Hypnotizér

18.02.2014

Mírné zklamání. Začátek pěkný, ale pak chaos , až ke konci se to rozjede. Každopádně čekala jsem od toho více....

16.02.2014

Duo autorů skrývajících se pod pseudonymem Lars Kepler u mě tedy rozhodně boduje. Skvělá atmosféra, napínavý děj, čtivě podáno. Máloco mě dokázalo od knihy odtrhnout.

12.02.2014

Zprvu mi kniha přišla hodně nudná, ale od poloviny knihy děj dostal grády. Dočetla jsem jedním dechem.

12.02.2014

Príma príma, tak už i Hypnotizér je v červených barvách vedle ostatních Keplerovic knih:) Skvělá psychárna, seveřani se zkrátka vždycky vytáhnou s nějakou chuťovkou, ze které má čtenář blbé trávení a neklidné spaní.

K tomu odmítavému postoji ke Keplerovic pasování do role Larssenova nástupce - Stieg je jen jeden a je to bezesporu bůh, ale tihle manžílci se alespoň vyhnuli předlouhému a nezáživnému úvodu knihy a Hypnotizér tak byl napínavý už od první stránky, což se Larssenovi (budiž mu ze mě lehká) v Muži, kteří nenávidí ženy, moc nepovedlo;)

09.02.2014

Kniha se četla velice dobře. Když jsem se v podstatě na začátku knihy dozvěděla, kdo je pachatel, říkala jsem si, co se bude dít na zbylých skoro pětistech stránkách, ale příběh mě vtáhl a musela jsem číst a číst, abych věděla, co bude dál a kdo je pachatel č. 2. Konec je možná opravdu trochu moc happy, ale proč ne. Knihu nelze srovnávat s Miléniem jenom proto, že autoři jsou snad ze stejné země jako Larsson. Milénium je skvělé, ale proč s ním srovnávat všechny severské knihy??? Určitě si půjčím i další Keplerovy knihy.

05.02.2014

Príjemné prekvapenie, kniha je čtivá, napínavá, síce si človek musí zvyknút na iný štýl písania, ale za mňa rozhodne stojí za to!

03.02.2014

Knížka, která mě otevřela nové dveře... , a to k severské krimi. Příběh mě vtáhl..., má skvělou atmosféru.

31.01.2014

Tři probdělé noci a kniha přečtena. Děj mne velmi rychle vtáhl a já už jen hltala a hltala. Joona Linna se mi líbil, popřemýšlím o další knize s ním. ;)

30.01.2014

PV: "Jako oheň, úplně jako oheň". Čtivé. Dobrá řemeslná práce. V druhé polovině dynamičtější. Ale na Larssona to nemá. Spíš mírné zklamání. Docela předvídatelná i přes překombinovaný děj. Opakující se finty, např.: "A věděl, že na něco zapomněl. Ale nemohl si vzpomenout."

30.01.2014

K této knize se ani nemusím širokosáhle rozepisovat - prostě jedním slovem SKVĚLÁ. Jako všechny další kousky s detektivem jménem Joona Linna.

27.01.2014

(SPOILER) Hypnotizéra jsem měla doma v knihovničce už celkem dlouho, ale teprve během dovolené jsem na něj našla časovou skulinku. Názory na něj se celkem výrazně liší, já ovšem patřím spíš k těm adoračním čtenářům. Lars Kepler, další ze severských autorů, který je nazýván novým Larssonem… opět s tím nesouhlasím, protože Larsson je pro mě pouze jeden jediný, přesto sama za sebe hodnotím Hypnotizéra velmi kladně a vysokým počtem bodů, byť od Larssona knihu dělí min. Grand Canyon. I tak to ale byla v mých očích skutečně velmi zdařilá a celkem komplikovaná krimi, která na začátku vypadala naprosto jinak, než do čeho se vyvinula na konci knihy.

