Devätoro rozprávok
Karel Čapek , Josef Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/198727/devatoro-rozpravok-0J4-198727.jpg
4
1184
1184
Známé pohádky – Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí, První loupežnická pohádka, Pohádka vodnická, Druhá loupežnická pohádka, Pohádka tulácká, Velká policejní pohádka, Pohádka pošťácká a Velká pohádka doktorská – jistě potěší malé i ty starší čtenáře.
Přidat komentář
Knížku Devatero pohádek jsem znala jako dílo Karla Čapka, ale dosud jsem knihu nečetla. Přitom jsem viděla mnoho televizních pohádek, které vychází z námětu právě z této knihy, takže nastal čas s tím něco udělat. Musím říct, že třeba Kočičí pohádka mě naprosto nebavila. Velmi mě nadchla Loupežnická, Pošťácká nebo Policejní pohádka. Kniha v sobě nese určité poslání i jemnou dávku humoru a ironie, což je pro Karla Čapka v jeho dílech dost typické. Za čas si určitě přečtu další z Čapkových knih :-)
Kniha "Devatero pohádek" je nádhernou sbírkou příběhů pro děti i dospělé, napsaných Karlem Čapkem a doprovázenými ilustracemi jeho bratra Josefa. Tato klasická kolekce pohádek obsahuje některé z nejznámějších příběhů, jako je Velká kočičí pohádka, Pohádka psí, Pohádka ptačí nebo Pohádka pošťácká.
Čapkovy pohádky jsou plné vtipu, moudrosti a jemné ironie. Každý příběh je jedinečný a přináší do dětského světa svůj bytný humor i laskavé ponaučení. Autorovým specifickým stylem, který kombinuje hravost a hloubku, se daří vytvářet pohádky, které oslovují čtenáře každého věku. Ilustrace Josefa Čapka pak dodávají příběhům kouzelný nádech a perfektně doplňují text.
"Devatero pohádek" je soubor, který by neměl chybět v žádné dětské knihovničce. Příběhy Karla Čapka dokáží pobavit, ale také přimět k zamyšlení, a to je jejich největší síla. Kniha je skvělým společníkem pro večerní čtení a určitě se k vám budete rádi vracet.
Ačkoliv mě normálně pohádky nevadí. Občas si ráda nějakou přečtu anebo případně knihu na její motiv či shlédnu film jí inspirovaný, tak s tímto počinem jsme se nějak nepotkali. Už jako starší dítě jsem se knihu snažila přečíst, abych věděla, co na ní všichni mají. Tehdy jsem ji zabalila již v první pohádce a to ve Velké kočičí pohádce zhruba okolo strany 55, ačkoliv mám normálně kočky ráda, tak zde mě to nudilo, obzvláště pak ty slovní hrátky páně autorovi.
O cca 30 let později mohu s čistým svědomím říci, že jsem knihu přečetla celou, ale marně jsem se pídila po jejím kouzlu. Pokud jsem se za celou tu bichličku 5x zasmála, tak přeháním. Ilustrace bratra autora pana Josefa Čapka se mi taky nijak moc nelíbily, ale v tomhle odvětví jsem "pole neorané", takže nesoudím, jak jsou či nejsou dobré. Myslím, že by mohly být i horší, soudím podle toho, s čím se setkávám na obálkách nových vydání starých klasik, vrací se snad kult opěvované ošklivosti. Práci redaktorům nezávidím, protože na tomto textu se toho dalo zvorat opravdu hodně, ale v mém vydání ( Albatros roku 1983) jsem se s chybami nesetkala, takže ode mně mají absolutorium. Osobně se mi nejvíce líbila pohádka bratra páně autorova První loupežnická pohádka, ty ostatní od K. Čapka mě nějak neoslovily.
Myslím tedy, že 3 hvězdy jsou odpovídající hodnocení.
Testovala jsem na svých synech (8 a 6 let), zda jsou Čapkovy pohádky zajímavé i pro dnešní děti. A ano, měly velký úspěch. Občas bylo nutné vysvětlit nějaké slovo nebo reálii, ale to vůbec nevadilo, naopak jsem vždycky ráda, když se děti při společném večerním čtení něco nového dozvědí.
