Deti Duny
Frank Herbert
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490851/bmid_deti-duny-Beo-490851.jpg
4
769
769
Pieskom zaviaty Arrakis sa zazelenie, ožije a je čoraz úrodnejší. Zmenená klíma zasadí tvrdý úder ekonomike planéty – znamená totiž zánik púštnych červov. Paul Atreides, spasiteľ Duny, ktorý sa svojho času postavil do čela fremenov, mizne v púšti. Arrakisu vládne jeho sestra Alia, ale jej vláda nie je absolútna. Musí čeliť zradám a vzburám – a zlým hlasom ozývajúcim sa z jej vnútra. Jedinú nádej predstavujú Paulove deti, dvojičky obdarené nadprirodzenými schopnosťami. Alia si uvedomuje ich cenu a snaží sa ich zmanipulovať. Ale Leto a Ghanima majú nielen vízie, ale aj svoje vlastné plány – a vlastné osudy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Premedia
Originální název:
Children of Dune, 1976
více info...
Přidat komentář
Po Spasiteli byly Děti jednoznačně moc příjemné překvapení. Po minulém díle jsem měl chuť dát celé sérii sbohem, nicméně se ukázalo, že by to byla bývala velká chyba.
V této knize se veškeré úskoky, léčky a intriky posouvají na další úroveň a ve chvílích kdy jak postavy, tak čtenář má za to, že někomu něco vyšlo, ukáže se, že to bylo jen kolečko ve větším plánu někoho dalšího. Velmi oceňuji prezentaci zcela zásadních myšlenek a témat týkajících se předvídání budoucnosti a úskalí s tím spojených. Je pravda, že příběhu tady docela trvá, než se pořádně rozjede, ale stojí to za to.
No, nebyl bych to já, kdybych nenašel i negativa. Tady je to jednoznačně pomalá a velmi neakční první polovina knihy. Ono celkově by trochu víc akce Dětem Duny asi prospělo. Možná i některé vedlejší linky a postavy mohly být trošku více akcentovány, protože mám pocit, že vyústily tak trochu do ztracena.
Jsem si naprosto vědom, že tohle není kniha pro každého a i já dávám 5* s mírnými výčitkami. Opravdu jsem se nemohl rozhodnout, jestli by jedna hvězda dolů nebyla lepší. Pro plné hodnocení rozhodl nakonec dojem, který kniha po dočtení zanechala. Je to dílo o kterém budu ještě nějakou dobu přemýšlet a jsem rád, že tahle série nabrala opět dobrý směr. Děti se rozhodně kvalitou více blíží Duně, než Spasiteli. Další díl určitě přečtu.
Při čtení tohoto skvostu budete přesyceni vjemy a koncepty. V každém díle Duny se prolíná a rezonuje určité univerzální téma. První díl měl jako hlavní myšlenku soužití s přírodou, předcházející druhý se točil kolem hrůzné budoucnosti a tento třetí se týká minulosti. Duna je unikátní v tom, že pokud pomineme obrovitost pouštních červů, narazíme na čistou esenci člověkem vytvořených hrůz mimo naše chápání z lidí a pro lidi. Žádná umělá ani mimozemská inteligence. Když to tak čtete, říkáte si jen, jak malou rybičkou byste byli v takovém oceánu reality. Ti, kteří vládnou, už jen vzdáleně připomínají lidské bytosti, jejich mentální schopnosti jsou nepředstavitelné. Plány a intriky v plánech a intrikách jiných plánů a intrik. A bude hůř. Symbióza člověka s mimozemským tvorem vedoucí k absolutní kolektivizaci lidského vědomí. Záchrana společnosti před jednotlivcem - je to zoufalství. A ten přesah do naší filosofie a religionistiky. Ještě jsem se ani nezmínil, že Leto Atreides II. nemá lidské tělo a kromě svých schopností je zároveň ještě svým otcem a největším vládcem Zlatého věku Země. Tři osoby v jednom - kde jsem to už jen viděl? Určitě kniha stojí za přečtení, ale od té kritiky náboženství si budu muset dát přestávku. Navíc mi přijde, že kvůli svému přebujelému obsahu je nevyvážená, a emoce čtenáře zůstanou po přečtení tak nějak na jednom místě v knize a už se nehýbou.
(SPOILER)
Třetí díl této série byl opět úžasný jako díly předešlé. Celý příběh se zase krásně poslouchal. A po dlouhé době je to série, u které je hodně těžké uhodnout jak se co stane, jak vše skončí. Vždycky se tam objevilo něco, co jsem opravdu nečekala, co mě překvapilo. Někdy mile, někdy bohužel ne.
Třeba Alie mi bylo hrozně líto...že byla zvrácenost, posedlá zrovna odporným baronem, kterého vlastně sama zabila v prvním dílu...doufala jsem, že jí někdo pomůže, ať už Jessica, Duncan nebo i Ghanima či Leto...ale bohužel, její konec mě mrzel...