Hlavním hrdinou románu je „hypnotizér“ špičkového formátu Erik Maria Bark, který je přivolán kriminalistou Joonem Linou do nemocnice, kam byl přivezen těžce poraněný, pořezaný a zmučený patnáctiletý chlapec, který jako jediný přežil vražedný útok na svoji rodinu. Erikovým úkolem je chlapce co nejdříve vyslechnout, právě pomocí hypnózy, aby mohla být nalezena a zachráněna jeho starší sestra Evelyn, po níž pachatel možná stále jde. Erik hypnózu nejprve odmítá, protože už před deseti lety slíbil, že hypnotizovat nikdy víc nebude, ale přesto je k tomuto kroku přesvědčen. Hypnóza zraněného chlapce ale hned na začátku ukáže, že s činem je všechno trochu jinak, než se kriminalisté prvně domnívali, zároveň ale tento akt spustí řetězec s tím souvisejících dramatických událostí. Když je posléze ze své postele uprostřed noci unesen Benjamín, jediný Erikův syn, začínají se postupně rozkrývat složité vztahy a staré křivdy související s Erikovým životem a výzkumem v oblasti hypnózy.

Sama za sebe musím říct, že mě příběh chytl od první stránky a než jsem stihla přemýšlet nad tím, jestli se někde na těch 530 stranách začínám nudit, už jsem dočítala závěrečnou kapitolu. Kniha má opravdu spád, je psána nenáročným a celkem chytlavým jazykem, ale navíc mě dost zaujalo veškeré líčení hypnózy jako terapeutické metody, jak dokáže působit na lidi a co vše dokáže rozkrýt. Postavy byly vyvedeny krásně ve 3D, tím spíše vyšinutost pachatelů. Vlastně musím přiznat, že tak odpudivě na mě pachatel nepůsobil už opravdu hodně dlouho. Samotný děj je mírně překombinovaný a logické skulinky by se našly, ale mě držel ve svých spárech celkem poctivě, takže to jako extra zápor nepociťuju. Ale to, co je nutno příběhu opravdu vytknout, je samotný závěr, který byl jak vytržený z bondovského akčního filmu ukončeného náznakem cukerínového happy endu (ale opravdu jen náznakem). Ten si autor (autoři) mohli opravdu odpustit, protože knihu přece jenom degraduje o stupeň níž...

24.01.2014

Manželé Ahndorilovi, skrývající se pod pseudonymem Lars Kepler, umí bezpochyby psát čtivě. Pozitivně bych na knize hodnotila hlavně fakt, že děj není již od počátku prvoplánovitě předvídatelný, dokonce se u některých dějových zvratů můžete přistihnout s výrazem „tak tohle jsem opravdu nečekal (a)“ (alespoň v první polovině knihy, ke konci už se kvalita snižuje a předvídatelnost zvyšuje). V závěru mi ale při čtení stále víc vyvstávala na mysl otázka, zda toho už v knize není přece jen přespříliš a děj není zbytečně překombinovaný. I v psaní totiž platí staré dobré pravidlo, že všeho moc škodí, a rozhodně ho neeliminuje ani fakt, že má kniha přes 500 stran. Důsledkem spousty zápletek a nových faktů je mimo jiné i to, že v knize můžete objevit některé nedořešené momenty.

23.01.2014

Má první zkušenost se "Severskou krimi". Musím říct, že mě kniha mile překvapila. Chvilku mi trvalo, než jsem si zvykla na "obšírný" styl psaní, ale když jsem mu přivykla, vtáhlo mě to do sebe.
I když musím přiznat, že mám asi docela "křehkou duši", takže raději sáhnu po něčem, co ve mě tolik nevzbuzuje deprese a vnitřní strach.

21.01.2014

Rozhodně líbilo, i když jsem se trošku děsila že skoro 600 stran budu číst dlouho opak byl pravdou, perfektně napsáno byla jsem i překvapená tím kdo se za vším skrývá a můžu přiznat že jsem se netrefila ani jednou :) Joona a jeho závity smekám! Těším se na další knihy, o které doplním knihovnu.

