Děvčátko Momo a ukradený čas
Michael Ende
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/551705/bmid_devcatko-momo-a-ukradeny-cas.jpg
4
340
340
Jsou věci, které potřebují čas… A nesmírně. Tik tak, je to tak. Ještě že v jednom kamenném italském divadle žije Momo, holčička s nádhernýma očima a se srdcem na dlani, která umí druhým báječně naslouchat. To každý nedovede. Někdo spíš popřává sluchu úlisným šedým pánům velícím vše uspěchat a vůbec se pořád někam štvát, aby se ušetřené vteřiny, minuty, hodiny a dny daly v budoucnu investovat. A do čeho? Kdoví, co mají ti lumpové za lubem – jenže Momo jim zkříží plány. Pomůžou jí želva Kasiopeja a Mistr Hóra z domu Nikdenení v ulici Nikdynebyla? Symbolická pohádka vypráví o uhrančivé dětské nevinnosti a smyslu času, který je lidem vyměřen. O jeho veličinu se sice v žánru fantasy svádějí bitvy už od chvíle, kdy z něj Einstein učinil středobod vesmíru, ale dosud ho v beletrii nikdo neuctil vroucněji než děvčátko stvořené v představivosti Michaela Endeho. Tik tak, ne jinak. Jen poslouchejte…... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno:
2021
,
OneHotBook
Originální název:
Momo. Die seltsame Geschichte von den Zeit-Dieben und von dem Kind, das den Menschen die gestohlene Zeit zurückbrachte, 1973
Interpreti: Vladimír Javorský
více info...
Přidat komentář
Skvělá knížka! Doporučuji dětem i dospělým.
Tady je velmi pěkně vysvětleno, jak je to se zloději času. A proč je pro dospělé téměř nemožné se jim ubránit. Ale jde to. Děvčátko Momo to dokázalo a zloděje času přemohlo.
Pět hvězdiček!
Překrásný hluboký příběh. Kniha, ke které bych se měla vracet, ať už četbou nebo jen oživením poselství, které nese.
Na tuhle knihu nemusíte být dítětem. Já ji četla na přelomu svých 29 a 30 let a užila jsem si ji. Není hloupá, jednoduchá. Je to vlastně krásná alegorie, ve které se orientuje dítě a najde si v ní svoje i dospělý. Dokonce mám pocit, podobně jako s Malým princem, že ještě naléhavěji by si ji právě dospělí měli přečíst. Kniha ukazuje varovně zdvižený prst nad tím, jak jako dospělí nakládáme s časem a pořád se za něčím honíme a nevidíme pak to, co máme už teď a tady. Jak nám život a čas na něj protékají mezi prsty...
* ...když sledovali děj, který se odvíjel na scéně před jejich očima, vždy měli pocit, jako by život hraný pouze na divadle byl z nějakého záhadného důvodu skutečnější než jejich vlastní každodenní bytí.
* ...on, takový, jaký je, existuje mezi všemi lidmi jenom jednou jedinkrát, a to že je důvod, proč je právě svým vlastním způsobem pro svět důležitý.
* Bylo to jako neviditelné a zároveň neslyšné dobývání prostoru, jež pokračovalo den co den a proti němuž se nikdo nebránil, protože nikdo je vlastně dobře nepozoroval.
* Prožívala mučivý pocit, jako by ho tím, že ho našla, teprve opravdu ztratila.
* Je bohatství, na než se umírá, nemůžeme-li se o ně podělit s jinými.
* Strach a bezmocnost děvčátka byly už tak nesnesitelně velké, že se naráz jakoby prolomily a změnily ve svůj opak. Momo je už přestála, byly minulostí. Nyní pocítila tolik odvahy a naplnila ji tak velká důvěra, jako by jí žádná moc na světě nemohla ublížit.
Carovna knizka. Po prekonani trochu rozvlacneho zaciatku som sa od nej uz nemohol odtrhnut... Nezamenitelny styl, s ktorym som sa stretol aj v Nekonecnom pribehu...
