Konec perského prince
Jaroslav Velinský
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105879/konec-perskeho-prince-105879.jpg
4
84
84
Discret (Ota Fink) série
1. díl >
První, „pilotní“ finkovka-discretovka, která získala výroční Cenu Jiřího Marka a před čtyřmi roky vycházela denně na pokračování v Lidových novinách, uvádí na scénu Otakara Finka, důchodce, který si na základě své mnohaleté praxe najal v ulici Rimského-Korsakova na pražském Žižkově bývalou provozovnu prádelny a mandlu s leskem, kde si otevřel detektivní kancelář s názvem Discret. KONEC PERSKÉHO PRINCE je ponurý příběh, v němž není nouze o krásné ženy, sveřepé zabijáky, zhýralou mládež, zavilé policajty i pochybné politiky, mezi nimiž se prodírá starý a unavený soukromý detektiv, který proti nim má jen vlastní víru v sebe, svého waltra 7.65 a lásku jedné vzdálené slečny, kterou nazývá Adélou; o jejich vzájemném vztahu se čtenář doví jen o málo víc, než (jak dí sám hrdina) že jejich věkový rozdíl je skandální.... celý text
Přidat komentář
Otakar Fink hýbe celostátní politikou, a to přímo silovým resortem. Dobré jitro, tady vnitro. Chvilku jsem si musela zvykat na skok třiceti let, asi tolik prožil Ota od chvíle, kdy jsem ho potkala naposled. Tu džínovou čepičku by nosit nemusel. Vypadá zbytečně páprdovsky. Příběh je napsán s očekávaným autorským umem i humorem, dobu dobře pamatuju, tenkrát byla v naší zemi celkem dobrodružná sranda a i politici se otevřeně setkávali v debatách nehledě na různost názorů, o které se dokázali tváří v tvář přít a obhajovat je. A za průsery ještě i odstupovali. Byly to zajímavé časy. Deratizace Dezinfekce Deméter!
Oproti předrevolučnímu Otovi mě ten devadesátkový moc nebavil. Ani téma mě nijak neuchvátilo.
Třetí čtení a konečně sedlo celé - nostalgie, znechucení dobou, hlášky. Troška sexu, trocha násilí, jenom té trampské noty pomálu. Ale i tak.
Moc obdivuju autorův lehce vtipný jazyk. Jeho postřehy zapracované do této detektivky krásně a nenásilně předestřely život v devadesátkách. K tomu uvěřitelný příběh s dějovým spádem (i když jdoucí přímo na branku bez rozvětvení), jasně charakterizované postavy rozdělené na dobré a špatné. Prostě čtivá detektivka mírně přesahující škatulku žánru.
Výborná detektivka s uvěřitelnou pointou z divokých pražských devadesátek. Jak jen to Jaroslav Velinský dokázal zalidnit svůj detektivní příběh tolika zajímavými postavami? Dědic perského trůnu Al Adar nebo žižkovský cigán Aladár Demeter, tajemná Sára Kiulesipoulusová nebo atraktivní sekretářka Linda Pundová, která v přítmí dokáže zapomenout na propastný věkový rozdíl, který ji dělí od charismatického detektiva! Jak jen to Jaroslav Velinský dělal?
Perský princ byl mou první a zřejmě i na delší dobu poslední Velinského knihou. Četla jsem na jeho psaní spoustu pochvalných komentářů a musím uznat, že nepřeháněly, ale můj šálek kávy to nebude.
Přesto určitě doporučuju – navzdory dřívější době vydání je to svižné, nesporně inteligentní a vtipné čtivo. I když mě poněkud zarazilo tvrzení na s.28 – pokud je mi známo (a mělo by mi být, bo su z Moravy, kus od Holomóca), olomoucké tvarůžky se rozhodně nevyrábějí v Mohelnici. Podružný detail, ale zamrzí.
„Na dveřích kanceláře, kam mě zavedl, nebyla žádná tabulka. Asi ani být nemusela, protože každý v baráku věděl, kdo je uvnitř. Na Olympu taky není napsáno Zeus Hromovládný, šéf.“
Deratizace - Dezinfekce - Deméter!
