Ještě není konec
Michal Sýkora
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/278498/bmid_jeste-neni-konec-FNH-278498.jpg
4
309
309
Detektivové od Nejsvětější Trojice série
< 3. díl >
Český detektivní román se svéráznou komisařkou Výrovou v hlavní roli. Literární předloha televizní série Detektivové od Nejsvětější trojice. Je horké srpnové odpoledne roku 1987. Končí prázdniny a dvanáctiletá Hana se v prvorepublikové vile u řeky na kraji města stane svědkem šokující vraždy. Příslušníci Veřejné bezpečnosti pachatele nápadně rychle zadrží, přičemž Hanino tvrzení, že vrahem byl ve skutečnosti podivný zelený přízrak, ze všeho nejvíc připomínající vodníka z Erbenovy Kytice, nikdo nebere vážně. Policejní komisařka Marie Výrová se tentokrát bude zabývat čtvrt století starou vraždou. Po setkání s Hanou Kolihovou, která se z hrůzného zážitku nikdy nevzpamatovala, zpočátku jen ze zvědavosti prostuduje spis dávno uzavřeného případu. Záhy však nabyde jistoty, že se tehdejší vyšetřovatelé dopustili řady chyb a že podezřelých, již ke zločinu měli motiv a příležitost, může být mnohem víc. Rodinné přízraky po pětadvaceti letech ožívají i proti vůli těch, kteří si ze všeho nejvíc přáli zapomenout. Na všech leží stín viny. Kdo je skutečným pachatelem zločinu, který zcela rozvrátil kdysi prominentní rodinu věhlasného místního lékaře?... celý text
Přidat komentář
Postavy z románu jsem znala z TV asi jako mnozí, takže jsem k jeho čtení přístupovala s mírnou skepsí, ale zcela neoprávněně jak se záhy ukázalo! Napínavé od začátku do konce, oceňuji i popisy jednotlivých postav a jejich charaktery, prožívání... Pro mě pomyslný druhý břeh k tzv.severským krimi knížkám , které mám ráda, ale dnes už si z nich člověk musí vybírat ty kvalitní. Tento příběh z našeho prostředí jim hravě konkuruje a jsem za něj ráda. I když se mi coby čerstvé mamince četl těžko.
Tato knížka mě nadchla začátkem a lehce zklamala závěrem. Děj šel pěkně kupředu, žádná zbytečná vata, postavy zajímavé, i když ne zrovna sympatické. Vraha jsem měla po celou dobu v podvědomí a nespletla jsem se. Jen k rozuzlení případu došlo tak nějak náhodou a bez zvláštního přičinění Velké Sovy. Jinak ale opravdu zajímavé čtení, temné a strašidelné, propojené s Erbenovou Kyticí, která tomu dodává skvělou atmosféru.
České detektivky většinou moc nečtu. Zkusila jsem tuto a musím přiznat, že jsem příjemně překvapená. Dobře se četla, zápletka s přesahem do minulosti byla moc zajímavá, rozuzlení mě mile překvapilo. V příběhu jsem se i přes větší počet postav neztrácela, závěr byl logický. Jedinou výtku mám k postavám, ani jedna včetně vyšetřovatelky Výrové ve mně nevzbudila žádné hlubší emoce - ani kladné ani záporné, jež bych v případě rodiny Třebovické očekávala asi více. Všechny postavy mi přišly jako moc ploché, do žádné jsem se nedokázala vcítit. To považuji v podstatě za jediný nedostatek jinak skvělé knihy.
Výborná kniha. Napínavá. Drsná. Minulost zasahuje do přítomnosti, tak to je a tak to mám ráda.
Již z předchozích knih Michala Sýkory jsem byla nadšená, ani tato nezklamala, čtivý, propracovaný děj,odehrávající se navíc v prostředí mého rodného města. Marie Výrová je mi stále sympatičtější svým pohledem na život i na lidi, jejich slabosti, které často vedou až ke spáchání zločinu.
Velmi zdařilá kniha, od tohoto autora jsem četla poprvé,děj napínavý až do konce, nečekané rozuzlení. Za mě doporučuji
Výborná kniha. Historické návraty, rodinný rozvrat, pátrání ve vzpomínkách. Napínavý děj a sympatická hlavní hrdinka. Skvělá kombinace, knihu určitě neopomeňte.
