Díky, grazie, merci
Julien Sandrel
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533123/bmid_diky-grazie-merci-65de8ef9e9fdc.png
4
26
26
Gina, půvabná stará dáma italského původu, která žije skromným životem v Paříži, má od určité doby jednu zvláštní slabost, o níž nikdo neví – každý měsíc chodí do kasina hrát na automatech. A jednoho dne vyhraje jackpot... Přemýšlí, jak se získanými penězi naložit, a dojde ke zdánlivě bláznivému řešení: o peníze se rozdělí s lidmi, kteří v jejím životě sehráli zásadní roli, aniž by to mnohdy vůbec tušili. A tak se Gina bez toho, že by o své výhře nebo úmyslu komukoli řekla, vydává na nejzajímavější cestu svého života... Když Ginina vnučka Chloé zjistí, že za záhadným zmizením milované babičky je její tajná cesta do New Yorku, vydá se ji hledat. K její malé radosti ji doprovází babiččina potrhlá nejlepší kamarádka Olga, obdařená zvláštním smyslem pro humor a talentem na přitahování groteskních situací. Tak pro všechny tři ženy začíná nová životní etapa plná nečekaných odhalení, změn, silných emocí i zvratů, které dodávají celému příběhu dynamiku.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Metafora
Originální název:
Merci, Grazie, Thank you, 2022
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Trochu mi tam neseděla tématika LGBT u dvou starých dam, ale jinak pěkné odpočinkové čtení.
Dvě hlavní vypravěčky, více časových rovin, moudrost a optimismus "dam vyššího věku", rozpolcenost mládí, touha po lásce bez rozdílu věku, genderu či doby, osudová setkání, krutá historie s přesahem do nadějeplné budoucnosti, romantika i tragédie. Zajímavý mix fakt a fabulace. Velmi se mi líbil Ginin nápad vyhledat lidi, kteří významným způsobem zasáhli do jejího života, a věnovat jim část výhry. Čtenáři se tak mohou zamyslet nad tím, za kým by se vydali oni. S miliony či bez nich.
V jednu chvíli se mi děj zdál už hodně imaginativní. Autorovo tvrzení: "... do kaleidoskopu Ginina životního příběhu jsem včelnil mnohé z toho, co zažili moji předkové..." mi však vrátilo víru, že byť fiktivní, příběh není zcela mimo realitu.
Nejsem příznivec mnohasetstránkových bichlí, ale osudy Giny, jejích předků i potomků, by si zasloužily hlubší zpracování. Zejména její "cesta vděčnosti". Proto jen 3 hvězdičky.
Kultivované čtivo - sympatická hlavní postava, různá prostředí, neotřelý příběh. Možná se i zamyslíte, zda máte i vy nějaké osobní a vztahové dluhy, které stojí za to zmírnit nebo splatit.
Tahle kniha má opravdu krásný námět. Později působí trochu překombinovaně, nicméně autor v závěru píše, že se volně inspiroval životy svých prarodičů.
Také je zde patrná jistá rozdrobenost nebo jakási povrchnost příběhu, která je podle mě dána hlavně rozsahem, protože kniha má pouze 270 stran, ale stane se tam toho opravdu hodně.
Nicméně i přes mé výhrady je to kniha, která mě bavila, pohltila a pustila až na konci. Gině i její vnučce Chloé jsem moc fandila a prožívala s nimi jejich osudy.
Několikrát jsem u knihy slzela a dozvěděla jsem se i několik věcí z historie, o kterých jsem netušila.
Je to kniha u níž mi bylo hezky a takové já teď zrovna potřebuju. Pokud taky chcete potěšit duši, dobrodružství s Ginou můžu doporučit.
Jednotlivé zásadní události Ginina života jsou opravdu zajímavé, není jich málo, ale jsou popsány dosti stručně. Proto na mě celý příběh působil rozdrobeným až povrchním dojmem.
2,5 hvězdičky
Milé vyprávění i o nehezkých věcech. Je to podané s noblesou starší dámy, moc příjemně se čte.
Příběh začíná slibně, bohužel je víc než překombinovaný a tematicky by vystačil na několikadílnou rodinnou ságu. Je plný dnes tzv. žádoucích dramat, ale po dočtení cítím pachuť z autorova kalkulu hrát na city a napsat "roztomiloučký příběh", který bude v kurzu. Najdete zde opravdu všechno, migranty, LGBT, odvržené/ztracené a zase nalezené členy rodiny. Nic proti šťastným koncům a roztomilým knihám, ale čeho je moc, toho je příliš. A jako čtenář nechci být manipulovaný blbec. Jestli ve mně tato kniha něco evokuje, tak manipulaci autorem a urputnou snahu zalíbit se na všech frontách, tudíž narvat do příběhu víc než je zdrávo. Stylisticky nejde o žádný skvost, Emily Henry to podle mne umí s humorem nesrovnatelně lépe (a uvěřitelněji). Tato kniha je takový zhuštěný dort ze všeho, co bylo zrovna po ruce, vhodný max. někam k vodě. Přečtete ji za jedno či dvě letní odpoledne a víckrát si nevzpomenete. Jsou lepší knihy, kterým je třeba dát prostor.