Deník kastelána
Jan Bittner (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58539/mid_denik-kastelana-wCX-58539.png
4
1167
1167
Deníkový příběh zámeckého kastelána čtenáře okamžitě chytí a nedovolí mu četbu odložit na později. Hrdina knihy opustí velkoměsto a odchází na venkov, aby našel ztracený klid a smysl života, aby snad i zachránil své manželství, které se ocitlo v krizi. Zámek ho však od počátku zaskočí svou magičností, odkrývá se jako místo plné dávných příběhů, dramat a nečekaných setkání. Tajemné síly prosáknou do života celé jeho rodiny. Je proti tomu lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, možná nic není, jak si představoval. V každém případě mu život ve zdech mysteriózního zámku odhalí skutečnosti, o nichž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Docela mě překvapilo, jak v komentářích níže se uvádí, kolikrát se kdo zasmál, či nezasmál, mně to vůbec nepřišlo jako humoristická knížka, teprve pak jsem si uvědomila, že jde o komentáře čtenářů Aristokratky, která mě minula. Pár úryvků jsem si přečetla v knihkupectví, ale popravdě mi ten humor moc nesedl.
Deník kastelána byl příběh ze života, občas pochmurný a depresivní – těžká nemoc dítěte, příběh psa a Kalendy, rozpad manželství, depky hlavního hrdiny, občas s humornými hláškami a celkem vtipnými postřehy.
Četlo se dobře, bylo to občas i napínavé, atmosféra pochmurného zámku s nevysvětlitelnými záhadami se mi vlastně docela líbila…
Ale … Příběh měl začátek, neměl ale konec; chápu, že tajemné jevy v zámku se nemohly vysvětlit, to by ani dost dobře nešlo, pokud by se nejednalo o vysvětlení a la Agatha Christie, ale lidské příběhy – dcery, manželky, Alexandra, Valérie, Svobody, bratra Míti, tajemné Laury – vyšuměly do ztracena, co vyšuměly, byly uťaty a nedokončeny. Pravda, skutečné deníky bývají vesměs jen výsek ze života bez konce a bez pointy, ale tohle byla přece jen kniha, tak jsem aspoň nějaké vyznění očekávala…
A poznámka nakonec: Jeden náš známý kastelán na nejmenovaném zámku nám kdysi potvrdil, že i u nich se v noci dějí věci, které nelze vysvětlit. Nicméně likvidace lupičů, psů… to se mi zdálo dost přehnané.
Aristokratka - první- se mi líbila víc. Po půlce knihy jsem tomu přišla trochu na chuť ale tak odfláknutý konec si zaslouží nižší hodnocení. A ještě mínus za záplavu sprostých slov- v jiném žánru proč ne ale tady mě to nesedlo.Takže jen 3 body .
Hned na začátek řeknu, že jsem se skvěle bavila - kastelán a tajemný zámek - může být poutavější prostředí a postava ? Navíc hlavní hrdina, který stojí oběma nohama pevně na zemi, na duchovno nevěří a na nadpřirozené jevy už vůbec ne. A přitom se spřátelí s knězem a tajemno mu klepe denně na dveře . Přečetla jsem jedním dechem.
Poprvé jsem knihu četl ještě zahalenou tajemstvím, dávno před vydáním Aristokratky.
Napětí z knihy nevyprchalo ani letech, kdy jsem se k ní s radostí vrátil a smlsnul ji za jedno odpoledne:)
Když odhlédnu od mystické linie příběhu, která je bezesporu důležitá, ale nikoliv podstatná, hlavním tahounem knihy je obyčejnost hlavního hrdiny s jeho otázkami a názory.
Chvílemi jsem měl pocit, že čtu vlastní deník:)
V knihovně jsem po knížce sáhla, prý je to dobré, říkala knihovnice. Víte, že ten Bittner je vlastně Boček? Nevěděla jsem. Četla jsem aritokratku, tak to bude odpočinková četba, hm. Takže, sprostá slova, deprese, sprostá slova, tajemno, deprese, paranormální jevy, deprese, konec. Téměř přečteno za jedno válení se ve vaně. Zbývalo mi 20 stránek, když už jsem měla pocit, že se ve vodě rozpustím (znáte to, je to takový ten nutkavý pocit, že to víte, jako když někdo v noci chodí po starém zámku, i když je zapnutý alarm a nevydá ani hlásku). Zasmála jsem se jen jednou. Po dočtení knihy ve mně zůstává ta všudypřítomná deprese. Jako mámy dvou podobně starých dětí jako byla Evička, se mě všechny její trampoty dost dotýkají. Fakt je Bittner Boček? Vždyť kromě podobného tématu jako by to psal někdo úplně jiný.