Dlouho jsem se téhle série bál, nemám tu všivou dobu rád (a zdá se, že Ota z ní taky není dvakrát na větvi). Ale nakonec se to nečetlo vůbec špatně. Prostředí je autenticky devadesátkově eklhaft, případ správně zamotaný - a taky tam není takové to věčné pomrkávání na odvážné čtenářky a sličné čtenáře, co mi občas lezlo na nervy v pozdních finkovkách. Však taky tahle knížka vyšla v roce 1995, dávno před stříbrnými hádky, před Marií, "klibnou", Juditou a Modravými stíny.
(Autor pokračuje ve svých hravých mystifikacích ohledně pražského místopisu. Ulice U Močálu sice v Kateřinkách je, ale paneláky byste tam hledali marně - ty jsou až o kus dál v ulici U Pramene.)
Vynikající postřehy. Skvěle napsáno. A miluju, když někdo umí být drzý a ke všemu mít pravdu, abych nespoilerovala, najděte si stránky 171-173. I jinde...
Moc hezky napsaná knížka zapadající do převratné doby první poloviny devadesátých let minulého století napsaná vtipnou češtinou s kouzelnými popisnými větami (popisující prostředí pražské i venkovské, v bytech i v hospodách, charaktery osob a vše jiné) a plnohodnotnými dialogy. Pěkná odpočinková četba nyní a v budoucnu se dá použít pro studii historie : jak to tenkrát vše bylo! Vše odpovídá tehdejší realitě!
První setkání s důchodcem O.Finkem a jeho detektivní kanceláří Discret a hned přeskočila jiskra. Není divu, už Augustin Veliký, mistr Smetana a slečna Gréta Hornová, mě nikdy nezklamali a autor, ať se jmenuje Rabský, Velinský, Bílá, Clarkson, je pro mě záruka kvality. A humor, který v jeho dílech nechybí a mně vyhovuje. („Omlouvám se, že jsem vás vzbudil v tuto nekřesťanskou hodinu." „Nevadí, já jsem budhista." :-D).
Ale ke knize. Je tu mrtvých jako u Verdunu, a do konce není jasné kdo a proč ty nepěkné věci dělá. A navíc devadesátky v přímém přenosu. Jo to se děly věci...
Dobrá kniha, skvělý úvod. Těším se na další.
Autorova tvorba mě dosud míjela, ale hned tato první kniha, do které jsem se pustil, mě příjemně překvapila - náznak špice mezi detektivkami současných českých autorů.
"...vypadala vedle ní jako mucholapka vedle broušené sklenice plné medu..." :-D
Porevoluční Ota Fink tentokrát ve výborné formě, sveřepý a činorodý. Ze sarkasmů odletují špony. Prostředí zadýchali opravdoví kriminálníci. Dívky omdlévají vzrušením, když jen zaslechnou motor penzistova žiguli. Zkorumpovaní politici městnají svá tučná těla do schematu zkorumpovaných politiků. Prostitutky se nakrucují ve staromódních hadrech. Policie je samozřejmě bezradná. Ota Fink s čenichem na stopě, sycen uzeninami, zachraňuje republiku, správný svět a čest VB.
Obvyklé vtipné tlachání proloženo příjemnou akcí. Užil jsem si to.
Podle mne nejlepší Discretovka s Otou Finkem. Atmosférický, velmi uvěřitelný příběh (až na tu seniorskou přitažlivost Otovu, ale nešť, až dostárnu, třeba mi něco dojde), dobře popisující atmosféru devadesátých let, zde krajně pošmournou a odcizenou.... lahůdka pro milovníky hard-boiled, Chandlera a spol.
Pro mne objev, výborná detektivka. Ota Fink je český Phil Marlowe. Moc se mi líbí, tím spíš, že se pohybuje v soudobých českých reálií, které čtenář důvěrně zná.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Přečetla jsem v krátkosti za sebou tři první příběhy ze série Discret, takže tento byl trochu smeten dvěma dalšími. Nezapůsobil tolik, jako oba následující.
Přesto jde o zajímavý krimi příběh a Ota Fink, Velinského alter ego (tak se aspoň domnívám), sice dospěl do let, je to trochu stařík, ale nic mu to neubralo na vtipnosti.
Autor píše zásadně obecnou - nebo hovorovou - jak to nazvat? - češtinou. Musela jsem si nejdřív zvyknout na jeho styl. Mám totiž za sebou asi pouze dvě krimošky z Otova mládí, kdysi dávno přečtené, takže vše zapomenuto. A teď - zdá se, že nastal čas se s tím sympatickým detektivem blíže seznámit :-).