Krásné pohádky od bratří Čapků. Každá pohádka v sobě měla něco krásného.
Nejvíce se mi líbí jejich čeština. Hlavně to jak vyjmenovávají slovesa nebo podstatná jména a je jich straně hodně, jsou to vlastně synonyma a vždy mě překvapí, kolik slov jde použít. A nebo jak se snaží vzpomenout na něčí jméno a vyjmenuje tři a jsou absolutně nezaměnitelná mezi sebou.
V těchto velmi osobitých a vskutku čapkovských pohádkách je spousta jakýchsi detailních šperků, kterými se knížka nesmírně rozmanitě blýská. Dovolím si na některé upozornit:
1. Klasifikace dopisů poštovních skřítků. Vzpomenu si na ni dost často, např. když mi přijde nějaký formulář nebo faktura.
2. Ve Druhé loupežnické pohádce je perlička češtiny: Nadávky podle abecedy od A až po Ž.
3. Doporučení loupežníkovi, který chce být slušný a uctivý a při tom splnit otcovu vůli aby pokračoval v jeho loupežnickém řemesle, že se má stát výběrčím mýta. Geniální.
4. Perfektní charaktery v ptačí pohádce. Vrabec z Dejvic migrující do Kardašovy Řečice, americká vlaštovka, která doporučuje stavět hnízda z betonu, atd.
5. A spousta dalších podobných perliček, které si každý najde sám.
Krásné pohádky, které potěší duši v každém věku.
Moji nejoblíbenější je stále Velká doktorská.
Krásný a bohatý je ten jazyk český. A pohádky jsou i v dnešní době prudce čtivé, aktuální a skvělé. Děti se dobře bavili a dospělé nadchlo prolínání moderního s tradičním.
Tuto knihu jsem v dětství nečetl, až nyní v dospělém věku jsem se ke knize dostal. Pohádky se mi líbily.
Autor v některých pohádkách používá detektivní zápletku. Skutečný svět se prolíná s imaginárním. Součástí pohádek jsou také jevy spojené s moderní civilizací (např. auto). Pohádky nepostrádají humor. V pohádkách vystupují lidé, pohádkové bytosti, ale také zvířata, které reprezentují určité lidské vlastnosti. Pohádkové bytosti jsou polidštěny, víly, rusalky a další mají lidské vlastnosti, s lidmi přirozeně mluví. Častokrát jsou místem děje skutečná místa (Úpice, Hronov aj.). Líbilo se mi, že autor oslovuje také čtenáře. Při psaní pohádek využil Karel Čapek své zkušenosti novináře (zeměpisné a kulturní reálie). Autor dokázal stručně a výstižně vyjádřit charakteristický rys osoby nebo události, o které vypravuje.
Karel Čapek ve svých pohádkách používá hromadění synonym a používá novotvary aj.
Ilustrace v knize opatřil jeho bratr JOSEF ČAPEK, který zároveň napsal PRVNÍ LOUPEŽNICKOU POHÁDKU (O tlustém pradědečkovi a loupežnících). Ilustrace jsou moc pěkné.
Nejobsáhlejší pohádkou je VELKÁ KOČIČÍ POHÁDKA. Líbila se mi také POHÁDKA PSÍ, POHÁDKA PTAČÍ, POHÁDKA VODNICKÁ, POHÁDKA POŠŤÁCKÁ aj.
Myslím si, že tato kniha může také oslovit současné mladší čtenáře a bude je bavit. Tato kniha mi zlepšila náladu a pobavila mě. Škoda, že jsem tuto knihu v dětství nečetl, anebo mi ji nepředčítala mamka. Ale nikdy není pozdě se začíst do této knihy. Krásný autorův jazyk a příběhy, které pobaví každého.
Milovaný Čapek...tak nádherným jazykem nepíše nikdo jiný. Je to literatura pro děti, taky to bylo čteno dceři na dobrou noc, ale člověk v tom najde krásu i v dospělosti a spíš to i ocení. Jazyk, humor, lehkost..jen pár vlastností vystihujících tuto nádhernou pohádkovou knihu. Stojí za to.
