Labutí píseň
Jaroslav Velinský
Discret (Ota Fink) série
< 6. díl >
Otakar Fink, důchodce a majitel žižkovské detektivní kanceláře Discret, se nechá zlákat kamarádem Džimákem na Fortnu, festival folk & country v jednom městě na Labi. Jak to v jeho případě bývá, zločin na sebe nedá dlouho čekat a odehraje se přímo před zraky několika tisíc diváků… Díky náhodnému setkání se známým kriminalistou a z vůle pořadatelů se OF pustí po stopě, která ho zavede k dalšímu zločinu. A zatímco se brání útokům dívčích půvabů hostesky Lucie, jde mu i o detektivní čest a posléze o život…... celý text
Přidat komentář
Váhal jsem mezi *** a ****, nakonec jsem dal, co jsem dal. Nebylo to úplně Finkovské, ale detektivka ušla. Chyběl mi tam humor (možná tam byl, ale já ho nezaznamenal), trochu víc pátrání, ale už na to, že kniha je útlá, jsem nečekal více akcí. Bylo to takové rychlé a jednoduché. Škoda. Ale není každý den posvícení.
"Jsou to někdy osudy. Někdo nemůže dlouho stát a někdo zas musí dlouho sedět."
"Tamhleto... je údajně Labe. Ale v Mělníku má Vltava dvakrát tolik vody a taky je tam dvakrát tak dlouhá. Tudíž tohle, na co koukáte, má milá, je Vltava - jenomže ji holt Keltové v Hamburku pojmenovali jinak než Keltové na Šumavě, a protože se to pozdějc někde rozdělit muselo, vybrali Mělník. Na to jsem nepřišel já, ale Ludvík Souček."
Pro mě slabší discretovka ačkoliv má všechny atributy úspěšných předchůdkyň, protože prostředí festivalu folk and country je mi cizí. Kdyby se tak staly nějaké záhadné vraždy na Brutal Assault v Josefově, mezi koncertem Slayer a Cannibal Corpse, to by mě bavilo víc! Ale tam by nikdo nehrál na zobcovou flétnu.
Cítím s autorem jeho nutkání se vrátit k zážitkům spojenými s Portou, vzpomenout na skvělou atmosféru na koncertech Porty. Avšak, podle mne, do tohoto prostředí poněkud nešťastně, vsunul zápletku - vraždy kumštýřů - která byla mnohokrát zpracována proslulými detektivními autory. A tak se vystavil srovnání s jinými podobnými literárními díly. Mohu tedy konstatovat, že Labutí píseň je pouze průměrná.
Série s Otou Finkem patří k tomu nejlepšímu, co lze v daném žánru v tuzemsku přečíst.
Další Finkovka, kterou jsem sfouknul jak odkvetlou pampelišku. Není to sice Kidovo vrcholné dílo, ale čte se to velmi příjemně. Navíc prostředí kolem hudby má zmáknuté a zažité, takže fajn.
Velká detektivní show se neodehrála, ale stejně mě nepřestává bavit sledovat kapitána Kida jak se potlouká svým denním sněním a glosuje.
Čtivé, stylově však nikoliv originální, spíše hospodské. ----
Zápletka zprvu jednoduchá (smrt folkového zpěváka přímo při produkci na festivalu), postupně však zbytečně překomplikovaná a málo přesvědčivá - zpěvačka oběšena na struně (prý prostrčené skrze okno - sic!, což je ovšem pouze neprokázaná detektivova hypotéza), k tomu ztracený skautík, nalezený při sledování gay porna v chatě pachatele... well... Řada naznačených záhad, většinou v detektivkách používaných k usvědčení pachatele, tady není vyřešena (kdo, kdy a jak otrávil zpěvačce nápoj? - zásadní, ale neobjasněno). Řešení případu zde "dokládají" pouze fakty nepodložené dohady - prý intuice (např. píšťala v konstrukční trubce coby předmět doličný - nenalezena) ústředního hrdiny detektiva Finka, nikoliv důkazy. Když k tomu přičteme mladou, chytrou a prsatou dobrovolnou pomocnici a především obdivovatelku detektiva v důchodu, se sexuálními narážkami jejich dialogů... trapné a zbytečné. Z celé detektivky mi zbyl především smutný pocit autorova (resp. detektiva Finka) sebeobdivu. ----
Bod za čtivost a znalost reálií, tedy prostředí folkového festivalu, celkově ovšem slabota. Dal jsem se do čtení díky pěkné autorově povídce v časopise, ale zdá se, že na romány nemá. Nu, kolegové dole píší, že je to nejslabší Velinského kniha, ok, dám mu ještě šanci a zkusím nějakou jinou.
V pořadí 6. díl ze série "Ota Fink & Discret" doplácí na autorovo podle mne nešťastné rozhodnutí vycházet při psaní ze tří základních požadavků na stavbu klasického dramatu, a to z jednoty místa, děje a času. U povídky dejme tomu, u novely možná – ale u románu? Jaroslav Velinský si touto volbou trochu dupl na nohu.
Tradičně výborné dialogy ani svěží styl vyprávění prostě NEDOKÁŽOU zaplnit prázdná místa v řídké tkanině nijak oslnivého a navíc nepříliš věrohodného příběhu.
A aby toho nebylo málo, tentokrát celé story chybí i výraznější atmosféra, vyšetřování dvojnásobné vraždy se potýká s uvěřitelností a zahalena do mlžného závoje nezřetelnosti zůstává i většina postav. Dokonce i "vedlejší figura číslo jedna", vypravěčova parťačka Lucka, postrádá to NĚCO, co by její "profesní" vztah se stárnoucím majitelem detektivní agentury alespoň trochu ozvláštnilo (jak tomu bylo např. v Bestii z Tamberku a jinde).
U mne zatím nejslabší "Discretovka" – 55%.
Velmi dobrá Velínského Finkovka.... Vlčí zub mě asi oslovil o trochu víc, ale i zde si čtenář detektivního žánru přijde na své. Příběh se odehrává v hudebním světě, opět jsme svědky dobře zkonstruovaného příběhu bez hluchých míst a příjemně překvapivého závěru - alespoň pro mě; vraha se mi totiž opět odhalit nepodařilo (ne že bych ale nad konspiračními teoriemi, kdo je vrah, trávila speciálně vyměřený čas :)), což je ode mě vždycky pro autora plus :).
Tady autor osvědčuje důvěrnou osobní znalost prostředí trampské a country hudby, protože je evidentní že Fortna = Porta, Fortnýř = Portýr apod. A také to, že Fink je jakési alter ego autora včetně jeho minulosti, názorů, postojů a stylu života (věk, původní povolání, znalost místopisu Prahy i jiných prostředí románů, způsob myšlení atd.).
Část díla
Dvacátá sedmá minuta
2008
Autorovy další knížky
| 2002 | Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Detektivní příběh z Porty, vyprávěný osobitým autorovým stylem