Dieťa z Osvienčimu
Lily Graham
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473094/bmid_dieta-z-osviencimu-eVi-473094.jpg
4
165
165
Písal sa rok 1942 a Eva Adamiová nastúpila do vladu do Osvienčimu. Pre množstvo ľudí vo vagóne sa sotva mohla nadýchnuť a z dvojdňového státia na nohách bola úplne vyčerpaná. Jediné, na čo dokázala myslieť, bola nádej, že sa opäť stretne so svojím manželom Michalom, ktorého tam poslali o šesť mesiacov skôr. V Osvienčime však nebolo po Michalovi ani chýru, ani slychu a na Evu namiesto radosti zo stretnutia doľahla tvrdá realita koncentračného tábora. Našťastie tam mala priateľku Sophiu, s ktorou sa delili nielen o spoločnú pričňu, ale aj o svoje sny – Eva túžila nájsť Michala a Sophia dozvedieť sa, čo sa stalo s jej synom Thomasom, ktorý zostal v Rakúsku. Sophii sa podarilo zistiť, kde je Michal, a dohodnúť jeho posledné stretnutie s Evou, hoci vedela, že za to bude musieť podpísať zmluvu s diablom... Keď Eva zistila, že je tehotná, právom sa obávala, že tým ohrozuje tak svoj život, ako aj život svojho ešte nenarodeného dieťaťa. Priateľky si sľúbili, že nech sa stane čokoľ-vek, každá z nich urobí pre dieťa tej druhej aj to posledné. V snahe prežiť sa upínali na poslednú iskierku nádeje v tom neľudskom, nedôstojnom prostredí – na svoje deti, ktoré raz budú môcť vyrozprávať, čo ich matky skúsili. Srdcervúci príbeh o prežití, v ktorom o živote a smrti neraz rozhodla náhoda a kde sa šťastie dalo nájsť aj v tých najtemnejších časoch.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2021 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
A Child of Auschwitz, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha se četla dobře. Opět je neuvěřitelné co lidi museli zažívat. Ale autorka pokazila celý dojem knihy v závěru, kdy napsala, skutečnou verzi, jak to bylo doopravdy. Tím pádem jsme knihu brala jako román, pohádku, žili šťastně až do smrti. Kniha byla pouze inspirována skutečným příběhem. Škoda.
Autorka si bere jako vzor pro román skutečně příběhy z tohoto období. Je to spíše takový romantický příběh na pozadí hruznych událostí.
Příběh z doby holokaustu o pravé lásce, která doslova překonává i nemožné a na nejhorším místě světa v nejhorší možnou dobu vdechne nový život společně i s nadějí na lepší zítřky.
Nádherný příběh, u kterého mé oči nezůstaly suché a balík s kapesníky plný - no a jelikož jsem opravdu optimistická milovnice šťastných a třebaže i nereálných konců, kniha mi toto splnila a já mohla dál v klidu žít svým životem, aniž bych se znovu užírala myšlenkami na ty hrůzy, kterými si musely miliony lidí projít. Alespoň projednou mi nezůstala po dočtení díla ta bolestivá díra v hrudi jako u jiných knih s tímto tématem, naopak - jak se totiž říká - konec dobrý, všechno dobré.
Kniha má nepochybně silné téma, ostatně příběh je založen na skutečném osudu Lenky Kohnové, která se narodila na konci r. 1944 v osvětimském koncentračním táboře a má být připomínkou nezlomné naděje a vůle na přežití. Nicméně ji považuji za promarněnou příležitost - autorka totiž tento skutečný příběh upravila a obalila romantickým příběhem, který mi připadá hodně odtržený od reality. Zplození dítěte po delším pobytu v koncentračním táboře je hodně nereálné (ženy v těchto nelidských podmínkách velmi brzo přicházely o menstruaci), navíc za situace, kdy její muž byl za jakýsi prohřešek surově zbit dozorci a Eva se s ním setkává právě v této situaci (v realitě matka Lenky Kohnové přišla do Osvětimi již těhotná a nebyla poslána do plynu proto, že si ji pro své pokusy vybral nechvalně známy doktor Mengele). Stejně tak nereálná je zmínka o tom, jak vězně s tyfem léčili nacisté antibiotiky. A autorka má v textu i faktografické chyby. Škoda, protože to ten původní příběh tak trochu devalvuje.