Knihu už jsem kdysi dávno četla. Připomněla jsem si děj pohádek. Také jsem zjistila, že pohádka Lotrando a Zubejda je na motivy Karla Čapka. Přitom by mi to mělo být zřejmé, loupežník Lotrando se vyskytoval na Brendách, tudíž v blízkosti Malých Svatoňovic.
Devatero pohádek, a všechny jsou akurátní, bystré, cituplné, dobromyslné, elegantní, famózní, geniální, hravé, inteligentní, jemné, kouzelné, laskavé, milé, něžné, optimistické, pozitivní, radostné, skvělé, tolerantní, úsměvné, veselé a zábavné.
Všechny by mohly sloužit jako učebnice českého jazyka pro rozšíření slovní zásoby a výuku kultivované mluvy a jazykové kultury!
(SPOILER)
Velká doktorská pohádka
Pohádka je o kouzelníkovi Magiášovi.
Magiáš nebyl ani zlý ani hodný.
Jednoho dne mu zaskočila pecka ze švestky do krku. Jeho sluha hned běžel pro
doktora. Doktor rozhodl, že bude nutná operace.
Potřeboval asistenci, proto si zavolal pomocníky, ostatní doktory. Jakmile se sešli, začali si vyprávět různé příhody,které zažili s pohádkovymi postavami.
Případ s rusalkami
Doktor cestou našel rusalku,
té obvázal zlomenou nohu. Poradil jí, ať jde k filmu.
Případ s Havlovickým vodníkem
Havlovický vodník měl revma. Přišel za panem doktorem a ten mu poradil, ať jde do lázní.
Teplá voda mu pomůže na jeho potíže.
Případ s hejkalem
Hejkal vždy křičel a pokřikoval. Když ztratil hlas, potřeboval doktora. Ten mu poradil ať nestraší, ale hlas využije.
Pan doktor vyléčil hejkala a ten stal mluvčím
politiků.
O princezně Solimánske
Jednoho dne se princezně udělalo špatně.Potřebovala doktora. Sultán si nechal poradit, že doktora poznají, pokud bude mít před jménem dr. Sultán hned poslal posly, aby začali hledat doktora. Našli drvoštěpa (dr Voštěp),a ten vyléčil princeznu tím, že vysekal stromy a světlo mohlo na princeznu.
Pohádka pošťácká
Pan Kolbaba byl pošťák. Jednoho dne zaspal na poště a všiml si, že tam žijí skřitci.
Oni zjistili, že pan Kolbaba měl doručit ještě jeden dopis. Problém byl, že dopis neměl poštovní známku ani adresu. Psaní psal František své milé Marušce, že jí chce
požádat o ruku. Pan Kolbaba se snažil doručit dopis 2 roky. Ale nepovedlo se mu to. Najednou zahlédl auto,
kde šofér byl Frantík. Tak pan Kolbaba nakonec dopis doručil a Mařenka si vzala Frantíka za manžela.
Pohádka policejní
Jednou jeden policajt musel vysvobodit princeznu ze zajetí draka. Obhlédl situaci a zjistil, že potřebuje posily. Jakmile policajti obklíčili draka, tak ho zajali a princeznu zachránili.
Jednou policajti našli vejce, zjistili , že se z něj vyklubal drak. Další den si ho pán adoptoval. Nikomu se drak nelíbil. Ale tím že dráčka nedal,získal princeznu, která se z něj vyklubala.
Pohádka tulácká
František Král byl tulák. Clověk co nic nemá. Ale František Král by nikdy nic neukradl, jako ostatní tuláci. Jednou se rozhodoval, co bude dělat a najednou uviděl velice bohatého pána. To mu ulétl klobouk a Františka požádal, ať mu podrží kufřík, než klobouk chytne. František čekal, než se pán vrátí. Už odbila půl noc a strážny ho viděl s kufrem, tak si myslel že kufr ukradl. Frantu zavřeli do vězení. O kufr se nikdo nepřihlásil . Pan soudce si myslel, že František majitele kufru zabil a někde zakopal. Už ho chtěli odsoudit k smrti, ale pán se ukázal a nakonec vše dobře dopadlo. Františka označili za bílou vránu. To je vzácný jedinec svého druhu.
