Děti mrtvol
Igor Indruch
On, Ona, Prášek, Sodoma, Romantik, Flegmatik, Funkcionářka, Soudružka, Smrdník, Krígláček a další: To jsou postavy a postavičky novely odehrávající se ve druhé polovině osmdesátých let 20. století. Tedy v době, kdy se pohádka o ideální beztřídní společnosti pomalu, ale jistě chýlila ke svému konci. Každý je jiný, každý pochází z jiného prostředí, každý má jiné problémy, jiné sny, jiné plány. Přesto mají všichni něco společného a jejich cesty se různě kříží a zase rozcházejí. Nějakým způsobem žijí či možná je přežívají, o něco se snaží nebo jen utíkají od reality. Zamilovávají se a zase své lásky ztrácejí. A někteří také předčasně umírají.... celý text
Přidat komentář
Spíše než za knihu jako takovou dílo považuji za potenciál knihy; je nadmíru neučesaná. Její autor je znám především jako překladatel, který překládal mj. Henryho Millera a to je, zdá se, dost znát. Knize nelze upřít značnou výstižnost a myšlenkovou hloubku.
Autorovy další knížky
1994 | Děti mrtvol |
1999 | Mozkodlab: Fifíkovská variace |
2021 | Buď rád, že nic nemáš |
2021 | Ježek až sem a průběžně… |
2023 | Když si prdne myš... |
Maličká knížka s malým písmem. S malými lidmi. Puberťáci řeší své problémy... Vlastně to není vůbec o politice, ale o životě. Hele, já když jsem to dočetla, tak jsem si říkala: "Hm, ok, nic moc..." Ale jak už jsempsala jinde - Igor je autor, který se musí nechat uležet v hlavě. Až za asi 2 dny jsem si uvědomila, že nad tím přemýšlím a teď, když o tom píšu, mám husí kůži. Prostě to vlezlo v pozadí se ukáže až dlouho po přečtení.
Jinak oceňuji popisy erotiky. To Igorovi jde.