Písečný muž

12.04.2014

Absolutní číslo jedna, doporučuji

07.04.2014

Právě jsem dočetl a to i recenze tady. Já jsem oproti některým uživatelům absolutně spokojený. Mám za sebou teprve druhý titul od těchto autorů. U Hypnotizéra jsem měl trochu problém se stylem psaní, ale Písečného muže jsem si naopak vychutnal. Mně se zápletka líbila včetně vyvrcholení. Úplně nemusím otevřené konce, ale tady to chápu a těším se na pokračování. Knihu jsem přečetl velmi rychle a na každé další čtení jsem se vyloženě těšil. To je pro mě signál, že v příběhu nebyly nudné pasáže a kniha měla spád. Super.

Přečet jsem Písečného muže jedním dechem. Kam zmizel Joona Linna? ¨
nemohl jsem se od toho odtrhnout

29.03.2014

Zatim nejlepsi keplerovka chvilkama me i mrazilo super

29.03.2014

Sandman, give me a dream...
Kdo tu písničku nezná, ať se jde zahrabat. Krátký kapitoly mě pořád udržovaly v napětí, přečetl jsem jí jedním dechem. Ale teda musim říct že poslední dva odstavce mě pěkně n****ly. Každopádně doporučuji i těm co nečetli předchozí díly, sám jsem je nečetl.

26.03.2014

Tohle je pro mě prostě takové normální čtení: neurazí - nenadchne.

ať si říká každý kdo co chce-já ji tahala (i přes tu váhu všude)a byla super-nezklamala

22.03.2014

Přečteno jedním dechem. :-) Opět se stejně jako Svědkyně ohně drží jedné hlavní dějové linie (narozdíl od prvních dvou knih) a neustále udržuje čtenáře v napětí. Výlet do Ruska mi připadal jako Deus ex machina, ale čert to vem, i tak se to dobře četlo.

21.03.2014

Výborná kniha, rozhodně doporučuji k přečtení...

17.03.2014

Výborná...odporúčam...asi sa mi od "Keplerovcov" páčila najviac...trosku sa mi uz asi Joona dostal pod kožu, tak som v poslednej tretine knihy vydedukovala ako sa bude pripad vyvijat =D ale ani to ma neobralo o zazitok z citania =) je to vyborna detektivka a drzi v napäti od zaciatku do konca..rozhodne odporucam vsetkym priaznivcom detektivok...tesim sa na dalsiu knihu s Joonom v hlavnej ulohe =)

13.03.2014

Na tuhle knížku jsem se opravdu dlouho těšila. Správná dvojka zase nezklamala. Jejich příběhy jsou zdá se čím dál tím lepší.Málokterá knížka mě v poslední době umí příjemně překvapit a tady to tak bylo...No až tedy na poslední stránku:-( Nemám ráda otevřené konce.Kdy vyjde něco dalšího?

10.03.2014

Přečteno za čtyři hodiny, nemohla jsem se od knihy odtrhnout...

08.03.2014

Je to spíš takové, jako kdyby jste se dívali na film, taková kriminálka, ale psaná tak, že děj napínavý až do posledních stránek. Z tohohle pohledu opravdu dobře napsane, ale prostě něco málo tomu schází. Myslím trochu větší hloubka by příběhu neuskodila, a v některých dialozích to trošku občas drhlo nerealitou, ale celkově jsem spokojený.i předchozí tři díly si nejspíš přečtu.

05.03.2014

Nejhorší kniha od Larse Keplera. Přijde mi, že švédští manželé nad knihami, které píšou pod uvedeným pseudonymem, tráví jen ten nejnutnější čas. Po všech stránkách primitivní brak, který ale ani nepředstírá, že je něčím víc. Dost se budu rozmýšlet, jestli si nějakou další knihu od nich přečtu.

04.03.2014

Po dlouhé době kniha, od které se nejde odtrhnout!Uvidíme, jak to bude dál...........!Dalších pár věcí se odhalilo!

03.03.2014

Až na ten konec, který mi přišel zbytečně moc prodlužovaný, se mi kniha moc líbila, proto 4 hvězdy.

27.02.2014

Čekalo mě dvanáct hodin ve vlaku. Přijemný čas, kdy lze prokrastinovat bez výčitek svědomí :-) Za oknem torzo zimy, ale ve vlaku teplo a útulno... Vytahuji Kindla a - vybito. Přistroj, který vydrží bez nabití téměř měsíc vás odnaučí ostražitosti. Naštěstí táhnu ještě tablet a tak brouzdám e-knihovnou - mám v ní plno knih, které si odkládám právě pro podobnou přiležitost.

Tučková - Vyhnání Gerty... - ju, konečně se dostanu k této tak úspěšné knize. Ale po prvních stránkách to vzdávám - ne, že by se mi to nelíbilo, ale nemám nějak chuť na toto "těžké" téma - vlak vyťukává o pražce témeř meditaftivní mantru a má mysl zpomaluje. Říká si o něco oddechového a protože to jsou pro mně nejčastěji detektivky - otevirám Písečného muže od švédské dvojice, píšíci pod pseudonymem Lars Kepler.

No to jsem si dal...

Jak už to v severských detektivkách bývá - kniha začíná sněhovou bouří. Tou se brodí mladík, jehož třináct let věznil jakýsi šilenec vonící piskem, kdesi v podzemí... Zima, stres, temnota, depresivní stavy a uvězněný Hannibal...