Autor se proslavil knihou NEKONEČNÝ PŘÍBĚH, kterou jsem četl a moc se mi líbila. Rozhodl jsem se, že vyzkouším také tuto knihu a svým námětem a celkovým zpracováním se mi kniha líbila. Je vhodná pro děti, ale myslím si, že také může zaujmout dospělé čtenáře. Jak se píše na zadním přebale u této knihy, tak Endeho knihy oplývají fantazií, dobrodružstvím, poetikou i moudrostí, což všechny tyto položky nalezneme i v této knize. Knihu doporučuji, je čtivá a i v dospělém věku mne kniha oslovila, takže jsem si četbu užíval a těšil se na další průběh pohádkového příběhu. Nad některými událostmi, které jsou v knize popsány, jsem se musel více zamyslet. :)
Hlavní postavou je děvčátko MOMO, která má černé vlasy a temné oči. Nosí dlouhou sukni, velké pánské sako a chodí bosa. Jednoho dne se ve městečku začnou objevovat ŠEDÍ MUŽI, kteří potřebují stále více a více času..
Kniha má 3 části: Momo a její přátelé, Šedí muži a Květy času. Je to kniha o přátelství, o tom, abychom svůj čas co nejlépe využili podle svého rozhodnutí, abychom nezapomínali přes různé pracovní povinnosti na své děti, přátele nebo kamarády, abychom se dokázali zastavit a odpočinout si, setkat se s lidmi, které máme rádi a strávit s nimi příjemné chvíle, umět se naučit naslouchat ostatním a vyslechnout je, co mají na srdci. Mnohdy se těmto lidem uleví jen tím, že je někdo vyslechne, případně poradí s nějakým problémem. Čas můžeme pochopitelně strávit také sami se sebou, třeba při čtení dobré knihy anebo se můžeme věnovat jakékoliv jiné aktivitě, která nás bude naplňovat a ze které budeme mít radost.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
I když má někdo velmi mnoho přátel, přece jsou člověku mezi nimi vždycky někteří ještě nějak zvlášť blízcí a má je ze všech nejraději.
Čas je Život. A Život přebývá v srdci.
Jedno přísloví praví: Koho nepřemůžeš, toho objímej!
Neboť tak jako lidé mají oči, aby viděli světlo, a uši, aby slyšeli zvuky, tak mají také srdce, aby vnímalo čas. A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou, a přece nic nevnímají.
Neboť nyní Momo již věděla: Je bohatství, na něž se umírá, nemůžeme-li se o ně podělit s jinými.
Četla jsem kdysi první vydání ilustrované Květou Pacovskou... bylo mi 9, byly prázdniny a já ležela doma s horečkama, který se plynule prolínaly s fantaskním dějem knihy... Hodně silný zážitek, krásný a velmi moudrý příběh. Ilustrace Marie Brožové mi nesedí úplně na 100 %, ale to bude spíš moje nostalgie, než vina ilustrátorky :-) K některým komentům níže - myslím, že JE vhodná i pro děti... najdou si v ní svou verzi - a v dospělosti se k ní mohou vrátit objevovat další vrstvy příběhu.
Kniha určite nielen pre deti. Michael Ende až vizionársky (vzhľadom na rok v ktorom príbeh napísal) opisuje tajomné dievčatko Momo, ktoré ako jediné nenechá sivých pánov zobrať svoj čas a tým ani obyčajnú radosť zo života. Úschovňa detí, rodičia ktorí nemajú na vlastné deti čas, naháňanie sa za efektívnym využitím každej sekundy, uzavretosť pred druhými, hľadanie šťastia...témy aktuálne aj a najmä v dnešnej dobe autor spracováva majstrovsky cez rozprávkový príbeh.
Kéž by si tuhle knížku mohli přečíst všichni na světě, a kéž by je ovlivnila tolik, jako mě. Svět by potom byl krásnějším místem.
Tak jsem dočetla jeden restík z dětství. Je to zvláštní knížka, nevím, jestli by mě jako dítě bavila. Rozhodně ale v dnešní uspěchané době je hodně aktuální.
Když jsem obdivovala nádherné obrazy královny pastelky Marie Brožové, psala tam o této knížce. Ze zvědavosti jsem si ji koupila a jsem nadšená! Nevím, zda je vhodná přímo pro čtenáře osmi let, ale věřím tomu, že starší děti by už pochopily pointu tohoto krásného příběhu. Je smutné, že je mnoho dětí (i dospělých), co neumí využít svůj čas, nemají fantazii a věčně brblají, jak se nudí anebo nemají na nic čas..
