Děti bahna

24.01.2018

Co si tak vzpomínám, tak to byl román, ve kterém hlavní postava píše knihu o autorech a dílech, která svou bizarností a určitou vyšinutostí byla předurčena k naprostému zapomnění. A až právě snahou Queneaua se tito autoři dostali do širšího literárního povědomí, i když sám autor tuto práci zpětně zhodnotil jako naprosto zbytečnou a ubíjející, kdy jediné zajímavé zjištění bylo, že to byli až na jednu výjimku naprosto nezajímaví autoři. Queneau čerpal z dochovaných rukopisů v pařížské národní knihovně. Zaujalo mě několik zajímavých popisů světa podle těchto autorů, jako například ten, kde je svět a potažmo vesmír přirovnávám k obřímu vejci, a ten, kde je otáčení země a pohyb planet vysvětlen jakýmsi bizarním mechanismem obřích větrných mlýnů a fukarů... už si z toho zkrátka moc nepamatuji, ale při četbě jsem se rozhodně nenudil, i když z děje samotného si nepamatuji takřka nic. Je také otázkou, do jaké míry jsou předkládané bizárie skutečně prací zmíněných autorů a do jaké míry je to autorova literární hra ve stylu skupiny OULIPO, jejímž byl Queneau aktivním členem. Jeden z těch lepších románů autora. Doporučuji.