Musim rict, ze Aristokratka se mi libila mnohem vic. U te jsem se tlemila jako prastena. U kastelana jsem se parkrat zasmala, ale spis je to pochmurne a strasidelne. Nicmene super. Nevim cim to, ale vzdy kdyz ctu neco strasidlackeho, tak jsem doma sama. Dnes v noci navic vypadly pojistky v celem dome!!! Fuj. Co musim take vytknout, je ten konec, opravdu jsem mela pocit, ze mi nekdo ukradl stranky :(
Jsem nadšená. Začátek měl trochu pomalejší rozjezd, ale pak už to frčelo.
Ať se dá autor do kupy a fofrem napíše pokračování :D.
Aristokratky jsem číst nedokázala, tohle je lepší. Bohužel (spoiler) to nemá konec,
super čtení!Trošku jsem se bála že po sérii Aristokratky se mi bude jiné autorovo dílo číst těžko,ale opak byl pravdou.Moc jsem se bavila a knihu jsem předala dál do rodiny.Líbila se mojí i mamce.Doporučuji
Kniha parádní!!!!!! Četla se jedním dechem.... ten konec byl, táááááák nečekany, neustále jsem otáčela stránky, dokonce jsem si myslela, že je někdo vytrhl!!!
Právě jsem dočetla a ještě teď jsem napjatá jak struna :) Výborně se čte, má spád a nechybí ani pasáže, kde jsem měla zatajený den nebo slzi na krajíčku. Trocha duchařinky příběh osvěžuje napětím od začátku až do konce. Vřele doporučuji :)
Denik kastelana ma mozno bavil i viac ako Aristokratka, urcite viac ako jej pokracovania...bol realistickejsi , tajomnejsi ,no kniha mi pride ako neukoncena...
Za mě velice příjemné čtení, přečteno téměř na jeden zátah, opravdu mě bavila. Zábavná, čtivá, místy strašidelná :) Konec knihy bych si představoval trošku delší, autor se mohl trošku víc rozepsat, za mě konec ala "pokračování příště".
Sice přečteno po Aristokratce, ale u této knihy bych vyzdvihla její nenucenou vtipnost. Není tak nabušená hláškami jako Aristokratka a možná je to i tím lepší. Děj mě bavil, byl realistický a takový "ze života". Po pokračování bych určitě ráda šáhla.
K deníku jsem se dostal až po třech dílech aristokratky. Nevím proč (vlastně vím), ale čekal jsem úplně jinou knížku. Než jsem po pár kapitolách pochopil svůj omyl, bylo pozdě a nedokázal jsem se odrhnout. ´Kniha je výborná. Jen ten konec nebyl úplně podle mého gusta, ale tím kniha jen získává na realističnosti.
Vtipná kniha u které jsem se nasmála, ale bohužel jsem nejdřív četla Deník aristokratky, který mi přišel mnohem vtipnější. A také bych autorovi vytkla otevřený konec. Na to já nejsem.
Přečteno po třech dílech skvělé Aristokratky a bylo to... zase skvělé, i když naprosto jiné. Realistické, přesto vtipné. Smutné, přesto humorné. A rozhodně k zamyšlení o tom, jaký život a v jaké době žijeme, co nás baví a kde máme priority. Po pomalejším startu už se pak nešlo odtrhnout.
Poznatek? Až budu velká, chci být (možná) kastelánka, přestože kasteláni opouští pracoviště nohama napřed.
Nemohla jsem se odtrhnout, dobře napsaný deník , humorný i dramatický tak jak to v životě bývá a samozdřejmě se starým zámkem spojení duchové. Doporučuji přečíst i když každý mámě jiný vkus.
Skvěle, skvěle, skvěle ... Vtažena do děje od začátku až do úplného konce příběhem veselým i smutným, věcně syrovým i tajemným. Naprosto nečekaný pozitivní zážitek!
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Je to opět humorný román od autora, od kterého jsem již četl dvě knihy. V případě této knihy je to deníkový příběh zámeckého kastelána, hrdina knihy se odstěhuje z velkoměsta a prožívá své chvíle na venkově a jako kastelán zámku, jeho pojetí je skutečně humorné a kniha mě uchvátila tak, že jsem jí dočetl v krátké době. Autor se také dotýká některých absurdit současné doby a vtipně je interprepretuje. Doporučuji k přečtení.