Hypnotizér
Lars Kepler
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 1. díl >
Psychiatr Erik Maria Bark je uznávaný odborník na léčbu traumat pomocí hypnózy. Jedné prosincové noci ho probudí zvonění telefonu. Volá mu detektivní inspektor Joona Linna z nemocnice ve Stockholmu a prosí ho, aby okamžitě přijel k případu malého chlapce, který je v bezvědomí, ve velmi kritickém stavu. Erik je jedinou nadějí, jak může policie chlapce vyslechnout a zjistit, kdo brutálně zavraždil jeho rodiče a mladší sestru. Doufají, že vraha vystopují a zachrání jeho starší sestru dřív, než bude pozdě. Erik se však praxi hypnotizéra nevěnuje už deset let a je rozhodnutý, že hypnózu už nikdy provádět nebude. Žádost o pomoc v něm probudí bolestné vzpomínky, a proto Erik prosbu policie odmítá. Když se však Erik konečně nechá přesvědčit, všichni se rázem ocitnou ve víru nečekaných událostí. Tyto události bez varování udeří plnou silou do Erikova života. Erikův syn zmizí. Erik je nucen postavit se tváří v tvář minulosti a vrátit se ve vzpomínkách zpět do časů, kdy jeho profesionální život ležel v ruinách a jeho manželství bylo na pokraji zhroucení. Jedině tak má šanci zachránit život svému synovi. Dotisk v r. 2015... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , HostOriginální název:
Hypnotisören, 2009
více info...
Přidat komentář
Je to moje první kniha od Larse Keplera. A jsem nadšená. Kniha mně úplně vtáhla do děje až jsem měla problém ji odložit. Teď už se chystám na Paganiniho smlouvu a těším se na další vyšetřování s Joonou Linnou.
Já asi nejsem na severské autory ještě dost zralá. Dlouho jsem se bránila, nakonec jsem podlehla čtenářské výzvě a současným trendům a los padl na Hypnotizéra. Příběh je sice zamotaný s mnohými odbočkami, což by samo o sobě mělo být super, ale když se to nakonec pospojuje, tak se jedná vlastně o triviální zápletku. A podle mě je těžko uvěřitelná. Co mi na knize vadilo asi nejvíce byly nepravidelné vulgární výlevy postav, které byly úplně mimo celkovou linii vyprávění. Říkám si, co se autorům muselo při psaní vždy stát, že se museli uvolňovat takovým nízkým způsobem, který nepřirozeně vyčnívá nad celkovou "klidnou" severskou náladu prostředí a příběhu. Zároveň mi nesedla gangsterská linie tolika dětí. V tom jsem staromódní a děti by měly být tak nějak nedotknutelné..... Takže za mě dost rozpaky a velký otazník, jestli se k severu ještě vrátím.
Měl jsem problém tuto knihu dočíst. Styl psaní, či překladu, mi připomínal kostrbatý filmový scénař. Byla to moje první kniha od Keplera, zkusím ještě jinou.
Knize nelze absolutně nic vytknout. Manželská dvojice si pohrává se čtenářem, jeho myšlením a nezbývá, než jim spolknout vše i s navijákem a na konci jen říct: Pane jo, jsou fakt dobří.
Jo Nesbo je údajně nejlepší. Ale po tomhle se může jít zahrabat.
Já tenhle styl vážně nemůžu číst! Dala jsem Keplerovi šanci. Vážně jsem to chtěla zkusit. Jenže se nedostanu dál přes popisy utrpení. Mám tak velkou představivost a empatii, že to vážně nedám. Vůbec se nedivím, proč se lidé v dnešní době tolik bojí. Tyto knihy a popisované události se vážně dostanou hluboko pod kůži.
Tak opravdu tohle se autorovi povedlo!!! Od začátku do konce to má spád, neustále se něco děje, skvělé vylíčení minulosti psychiatra Erika, jeho práce, která odstartovala vše následující v jeho životě. A rovněž i to, že oběť se může velmi rychle změnit ve vraha bez ohledu na věk.
Na druhé straně čtěme o hrdinství lidiček, kteří se jim vrahům dokáží postavit i za cenu vlastního života.
Ale doporučuji číst jen pro silné nervy. Já na konci plakala, a vůbec se za to nestydím!!! Vždyť tohle se může a bohužel děje stále kolem nás.
Mohu jen doporučit.
Napínavé jak kšandy. Dobře napsané. Odskok zpět o 10 let nevadí. Pár věcí zůstalo jen "slabě" vysvětleno, proto strhávám jednu hvězdu, ale v celku to není na závadu. Rozhodně je to ale plné krutostí a kdo na takové věci nemá náturu a chuť, tak ten, by si měl čtení dobře rozmyslet.