Druhá loupežnická pohádka
Loupežník Lotrando byl úspěšným loupežníkem v okolí, proto měl hodně peněz. Svého jediného syna dal do nejlepší školy. Když Lotrando umíral, tak mu jeho syn slíbil, že bude taky loupežník. Syn byl velice zdvořilý, tak to nedokázal. Jel za svým učitelem pro radu a ten mu poradil vybírat mýto. Jednou jel okolo pan učitel, aby se podíval, jak se mladému loupežníkovi daří. Pan učitel ho nemohl poznat, protože byl jako mýtný (úředník) velmi hrubý.
První loupežnická pohádka
Jednou byl dědeček na plese, bylo tam hodně loupežníků. On to ale nevěděl. Jak se někdo blížil tak, všichni stáli jako sochy, aby je přechytračili . Povedlo se jim to, ale dědeček všechny oznámil a vše dobře dopadlo.
Pohádka ptačí
Jednou se všichni ptáci slétli, aby si řekli, co je nového. Špaček povídá, že ví, jak se naučili ptáci létat. Meteorit, který vidíme večer, je vlastně boží vejce. Dopadlo na zem. všichni ptáci ho vyseděli, protože chtěli vědět, co se vylíhne. Jen slepice se nezapojila. Z vejce se vyklubal anděl a ten za odměnu naučil všechny ptáky létat.(kromě slepice).
Sýkorka říká, že ví, proč se hnízda nestaví z cementu. Jednou přiletěla její kamarádka z Ameriky a říkala, že v Americe jsou hnízda jen z cementu. Naše sýkorka se na vše zeptala, její poslední otázka byla, jak se cement rozžhaví. Zalétla si pro cement ,ale jak ho nesla v zobáku, tak se rozžhavil a zobák ji strašně pálil.
Poslední část je pohádky je o vrabcovi, který si myslel, že ve světě je lépe než u nás, ale zjistil, že doma je nejlépe.
Pohádka psí
Když šel dědeček z hospody, vzal s sebou štěně (Voříška). Jak rostl, všiml si, že neumí štěkat. Tak se na Voříška podíval dědečkův kamarád a naučil ho to. Jednou si vyšel dědeček s Voříškem do hospody. Dědeček byl opilý a odešel bez Voříška. Voříšek běžel domů. Cestou uviděl rusalky, které si povídaly pověsti. První byla o stvoření člověka. Psi potřebovali partnera a tak nasbírali všechny kosti (kromě psích) a bůh stvořil z kostí člověka. Proto máme všechny vlastnosti zvířat, kromě psí věrnosti.
Další byla o kometě, která je vlastně pes s ocasem. Je tak šťastný, a proto pořád pobíhá. Poslední pověst je o masovém království, které je jen z masa. Všichni psi hrabou a snaží se vyčmuchat psí království, které je v pod zemí.
Nedalo mi to, abych knihu nevytáhnul znova z knihovny a začetl se do pošťácké či vodnické pohádky. Je to naprostá, kouzelná klasika, psaná vytříbeným jazykem, u kterého si ovšem už nejsem jist, jestli dnešní menší čtenář rozumí všem výrazům. Už ve své době vzniku byly trochu modernistické a jako náměty pro televizní inscenace či filmy byly více než modernizované. My je četli jako děti ve třetí třídě s paní učitelkou a už tehdy jsme s ní diskutovali o slovech, která se nám zdála divná nebo úplně neznámá. Prostě na vás dýchne ta doba dávno minulá (já si vždycky představím tak dvacátá/třicátá léta minulého století) se svými kulisami a lidičkami, a pak se mi snadno čtou i povídky z jedné anebo druhé kapsy :)
Ale kdo se nepokusí knihu ani otevřít, ten jednoduše ducha doby nezažije... :)
Část díla
Druhá loupežnická pohádka
1932
Pohádka pošťácká
1932
Pohádka psí
1932
Pohádka ptačí
1932
Pohádka tulácká
1932
Milé vtipné pohádky a bohatá čeština ukázaná v celé své kráse jednoho z našich největších spisovatelů. Pohádky jsem už znala a přesto si je náležitě užila, všechny jsou pěkné, moje nejoblíbenější je Pohádka pošťácká.
Myslím, že jsou i po těch 100 letech čtivé i pro dnešní menší děti, které by tímto získaly mnohem větší slovní zásobu.