Kniha plyne jako film. Čte se to dobře, jen mě už unavuje snaha vymyslet co nejbizarnějši motiv a stejně bizarní provedení zločinu. Už mě unavují superschopní zločinci, kteři splétají extrémně složité kombinace. A unavují mě stejně superschopní kladní hrdinové témeř bez bázně a hany... Nostalgicky vzpomínam na radu Vacátka a na hříšné lidi města pražského... :-)

To jsem si teda “početl”. Švédští manželé Ahndorilovi píšící pod pseudonymem Lars Kepler stvořili detektivku, která je šíleným paskvilem a já jen žasl, co se dá vydat a dobře zpeněžit. Motiv pachatele by ještě snad jakž takž ušel, ale způsoby jeho konání jsou vyložená fantasmagorie. Styl psaní ve 3. osobě jednotného popř. množného čísla je po chvíli vyloženě otravný. “Zajímavé” jsou i různé nesrovnalosti, jako třeba že nejdřív byly děti uneseny, když tajně utekly z domu a šly za kamarádem, přičemž později byly uneseny ráno cestou do školy. Také je vyloženým pamlskem (možná vinou špatného překladu), když detektiv slyšel, jak střelec zlomil brokovnici a uslyšel, jak z hlavně vyskočil prázdný zásobník – takovou brokovnici bych chtěl vidět. Anebo radši ne. A závěr knihy? Bože, odpusť mi mé viny, ale já to fakt dočetl! Závěr byl tak trapný, že jsem se normálně styděl, jako bych to napsal sám.

20.02.2014

Po přečtení Svědkyně ohně jsem se na Písečného muže těšila tak, že jsem si ho hned koupila. Po krátké oddechu od vražd, jsem se do něj tedy konečně začetla.

Na železničním mostě se znenadání objeví zubožený mladý muž. Po převozu do nemocnice jeho ošetřující lékařka zjišťuje, že dle databáze obyvatel je už sedm let po smrti. Byl jednou z obětí sériového vraha Jurka Waltera, nyní uzavřeného na bezpečnostním oddělení Löwenströmovy nemocnice. Děsivý přízrak z minulosti Joony Liny se opět vynořuje na denní světlo.

Konečně jsem začala věřit, že se od dua Kepler můžu dočkat kvalitního thrilleru bez nemilých překvapení. Hned v první části této knihy bylo však mé nadšení opět zchlazeno. Po předchozích zkušenostech jsem se však už s tím, že autoři občas zapomínají, že píší thriller a ne frašku (viz nezapomenutelná soutěž v Paganiniho smlouvě), trochu smířila a to mi dovolilo knihu dočíst a neprohodit jí v takovýchto chvílích oknem.
Samotný příběh byl zajímavý, plusem pro mne bylo pátrání v minulosti Jurka Waltera a poznatky o psychiatrické léčbě nebezpečných zločinců. Ačkoliv pravomoci ošetřujících lékařů postavené nad rozhodnutím soudu mě dosti překvapily a celkem by mě zajímalo, zdali to tak funguje i v praxi.
Případ je dosti děsivý a sami autoři v knize odkazují na příběhy, které se skutečně staly, takže mi přišel i uvěřitelný. I když odhalení postavy komplice mi přišlo trochu neoriginální, jelikož takovýchto dvojic jsem již zažila několik v knižní i filmové podobě. Pravda, že s ohledem na to, kolik bylo již detektivních příběhů napsáno, je asi dosti těžké přijít s něčím novým. Samotné dopadení mi docela vyhovovalo a pokud to autoři nezořou v další knize, jak jsem již napsala do diskuze, pak s ním budu spokojena bez výhrad. Co jim ale neodpustím jsou ty jejich občasné přešlapy. Od kvalitního thrilleru očekávám jistou úroveň a ne do očí bijící absurdity.

SPOILER
Chápu, že i paní Ahndorilová podlehla erotické trilogii jako mnohé jiné ženy, ale její zakomponování do knihy si mohla odpustit. Nevadí mi použití postavy libujícího si v sadistických sexuálních choutkách. Ale opravdu mě vyděsilo, když jsem se v knize dočetla, že si "hračky" s manželkou pořídili až po přečtení Fifty Shades. To jen tak na okraj, teď zpět k absurditám.
Zaprvé mě dostalo, že doktor Brolin "zapomněl" v cele s psychotickým vrahem svého kolegu. I kdyby to bylo úmyslně, jak je možné, že s tak dokonalým kamerovým systémem si ho nikdo po několik minut nevšiml? Asi zase nějaká inventura...
Za druhé, děkuji autorům za vysvětlení postupu, když neozbrojení narazíte v parku na dva muže ve při, která se neodvratitelně blíží k napadení nožem. Vždyť je to hračka, začnete koulovačku, oba muži se s radostí přidají a je po problému. Tak u této části jsem se smála nahlas. Nedoporučuji zkoušet v praxi.
A co teprve, když vás zajmou ruští agenti. Už to není, co to bývalo, doteď jsem měla o jejich kvalitách jiné mínění. Teď je jako máček přeperete, aniž by se bránili a oni se pokojně vzdají. A to je nemusíte nijak ohrožovat, v klidu jim demontujte zbraň, oni budou jen sedět. A víte co? Nabídněte jim karamelku.
Avšak nejvíce mě rozesmál sadistický násilník, který si maluje, jak pod rouškou tmy může, kamerovým systémem neviděn, svou oběť opakovaně zneužívat a po příchodu k ní do cely si rozsvítí lampičku, aby na ní lépe viděl. To chlapec nějak nedomyslel.
KONEC SPOILERU

Detektivní příběh se mi celkem líbil, u absurdit jsem se pobavila. Ale kvalitu si prostě představuji jinak. Takže tentokrát za tři.