Adrian Mole – Léta prostoty
Sue Townsend
https://www.databazeknih.cz/img/books/83_/83852/adrian-mole-leta-prostoty-83852.jpg
4
91
91
Deníky Adriana Molea série
< 8. díl
Adrian Mole už dosáhl věku třicet devět a čtvrt roku, ale nezdá se, že by se ze svých dosavadních životních kotrmelců poučil. Je na tom dokonce tak, že si nemůže dovolit splácet hypotéku na loft ani dluhy na kreditních a nákupních kartách a musí se přestěhovat zpátky do Leicestershiru, do přestavěných vepřínů, kde sdílí dvojdomek s rodiči. Na živobytí si jakžtakž vydělává v antikvariátu, ovšem stále častější noční vstávání i další příznaky v něm vzbuzují obavy z nastupujících chorob... Má zkrátka plnou hlavu starostí, takže stačí jediný opilecký telefonát staré lásce Pandoře a Adrian začne přemýšlet, jestli to není právě ona, která ho teď jediná může zachránit...... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2011 , Mladá frontaOriginální název:
Adrian Mole: The Prostrate Years, 2009
více info...
Přidat komentář
Slabší než díl předchozí, ale také super. Mrzí mne, že touto knihou série končí. Adrian má ještě desítky let před sebou. Doufám, že nějaký schopný spisovatel napíše další díl. Prý měla Sue Townsendová rozepsaný další díl a prý byl velice povedený. Snad někdo dopíše...
Adrian Mole... naposledy. Provází mne životem od mého dospívání, kdy jsem si užívala jeho první klukovské deníky. Nyní (kdy se přibližuji věku jeho matky), si o něm čtu stejně ráda, ať otevřu kdekoli jakýkoli z deníků, zejména těch "dospělých". Moc děkuji paní Sue T. za tuto literární postavu, která je velmi lidská a přiznávám, že mám A.M. opravdu ráda - za jeho citlivost, přemýšlivost a způsob vyjadřování. Psát nyní nějakou slohovou či maturitní práci o knižním hrdinovi, byl by to jistě on :) (Nejlepší komentář k tomuto dílu má trudoš, přesně tak).
Za mě nejslabší díl. Nevím jestli 3* nebo 4* ... dám asi tři. Prvních 6 knih byla sranda. Ty ztracený deníky (sedmička) byly slabší, ale toto bylo depresivní čtení. Hele, jasan, chápu, život není vždycky med, ale na stranu druhou si tento typ knížky beru do ruky, protože se chci bavit. A tento díl nesplnil mé očekávání na 5*, ale právě jen na ty 3*. A samozřejmě většina ví, že pokračování bohužel další nebude... Sue Townsend 1946-2014, díky za tohoto ňoumu, bavil mě od gymplu, cca 20 let ;) Prvních 6 knih je mega super :*
Je úžasné, jak autorka dovedla vykreslit Adriana v různých životních obdobích a situacích - Adrian je jiný v prvním díle série a jiný v posledním, a přitom v mnohém zůstává stále týž. Nesmírně sympatičtí jsou i jeho nonkonformní rodiče.
Poslední díl není až tak velká legrace, ale závěr vše tak trochu uhladí. Není to happy-end, ten by Adrianovi neslušel, ale jsem přesvědčená, že s Adrianem to prostě špatně dopadnout nemůže.
To už bude můj osud loučit se se sérií s úsměvem na rtu, ale i s nostalgií...
Musím říct, že mi Adrian bude chybět. Avšak za víc jak čtvrtstoletí si užil pěknou dávku malých i větších katastrof (dílem svým i dílem svého pramálo citlivého okolí): od počátečního trápení s pletí, nevděčné péče o mrzoutského důchodce Berta Baxtera a jeho zlověstného vlčáka Šavli, přes marné snahy získat Pandořino srdce (a spatřit její druhou bradavku!), neustálé partnerské rošády svých rodičů, jeden životní nezdar za druhým... až po trpké rozčarování ze své literární (ne)dráhy, nuzné finanční situace a nakonec i vážných zdravotních problémů. Nejspíš tak bylo opravdu na čase dopřát Adrianovi pořádný oddech od další várky katastrof. Svým způsobem je tak příznačné, že se s Adrianem musíme rozloučit ve chvíli, kdy se zdá, že konečně našel klid a mír na venkově, sblížil se s rodiči a že mezi ním i Pandorou vzniklo nové pouto. Tak nezbývá, než mu držet palce, aby od té chvíle šlo vše už jen k lepšímu...
