Dílo Jiřího Wolkra
Jiří Wolker
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509984/dilo-jiriho-wolkraWU0NW3-bFq-.jpg
4
29
29
Bohatý výbor z mnohotvárné Wolkrovy literární činnosti. První část přináší v časové posloupnosti juvenilia (1918-1920), rozšířenou sbírku Host do domu, Těžkou hodinu a básně Z pozůstalosti (od října 1922 až do básníkovy smrti). Druhá část zahrnuje Wolkrovu beletristickou prózu: trojí ukázku z cyklu Básní v próze (1918-1919), Povídky a prózy, fragment románu Polární záře, Pohádky, Zápisky (1923) a Tři hry. Čtvrtá část svazku podává téměř úplný pořad zásadních úvah, programových projevů a kritických pojednání o tehdejších knižních novinkách (Úvahy, polemiky, soudy). Na konec svazku dává pořadatel téměř všechny projevy Wolkrova satirického vtipu literárního i politického (Satira veršem a prózou). 14.vydání... celý text
Přidat komentář
Přečetl jsem si komentáře.Knihu mám stále rád již od dětských let.Občas jí otevřu prolistuji a něco si se zaujetím přečtu.
Wolkerova poezie je asi mou vůbec nejmilejší a k mnoha jeho básním se vracím stále dokola. Z prózy a dramat jsem ale trochu zklamaná. Ačkoli se mi po stylistické stránce líbí, jejich obsah mi moc blízký nebyl a často jsem se musela nutit, abych dannou povídku, pohádku nebo hru dočetla. Za poezii proto dávám 5*, za prózu 3.
Jiří Wolker mě zkrátka už dávno okouzlil! Jako první jsem od něj četla jeho Epitaf, který si mě získal a hned jsem chtěla vědět o básníkovi víc, zjistit jaký měl život, čím byla jeho tvorba ovlivněná a dovedla ho k takovému dílu.
Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět
a pro spravedlnost jeho šel se bít.
Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel, mlád dvacet čtyři let.
Líbí se mi hlavně jeho básně z pozůstalosti, mezi které právě patří i již zmíněný Epitaf, ale také Poutník si říká, Noc, Samota, Umírající a další….
Mám rád hvězdy,
protože se podobají kamení na silnici.
Kdybych po nebi bosýma nohama chodil,
také bych se o ně poranil.
Mám rád kamení na silnici,
protože se hvězdám podobají.
Na cestu mi od rána až do večera svítí.
(Poutník si říká)
Častokrát v nich přemýšlí o smrti, o které věděl, že brzy přijde, protože dlouhá léta bojoval s tuberkulózou, bohužel mu nakonec ani všechny léčebné pobyty nepomohly a zemřel tak velmi mladý, ale přesto po sobě zanechal neuvěřitelné dílo, které velmi obdivuji. Dočista mě ohromila jeho báseň Umírající.
……..Smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života
těžkého,
co strašné je, co zlé je, to umírání je,…..
Mám od něho rozečtené Dílo Jiřího Wolkera, ze kterého jsem již přečetla poezii Z juvenilií, Host do domu, některé básně z období Host do domu, Těžká hodina, Z pozůstalosti a jeho tři díla Z básní v próze. Vše hodnotím kladně, k některým básním se i vracím, jelikož mají neskutečně hluboký podtext či jsou plné emocemi, které se z nich přenáší i na mě.
Ale dnes sbohem, dnes už vše marné je, dnes napsal jsem list,
aby jsi zapomněla a hledala jinde, kde srdci dávají jíst,
ten dopis byla má největší bolest a největší sten,
ale v umírání musí být každý sám, sám a samoten.
Až umřu, na světě nic se nestane a nezmění,
jenom já ztratím svou bídu a změním se ze všeho,
snad stanu se stromem, snad děckem, snad hromadou kamení,
smrti se nebojím, smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
(závěr z básně Umírající)
Některé básně se mi líbily, to je pravda, ale celkově na mě tato kniha nijak výrazně nezapůsobila.
Zcela bez mučení se přiznávám, že pokud by to neobsahovalo povinnou četbu, asi bych se této knížce vyhnul. Né vše je zavržení hodné, ani v této sbírce díla, ale některé věci opravdu nemusím.
Štítky knihy
výbor z díla avantgarda česká poezie proletářská poezie
Část díla
- Služka 1922
Autorovy další knížky
| 2008 |  Těžká hodina |
| 2008 | Host do domu |
| 1999 |  Básně |
| 2004 | Balady |
| 1964 | Balada o námořníku |
Mám Jiřího Wolkera velmi ráda již od školy. Líbí se mi jeho básně (Nevěrná, Balada o nenarozeném dítěti), a líbí se mi jeho povídky, nejvíce O milionáři, který ukradl slunce.
S knihou jsem spokojená a ráda se k ní vracím a přočítám, co mi padne do oka.