Deník kastelána
Jan Bittner (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58539/mid_denik-kastelana-wCX-58539.png
4
1185
1185
Deníkový příběh zámeckého kastelána čtenáře okamžitě chytí a nedovolí mu četbu odložit na později. Hrdina knihy opustí velkoměsto a odchází na venkov, aby našel ztracený klid a smysl života, aby snad i zachránil své manželství, které se ocitlo v krizi. Zámek ho však od počátku zaskočí svou magičností, odkrývá se jako místo plné dávných příběhů, dramat a nečekaných setkání. Tajemné síly prosáknou do života celé jeho rodiny. Je proti tomu lidský rozum dostačující zbraní, nebo jsou věci mezi nebem a zemí, s nimiž je třeba se smířit? Kastelán možná nenajde, co hledá, možná nezíská, co si přeje, možná nic není, jak si představoval. V každém případě mu život ve zdech mysteriózního zámku odhalí skutečnosti, o nichž dříve neměl nejmenšího tušení.... celý text
Přidat komentář
Poněvadž pocházím z malého mestečka poblíž jiného malého městečka, kde se nachází zámek, v němž Evžen Boček, neboli Jan Bittner kastelánoval, a který jsem v dobách svého dětství, mládí i středního věku navštívila již nesčetněkrát, nemohla jsem si tuto knihu nepřečíst. Autorovu sérii o "Aristokratce" samozřejmě už znám, ale tady pan Boček krásně vylíčil, jak to jeho kastelánování vlastně začalo, všechny ty trable, co jej na starém a pro mě kouzelném zámku čekaly... psán formou deníku a ozvláštněn tak trochu - nebo snad víc - nadpřirozenem, vznikl příběh, který mě opravdu bavil, tím spíš, že jsem si díky faktu, že to tam tak znám, dokázala všechno dokonale vizualizovat... Doporučuju, no a až budete u nás na Moravě, tož nezapomeňte ty Milotice navštívit... :-) PS. Knihu jsem četla v rámci čtenářské výzvy, protože právě být kastelánkou byl vždycky můj sen... :-)
Vlastně nevím, jak na knihu reagovat. Po zkušenosti s Aristokratkou jsem čekala podobný druh literatury, ale zde se o humorný příběh opravdu nejedná. Místy ovšem budoucí humor Aristokratky již probleskuje řádky. Začátek a konec příběhu měl spoustu absurdních až humorných situací, ale střed knihy byl dost beznadějný a pesimistický, takže se to zas až tak dobře neposlouchalo ( J. Plesl ovšem knihu načetl velmi příjemně). Měla jsem z knihy pocit, jako kdyby se autor cvičně připravoval na pozdější knihy. Příběh vcelku nijaký, zápletky nedotažené, konec otevřený. Trochu rozporuplné.
Tajemný, hororový příběh, ale pro mě realističtější než Aristokratka. Ano, bála jsem se. Ale dočetla. Někde mezi nebem a zemí něco bude...
Místy zbytečně vulgární, ale jinak skvělé. Dle mého názoru lepší než aristokratka. Pan Boček mě touto knihou rozesmál i téměř rozplakal na veřejnosti, což považuji za jasný důkaz kvality této knihy. Příběh kastelána je sice občas nadměrečně pozitivní, ale celému ději to nijak zásadně neškodí.
Nechci moc srovnávat s pozdějšími knihami. Líbí se mi zde, že autor, jako by si nelámal hlavu se čtenářem, ať si to přebere jak chce.
Je to příjemně napínavý příběh, který se přečte na jeden zátah, ale občas probleskne autorova potřeba po něčem hlubším (rozhovory s knězem, přemýšlení nad zázrakem apod.)
Že kniha nedopovídá je podle mě správné, copak je to v životě jinak?
Líbí se mi vývoj hlavní postavy, je nenásilný, spíš podprahový (např. to jde vidět na práci se sprostými slovy a odbornými termíny). Jako by to autor psal převážně pro sebe a tudíž tak trochu i o sobě. Tahle poloha je z jeho díla, podle mě, nejupřímnější a funguje.
Dobře, že jsem začal Aristokratkou a ne tímhle hororem. Ale dobře, že jsem si ho přečetl. Minimálně proto, abych pochopil, proč se návštěvníkům zámků říká mufloni. Četlo se to náramně, trochu mne mrzí nezodpovězené otázky: kdo zabil rotvajlery a zloděje? Kdo chodil po zámků a ubytovně? Je dobře, že autor přešel k jednodušší tvorbě. Jednodušší ne ve smyslu zpracování, ale srozumitelnosti, jeho černý, lehce cynický a morbidní humor je dobrým kořením.
