Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551705/bmid_devcatko-momo-a-ukradeny-cas.jpg
4
340
340
Jsou věci, které potřebují čas… A nesmírně. Tik tak, je to tak. Ještě že v jednom kamenném italském divadle žije Momo, holčička s nádhernýma očima a se srdcem na dlani, která umí druhým báječně naslouchat. To každý nedovede. Někdo spíš popřává sluchu úlisným šedým pánům velícím vše uspěchat a vůbec se pořád někam štvát, aby se ušetřené vteřiny, minuty, hodiny a dny daly v budoucnu investovat. A do čeho? Kdoví, co mají ti lumpové za lubem – jenže Momo jim zkříží plány. Pomůžou jí želva Kasiopeja a Mistr Hóra z domu Nikdenení v ulici Nikdynebyla? Symbolická pohádka vypráví o uhrančivé dětské nevinnosti a smyslu času, který je lidem vyměřen. O jeho veličinu se sice v žánru fantasy svádějí bitvy už od chvíle, kdy z něj Einstein učinil středobod vesmíru, ale dosud ho v beletrii nikdo neuctil vroucněji než děvčátko stvořené v představivosti Michaela Endeho. Tik tak, ne jinak. Jen poslouchejte…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Momo. Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte, 1973
Interpreti: Vladimír Javorský
více info...
Přidat komentář
Pohádkový příběh (nejen pro děti) plný fantazie, napětí a dobrodružství a také plno moudrosti. Po přečtení knížky už nic nebude jako dříve...
Nenechme si krást náš čas, nic cennějšího nemáme!
Kniha naprosto dokonalá. Michael Ende VĚDĚL a to, co napsal, nebyl a není v žádném případě NÁPAD. Ve zdánlivě pohádkovém příběhu nám předestřel CELOU PRAVDU - O VŠEM A O VŠECH. Každý ji pochopí jen do té míry, kolik toho VÍ. Není to jen poselství k našemu uvědomění si, jakým často ubohým způsobem žijeme, trávíme čas a chováme se sami k sobě i k druhým. Jen o tomto to není. Je to kniha, ke které se rozhodně ještě vrátím, čas pro ni si udělám :-) neboť knih s takovou silou, s takovou měrou PRAVDY, citlivosti a Lásky skutečně není až tolik.
Na děvčátko Momo, která byla v mém dětství jednou z mých nejoblíbenějších knih, jsem si vzpomněl při jednom nerdovském přemítání o tom, ve které knize si postavy ve světě se zastaveným časem málem rozbily čelo o pírko visící ve vzduchu. A tak jsem se rozhodl si dětskou knížku přečíst v dospělosti a nelitoval jsem. Kromě famózní práce autora s časem a jeho smyčkami, které mne připravilo na mnoho klasických časových paradoxů v dospělejší sci-fi literatuře, je zde poselství i pro dospělost čtenáře - neměli bychom si nechat krást svůj čas věcmi a lidmi, které se o to snaží; ať už je to práce, krysí závod v moderní společnosti nebo zbytečný luxus a nenechat se obrat o čas s blízkými. Já se snažím, mistře Hóro! 100%
Je to příběh, který trochu dospělejším dětem pomůže pochopit čas, proč na ně jejich rodiče nemají čas a cpou je do škol a koníčků, aby na ně čekala skvělá kariéra a prachy. Michael Ende se svou bohatou představivostí rozjíždí zdánlivě obyčejnou pohádku, aby nám podobně jako v nezapomenutelném Nekonečném příběhu vypověděl o tom, co ho u západní civilizace trápilo v sedmdesátých letech (a je to poplatné i dnes). Vůbec ne špatné vyprávění o souboji nevinnosti a přátelství s kapitalismem a produktivitou, přečteno jedním dechem. Dá se ale vůbec něco dělat se šedými pány s jejich doutníky?
Nádherný příběh, který dokáže okouzlit snad každého čtenáře. Vřele doporučuji všem, zvláště těm, kdo nemají čas. ;-)
Velmi neobvyklá kniha, která děti osloví svým dobrodružným a napínavým dějem. Některé pasáže mi přišly zbytečně zdlouhavé, ale jinak má kniha zajímavou myšlenku.
Čas poslední dobou šíleně peláší. Asi za to může i lockdown, ale mám pocit, že rok 2020 ani nebyl. Dnes, když jsem knihu dočetl, je mi jasné, že zloději času v nějaké podobě opravdu existují. A jsou stále hladovější...