Ohó! Přečteno za dva dny! Skvěle vykreslený příběh rodiny Třebovických, kdy mi ani jeden její člen (vyjma babičky a snad i dědečka, o kterém tu však mnoho zmínek nebylo) nebyl ani málo sympatický. Jejich čtvrtstoletí staré trauma sice nabízí jakous takous omluvu pro jejich vzájemné chování, ale ani to mě nepřinutilo sympatizovat s nimi. To, že Marie Výrová příběh i po pětadvaceti letech rozluštila, mě uspokojilo. Nechtěla jsem se smířit s tím neslaným nemastným rozuzlením, které se nabízelo. Kdo má rád detektivky, ať se směle začte!
Autor si rozhodně nebral servítky s ústředním námětem detektivky, musím však uznat, že dílky skládanky, které vedou k vyřešení případu, poskládal velmi bravurně. Michal Sýkora navíc vládne svému řemeslu, umí psát, takže mohu jen potvrdit slova většiny uživatelů, že jde o detektivku na úrovni.
Michal Sýkora, jako autor českých detektivních románů, toho nemá v této oblasti literatury zas až tolik za sebou. Nic méně jako pedagog Filozofické fakulty University Palackého v Olomouci má za sebou řadu vědeckých publikací, které se literatuře přímo věnují.
Knih s detektivní tématikou – to jsou tři kousky (Případ pro exorcistu, 2012; Modré stíny, 2013; Ještě není konec, 2016; připravuje knihu – Pět mrtvých psů) – nic méně zaujaly natolik, že jak první, tak druhou knihu přejala Česká televize a připravila minisérie do TV tvorby, Pět mrtvých psů naopak přetváří autor až nyní do knižní podoby.
Vzniká nový vyšetřovací tým, nový detektivní představitelé (Vitouš, Výrová a další) a především se vše odehrává ve specifickém prostředí olomouckého regionu.
Ještě není konec je příběhem – promlčenou vraždou – ke které se vrací major Výrová na popud jednoho z aktérů. Rozběhne se před Vámi vyšetřování zcela neobvyklého zabití novorozence, které se zdálo být jasné, uzavřené – akt šílené matky reagující na své selhání.
Při znovu rozkrývání všech skutečností se však před Vámi otevře zcela nový příběh a rozkryjí jak praktiky předrevoluční spravedlnosti, kde se vedle práva uplatňovala i stranická linie, ale především je Vám předložena sonda hluboké sociologické studie kdysi úspěšné rodiny, kterou vnitřní rozbroje o peníze, moc a stranická linie doplněná rodinnou tragédií zcela vykořenily a daly vzniknout vztahům nenávisti a zloby mezi jednotlivými členy – bratry, dětmi, partnery táhnoucí se celá desetiletí.
Kniha má dle mne zcela opačný průběh podobných románů. Start je impozantní a do ¾ se čte velmi dobře, pak se však autor nechává vtáhnout do filozofických rozprav o morálce doby a jednotlivých aktérů natolik, že to působí (alespoň na mne) již rušivě.
A i když je závěr dotažen a vysvětlen, přeci jen za ¾ knihy pro mne příběhu spadl řemen, který se již nepodařilo nahodit.
Zcela náhodná situace přináší knize nové rozuzlení, takže čtenář nakonec nemusí knihu odkládat s pocitem, že vlastně neví, jak to skutečně bylo, ale gradace románu mne chybí.
Byl jsem původně odhodlán dát poctivé 4 hvězdy, nakonec mne to vychází na tři. Ale i tak je to na české poměry slušné, potenciál a věk pana Sýkory slibují, že se dočkáme dalších kousků a určitě si je rád přečtu, neboť předchozí dvě knihy a stejně tak i TV zpracování do filmové podoby mne víc, než zaujaly.
Moc často se mi to nestává, ale tady jsem od začátku u jedné postavy tipoval, že to bude vrah. A zároveň jsem si říkal, že to tak určitě nebude, protože by to bylo fakt špatný. No, trefil jsem se. To bylo velké zklamání, jinak knížka je to vcelku dobrá, čte se lehce, atmosféra tam je také, rozhodně je tahle detektivka lepší než ty předchozí.
Pokud tedy máte rádi Sýkoru, tak si ji nenechte ujít.
Absolutně skvělé. Michal Sýkora se pro mě stal nejlepším současným českým spisovatelem detektivek. Doporučuji všem.