Pověst této prvotiny holt utrpěla faktem, že za pár let se Evžen Boček zapsal do povědomí čtenářů jako humoristický autor. I já jsem Deník kastelána četla až po Aristokratce, a byla tudíž zpočátku trochu zmatená. Ale horor je to výborný, drsnější humor a nabroušený sarkasmus, kterým si hlavní hrdina ulevuje, vyznívá autenticky (kdo by taky ve strašidelném zámku provolával "jémináčku"?). Bála jsem se i smála a snad se časem odvážím dát si repete. "To je čtivo. Tak na zánět mozkových blan."
Deník kastelána mě bavil, moc. Poslouchala jsem audioknihu, která byla skvěle namluvena Jaroslavem Pleslem. Škoda, že pan Boček kromě Kastelána a Aristokratek nic jiného nenapsal.
Štítek Humor? TO je legrační. Za mě je to horor. Ale poctivý. Lekačky, úmrtí dávná i nová, na zámku prostě straší (a popři to!). Do toho náležitě ohavný hlavní hrdina:
Kastelánovi zámek lezl na mozek od chvíle, co dostal klíče. Teď sytí stránky pohrdáním vším, co neladí s jeho názory, a vztekem, když není po jeho. Přitom se mu přihodí několik doslova zázraků (včetně záchrany života jeho dcery), které prozáří ponurost děje aspoň do další katastrofy; ale obměkčí pana kastelána? Ne.
(Takže to, s čím má tolik čtenářů problém - že je sprostý - beru jako jeho zdaleka nejmilejší vlastnost.)
S koncem jsem spokojená, myslím, že je akorát.
Kniha se mi líbila, první třetina trošičku drhla, ale pak se příběh pěkně rozjel. Místy byl napínavý, místy legrační, místy smutný a místy z oblasti fantazie či paranormálních jevů, prostě od všeho trošku. Vulgární slova také, stejně jako většina čtenářů v komentářích pod mým, v knihách nemám ráda, ale do tohoto příběhu mi jaksi seděla. Každý jsme jiný a tento příběh je deníkem, věřím, že přesně taková slova v některých situacích běží hlavou spoustě lidem. Jsem moc zvědavá, až zase někdy navštívím prohlídku nějakého zámku, zda se mi vynoří v hlavě příběhy Aristokratky a Kastelána :-)
Autorova prvotina mě pobavila, hlavně poslední část knihy. Četla jsem i všechny aristokratky, Deník kastelána je trochu něco jiného i když podobné prvky najdete.
Děj se odehrává na přelomu roku 1995 a 1996 a na příběhu je to znát.
Je to kniha pro muže i ženy, pánům určitě nebude vadit trochu hrubý slovník autora :-) ale je to prostě ze života...
Knihu Deník kastelána jsem četla hned po Aristokratce, takže jsem čekala humornou knihu u které se budu hodně smát. Spletla jsem se. Ale i tak se mi kniha líbila.
Možná by bylo lepší číst první Deník kastelána a až potom Aristokratku.
Čtivá kniha, která má spád, ale legrace to příliš není. Zvládla bych klidně dalších 300 stran. ;-)
výbrorně se čte, občas jsem se trošku ježila strachy a protože jsem zrovna v době čtení této knihy uklízela jednu šíleně zabordelenou kancelář, skvostně jsem se pobavila nad větou: "Mimochodem je tam pyramidální bordel. Ježišmarjá, tam je bordel. V rámci možností se do toho pokusím vnést nějaký systém. Ačkoliv - nebylo by lepší polít to benzínem a zapálit?" to je tak výstižné....
Pokud jste od Evžena Bočka zvyklí na sérii knih o Aristokratce, tak tohle je něco kapku jiného. Vtipného tu není vůbec nic, humor se zde nekoná. Prostředí a hlavní role jsou zhruba stejné (zámek a kastelán, který musí dovnitř vpouštět návštěvníky-muflony), ale všechno ostatní je jinak - tohle není saturninovský humor, ale psychologický thriller.