Kniha, která si zaslouží své místo v knihovně. Poslouží dětem i dospělým. Trochu delší start, než se rozjede zápletka. Ale pak kniha nepustí. Asi i chápu, proč je úvod knihy delší, to lidi ještě měli spoustu času.
Jak už to tak u knih Michaela Endeho bývá, některé pasáže vyprávění jsou nadčasové, jiné zase jsou pro uměleckou imaginaci těžko uchopitelné. Jsou tu kapitoly, které bych nechával číst dokola všem rodičům světa, aby přijali fakt, že zahrnout potomka drahými hračkami není známkou dokonalého dětství, když dotyčný nemá nikoho, kdo by si s ním hrál. Nebo že snaha organizovat si čas na minutu přesně nejčastěji spěje k tomu, že se vám těch minut přestane dostávat. Ovšem samotný konflikt s šedými muži a záchrana ukradeného času už byl na můj vkus příliš abstraktním dobrodružstvím – maličko jsem musel žhavit šedé buňky mozkové, abych pro poetiku z děje nevypadl. Ona je to trochu fantazie pro fantazii, kdy autor sice ohromuje svými nápady, ale ve svém důsledku je víc důležité sdělení než vlastní průběh. U románu Příběh, který nikdy neskončí nebo sbírky povídek Vězení svobody mi skvěle fungovaly obě složky, ovšem v případě Děvčátka Momo pouze ta první. Ale já měl vždycky mizernou představivost.
Nádhera, doporučuji dětem i dospělým. Krásné zastavení s děvčátkem Momo, které si získá srdce každého.
Od svích šesti let jsem si jí přečetla několikrát a byla jsem i na divadelním zpracování oboje se mi líbilo.
Velice milá, čtivá knížka. Pěkný námět a zpracování. Pro děti určitě poučné čtení a pro dospělého příjemný návrat do dětských let...
Jako malá jsem tu knihu milovala a četla ji mnohokrát. Teď na ni v knihovně ráda koukám, jak je ohmataná. Je to jako dívat se na dávnou kamarádku.
Dávno a dávno, když lidé mluvili úplně jinými jazyky, žilo jedno malé děvčátko ....
Okaté, kudrnaté děvčátko Momo se zvláštní schopností naslouchat lidem ....
A protože bylo vyjímečné, objevili se zlí lidé z Ústavu pro úspory času - a Momo se musela ukrýt - a s pomocí želvičky Kasiopeji najít tvůrce času - Mistra Hóru ....
V ulici Nikdynebyla a v domě Nikde není ....
A s jejich pomocí vrátit ukradené květy Času ....
Pohádkový román s fantazií, poetikou i moudrostí - pro období, kdy i my nasloucháme - nejen sobě, ale i druhým....
K dobrým knihám je nějak těžší psát komentář. A co teprve když je kniha geniální.
Snad jen to, že malou rozcuchanou postavičku v zaplátované sukni a příliš velkém saku by dneš svět plný materiálu, rychlosti, spěchu a šedivců potřeboval.
Příběh si přečtěte v jakémkoliv věku a já si ho jdu přečíst ještě jednou. Mám na to čas...
Když jsem viděla tuhle hezkou obálku a jméno autora, řekla jsem si, že to bude jistě něco báječného. A bylo. Pohádky vlastně nejsou jen pro děti, vždycky jsou i pro dospělé, obzvláště takhle napsané pohádky s tak hlubokým ponorem.
Moc ráda jsem si ji přečetla.
Naprosto souhlasím s předchozími komentáři - krásná alegorie a rozhodně čtení právě pro dospělé.
Je zajímavé, kolikrát musejí pouze děti udělat něco zásadního, co vrátí svět do příjemnosti.
Po přečtení vyvstává mnoho Kéžbychů...
*A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou a přece nic nevnímají.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Styl autora se nedá popřít, i v této knize cítím prvky, které jsou použity i v Nekonečném příběhu. Kniha pojednává o důležitém tématu a to je jak člověk nakládá se svým časem a kolik ho promarní. Styl psaní je příjemný, ale velmi táhlý. V knize se dělo něco zajímavého jen na pár místech, jinak to byla docela nuda. Knihu bych znovu do ruky nevzala.