17.01.2014

Kniha se mi moc líbila ....strhující děj, který mi nedovolil, abych knihu odkládala a nečetla. I když je jedna a ta samá scéna psána z několika pohledů, čtenář se neztratí a stále se dobře orientuje. Jen mi trochu vadily zdlouhavé detailní popisy, které mi oddalovaly další děj příběhu.

17.01.2014

Skvělá knížka, jen mi trochu vadil styl psaní. Malé množství dialogů vemně vyvolávalo tenenci přeskakovat popisné části knihy.

14.01.2014

Pokud si dobře vzpomínám, jedná se o mé první seznámení se severskou krimi. Měl jsem chvílemi problém s některými částmi (dětský gang apod.), ale i tak jsem si knihu této autorské dvojice vychutnal.

12.01.2014

Naprosto skvělá detektivka, od které jsem se nemohla odtrhnout.

09.01.2014

Hypnotizérem, v boxu s dalšími dvěma díly, jsem obdarovala svou sestřičku k Vánocům. Celá nadšená mi volala, jak se jí líbil a že už se rovnou vrhla na další knihu. Teď tedy byla řada na mě si ho přečíst.

V rodinném domku v Tumbě se odehraje neštěstí, celá rodina je brutálním způsobem napadena a útok přežívá pouze syn Josef. Komisař Joona Linna se domnívá, že vrah je na stopě nejstarší sestře, která nebyla přítomna a má se stát jeho další obětí, proto přistupuje k zoufalému plánu a povolává doktora Erika Barka, aby těžce raněného chlapce zhypnotizoval a pokusil se sestavit profil vraha. Avšak v hypnóze se dovídají děsivé okolnosti činu a zjišťují, že vše bude úplně jinak než se zprvu zdálo. Zanedlouho je vážně nemocný syn Erika Barka unesen. Souvisí tyto činy spolu nebo únos má kořeny v Barkově minulosti?

Hlavní příběh o rodině Ekových byl typicky děsivě temný, tak jako jiné severské thrillery.
(SPOILER) Ačkoliv tentokrát mi použití patnáctiletého dítěte jako vraha, a stejně tak i pouličního dětského "gangu" v příběhu o Barkových, přišlo přespříliš. Takové příběhy, kdy si děti ubližují, ba co víc vraždí, prostě nemusím. Nedokázala jsem ani dokoukat Hunger Games a pořád otálím, zda-li je mám vůbec číst. (konec SPOILERU)
Avšak zklamalo mě, že postupně byl tento příběh upozaděn, vyšuměl a pak se z ničeho nic opět objevil, aby byl jeho konec odbyt během jedné kapitoly. Škoda, podle mne by si zasloužil více prostoru.

Sekundární příběh o Eriku Barkovi se mi líbil více. Byl svižný, pozvolna předkládal jednotlivá vodítka, pátral v minulosti a postupně se dopracovával k danému pachateli. Když pominu některé nelogičnosti, vytkla bych mu pouze nekoordinovanost mezi pátráním Linny s Erikem a Simony s Kennetem, díky které na mě občas příběh působil nepromyšleně.

Styl psaní, kdy autor využívá prolínání minulosti s přítomností mám ráda, ale v této knize byly přechody příliš ostré a nepůsobily souvisle. Což bylo možná zapříčiněno tím, že knihu napsali dva lidé. Dalším obrovským minusem pro mne byly strohé, krátké věty v přítomném čase, stylem "Erik jde. Zastaví přede dveřmi. Otevře dveře, vstoupí.". Achich ouvej. Chyběla mi květnatost souvětí jiných autorů, která vás vtáhnou do děje a nepustí. U tohoto díla jsem měla často pocit jako bych četla scénář. Ale uvědomuji si, že se jedná o první dílo autorů, takže jim to v tomto případě ještě dovedu odpustit.

Původně jsem chtěla dát hvězdičky čtyři, ale nakonec je těch mínusů příliš a tak dávám tři. Na Larse Keplera však nezanevřu a přečtu si i jeho další díla. Věřím, že toto byl jen prvotní rozjezd :)