Výborná česká detektivka, předčila i skvělé Modré stíny. Při čtení si ráda si v Sýkorových knihách představuji herce z jeho zfilmovaných děl. Milovníkům dobré české literatury doporučuji všemi deseti.
Nebýt ČT, asi by mi Michal Sýkora unikl, i tuhle knihu bych ráda viděla zfilmovanou.
Skvěle napsaná detektivka.
To si tak tipuju vraha, ono ne, ani tenhle ne. Vážně vraždil tenhle? Tak to bych nečekala!
Jsem ráda, že jsem vydržela, nenakoukla na konec a nechala se knížkou vést až do samotného závěru.
Dobře napsaná detektivka, kterou jsem přečetla jedním dechem. Líbí se mi o to víc, že všechna popisovaná místa dobře znám. Pachatele jsem netipovala, proto jsem spokojená i se závěrem. Doufám, že pan Sýkora splní to, o čem mluví titul knihy;) Po jeho knihách sáhnu ráda, protože je to sázka na jistotu. Ale jestli ho napadne svěřit i tihle detektivku filmařům, pak bych se přimlouvala za to, aby si vybíral takové, kteří mu jeho příběh nezkazí špatnou režií.
Přestože detektivky nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, na ty od Michala Sýkory se vždy těším. Už i jeho první detektivku Případ pro exorcistu jsem od první chvíle nemohla odložit a ani tato jeho třetí detektivka rozhodně nepostrádá patřičné napětí, které Vás nutí číst dál a dál.. Kniha je psaná jednoduše a naprosto srozumitelně, přesto velice poutavě, takže je příjemnou četbou i pro ne úplně zkušené čtenáře. Jako i předchozí Sýkorovy detektivky, se i tato odehrává v Olomouci a i proto je pro mne, jakožto bývalou studentku Univerzity Palackého, vítaným navrácením se do tohoto studentského města.
Kdo četl předchozí dva romány od Michala Sýkory, jistě se opět rád setká s komisařkou Marií Výrovou, která i v této knize ukáže své maximální odhodlání odhalit i po 25 letech skutečného vraha již promlčené vraždy.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Ještě není konec |
| 2012 |  Případ pro exorcistu |
| 2013 | Modré stíny |
| 2020 | Nejhorší obavy |
| 2018 | Pět mrtvých psů |
Na knihu jsem se velmi těšila a byla jsem zvědavá, o čem nám pan Sýkora bude tentokrát povídat :). Velmi mě těší, že se děj odehrává v Olomouci a že se popisuje prostředí, které znám.
Olomoucí i jedním rodinným klanem před lety otřásla nesmírná tragédie. Bylo zavražděno malé dítě - kojenec a to navíc odporným způsobem. Byla mu uřezána hlava na cirkulárce. Za vraždu byla zatknuta matka dítěte, která posléze ve vězení spáchala sebevraždu, umírá i babička, dědeček - hlava rodinného klanu - umírá o pár let později. Ostatní jsou tragédií většinou negativně psychicky poznamenáni. Cca o 25 let později na případ znovu poukáže jedna z nepřímých aktérek a tehdejší svědkyně Hana, jejímuž svědectví už před lety ale nikdo nevěřil. Případ se dostane k Velké sově a ona se rozhodne události nezávazně prostudovat. Ačkoliv se případ nikdy znovu oficiálně neotevře, Marie Výrová se jím i přesto začne zabývat. Zjišťuje řadu nesrovnalostí a je přesvědčena, že tehdejší zatčená - matka dítětě - vrahem nebyla.
Kniha měla naprosto dokonalý rozjezd. Není moc děl, která by mě chytla už v první kapitole, ale zde se to povedlo. Rozkrývání rodinné tragédie a zároveň rodinné špíny bylo velmi zajímavé, charaktery postav byly moc pěkně popsány, ale upřímně, sympatický mi nebyl prakticky nikdo. To byl ale možná účel :). Nemůžu se ale zbavit dojmu, že v poslední čtvrtině knize výrazně dochází dech. Postavy moc dumají a pitvají se ve svém nitru, málo se pátrá. Místo gradace tedy dochází ke zbrždění příběhu. V závěru je ale nakonec přece jen všechno vysvětleno a padouch odhalen. Odhalení bylo překvapivé i uvěřitelné, ale přesto mi tam něco scházelo, nějaká třešnička na dortu, kterou bych na posledních stránkách slupla i s peckou.