Hypnotizér
Lars Kepler
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 1. díl >
Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se však Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , HostOriginální název:
Hypnotisören, 2009
více info...
Přidat komentář
Do literární prvotiny Larse Keplera jsem se nemohl dlouho začíst, nicméně zhruba v polovině chytla kniha takový spád, že se od ní nešlo odtrhnout. Celkově jí hodnotím jako vysoce kvalitní literární počin, nicméně plný počet hvězd v tomto případě dát nemůžu. Pozitiva jako velmi kvalitní děj či zajímavé vykreslení postav, totiž z mého pohledu do jisté míry sráží řada velmi nepravděpodobných situací, které jsou v knize vykresleny (výslech svědka v komatu apod.), jakož i "nesmrtelnost" všech hlavních postav. Celkově vzato jsem však byl velmi spokojen a rád se pustím do dalších knih ze série, které věřím ve mně vyvolají pocit nadšení.
Dobře zpracovaný, dechberoucí krimi thriller. Autorům vubec nechyběly nápady na to, jak příběh zamotat, udržet ho napínavý a opět se ze všeho řádně vymotat. A i když to na některých místech bylo už trochu moc, stejně knihu považuji za kvalitní a povedenou. Nehledě na sympaťáka Joona Linna, který má vždy pravdu.
Knihy L. Keplera mám ráda, ale tahle byla něčím jiná. Vůbec mi nevadilo, že vrah byl znám již na začátku, příběh rychle ubíhal, ale pak se tam zamíchala část z minulosti (byla sice pro zápletku důležitá), ale narušilo mi to správně rozběhnutý děj. Konec už byl zase OK, ale ta prostřední část mi knihu narušila.
Trochu chaotické.Škoda, že první příběh nebyl více rozpracovaný. Pokémoni jsou na mne v detektivce teda moc. :) Dle mého názoru průměrné.
Začátek knihy a její nápad mě celkově vtáhl. Ale zbytek knihy už nebyl tak zajímavý a dočítal jsem ji jen proto, abych ji dočetl. :)
Od Keplera jsem ještě nic nečetl, ale už o něm slýchávám delší dobu, takže jsem si vzal na paškál jeho první knihu ze série o Joonu Linnovi. No a musím říct, že očekáváním to nedostálo. Četlo se to dobře a po dočtení bych to hodnotil jako průměrnou "detektivku". Ale oproti jiným detektivkám, které mám rád, to nemělo správný "drive" - do knihy jsem se nezačetl, nepotřeboval jsem co nejrychleji vědět, jak to dopadne - což není vizitka dobré knihy. Místo tahu na branku jsme se museli prokousat minulostí Erika, která byla z mého pohledu moc natahovaná - sice potřebná, ale zkrátit se dala. Podobně i celé vyústění s Josefem Ekem bylo meh. Další knihu si možná přečtu, ale určitě se pro mě Kepler nedostal mezi oblíbené autory.
Keplerům se nedá upřít jedna schopnost. Mají skvěle zmáknutý styl. Stránky jsem hltal jako maliny. Kniha sama o sobě dokáže čtenáře vlastně zhypnotizovat tak, že může přehlédnout poměrně dost chyb týkajících se logiky chování postav - některé jsou však tak zásadní, že by nepomohlo ani přimhouření všech očí.
Trvalo mi celkem dlouho, než jsem dočetl. Není to špatné, ale něco tomu chybí. Přijde mi to nedotažené. Pro napínavost příběhu mi střídání času přišlo pochopitelné a nevadilo mi, výrazněji překombinované do "rušivosti" mi to taky nepřišlo, tak asi spíš to natahování děje, několik slepých odboček, přitom skutečná cesta měla být první, která měla tátu napadnout. A zároveň to provázání z prvního příběhu do druhého mi přišlo jako nedotažený i když dobrý nápad. Když tak o tom přemýšlím, vlastně mi to celé přišlo jako průměrně provedený dobrý nápad.
Jak se to chovají lidé v této zemi k sobě? Poněkud bych se tam bál žít. Kniha se mi v něčem líbila a v něčem ne. Předností je to, že se kniha čte rychle, svižně to odsejpá. Děj je napínavý. Nelíbila se mi malá uvěřitelnost, vše nějak vždy náhodně vyplyne z okolností, nelíbil se mi pomalu 80 stránkový posun v ději zpátky v čase. Spíše thriller než detektivka. Místy bylo poznat, že to psaly dvě osoby. Na několika místech divné opakování, které mi přišlo docela rušivé... Dalšímu dílu dám šanci.
Na dvojici Lars Kepler jsem slysela jenom same pozitivni ohlasy a tak jsem se pustila do jejich prvni knihy. Zacatek se mi libil, ale pak se do toho promisil druhy pribeh. Dej mi pripadal zbytecne prekombinovany, nektere veci nedovysvetlene a celkove ja asi nejsem fanda detektivek. A taky zbytecne dlouhe.
Ačkoliv kriminální příběhy nečtu, začetla jsem se do knihy na doporučení. Bohužel musím konstatovat, že je pro mě příběh psaný poměrně složitým stylem a celkem "chaotickou" kompozicí se spoustou odboček k věcem, které vlastně nejsou v příběhu podstatné. Některé věci jsou pak celkem přehnané. Někdo takový styl vyhledává, mně bohužel příliš nevyhovuje. Na druhou stranu nechci knihu zavrhovat, rozhodně si svoje čtenáře najde.
Naprosto luxusní počteníčko. Vůbec mi nepřipadalo nic překombinované ani zmatené. Takhle si představuji kvalitní thriller s nepředvídatelným koncem. Ňamka.
Já vlasně ani nevím, zda se mi to líbilo nebo ne... Začátek knihy vypadal na pořádnou jízdu, pak přišel skok a začal se odvíjet jiný příběh, aby se autoři k původnímu vrátili ke konci jen krátce. Místy byla kniha velmi napínavá, pak zase zbytečně rozvleklá a zdlouhavá a chvílemi mi přišla i velmi překombinovaná (při zmínce o pokémonech, jsem hodně bojovala s nechutí vůbec číst dál....). Každopádně dám šanci další knize, už jen proto, že Joona Linna je mi velmi sympatický :-)
Cetli jste nekdy knihu, u ktery jste se radsi zamkli? U ktery jste si museli pri chuzi na zachod rozsvitit svetla ve vsech mistnostech a stejne se vam tajil dech? Tahle knizka je perfektne napsana, ze ji verite kazdy slovo a prozivate kazdy okamzik. Tak psst, nebo vam Josef Ek zaklepe svym nozem na dvere...
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno švédská literatura hypnóza severská krimi švédské detektivky
Skrýt reklamy
Tak a mám nového oblíbeného detektiva. Joona Linna je opět zvláštní a svůj, jak už to u severských detektivek a jejich detektivů bývá, ale pro mě sympatickým způsobem. Zápletka byla super a prostřední část z minulosti mi vůbec nevadila, i když na chvíli příběh přerušila a posunula stranou. Naopak mi popis a způsob práce v hypnoterapeutické skupině přišel zajímavý. Na konci knihu už nešlo odložit a musela jsem ji dočíst v jednom zátahu. Spokojenost a za mě 90%.
(6/19)