Existuje-li literární postava, která mě provází už od dětství, je jí právě Adrian Mole. Což je hodně dáno tím, že tenhle hrdina není prototypem ideálního muže - je sobecký, ufňukaný, namyšlený, zahořklý, naivní a hlavně intelektuálně na výši. Přesně jako já. Ovšem za vším tím nelibozvučným balastem se skrývá figura, která se střetává s všemožnými variantami problému zvaným život. A věřte, že v Adrianově případě není horších komplikací, než těch, co může nabídnout nejbližší okolí, rodinu nevyjímaje.
Odlehčený sarkasmus, se kterým Sue Townsendová pracuje, je prostě excelentní a deníkové zápisky, postrádající konkrétnější dějovou linii, umožňují skákat v knize nazdařbůh a užívat si jednotlivé katastrofální etudy. Přitom pod vším tím pozlátkem komedie se ne vždy skrývají jednoduchá témata, což vyprávění dodává o to zajímavější říz. A přestože se Léta prostoty nesou v lehce depresivní tónině, humoru je tu stále na rozdávání, přičemž zvlášť ta dospělejší rovina mi sedla jako už dlouho nic.
Bohužel jsem si v knihovně nevšimla, že je to kniha ze série. I tak mě čtení bavilo, anglický humor můžu ve velkých dávkách. Je fakt, že mi bylo častěji Adriana líto než abych se s ním smála, ale tak to v některých fázích života bývá...
Plánuji si přečíst i zbývající "jeho" knihy - tentokrát už ve správném pořadí :-)
už to není vtipné, ale čím dál tím víc to připomíná klasickej pod..... život.... Držím mu palce ať z toho všeho vyklouzne....
Výborné, skvělé!! Townsendová Adriana nešetří a ten ke všemu přistupuje po svojem. Je to člověk, z kterého by se mi asi, při osobním kontaktu, otevírala kudla v kapse, ale takhle v knize je to zatraceně vtipné. Trochu jsem se bál, jestli osmý díl nebude ztrácet šťávu, ale opak je pravdou. I ten zklidňující konec stojí za to, kdy Adrian poznává, že jeho dcera když si hraje u potůčku s kameny a klacíky je mnohem klidnější a spokojenější než mezi hromadami moderních hraček. A samosebou bych mu přál, aby to s Pandorou nějak dopadlo konečně, aspoň pořádným sexem když už ne vztahem. Snad bude v dohledné době i další kniha, však je Adrian stále takový mladík.
Jinak psal jsem takovou malou recenzi v porovnání s Nickem Twispem, ještě než jsem četl tento díl:
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/adrian-mole-vs-nick-twisp-am-vs-nt-406
Adriana prostě miluji.
Myslela bych si že ho miluje i autorka, když jí proslavil,ale to co všechno mu v tomto díle "přichystala" o lásce nesvědší.
Malinko si šplhla uplně posledním odstavcem
No, takže Adrian dočten. A samozřejmě jak jinak, nezklamal. Jen mi bude chybět. K celé sérii jsem nějakým způsobem přilnula a ten Adrianův zahořklý humor mi bude moc chybět. Ke knihám jsem se dostala čirou náhodou a to, když jsem pročítala komentáře u podobných knih Mládí v hajzlu, jenže kam se na Adriana hrabou. Série Adriana Molea je ta nejhumornější, co jsem kdy četla a rozhodně jsem s ní ještě neskončila. Hodlám se ke knihám někdy vrátit. Celá série stojí za přečtení.
Po léta můj oblíbený hrdina, tentokrát řešící zásadní životní/zdravotní problém a ač by to za normálních okolností nebylo ni k popukání, v podání Adriana je to neskutečně vtipné. Jako vždy.
Adrian - môj najobľúbenejší skeptik - balansuje kvôli svojej chorobe, chronickému nedostatku peňazí, nevydarenému druhému manželstvu /so ženou každú chvíľu rozohnene riešia, prečo sa vlastne brali/, svojráznemu príbuzenstvu i obnoveným kontaktom s Pandorou medzi unavenou rezignovanosťou a krátkodobými nádejami.
Oceňujem milý rurálny záver - nevráti sa Adrian v nasledujúcich častiach k sugdenovským koreňom?
Autorovy další knížky
| 2003 |  Tajný deník Adriana Molea |
| 2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
| 2004 |  Inkognito |
| 2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
| 2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
(SPOILER) Snad nejmelancholičtější díl, ale nakonec se Aidy přece jen asi dočkal...
Každý díl přečten milionkrát a pokaždé si vyberu něco jiného, tentokrát jak třídit knihy:
"Bernard se ukázal v deset a brzy se ponořil do oddělování zrna od plev. Obdivoval jsem jeho rozhodnost. Já bych býval váhal, které knihy nechat a které dát pryč. Bernard řekl: 'Je to hračka, kořene. Cokoli s pistolí, kočkou nebo svastikou na obálce je plevel, stejně jako dobře vyvinutá slečna s hradem v pozadí.'"
Tos' trefil, Bernarde!