A Duncan se vlastně znovu obětoval pro Atreidy, to mi přišlo trochu zbytečné, už kvůli tomu, čím si prošel, co vše překonal a úplně zbytečně.
Zato děj Leta a Ghanimy mě moc bavil, líbilo se mi, jak se se vším vypořádali, jak stateční byli. Ale být předzrozený není nic, po čem by zrovna člověk toužil...Leto musel udělat hodně těžké rozhodnutí, pro všechny se vlastně obětoval, ale někdo to bohužel být musel...Paul se předtím snažil utéct. Abych pravdu řekla, trochu jsem pochybovala o tom, že je kazatel Paul, ale byl to vážně on a zemřel tak, jak to sám viděl...
I plán Jessicy byl zajímavý a promyšlený. Další věc, u které jsem si nebyla ničím jistá. To jak ovládla Farad´na jsem nečekala.
Rozhodně se těším na další díl...věřím, že mě opět překvapí a bude zajímavý od začátku až do konce.
Ačkoliv je svět Duny neskutečně poutavý a zajímavý, u Dětí duny jsem se trošku nudil. Intriky, politikaření, filozofování. Bylo tam toho na mě až moc, děj mi pak přišel strašně nekonzistentní. Mnoho vět, mnoho myšlenek, žádný posun.
Samozřejmě, kniha má čtenářům co nabídnout, obsahuje nemalé množství zajímavých myšlenek, nicméně já se tímto dílem s celou sérií prozatím loučím.
(SPOILER) Děti Duny jsou opravdu podivné děti... na jednu stranu fascinující, na druhou velmi těžko pochopitelné. Zatímco u Paula jsem se do něho díky jeho lidskosti dokázala dobře vcítit, u Leta a Ghani to bylo obtížné. Moc se mi ale líbil jejich sourozenecký vztah, který jim dodával trochu uchopitelnější rovinu. Jejich psychologie je úžasná, včetně všech těch životů, hledání rovnováhy a sebe sama. Stejně tak Alia jako kontrast - mimochodem ta pasáž, kdy přebírá vládu Baron, byla bez chybičky. Ačkoli jsem tedy byla z hlavního hrdiny stále zmatenější a zmatenější a občas se dost ztrácela mezi jednotlivými vizemi budoucnosti, působilo to na mě dost přesvědčivě. Možná právě to bylo účelem - vyvolat ve čtenáři dojem, že Leto už není člověkem. Vlastně jsem ani moc nechápala, co chtěla Lady Jessica za důkaz, že Leto není ovládán stejně jako Alia. Zajímavá byla i postava Farada'n a hlubší nahlédnutí do učení Bene Geserit. Jediná věc mě trochu zklamala - to, jak málo prostoru dostal Paulův přístup a jeho volba jiné cesty. Leto otcovu volbu považoval za zbabělost, přitom Paul až do okamžiku zlomu se synem vlastně nesouhlasí - byť mu ponechává svobodu sám se rozhodnout, co udělá. Na to, že je Paulově "lidské" cestě věnováno tolik prostoru v předchozích dvou knihách, mi přišlo jeho odsouzení až příliš useknuté.
Poslouchala jsem jako audioknihu a přiznám se, že občas mi to dávalo lehce zabrat. Zatímco první díl Duny mi přišel absolutně skvělý, v jeho pokračováních se lehce ztrácím. Občas je tam na mě až moc filosofie a jakéhosi ezoterična. V sérii už pokračovat neplánuji
Od Spasitele Duny kvalitativní skok směrem nahoru. F. Herbert říkal, že Děti Duny napsal dříve, než Dunu samotnou - pak teprve pracoval na ní a na Spasiteli.
Celkově trochu akčnější a zase plné intrik. Čtivé, co se týče obvyklé filozofie, zde jsem moc objevných věcí nepochytil. V rámci série pro mě jeden z těch lepších dílů.
UCHOKNIHA. Psychotropní účinky pokračují. Intriky v intrikách pokračují. Všechno se prohlubuje a zamotává, nicméně některé záležitosti jsou rozkryty. Potomci Paula jsou opravdu zvláštní děti (dá-li se jim říkat děti) - takoví děsivě vědoucí. Od Duny si budu muset dát na chvíli oddech, protože místy jsem se už musela prokousávat opravdu jen s obtížemi...
Český Atreides hodnotí Dunu: Nová generace Atreidů je stejně zajímavá ne-li zajímavější než ta předchozí, respektive Leto II. patří mezi nejvíce fascinující postavy celé Duny. Na jednu stranu je kniha o něco akčnější než minulý díl, ale stejně tak pokročila i ona mystická stránka, která se zde rozvíjí skrze několik postav. Herbert navíc pokračuje ve své kritice spasitelských figur a kultů, které se kolem nich tvoří, kdy opět přináší nové úhly pohledu, kterými tuhle problematiku postihl.