Kniha, která se zaobírá hrůzami koncentračního tábora v Osvětimi, ale zároveň popisuje i něco málo z těch pozitivních osudů lidí, kteří přežili. Ano, je to značně nerealistické, protože si nedovedu představit, aby se v takových podmínkách narodilo živé dítě a navíc aby manžel hlavní hrdinky přežil vše, co bylo popisováno a na konci se zázračně vrátil domů... No, nevěřím tomu. Ale je jasná snaha o to vytvořit určitou pohádku pro dospělé, která s velkým vypravěčským umem popíše hrůzy tohoto období, ale nabídne až nerealisticky pozitivní vyústění. Je nutno tedy brát historicky s rezervou, ovšem napsáno je to velice dobře.
"Naděje v Osvětimi" od Lily Grahamové je srdceryvný historický román, který vás zavede do hrůz koncentračního tábora Osvětim během druhé světové války. Příběh se zaměřuje na Evu Adamiovou, mladou židovskou ženu, která navzdory nelidským podmínkám přivede na svět dceru jménem Naděje. V místě, kde naděje byla vzácným pokladem, Eva a její novorozená dcera představují světlo a sílu, které dokážou čelit i těm nejtemnějším momentům historie.
Kniha vás vtáhne do drsné reality života v Osvětimi, ale také vám ukáže nezlomnou vůli a mateřskou lásku, které pomohou Evě přežít. Autorčina schopnost vyprávět příběh s citem a empatií vám umožní plně pochopit, čím si Eva procházela. S každou stránkou budete cítit napětí, smutek, ale také náznaky naděje, které drží Evu naživu. "Naděje v Osvětimi" je knihou, která zůstane s vámi dlouho po jejím přečtení, protože nám připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích lze najít světlo. Tato kniha je povinným čtením pro všechny, kteří hledají inspiraci a lidskost v tváři hrůzy.
Další holocaustová pohádka z Osvětimi, která se veze na módní vlně, je opět plná chyb a nesmyslů. Už na straně 16 jsem si přečetla, že hrdinka nastavila ruce do mystičky (nějak si to nedokážu představit), na straně 48, jak v Terezíně, kde pracovala na záhonech, pašovala v podprsence banány. Dále jsem se dozvěděla, že Mnichovskou dohodu podepsalo Rusko a vězni v Osvětimi dostávali antibiotika na tyfus. Autorka má zmatek i v dataci, hrdinka Eva se vdávala v listopadu 1938 a o rok později tedy v roce 1939 dostal Michal povolání do transportu do Terezína, přitom první stavební komando bylo vypraveno až v listopadu 1941 a označení hvězdou bylo židům nařízeno v září 1941. O náhodně nalezených zapomenutých bramborách v kbelících, rozkvetlých sněženkách kolem baráku, kde na udusané hlíně nevzklíčilo ani stéblo trávy, aniž by ho hladoví vězni nesnědli, nemluvě. Zápletka s početím dítěte je vrchol bájení. Hrdinka díku tomu, že z Kanady kradla rodinné fotografie určené k likvidaci a pašovala je jejich původním majitelům, zjistí, že byl do vězeňského bloku umístěn její manžel. Strážný SS, který je milenec její kamarádky, ji pašuje na návštěvy za manželem. Manžel je skoro umlácený a ona několik let bez menstruace, ale během pravidelných návštěv se jim zázračně podaří zplodit dítě, které se narodí v lednu 1945. Z líčení autorky lze nabýt dojmu, že v lágru byli jen dva dozorci a několik káp a velitelům vůbec nevadilo, že SSman má skoro veřejný poměr s židovskou vězeňkyní. Nemám slov.
