Dievča, ktoré sa hralo s ohňom
Stieg Larsson
Milénium / Millennium série
< 2. díl >
V druhej časti úspešnej trilógie Millennium (prvá časť Muži, ktorí nenávidia ženy) obvinia Lisbeth Salanderovú z trojitej vraždy. Stáva sa súčasťou kolotoča, ktorý siaha hlboko do jej temnej minulosti...
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno: 2009 , Ikar (SK)Originální název:
Flickan som lekte med elden, 2006
více info...
Přidat komentář
Woooooow!!!
Tak to bylo něco, nemohl jsem se od toho doslova odtrhnout.
Konec byl sice lehce "přitažený za ocas", nicméně dávám 5*
O něco lepší než první díl, ovšem rozvláčnost a nezáživnost začátku příběhu zůstala, stejně jako nevyrovnané tempo vyprávění. Zápletku bych hodnotila jako lepší a nápaditější než u předchozího dílu, bylo tam více napětí a postavy mi také byly bližší (možná je to způsobeno přivyknutím na postavy). První díl mě neláká si přečíst znovu, k tomuto se možná za pár let vrátím, ale pořád bych trilogii nezařadila mezi bestsellery.
Těžko rozhodnout jestli jsem víc unesená prvním dílem nebo tím druhým. Každopádně oba skvělé.
Po brilantním prvním dílu skvělé pokračování, tentokrát ještě akčnější než „minule“. Mezi líčenými rysy nikde nechyběla perfektně vypracovaná logická souvislost, dovedně koordinovaný časový soulad a bez nejmenší chyby zvládnuté vazby mezi událostmi a jejich aktéry i pasivnějšími účastníky. Všechno spletité, ale čtenář nikdy nepropadne zmatku. Dlouhé, nicméně jedinkrát jsem nepocítil nudu. Jen ta pasáž, kdy se policejní vyšetřování nemohlo hnout z místa, jelikož muži švédského zákona nevěděli o Lisbethině úkrytu v podobě jejího luxusního bytu a neměli jej na základě čeho hledat, působila dojmem určité vleklosti (Jerker Holmberg při ohledání místa činu zapisuje autory a názvy publikací v knihovničce)... To však nevyplynulo z klesající kvality vyprávění, nýbrž z autorem naprosto vygradovaného čtenářova zájmu o další děj.. Až do samého konce Dvojky jsem na Larssonově trilogii obdivoval, že příběh v ničem nevypadal přehnaně, naopak čtenář shledával, že se to všechno v reálném světě mohlo odehrát, či snad že se to nemohlo neodehrát.. Z daného hlediska mne závěr „ohně“ trochu zaskočil. Větu „Olověná kulka jí pronikla do hlavy a uvízla v šedé hmotě asi čtyři centimetry od mozkové kůry, tvořící plášť velkého mozku...“, jsem poněkud neudýchal. Jak ta holka mohla něco takového přežít a ještě se posléze vyhrabat z účelově kopaného hrobu, ve kterém ji pokrylo kvantum hlíny? Při sledování filmu to diváka tak nezarazí, jelikož tam nedojde ke konfrontaci s citovaným popisem, ale nad papírem onen moment korespondoval s kategorií Kobry 11. Přesto „ohni“ neupřu jedinou hvězdičku. Jak bych také mohl? Za tu úžasnou čtivost, podmanivou napínavost, za bezpočet nesnesitelně trýznivých okamžiků, kdy jsem před nuceným zaklapnutím knihy přemítal, co jen bych za to dal, kdybych nemusel přestat číst.
Jestliže jsem milovala první díl, k tomu druhému se nemůžu vyjádřit za pomoci slov, prostě to nejde. Naprosto geniální kniha - hlavně začátek a konec napráskané napětím a strhující prostředek. Larsson byl prostě mistr, a já se ihned musela pustit do třetího dílu, abych se dozvěděla, co bude dál. Sice mi místy vadilo až zdlouhavé vysvětlování různých skutečností, ale to už k autorovým knihám prostě patří. Více než doporučuju!
