Diagnóza: učitelka
Gabriela Falcová
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/328763/bmid_diagnoza-ucitelka-uwv-328763.jpg
3
72
72
Vrátit se ve čtyřiceti letech do školy s partou kamarádek je námět na knížku. Zejména pokud se jedná o učitelky. Hnány vidinou červeného diplomu hrdinně absolvují všechny povinné předměty a při hodinách sportovní a hudební výchovy podávají výkony za hranicí vlastních možností. S nadsázkou vylíčené příběhy z každodenního života vás pobaví, ale i přesvědčí o tom, že v životě je nejdůležitější mít skvělé přátele a rodinu, na kterou se můžeme spolehnout. Hlavně však po přečtení knihy definitivně pochopíte, že povolání učitelky je skutečně diagnózou.... celý text
Přidat komentář
Fajn oddechovka na jedno odpoledne, neurazí, pobaví a dobře se čte. Příhoda z aquaparku mě velice rozesmála.
Sice to mám jako dárek, ale dost jsem se nasmála. Přesně tenhle druh humoru chybí.
Při čtení mnoha autorčiných příhod jsem se od srdce zasmál. Seděl mi vypravěčský styl, je zřejmé, že autorka píše s lehkostí a s uměním sledovat své okolí. Podobné příhody potkají zcela jistě všechny kolegy, jen je zapomeneme dřív, než je stihneme zaznamenat. Určitě si přečtu i druhou autorčinu knihu.
Trochu můj život. Také jsem před pár dny ukončila studium stejného oboru na pajdáku se čtyřmi křížky na zádech. Historky jsou úsměvné, přestože kapku odlišné od těch mých. Autorka prohlašovala, že nejhorší byly výchovy, u mě to byl přesný opak. Vzhledem tomu, že se autorka věnuje jiné profesi než psaní knih, ráda jí nedokonalost jejího díla (které je zde terčem kritiky) odpustím.
Některé pasáže byly opravdu úsměvné. Jiná vyprávění už mi přišly rádoby vynucené, aby byly vtipné... Jinak taková oddechovka. ????
Jako prvně mě napadlo, panebože. Ta z toho nadělá. Já studovala 2 výšky zároveň, z obou státnicovala v jednom roce a doma dvě maličké děti. Ale její vyprávění mě fakt rozesmívalo a pobavilo. Moc hezky autorka píše.
Na knížku jsem se moc těšila, bohužel mě zklamala. Čekala jsem od ní příliš - myslela jsem, že se zasměju víc.
Jako oddechovka po náročném čtení dobré, znovu bych už nečetla.
Pobavila jsem se. Myslela jsem, že tam bude i něco příběhů ze školy a nejen studium a hlavně studium tělocviku.
Čekala jsem něco úplně jiného, ale za snahu všech starších ročníků dávám plný počet hvězd. Místy byla kniha vtipná, dobře se četla. Zavzpomínala jsme na svá studia a velmi obdivuju, že to zvládly po čtyřicítce.
tuhle úzkou knížečku jsem přelouskala v práci o pauzách na oběd. Myšlenka dobrá,ale čekala jsem něco jiného a nebo jsem čekala víc. za mě je to půl na půl. určitě jako lehká oddychovka proč ne,ale večery bych nad touto knížkou trávit nechtěla.
Jsem pedagog, studuji ZCU. A ano, urciti profesori jsou stale zamestnani na fakulte a ano, maji stale stejne praktiky. Takze me kniha pobavila, protoze jsem presne videla sebe a sve pritelkyne, jak zdolavame nastrahy vysoke skoly. Nektere pribehy z meho pohledu nemely tu spravnou stavu,oproti vysoce nastavene pricce jinych pribehu. Kdyby se vynechaly, nic by se nestalo. Proto jen 4 hvezdy.
Musím se přiznat, že ač autorka působí jako vzdělaná, inteligentní a sympatická žena, tak knížka pro mě byla mírným zklamáním. Zábavné momenty to mělo, ale z mého pohledu jich bylo málo. Mnohé totiž patřily do kategorie těch vyprávění, které zní lépe u skutečného kafíčka, než na papíře. Znáte ten pocit? A samotné studium bohužel z větší části zahrnovaly hodiny tělocviku, což nenaplňovalo má všeobecná očekávání o obsahu knihy. Chápu, že to byl pro aktérky veliký problém, vůbec se jim nevysmívám a mají můj obdiv, že to zvládly, jen mi přijde, že na tom stojí většina knihy jako opakovaný vtip. A já čekala trochu víc. Ke všemu některé zážitky popisované v knize ani nesouvisely se studiem, ale s osobním životem aktérky. Neříkám, i tam se našly pěkné momenty, ovšem kniha znovu slibuje něco jiného. O mělkém podání některých kapitol, obzvláště pak onoho studia, ani nemluvím. Škoda. Originální téma je bohužel zpracováno buď povrchně, či úzkým směrem, nebo se úplně odklání od tématu knihy. Za mě jsou dvě hvězdičky akorát.
Příběhy jsou ze života, my učitelé se až tak nesmějeme, taková je realita našeho vzdělávání i pedagogické praxe. Připadala jsem si jako manžel,když jsme spolu viděli poprvé Černé barony. Já jsem se smála celou dobu a on jen pokyvoval, na takovou vojnu si pamatoval a humorné mu to už nepřišlo.
Kniha mě velmi pobavila hlavně vzhledem k tomu, že na této pedagogické fakultě také studuji.
Diagnóza: učitelka
Knihu jsem si užila, je psána čtivě, má šťávu. Je ovšem smutné, že na pedagogických fakultách působí už přes třicet let takoví kantoři. Poznala jsem všechny, přestože autorka měnila jména. A k některým byla až příliš mírná. Jak si může vyučující na pedagogické fakultě lechtat ego na studentech!? Pak má to školství vypadat. Ryba smrdí od hlavy.