratce.
Přesto, ale není moc velký důvod proč se ke knize vrátit. I když jí dost nahrává fakt, že je kniha velmi krátká a dá se přečíst za den dva. Nějaké kapitoly vůbec nebaví, v jiných se čtenář trochu ztrácí, někde už je toho ,, nadpřirozena" možná až dost....zkrátka neuvěřitelné.
Prostředí zámku je samozřejmě můj šálek kávy a hodněkrát jsem kastelánovi záviděla, že může ty staré zámecké zdi prozkoumávat. Chtěla jsem tam být s ním a přebírat se horou starých věcí a knih, a procházet se po zámku v jakékoli denní i noční době a mít pořádný čas si ho co nejvíc dopodrobna prohlédnout. Já sama jsem už dvakrát zkoušela stát se zámeckou průvodkyní a ani jednou se to nezdařilo...poprvé mi to znemožnil covid a podruhé po 2 hodinové jízdě autem do jednoho nejmenovaného zámku jsem tam po svém řečnickém výkonu dostala košem, bez jakéhokoli vysvětlení. Evidentně být blázen do historie, mít chut do práce a učit se ten pitomý sylabus dnem i nocí už nestačí......asi jsem nebyla dostatečně reprezentativní blondýna s dlouhýma nohama....ano mluví ze mě mé vlastní zklamání a zoufalství, které pochopí jen člověk, který se 2 pitomé roky snaží o jednu věc a ta pak skončí ještě dřív než začala. Ach jo.
Verdikt: Jako horor u mě kniha neprošla. Jako psychologický román ano. Sarkasmus hlavního hrdiny a jeho názory jsou prostě ... brutal, v tom dobrým slova smyslu. Těžko, ale říct jak dlouho si knihu budu pamatovat.......i tak, bych se, ale nebála dalšího dílu nebo nějaké podobné víc humorně laděné knihy.
Úplným závěrem chci dodat, že autor by se měl držet určitě těchto deníkových a převážně humorných knih, které mu jdou opravdu dobře a je radost je číst. Co se týká těcj psychologických knih jako je třeba Deník kastelána, tak chci pochválit, jak moc věrohodně dokáže autor popsat pocity hlavního hrdiny...vztek, zloba, zoufalství, osamělost..opravdu pecka...je vidět, že v nějakých věcech evidentně píše z vlastní zkušenosti.
Je to už delší dobu, co jsem Kastelána četla. Je to dost jiné oproti Aristokratce. Dílem duchařina, dílem psychologická sonda do duše kastelána. Myslím, že primárně se necílilo do prvoplánového humoru jako u Aristokratky, což mi nevadilo. Svým způsobem se mi to líbilo. Ale totálně mě vytáčí ten otevřený konec! Buď příběh dokončím, anebo ho nepíšu! :D
Tahle kniha byla taková zvláštní, humor žádný, tajemno ano, ale nedovysvětleno, jediný kdy to bylo čtivý a napínavý byla část, kdy byla vážně nemocná Evička. Dočetla jsem ji, takže nakonec 2 * má, ale musím říct, že Aristokratky se autorovi povedly lépe.
Byla jsem docela zklamaná, milý humor, který funguje u aristokratky, mi tady nepřijde vůbec vtipný... Pan kastelán nebyl zrovna sympatický, natož ta jeho Ivanka. V postavách jsem měla maglajs Walter, Fiala, Svoboda, Ott - nemastní neslaní. Emoce nulové. Nejhorší je, že i kdyby se člověk chtěl v některých částech bát, tak je to podané tak, že to ve Vás nezanechá ani náznak nějaké emoce, utne se to prakticky hned a přecházíme k dalšímu bodů programu. Co se ale dalo stihnout během asi čtyř měsíců, to je teda obdivuhodné. Dočetla jsem jen ze zvědavosti. Konec vlastně žádný. Nedoporučuji, radši bych znovu sáhla po aristokratce, kde to Bočkovi skvěle funguje :)
U čtení této knihy jsem se docela bavila a můžu říct, že mě nezklamala, ale také mě nějak zvlášť nenadchla nebo aspoň ne víc než aristokratka. I tak ale knihu doporučuji. Občas se zasmějete. Tento Kastelán ale není tak potrhlý jako kastelán z Poslední aristokratky.
A co bylo dál?
Podle mě by to mělo mět pokračování. Páč je to otevřený konec co bude .....
Moc se mi líbí rozdíl ve stylu psaní teenky z Brooklynu a vyhořelého chlapa, kterému umírá dite.
Prekvapivo dobre napísané, nič som od toho nečakal a dostal som slušný soft-horor.
Nečekejte p. Bočka jen Aristokratku a budete spokojeni s tímto napínavým románem ze života kastelána. Není jen prvoplánově pro pobavení, ale i tak se u knihy párkrát zasmějete, minimálně u části o muflonech.