Intriky a úskoky a zase intriky i tam, kde už by to člověk ani neočekával. První kniha byla opravdu super a tak navnadila, že se mi tuto sérii opouštět nechce. Problém je v tom, že se do dalších dílů člověk nutí a to není dobré. Proto si budu pamatovat Dunu jen jako první báječnou knihu.
Možná mě v posledních měsících rozmlsal ďábelský spád knih G. R. R. Martina, možná ne, každopádně Děti Duny se příííšerně vlekly. Nicméně to naštěstí neznamená, že kniha je špatná, naopak se mi děsně líbily nečekané cesty, kterými Herbert své postavy posílá, a ten zvláštní způsob vyprávění, kdy jsem často nevěděl, co se vlastně děje, kdo zrovna intrikuje proti komu a proč, ale pořád bylo vidět, že to všechno někam směřuje. Moc dobrá, vůbec ne zbytečná kniha. Ta první Duna sice zůstává nepřekonána, ale to jsem vlastně čekal.
Šialená kniha! Na základe niektorých hodnotení som čakal viac akcie, no skôr som dostal obrovské množstvá intríg a filozofovania. A hoci mi už filozofovanie prišlo tu a tam dosť repetitívne, mení to len málo na mojom konečnom užasnutom dojme. Niežeby prvé dva diely neboli odvážne, no až pri tomto som si pomyslel, že sa už Frank ozaj odtrhol z reťaze :D Bod uberám preto, lebo čítanie tejto knihy často nie je veľmi záživné (ako som už spomenul - málo akcie a tiež aj málo emócií), avšak celkový dojem vo mne zanechala ozaj znamenitý. Na štvrtý diel som rozhodne navnadený a dúfam, že sa doňho čím skôr pustím.
Dostal jsem se přes tři duny, ale čtvrtou už opravdu nepřelezu. Styl Franka Herberta opravdu není pro mě. Nové filmové zpracování mě zaujalo podstatně víc.
Třetí díl série je za mě rozhodně čtivější než druhý a v mnoha věcech asi i zajímavější vývojem, ale na první prostě nemá. Intriky, zrada, vražda, cizí hlasy v hlavě, posedlost, to je oč tu běží.
Děti Duny, třetí pokračování Herberova vesmíru, je ve všech směrech vyvinutějším a mnohovrstevnějším dílem než díl druhý, Spasitel Duny. Psychologický rozbor Paula, jenž byl náplní druhého dílu, měl za úkol v čtenáři vyvolat jistou úroveň antipatie k Muab'Dibovi, jakési odcizení, neboť co se týče lidství, v Paulovi jej zbylo jen ždibec, a z jeho vize, v níž se později ztrácí, se raději než spása planety Arrakis stává její záhuba. Děti Duny se vrací k základům, na kterých Herbert vybudoval svůj svět. Fremenské hodnoty i poušť se mění, a je úkolem dvojčat naplnit plnou vizi jejich otce.
Interakci, kterou já pokládám mezi nejzajímavější z celé knihy, je mezi Letem a jeho babičkou, Jessicou.
O kúsok lepšie ako druhý diel, ale na prvú časť sa to nechytá. Miestami trochu zdĺhavé a filozofické. Uvidím či sa pustím aj do ďalších častí.
Musím přiznat, že tady to na mě bylo trochu víc zamotané, polovinu času jsem vůbec nevěděla co se tam děje.... zatím asi nejslabší díl
Za tento komentář asi moc palců nedostanu ale bohužel mě kniha nijak nenadchla a strašně dlouho jsem se jí prokousával s vidinou nějakého naprosto skvělého rozuzlení, které by za to utrpení stálo. Bohužel se ale nic takového nestalo. Jediné plus je autorovo nehodnotící povídání. V knize jinak převládají filisoficko-politicko-náboženské myšlenkové pochody a akce skoro vypadá, jako by tam byla vepsána z povinnosti a donucení. Bohužel po naprosto fenomenálním prvním dílu, musím říčt, že pro mě série Duna po třetím dílu končí. Tři hvězdičky dávám spíše z jakésy nostalgie k prvnímu dílu.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1988 |  Duna |
| 1993 |  Spasitel Duny |
| 2007 | Děti Duny |
| 2001 | Božský imperátor Duny |
| 1999 | Kapitula: Duna |
Třetí díl ságy se svou rozkročenou strukturou a množstvím "hráčů" v příběhu opět přibližuje prvnímu dílu a podle mě je stejně dobrý. Čtvrtý díl je pak zase podobný druhému.
Z těchto, které jsem četl, jsou liché díly dějově více strhující, protože v nich dochází k dejinným změnám v impériu a sudé díly, které jsou komornější, stáví na akcích předcházejícího dílu a tematicky rozvíjí jejich důsledky.