Písečný muž
Lars Kepler
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245065/bmid_pisecny-muz-245065.jpg
5
4721
4721
Detektiv Joona Linna / Joona Linna série
< 4. díl >
Jedné chladné zimní noci se ve Stockholmu objeví mladý muž, jenž kráčí podél železničního mostu. Je silně podchlazený a má těžký zápal plic. Kromě toho v nemocnici vyjde najevo jeden šokující fakt: podle úmrtního listu má být tenhle člověk už sedm let mrtvý. Zabil ho sériový vrah Jurek Walter, jehož poté, co ho Joona Linna zatkl, soud poslal na léčení na psychiatrii v naprosté izolaci. Ale kde ten člověk celé ty roky byl? Starý případ se znovu otevře. Zdá se, že někdo se snaží dostat pod kůži sériového vraha. Je třeba jednat rychle, protože čas běží. Lars Kepler svým čtvrtým románem překonává veškerá očekávání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , HostOriginální název:
Sandmannen, 2012
více info...
Přidat komentář
Další velmi vydařený thriller z Kepler série. Tajemno, komplikovanost, sympatický detektiv Joona Linna, dějové zvraty a nečekané rozuzlení. Za mě super!
Opět velice povedená kniha. Rozhodně cením to, že se zde odkryla část Joonovy minulosti.
Lars Kepler pro mě byl úžasný objev, "jeho" knihy jsou pro mě záruka kvality...Všechny jsem si užila!
Prostě klasický Kepler. Naprosto neuvěřitelný Joona Lina, ale Kepler se nečte proto, aby se tomu věřilo, že :D
Nebýt toho konce, asi bych hodnotil plným počtem. Knihu jsem zhltnul za dvě odpoledne, celé to bylo svižné a napínavé. Ale ten konec plný nelogického chování postav mi trošku pokazil nadšení. Každopádně budu pokračovat v Keplerovi dál.
Písečný muž představuje pomyslné finále jednoho uceleného archu v sérii Joony Linny a zatím mě to ze čtyř knih bavilo asi nejvíc. Stále mě ještě tato série nijak extra neohromila, ale tohle byl solidní příběh s dobrým spádem a i malou dávkou hororu. U Keplerovců už jsem si zvykl na kolísající logiku, v momentech na její absenci, takže si dokážu jen tak zapnout pásy a vychutnat si jízdu. Škoda jen, že za odhalením tohoto Písečného Muže stojí klišé staré tak, jako žánr sám. V sérii budu ale pokračovat, fajn detektivka se hodí vždycky, a Písečný muž nebyl na rozdíl od Svědkyně ohně až komicky špatný, takže se možná blýská na lepší zítřky.
Mám-li nějak hodnotit za mě osobně tuto knihu, musím konstatovat, že se mi skutečně velice líbila :-).
Můj první Kepler a velmi velkou náhodou. Když jsem na letišti zjistila, že jsem si doma zapomněla čtečku, byla jsem odkázaná na velmi útlou nabídku knih. Po Písečném muži jsem sáhla na základě hodnocení z Databáze knih. Snad nevadilo, že jedu sérii až od 4. dílu, leccos člověku docvakne a šlo především o samotný případ. Děj letí slušně, hodně se na tom podílejí krátké kapitoly a takový úsporný styl. Víc mě bavilo samotné rozkrývání než závěrěčné rozrytí a akční scény. Hodně se mi líbily pasáže v psychiatrické léčebně, to bylo brutálně mrazivé. 70 %
Tak já vám nevím. Asi začínám mít takový love/hate vztah k tomuto autorovi. Na jednu stranu se mi strašně líbí styl psaní v přítomném čase, dává to knize šmrc a nádech originality. Taky mám rád kratší kapitoly, eliminují se hluchá místa a nutí vás to číst dál a dál. Ale pak jsou tu momenty, které jsou jakoby vytržené z kontextu celé knihy, nemluvě o různých nelogičnostech v ději a trochu podivném chování hlavních postav. Joona je zatím i ve čtvrté knize poměrně jednostranná postava, chybí mi trochu charakterové propracovanosti. Jak už psali jiní uživatelé, je to takový Superman co nedělá chyby a nemá žádné špatné vlastnosti, ale snad se to do dalších dílů zlepší. Celkově si knihu užijete nejvíc, pokud vypnete mozek a nebude přemýšlet, jen se necháte unášet napětím a akční jízdou. Těším se na další díl, ale přiznám se, že jdu na něj s menšími obavami.
Měla jsem chuť ještě pokračovat s Joonou Linnou, tak jsem se po Svědkyni ohně okamžitě pustila do Písečného muže - opět v audioknižní podobě, opět namluvil skvělý Pavel Rímský.
Musím říct, že Písečný muž mi v porovnání se Svědkyní ohně přišel trošinku slabší. Zápletka nebyla špatná, ale nebyla jsem do toho vtažená tolik. Některé věci jsem si dokázala tipnout také předem, takže jsem tolik nebyla překvapená - což se mi stalo i u Svědkyně, ale tady to bylo v trochu větším rozsahu.
Nicméně zapojení legendy o Sandmanovi mi přišlo docela zajímavé a dobře zpracované.
Připadalo mi, že se tu Joona chová o dost emocionálněji než obvykle - patrně dáno tím, že je případ docela osobní. Závěr knihy trošinku předvídatelný, zároveň v čtenáři nechává určité nezodpovězené otázky. Určitě se chystám na další díl, abych zjistila, jak to teda Kepler vymyslel.