Jakmile jsem se jako dítě prokousal přes poměrně rozvláčný start a konečně se objevili Šedí muži, přečetl jsem to jedním dechem a několikrát po sobě. Vřele doporučuji!
Pohádka pro dospělé, zajímavý fantastický příběh o čase ! Pořád se nad tím vším musím zamýšlet. Pokusím se méně používat větu: "Nemám čas".
Naprosto fantastická kniha, četla jsem ji jako dospělá - chtěla jsem ji přečíst dřív, než ji dám dceři, abych věděla, o čem je. I pro mě jako dospělou to byla v podstatě zcela plnohodnotná literatura - skvěle se četla, příběh neměl hluchá či nezábavná místa, děj plynul konstantním tempem a ten myšlenkový přesah! V knize je geniálně zakomponována spousta velmi důležitých myšlenek, které vyplývají přirozeně z příběhu a které jsou podány tak skvěle, že se vryjí a nezapomenete je. Kniha vám živě a opravdu nezapomenutelně vykreslí před očima, jak prázdný může být úspěch a sláva, jak to může zničit veškerou životní radost a jak to vás i váš život může totálně vyprázdnit, ne naplnit. A hlavně je kniha o čase - jak ten, kdo vše dělá uspěchaně, aby čas ušetřil, nakonec čas právě ztrácí a s ním i svůj život, své radosti, své vztahy - a nejvíc na to doplácejí děti. Skvěle také kniha vykresluje častou prázdnotu moderních hraček, které si hrají vlastně sami, a tak zabíjejí dětskou fantazii, schopnost hrát si, být spolu, a nakonec to vede k prázdné nudě a podrážděnosti. V knize jsou krásné prokreslené charaktery, kniha svižně plyne, za mě prostě nemám co vytknout. Jen si lámu hlavu, pro jak staré dítě to ideálně je. Určitě je to velmi vhodná četba pro dospělé, dětem se kniha určitě bude líbit cca od 8 let, i ji pochopí, ale spíš jde o to, v jakém věku je nejlepší aby se setkaly s těmi tématy, co kniha řeší - to možná až trochu později - v 10, možná 12 letech? Četla jsem i Nekonečný příběh - ten je také úplně super, ale asi kdyby moje děti mohly číst jen jednu z nich, tak bych chtěla, aby četly právě Momo. Je to skvost.
Četli jsme s dcerami (8 a 10 let), ale nedočetli jsme. Kniha má bezesporu kvality, krásný jazyk, kouzelnou atmosféru, nadčasovoé myšlenky o čase, je inspirativní. Chvílemi se ale vlekla, napínavé pasáže střídaly ty zdlouhavější, kterými jsme se těžko prokousávali. I tak mi některé postavy vážně přirostly k srdci a někdy na ně vzpomínám, obzlváště když nestíhám.
Na rozdíl od kolegy Větra se domnívám, že pro tuto knihu je neštěstím, že Albatros pro nové vydání sáhl po překladu z roku 1979. V tomto překladu totiž chybí dvě z hlediska poselství knihy dosti klíčové pasáže (vyprávění o císaři, který chtěl postavit nový lepší svět, a rozhovor s mistrem Horou o smrti) a některé drobnosti. Je možné, že v roce 1979 vyřadila tyto části komunistická cenzura. Že však Albatros vydal znovu neúplné dílo, aniž by se namáhal na to jakkoli upozornit, je podvodem vůči čtenářům.
Tohle je podle mě spíš knížka pro dospělé než pro děti. A měla by se povinně fasovat a jednou za deset let by si ji měl každý přečíst.
Sice mi přišla trochu zbytečně natahovaná, mohla by být úspornější, ale to nic nemění na tom, že ji moje děti jednou dostanou pod stromeček.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Nekonečný příběh |
| 2005 | Děvčátko Momo a ukradený čas |
| 1993 | Satanarcheolegenialkohrozný punč přání |
| 1994 | Vězení svobody |
| 1997 | Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema |
Po přečtení vyvstává mnoho Kéžbychů...
*A všechen čas, který neprožívá srdce, je stejně ztracený jako pro slepce barvy duhy nebo jako pro hluchého ptačí píseň. Jen škoda, že jsou mezi lidmi slepá a hluchá srdce, která tlučou a přece nic nevnímají.