Hypnotizéra jsem přečetla jako druhou knihu ze série s Joonou. První byla Písečný muž, to jsem nevěděla, že se jedná o sérii a že na sebe navazuje. U Písečného muže bylo podle mě více napětí. Tam jsem hltala už od začátku snad každou stranu. To tady ne. Co mě skoro vůbec nebavilo, bylo ohlédnutí se o 10 let zpět, ale i to tam má svůj účel. Sem tam jsou v knize nějaké (alespoň z mého pohledu) absurdity, ale to jsem překousla. Suma sumárum knížka se mi líbila a vrhnu se na další díl.
Je to série vyšetřování Joona Linna, ale přišlo mi, že jeho role v příběhu byla minimální. Bavilo mě to, nejvíc vsuvka 10 let nazpátek a určitě se pustím do dalších dílů.
Dnes jsem dočetl Paganiniho smlouvu a uvědomil si, že toto je o něco lepší. K vyššímu hodnocení přispělo to, že jsem knihu naposlouchal v podání Petra Rimského, který ji načetl velmi pěkně. V papírové, nebo elektronické podobě jí určitě číst nebudu.
Tak... dalo se to, ale je to třetí a poslední kniha, kterou jsem od této dvojice přečetla. Joona mi leze na nervy svou dokonalostí, místy totálně ujetou (fakt se mi nechce věřit, že by večer na vzdálenost 300 metrů viděl, že někdo drží v ruce skalpel). Místy se zbytečně vyžívá v brutalitách a vulgarismech, závěr je zase až moc natažený a uměle dramatický... Pointa s Pokémony nakonec v podstatě zmizela do ztracena. Asi nejvíc mě bavily vzpomínky hypnotizéra na práci se skupinou, ale i tam to bylo dost nedotažené a místy nelogické. Knihy pro mě prostě nejsou dostatečně uvěřitelné ani čtivé, další šanci jim dávat nebudu. Jdu si (doufám) polepšit Adler-Olsenovým Nesmírným :-)
Kvalita je přímo úměrná kolikátá kniha to této manželské dvojice je. Čekala jsem severskou detektivku, četla jsem ale úplně jiný žánr, který lze těžko popsat. Nebylo to nejhorší, ke knize se však nikdy nikdy vracet nehodlám.
*Musí se uznat, že postupem času se vypracovali na vyšší úroveň.
Teda prvních cca 150 stránek jsem se nemohla vůbec začíst, myslela jsem, že ji odložím, ale vydržela jsem. Naštěstí se to pak slušně rozjelo....ale není to nic, co bych si ráda přečetla ještě jednou.
Čtivá kniha s drsným dějem, který ve mě vybudil dojem, že vyjít si ven kdesi na severu je pomalu o kejhák:-) Kniha si mě ze začátku získala, ale postupně mi chyběla lepší propracovanost jednotlivých postav. Děj mi připadal takový slepovaný, neharmonický. A přestože o skutečné práci policie mnoho nevím, tak jak to bylo v knize vykreslené, mi připadá málo nereálné.. Nicméně mě bavilo číst o práci hypnotizéra, nejvíce mě bavila asi část, kdy hlavní hrdina popisoval jednotlivá sezení.. Takže jednodušší krvavá oddechovka :-))
Kniha je zajímavá, čtivá. Rozhodně se mi líbí to že se v ději ukazuje hypnotizér, dodává mi to na knížce takový ten ,,wau" efekt. Každopádně, podle názvu jsem čekala něco víc, a tak jsem byla trošku zklamaná, ale i přesto mě kniha nadchla, a hodlám pokračovat v dalších dílech s tím, že doufám že se zase dostaví ,,wau efekt". Ale z důvodu že to nepřesáhlo má očekávání dávám čtyry hvězdy.
Chytře vymyšlená zápletka je degradována roztaženým dějem, zbytečnými, často i opakovanými popisy, návrat o deset let mi připadá zdlouhavý, a tak z pěti hvězdiček ze začátku knihu se hodnocení smrsklo na tři. Autora však nezatracuji, čtu další díly.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno švédská literatura hypnóza severské krimi psychologické thrilleryAutorovy další knížky
2011 | Hypnotizér |
2013 | Písečný muž |
2015 | Stalker |
2012 | Svědkyně ohně |
2018 | Lazar |
Super kniha, skvělá zápletka. Velmi rychle mě vtáhla do děje.