Smutný příběh a bohužel pravdivý...
Naděje v takovém hrozném a smutném prostředí pomohla přežít několika málo lidem...
Mám ráda tento typ historie. Je to prostě tema, které mě zajímá. Tuto knizku jsem si půjčila v knihovně a přečetla za jeden den. Nedovedla jsem se odtrhnout od děje. Dej mě naplno pohltil. Krásné napsáno i v nehezke době krásný i když smutný příběh. Mám 1,5 ročního chlapečka a chvílemi jsem se tam divili. Za mě rozhodně doporučuji
Další silný příběh. Je pěkné,ale že i v této strašné době se stalo něco tak pěkného, že žena otěhotněla a i přes veškerou práci, hlad a bídu atd... se podařilo porodit zdravé miminko
Taková oddychová knížka tohoto žánru, přečetla jsem ji rychle, ale zas tolik mě nezaujala, v nejbližší době si ji znovu nevyberu.
Pěkně odvyprávěný nepěkný příběh...neuvěřitelné, že někde jako je Osvětim přicházely na svět děti...
Další neskutečně silný příběh inspirovaný životními osudy, které se za 2. sv. války staly, spousta reálných hrůz z této doby a vznikl opravdu silný srdceryvný příběh, od kterého se nedalo odtrhnout.
Věřila jsem a doufala aspoň částečně v dobrý konec.
Mám spoustu knih na toto téma, nikdy mě nepřestane udivovat hrůza a zrůdnost KT, ale i přesto by si aspoň jednu z nich měl přečíst každý.
Nemůžu jinak, než dát pět hvězdiček. U takové knihy se snad nedá ani napsat, že byla hezká. Ten příběh byl šílený a pokaždé když čtu knihu s tímto tématem, žasnu nad tím, kolik síly může být v člověku. Je večer, vedle mně usíná můj syn a já jsem velmi vděčná době ve které žiju. Jsem ráda, že se nemusím bát a že jsme v bezpečí. Člověk si vždycky uvědomí priority, co je vlastně v životě nejdůležitější. Vřele doporučuji přečtení
Na toto téma už jsem přečetla hodně knih, ale tato kniha mě dojala nějakým jiným způsobem. Autorka se inspirovala skutečnými příběhy, které dala dohromady, lehce je upravila a vznikl nový, smyšlený, ale velmi silný a věrný příběh. Doporučuji a určitě si někdy přečtu znovu.
(SPOILER) Na toto téma jsem četla už hodně knih a tato je pro mě průměrná - ani nejlepší ani nejhorší. Příběh je trochu předvídatelný, protože z autorky je cítit po celou dobu, že ta velká láska nemůže dopadnout jinak než happyendem. Ale i tak ji beru jako ten lepší průměr - bavila mě, ale znovu si ji nepřečtu.
Kniha se četla téměř sama.
Jak sama autorka uvádí, vyslechla několik příběhů přeživších )nebo jejich potomků) a vložila je do jednoho románu.
Nebylo to špatné, ale četla jsem už lepší knihy na téma holocaustu.
Štítky knihy
Osvětim (koncentrační tábor) holokaust, holocaust
#dietazosviencimu #lilygraham Vydavateľstvo Fortuna Libri
Kniha z druhej svetovej vojny. Autorka sa inšpirovala skutočnymi udalosťami, či osobami. Lracovné tábory a ženy, ktoré nasli v sebe silu žiť a dokknca vôľu nájsť svojich blízskych. Vďaka za priateľky, ktoré sa podržali v tom najhoršom.
Príbeh je smutný a dojímavý ako sa píše na obálke, ale nemala som z neho zimomriavky. Tieto udalosti a príbeh sa mi nedostal až tak pod kožu ako sa hovorí.
Ja som.od hlavy po päty romantička a tak sa mi koniec veľmi páčil. Ďakujem zaň.
Ďakujem Eliška Kolorédyová za žánrovú štafetu.