Ze začátku mě kniha vůbec nebavila. Docela neveselé plky o všedním kastelánském životě a hororová dějová linka, která bohužel v žádném bodě knihy nefungovala. Lepší byly oddělené dějové linky, pojednávající o nevysvětlitelném onemocnění a uzdravení kastelánovy dcery, dále skvěle popsaná epizodka o marném boji proti protekční moci, kdy hlavnímu hrdinovi bývalý komouš s dobrými konexemi zastřelil psa a pár dalších fajn momentek.
Dalším plusem je fakt, že se autor nezabývá popisem zbytečných nesmyslů a jeho dílo skvěle odsýpá, čte se skoro samo a díky ukrutně rychlému spádu nemá šanci nudit.
Celkově je to docela nesourodá jízda skrze několik menších příběhů, kdy některé byli prostě jen depresivní a chmurné, jiné naopak skvěle napsané a vygradované, ale není zde žádný centrální dějový motiv a vyskytuje se tu až moc zbytečných postav, které nemají moc prostoru a tudíž působí nemastně neslaně a ještě se v nich člověk začne rychle ztrácet. Ale krátký rozsah knihy a rychlost vyprávění jsou aspekty, v kterých si těchto chyb ani nestihnete pořádně všimnout a najednou jste díky plynulé vypravěčské formě na konci
Vtipné čtení, celkem jsem se pobavila. Trefný popis zámeckého prostředí a doby, ve které se děj odehrává (pár let po revoluci) okořeněné trochou tajemna. Občas smutné (nemoc dítěte, zastřelení psa).
Knihu jsem otevřel náhodně a těžko o ní smýšlet...
Hlavní děj se točí kolem zámku a kastelánské práce, co vše to obnáší a co vše to s sebou přináší. To je ta lepší stránka věci. Pak jsou tu všichni okolo, všechny ty paranormální jevy (ano, každé historické místo má nějaké, ale tady už to bylo fakt přehršel). Zde mi to ani nepřišlo nějak strašidelné nebo zajímavé, spíše to zde je, aby to tam bylo.
Styl autorova psaní mi moc neseděl, dost mi tam vadily ty vulgarismy, které bych v jistých chvílích nečekal a dost mi to vadilo.
Snad další knihy budou lepší.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Poslední aristokratka |
| 2013 |  Aristokratka ve varu |
| 2016 | Aristokratka na koni |
| 2018 | Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka |
| 2020 | Aristokratka u královského dvora |
Narozdíl od těch, kteří očekávali "předchůdce Aristokratky" jsem od počátku věděla, že se má jednat o knihu na trochu jiný způsob s hororovým podtextem. Těšila jsem se na ni a těšila jsem se, že si po posledních dílech ze série Aristokratka zlepším na pana Bočka názor. Což se ale nestalo.
Kniha mohla mít potenciál. Ten byl ale naprosto zabitý. Přišlo mi totiž, jak kdyby pan Boček chtěl do jedné krátké knihy namíchat co nejvíc žánrů a zápletek - nic z toho ale nedotáhl do konce.
Forma deníkových zápisků, která mě u Poslední Aristokratky zase tak nerušila (mluvím o prvním díle, jelikož ty ostatní - převážně poslední dva vážně nestojí ani za řeč) zde zpomalovala děj - až ho naprosto utlumila. O nějakém strachu a mrazení tu nemůžeme ani mluvit.
Hlavní postava mi byla neskutečně nesympatická - tisíckrát o sobě zopakuje, že je komplikovaná osobnost (ačkoliv to mohlo vyplývat z textu), chová se sobecky a povýšeně vůči okolí a neustálé oslovování ženy zdrobnělinou mě vážně ničilo - navíc se mi kvůli zprvu pletla manželka a dcera.
Uznávám, že se mi to četlo hrozně špatně. Nemám moc ráda nedokončené věci (zápletky, myšlenky, konce) a ještě víc nemusím, pokud mě hlavní postava vytáčí tím způsobem, že si celý zbytek knihy přeji, aby na něj spadlo něco vážně těžkého - a tak jsem u toho neskutečně trpěla. Dočetla jsem to, ale přiznávám se, že nemít knihu do čtenářské výzvy, vzdám to po pár stránkách.
V knize najdeme nepřímou duchařinu, boj holčičky s leukémií, manželskou krizi, záhadná úmrtí i vyléčení, loupež, hádky, rvačky a duševní poruchy. Ale pouze v tom rozměru, který připomíná velmi odbytou skicu.
Hororové prvky narušuje někdy až nemístný humor, vulgární slova a únavné poznámky hlavní postavy.
Nebavilo mě to, bohužel.