Písečný muž nakonec ode mne dostává 3 hvězdy.
(SPOILER)
Pro mě velké zklamání. Do poloviny knížky jsem se nemohla začíst. Spousta nezajímavého popisu a žádná akce. Děj začne mít spád až v poslední třetině a vrcholí šílenou "kovbojkou" v kontejnerovém přístavu, která je ale tak překombinovaná a vyšponovaná, že mi celkový dojem opět pokazila.
Uznávám autorskou nadsázku, ale musí probíhat v reálných mantinelech, které tady chybí. Konkrétně: Odsouzení sadističtí vrazi nejsou ve věznici se zvýšenou ostrahou, ale na uzavřeném oddělení nemocnice, kde se mimo jiné mohou stýkat odsouzení muži a ženy v jakémsi "obýváčku"... Snad nikde na světě neexistuje věznice, která by připustila kontakt žen a mužů. Aby toho nebylo málo, na kamerách, které prostory monitorují jsou slepé úhly a dokonce existuje pravidelné (vysledovatelné) časové okno během dne, kdy kamery nikdo nehlídá, protože personál provádí pravidelnou inventuru skladu! To jsou momenty, při kterých jsem se opravdu smála. Stejně oběť, která je od dětství po mnoho let vězněná v protiatomovém krytu pod zemí (kde jsou jí pravidelně podávaná sedativa) má kromě bakteriální infekce celkem slušnou fyzičku - dobře vidí, mluví, nemá atrofované svaly atd. Prostě jen dostane antibiotika a je v pořádku.
Od L.K. jsem zatím přečetla dvě knihy a opravdu to není autor pro mě. Temnou a mrazivou atmosféru vykreslit celkem umí, ale čtenář u jeho knížek nesmí moc přemýšlet.
Musím říct, že mám z knihy celkem rozporuplný pocit. Bylo to moje první setkání s Keplerem a vzhledem k recenzím na autora jsem od toho čekala něco úžasného, ale zas tak nadšená jsem nebyla...
Příběh, který je v knize vystavěný, je vlastně dobrý, ale nějak jsem se do knihy nedokázala začíst, většina knihy mi přišla taková docela zdlouhavá. Musím přiznat, že mě začala bavit až někdy v poslední třetině, kdy Joona letí do Ruska, ale tahle část byla poměrně rychle a pro mě docela nepochopitelně utnuta. Pak se najednou v krátké době stalo mnoho událostí, z nichž některé byly dle mého celkem přitažené za vlasy. To platí mimochodem i pro to, co se dělo na tom přísně střeženém oddělení, několikrát jsem si říkala, jak je tohle vůbec možné.
Audiokniha : Pavel Rímsky
Na poslech této krimi musíte dávat opravdu pozor, mně stačila drobná nepozornost a už jsem opět nevěděla kdo a co. Jinak opravdu napínavé a překvapivý konec, ke kterému jsem se opět v poslechu našla.
Jsem čtenář, který skočí prakticky na vše, ale druhá půlka knihy byla už tak "přitažená za vlasy", že bych ji opravdu nikomu nedoporučila. Proto mě zaráží tak vysoké hodnocení, nerozumím tomu.
Kdybych před touto knihou nepřišla do styku se Stiegem Larssonem a Chrisem Carterem (Zloba) s největší pravděpodobností bych ji ocenila víc. Příběhy jsou si velice podobné, nebyla jsem tedy tak šokovaná. Konec byl navíc velmi přehnaný.
Moje první setkání s detektivem Joonou Linnou. Na začátku jsem měl trochu problém se stylem vyprávění, ale to velmi brzy přešlo. Objevení mladého muže kráčejícího podél železničního mostu, odkrytí jeho totožnosti a s tím spojené minulosti, odstartovalo vskutku napínavý příběh na výbornou, pasáže z „blázince“ jsou trošku slabší (ale jenom trošku), následný útěk odstartuje divokou jízdu, která mi však přišla trochu přitažená za vlasy, ale jako čtenář jsem si příběh užíval, a nějaké ty nelogičnosti odpustil. (80 %)
Některé situace už jsou sice daleko za hranicí uvěřitelnosti, ale příběh je skvěle napsaný a pořádně napínavý.
Autory už jsem chtěla dlouho zkusit a konečně jsem se ke knize dostala. Působí na mě jako takové typické severské krimi, kde najdete dost nechutností, zvrhlostí, šokujících momentů a tím pádem i trochu nevěrohodnosti. Navíc se dost věcí děje dětem a to nevyhledávám, hlavně když z anotace vůbec není zřejmé, že se jedná o toto téma.
Ze začátku jsem si trochu zvykala na styl psaní. Především na krátké věty. Ale díky krátkým kapitolám děj a čtení odsýpá, takže téměř 500ti stránková kniha není tak velké zlo, jak se zprvu může zdát. Vyšetřovatel Joona Linna, kterého jsem nejdřív měla podle jména za ženskou, mě zas tak moc nezaujal, ale rozhodně má zajímavou minulost.
Celkově lehce přitažené za vlasy a jedna věc mi přišla dost nelogická. Nicméně ve výsledku se jedná o fajn detektivní thriller, ale asi nepotřebuji číst další knihy.