Rozjezd byl zase pomalejší, ale najednou to přišlo - děj začal mít takový spád, že člověk musel pořád číst, obracet stránky, dokud to nedočetl. Takovou potřebu čtení jsem u prvního dílu této trilogie nepociťovala... ale Dívka, která si hrála s ohněm mě teda pěkně dostala. Vřele doporučuju!
opět dočteno díky přeskakování pasáží, tak nějak mě nebere neustálé rozepisování, oblečení, práce a katalogu Ikea atd. Tuhle trilogii jsem začala číst na základě spousty kladných ohlasů, které po přečtení dvou dílů vážně nechápu. Nebýt hlavní hrdinky, která se bohužel v záplavě rozpatlávání nepodstatného ztrácí, tak to v životě nedočtu.
První díl byl skvělý, protože se vyhnul stereotypu nudných detektivek. Druhý díl, už se tomu tak zdařile nevyhnul, ale i tak je to dobrá kniha, která zabaví. Kdo by neměl rád Lisbeth, že ano?
Ruku na srdce, druhý díl triologie Milénium byla naprostá bomba. První díl byl super, ale druhý díl byl o poznání lepší, autor se oprostil od přehnaných popisů poměrně nedůležitých detailů a místo toho do knihy dal větší "drive". Od začátku do konce kniha nenudí, jste nuceni číst další a další stránky až zjistíte, že jste na konci. Celý příběh je velmi zajímavý, má dusivou atmosféru, která by se dala krájet a naprosto "nečekaného" záporáka. Oceňuji, že se blíže seznámíte s osudem malé, křehké, narušené, asociální a nebezpečné Lisbeth a proniknete do toho, proč se od počátku trilogie chová, tak jak se chová.
Docela dost mě naštval konec knihy, byla jsem napnutá k prasknutí a příběh skončil tím nejhorším způsobem - uprostřed napětí. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem dočetla stránku, chtěla jsem otočit a tam už nic nebylo.
Asi jsem z druhé části trilogie nebyla tak konsternovaná, jako z jedničky. Ale příběh je skvěle vystavěný a bezva se čte. Zhltnuto za tři dny.
Na muj vkus ze začátku poněkud přesexovaný... zdůrazňovat jak hlavní postavy obtahujou vše od teenagerů po téměř důchodkyně, v poutech, ve trojce, v kostýmech atd. a jak jsou v tom všichni kurevsky báječný, mi prostě u detektivky nepřijde až tak důležitý. Obzvlášť když v kontrastu s tím samotný vyšetřování ilegální prostituce a obchodu s ženama je takový nijaký a pouze na teoretický rovině. Taky mě na knize štve spousta náhod a klasický žánrový klišé jako nedodělání omráčenejch postav nebo nesmrtelnsot hrdinů. Co je to ale platný, když je to celý tak dobře napsaný, že se od toho nedá odtrhnout.Dát cokoli jinýho než 5* by bylo ode mě pokrytectví.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány zfilmováno hackeři psychické problémy mezilidské vztahy krimi psychologické thrillery švédské detektivky dobro a zlo světová literatura napětí a spádAutorovy další knížky
2008 | Muži, kteří nenávidí ženy |
2009 | Dívka, která si hrála s ohněm |
2010 | Dívka, která kopla do vosího hnízda |
2010 | Milénium 1–3 (box) |
U druhého dílu trilogie Milénium mi trochu vadila její nevyváženost, první polovina je celkem o ničem, tak trochu jsem měla pocit, že je spíš shrnutím prvního dílu pro ty, co jej snad nečetli, zato druhá půlka je pořádně dynamická jízda. Konec je teda opravdu dost přitažený za vlasy, nicméně severské krimi snad nemůžeme brát příliš vážně :)