Jméno Evžena Bočka mají všichni neodmyslitelně spjaté se sérií humorných příběhů o aristokratické rodině Kostkových. Deník kastelána je autorovou prvotinou, kterou původně vydal pod pseudonymem Jan Bittner a zmiňované sérii se vůbec nepodobá. Autor sice už tady používá (jak už název napovídá) deníkovou formu, ovšem brnká na mnohem vážnější strunu. Do poměrně útlé knihy vkládá témata rozvodu, nemoci v rodině, vyhoření, krize středního věku a další. Jako by to samo o sobě nestačilo, temnou atmosféru ještě podporují záhadné zvuky a výjevy na zámku, celý příběh je tedy lehce šmrncnutý duchařskými motivy. Myslím, že však právě polytematičnost je kamenem úrazu. Boček toho do textu nasázel tak moc, až jedno překrývá druhé a nic pořádně nevynikne. Jednotlivé události mají epizodní charakter, čehož obecně nejsem fanda a ani jednu z dílčích tematických položek se tak autorovi nedaří úplně dotáhnout. Myslím, že nejsilnější momenty tkvěly právě v temné atmosféře panující na zámku, jež hrdinu dovádí bezmála k šílenství. Kdyby byly tyto pasáže více propracované na úkor dalších zmiňovaných prvků, jednalo by se ve výsledku o kvalitní duchařskou záležitost, ze které by čišela autentičnost a autorův um vystihnou genius loci. Bohužel tak to není a Deník kastelána proto zůstává ve škatulce podivné žánrové i tematické mišmaše, z níž se čtenáři tak maximálně zatočí hlava. Pokud se přeci jen rozhodnete vyzkoušet tento debut, doporučuji tak učinit v povedeném audioknižním provedení. Vypravěčem je Jaroslav Plesl, jehož hlas velmi dobře sedí k hlavnímu hrdinovi, je hluboký, příjemný a také tak trošku mrazivý. Méně nadšená jsem z klavírních hudebních předělů, ty podle mě naopak atmosféru trochu sráží neb jsou na můj vkus místy až příliš veselé.
Potvrzuji, co píší ostatní - tato kniha je jiná než Aristokratka, hlavně formou a stylem. I tak se mi líbila. Je to lehké, trochu duchařské čtení, dobrá vložka mezi těžší témata. Zajímalo by mne, jak moc se autor nechal inspirovat vlastními zážitky a co je naopak vymyšleno pro příběh.
Upřímně jsem od této knihy čekala trošku větší dávku legrace,bne vtipy jako v sérii o "Aristokratce", ale spíše více vtipu vyplývající z povolání kastelána.
Skvěle namluvená audiokniha hercem Jaroslavem Pleslem. Výborný poslech o tom jak autor knihy začal být na začátku 90 let kastelánem
Narozdíl od těch, kteří očekávali "předchůdce Aristokratky" jsem od počátku věděla, že se má jednat o knihu na trochu jiný způsob s hororovým podtextem. Těšila jsem se na ni a těšila jsem se, že si po posledních dílech ze série Aristokratka zlepším na pana Bočka názor. Což se ale nestalo.
Kniha mohla mít potenciál. Ten byl ale naprosto zabitý. Přišlo mi totiž, jak kdyby pan Boček chtěl do jedné krátké knihy namíchat co nejvíc žánrů a zápletek - nic z toho ale nedotáhl do konce.
Forma deníkových zápisků, která mě u Poslední Aristokratky zase tak nerušila (mluvím o prvním díle, jelikož ty ostatní - převážně poslední dva vážně nestojí ani za řeč) zde zpomalovala děj - až ho naprosto utlumila. O nějakém strachu a mrazení tu nemůžeme ani mluvit.
Hlavní postava mi byla neskutečně nesympatická - tisíckrát o sobě zopakuje, že je komplikovaná osobnost (ačkoliv to mohlo vyplývat z textu), chová se sobecky a povýšeně vůči okolí a neustálé oslovování ženy zdrobnělinou mě vážně ničilo - navíc se mi kvůli zprvu pletla manželka a dcera.
Uznávám, že se mi to četlo hrozně špatně. Nemám moc ráda nedokončené věci (zápletky, myšlenky, konce) a ještě víc nemusím, pokud mě hlavní postava vytáčí tím způsobem, že si celý zbytek knihy přeji, aby na něj spadlo něco vážně těžkého - a tak jsem u toho neskutečně trpěla. Dočetla jsem to, ale přiznávám se, že nemít knihu do čtenářské výzvy, vzdám to po pár stránkách.
V knize najdeme nepřímou duchařinu, boj holčičky s leukémií, manželskou krizi, záhadná úmrtí i vyléčení, loupež, hádky, rvačky a duševní poruchy. Ale pouze v tom rozměru, který připomíná velmi odbytou skicu.
Hororové prvky narušuje někdy až nemístný humor, vulgární slova a únavné poznámky hlavní postavy.
Nebavilo mě to, bohužel.
Poněvadž pocházím z malého mestečka poblíž jiného malého městečka, kde se nachází zámek, v němž Evžen Boček, neboli Jan Bittner kastelánoval, a který jsem v dobách svého dětství, mládí i středního věku navštívila již nesčetněkrát, nemohla jsem si tuto knihu nepřečíst. Autorovu sérii o "Aristokratce" samozřejmě už znám, ale tady pan Boček krásně vylíčil, jak to jeho kastelánování vlastně začalo, všechny ty trable, co jej na starém a pro mě kouzelném zámku čekaly... psán formou deníku a ozvláštněn tak trochu - nebo snad víc - nadpřirozenem, vznikl příběh, který mě opravdu bavil, tím spíš, že jsem si díky faktu, že to tam tak znám, dokázala všechno dokonale vizualizovat... Doporučuju, no a až budete u nás na Moravě, tož nezapomeňte ty Milotice navštívit... :-) PS. Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, protože právě být kastelánkou byl vždycky můj sen... :-)
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Deník se mi líbil, ale člověk by měl opravdu nejdříve přečíst tuto knížku a potom teprve sérii Aristokratky, protože porovnává. Mám ráda styl a humor pana autora a v této knize je pouze nádech. Přesto doporučuji k přečtení a dávám plný počet hvězd.