Děti z Bullerbynu
Astrid Lindgren
Jedna z nejoblíbenějších knížek proslulé spisovatelky Astrid Lindgrenové, nositelky Ceny H. Ch. Andersena vychází již podvanácté. Šest dětí – Lisa, která nám všechno vypravuje, její dva bratři Lasse a Bosse, sestry Anna a Britta a Olle – prožívá veselé či méně zábavné každodenní příhody na švédském venkově. Ve třech částech knihy strávíme s dětmi celý rok: jaro s koťátky, léto s prázdninami, podzim se školou, zimu s vánočními svátky. A protože jsou to příběhy, které v různých podobách může zažít každé dítě, těší se stále tato půvabná knížka neutuchajícímu zájmu čtenářů na celém světě.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1968 , SNDK - Státní nakladatelství dětské knihyOriginální název:
Alla vi barn i Bullerbyn, Mera om oss barn i Bullerbyn, Bara roligt i Bullerbyn, 1947
více info...
Přidat komentář
Úžasná knížka, kterou jsem přečetla jako holka několikrát a do dneška si představuju, jak by to bylo úžasné přelízat po stromě z domu do domu. Jen kdyby bylo ke komu, když dneska všichni někam spěchají a na návštěvu k někomu jen tak už se skoro nedá jít.
Tak tu si pamatuju ještě ze školy. Tak se mi líbila, že jsem tenkrát usmluvila maminku, aby mi jí pořídila domů a četla si jí místo pohádek na dobrou noc :D
"Je mi hrozně líto lidí, kteří nemají kde bydlet," řekla jsem Anně. "A mně je líto těch, kteří nebydlí v Bullerbynu," řekla Anna. Annina věta zcela trefně vystihuje celkový dojem z celé knihy. Ano, kdo by nechtěl bydlet v tomto idealistickém (nejen pro dětskou, ale i pro dospěláckou duši) bydlišti, na zřejmě nejlepší a nejlukrativnější adrese na světě, kde se odehrává tolik skvělých dobrodružství a kde všechno nakonec dobře dopadne. Kde dívky jsou dostatečně průbojné s lehkou dávkou feministického vzdoru a myšlení, kde padají všechna mediální moudra ohledně výchovy dětí, kde se i sebestarší dospělý opět stává dítětem. Výborná kniha z níž zcela zřejmě a evidentně čerpala i Stephenie Meyer, neboť již v této klasice A. Lindgren se na straně 132 se hovoří o "Belle, nejkrásnější panně". :-)
Třetí třída základní školy. Kde ty dávné sněhy jsou. Nezkazilo mi to ani koktání předčítajících spolužáků, protože zážitky legendárních literárních dětí byly vážně úžasné. Bůhví proč jsem si připadala důležitě, když jsem měla půjčené přes jednu paní sousedku-knihovnici to staré vydání z roku 1974. Byl to "salát" a já na něj musela dávat hrozný pozor. Ale byl to "salát", na jehož čtení jsem hrdá ještě dnes a ráda si zavzpomínám.
K ilustracím (neodpustím si to) - Zmatlíková je Zmatlíková, tu pozná snad i slepý. Mám ji zařazenou jako nějakou paní, co kreslila hrozně veselý a okatý postavičky a tak to nejspíš i zůstane. V těch devíti letech jsem ji považovala za úžasnou. S odstupem času jsem se posunula jinam, ale její obrázky mi vždy připomenou dělání blbin na hřišti, utíkání domů v dešti a jiná dětská "zaměstnání", která už se asi nevrátí.
-velice známá dětská kniha, provázela skoro každé dětství, i mé
-krásné ilustrace od Heleny Zmatlíkové
-ovšem jedna z mála, na které pořád rád vzpomínám, i teď v dospělosti
Dětské hry v pokoji za bouřlivého večera, tajná schovka (vždy jsem si přál mít něco podobného) v seně, ukrytý ostrůvek - tajná základna, snaha o ztechnizování celého kopce a tak dál. Nestejnoměrně rozdělené děti - 3 sourozenci, 2 sourozenci, jedináček pomáhají ztotožnit se aspoň s jedněmi z nich skoro každému a vůbec - dodává to zajímavosti. Mít to 2-2-2 by překvapivě bylo mnohem horší.
Mnoho dětských příběhů ztratí náboj, hloubku, emoce vyprchají, vzpomínky vyblednou (popřípadně zešednou), nebo se za ně člověk v dospělosti stydí. Nic takového se ale nestalo v mém případě, i když jako dítěti mi kniha přišla dlouhá několik SET stránek, ne jen nějakých 200.
Klasika, která odolala testu času. Viva Bullerbyn
Je to kniha mého dětství. Jsem ráda že jsem jí mohla přečíst a přece jen i teď se k ní ráda vracím :)
Dodnes si pamatuju jak mi máma vyprávěla o tom jak když byla malá četla tuto knihu, zaujala mě tím a taky jsem se do ni začetl...doporučuju všem :)
Báječná knížka mého dětství, ale ráda si ji přečtu i teď. Krásné prostředí, i postavy. Měla by se zavést jako povinná četba.
Myslím, že by každé dítě mělo dostat příležitost poznat děti z Bullerbynu.
Já osobně jsem za ni tedy opravdu vděčná a věřím, že nejsem zdaleka sama.
Štítky knihy
pro děti zfilmováno švédská literatura rodinné vztahy dobrodružství dětský hrdina severská literatura rozhlasové zpracování dědeček parta dětíAutorovy další knížky
1962 | Děti z Bullerbynu |
2001 | Bratři Lví srdce |
2007 | Ronja, dcera loupežníka |
1998 | My z ostrova Saltkråkan |
2007 | Karkulín ze střechy |
Krásná knížka, přečetla jsem ji snad stokrát :)