• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Když si prdne myš... - Igor Indruch

Knížka Když si prdne myš vznikala v předcovidovém období a během covidu ve stejnojmenné facebookové skupině, kterou založil výtvarník a spisovatel Saša Gr. Zadá... detail knihy

Nové komentáře u knih Igor Indruch

Ježek až sem a průběžně…

„Nikdy bych neřekl, jak moc mě dokáže pohltit představa utopistické společnosti, kde je smyslem všeho mrdat ježka. Osobně si myslím, že by tato myšlenka potřebovala rozvést minimálně do rozsahu románu! Ač to može někomu připadat jako snůška slátanin, ve skutečnosti je kniha vpodstatě existenciální výpovědí obyčejného člověka, který se cítí jako ježek, kterého stále někdo mrdá, ach pičo pičo...“... celý text
— Kvetak1994

---

Ježek až sem a průběžně…

„„To je totiž ta pravda tvrdá, vždycky někdo někoho mrdá.“ „Proč mrdat ježka, když to jde ztěžka?“ „V blíže neurčeném prostoru a čase existuje společnost, kde každý člověk má svého ochočeného ježka. A toho ježka každý den mrdá, i když mu to jde ztěžka. Tak to funguje a fungovalo, co svět světem stál.“ Nevěděl jsem, jak začít komentář u této sbírky a tak jsem vybral úvodní slova autora. O tom, jak to vlastně je v tom má Igor Indruch docela jasno. K této sbírce básní o ježcích jsem se dostal přes Sráče. Kdo je Sráč? To je ten, co nosí Bedny a „mrdá ježky“. Paní Rosana Zvelebilová by vám mohla vyprávět. Ani anděl nemusí mít křídla. Malá ochutnávka: Ach, pičo, pičo už dlouho jsme nebyli tak hezky opilí už dlouho jsme na Měsíc nevyli už dlouho jsme neměli k snídani lahváče už dlouho nám nebylo tak krásně do pláče už dlouho jsme neměli tolik lásky k bližnímu už dlouho jsme nepili plnými doušky z podzimu už dlouho jsme nehráli karty o živobytí už dlouho nežijem z lásky a radosti už dlouho vstáváme jenom z povinnosti Ano, při čtení básní vám bude i mnohdy smutno. Ne snad kvůli tomu, že mrdají nejen ježka, ale třeba žirafu, dikobraze nebo Lenina. To ne! Ale proto, že ne vždy je ježek vítěz. Ano, některejm ježkům se to líbí, někteří to potřebují, ale pičo, pičo, co ty auta? „Přejel ho autobus a žádná z těch pičí mu nepřišla na funus“. Hnus? Ne, smutek. Já ho cítím. A taky mě napadlo, „že ježka si chytím“. Avšak, ještě si to rozmyslím. Charles Manson chcíp, už jsem na tom líp. Překonávám se v hořícím světě. Snad nechytnu depku. Omlouvám se pane Indruch! Že jste ve mně vyvolal ježka. Ani to nešlo tak ztěžka. Ach pičo, pičo! Nedá se každého tak uhranou citem, když po každé zdi leze moucha. Citát: Jak tak mrdali kolektivně toho ježka, tak se u toho současně i kolektivně nakazili. Už to chápete? Není to jen o ježcích. Je to o politice, chtíči, Hirošimě, Sodomě, masovejch vrazích ježků a Gomoře, o píčách, o obětích. Ano, můžete to chápat tak, že ježek v těchto básních je jen ubohá oběť. (I kdyby byl ježek a píča metafora) Ale když ho zabijete, bude dobře? Rozmnožují se strašně rychle? Nebo ne? Bude zas pro co žít? Možná tak pro nového ježka, protože ježků se jen tak nezbavíte. Pan Foglar by mohl povídat. Ten zamrdal ježka do klece. Jen prosím nevolejte pobíječe, protože mě pošle do píče! Za světový mír? Za hořící keř! Mrdali motýla, ať Heteša zazpívá: ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Mrdali ševce. Pro změnu lehce. PS – Docela mě dostala bonusová báseň o myslivci a mlokovi. Je to běs! PSS – Ježek až sem a průběžně . . . je volně ke stažení na stránkách knihkupectví Igor Indruch.“... celý text
— Terva

---

Buď rád, že nic nemáš

„Téma ubytovna, jak to jako malý chlapec neměl jednoduché, toužil po tolika věcech, co nemohl mít a ostatní tak jednoduše měli byla srdcervouci. Moc se mi líbilo, jakým směrem se příběh ubíral. Co všechno ten malý chlapec Mojmír musel zažít, přežít, aby se z něj stal chlap, otec a jaké rány mu ještě život uštědřil. Člověk si pak říká, jaké má štěstí, že nemusel chodit ke kontejnerum u obchodních domů, nemusel krást, chodit žebrat, ale měl vše, co se Mojmirovi zdálo neskutečné. Každý den teplé jídlo, dostatek vody, ošacení, ale je důležité, že měl maminku, která ho milovala nade vše. Zároveň se mi ale líbilo, že byl skromný, nepotřeboval toho tolika, jako dnešní děcka a i to má své kouzlo. Žijeme v dnešní době, kde si můžeme sáhnout a mít téměř cokoliv a zapřemýšlet někdy nad tím, zda je to skutečně třeba není na škodu. Dávám 5/5! Kniha se mi moc líbila a kdyby bylo pokračování, tak bych se vůbec nezlobila:)“... celý text
— Dollycz

---

---

Buď rád, že nic nemáš

„Člověk si při čtení uvědomí, co vlastně všechno (ne)má a na dost věcí si stěžuje, byť jsou to malichernosti. V příběhu se řeší komplikované vztahy, život chlapce a jeho invalidní maminky na ubytovně, špatné vzpomínky na otce a minulost celkově, vděk za teplou polévku navíc ve školní jídelně a nějaké to ovoce z kontejneru. Příběh se mi přes tohle těžké téma četl dobře a díky tomu, jak to autor podal, tak knížku nešlo odložit. Určitě si jí nechám v knihovně a jednou se k ní zase vrátím. A vyhledám od p. Indrucha i jeho další knížky. 5*“... celý text
— MiskaMa

---

Buď rád, že nic nemáš

„Myslím, že mám nového oblíbeného autora, protože co jsem zatím měla čest číst, tak byla pecka vedle pecky. Příběh kluka z ubytovny, komplikovaných vztahů, touhy po tom, co děti a celkově každý chceme, a zoufalství, že to nemáme. Ale kdo nic nemá, nic neztratí, že? Knížka se i přes těžké téma čte poměrně lehce a slupla jsem ji za dva dny. Opravdu mě bavilo, jak autor dokázal vykreslit vztahy mezi postavami, popsat myšlenkové pochody Mojmíra a vystavit příběh. Tohle se poměrně těžce hodnotí bez spoileru, ale kdo si chce přečíst knížku, která poukazuje na složitost vztahů, nespravedlnost života, ale i naděje - tohle je pro vás. Já jsem Mojmírovi moc fandila a rozhodně se ke knize vrátím. Protože to, že se narodíme do něčeho, za co nemůžeme, to je svatá pravda, ale vždy si z toho můžeme něco vzít a vyjít silnější. Knihu bez debat doporučuji. Tohle se povedlo.“... celý text
— Jidu