Divé ženy
Emilia Hart
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/542165/bmid_nezlomne.jpg
4
403
403
KATE, 2019 Kate se za sebou rozhodla všechno nechat a prchnout z Londýna do domku v Cumbrii, který zdědila po své pratetě. Netuší však, že dům ve svých útrobách už od dob honů na čarodějnice v 17. století ukrývá nečekané tajemství. VIOLET, 1942 Violet raději sbírá brouky a šplhá po stromech, než aby si nechala vštěpovat, jak se má správně chovat mladá dáma. Až do chvíle, než jí řada šokujících událostí navždycky změní život. ALTHA, 1619 Altha je souzena za čarodějnictví a za vraždu místního statkáře. Její ve vsi všeobecně známé, nepřirozené spojení s přírodou a zvířaty představuje hrozbu, kterou je třeba jednou provždy vymazat z povrchu světa. Divé ženy však patří do přírody. A nelze je zkrotit... V tomto dechberoucím románu o ženské houževnatosti a obrozující síle přírody se napříč pěti staletími splétají příběhy tří žen.... celý text
Přidat komentář
V této knize, jejíž atmosféra je prodchnuta magií, se dočteme o osudu tří žen a postupně zjišťujeme, že jsou příbuzné. Sdílí mnoho podobných vlastností - nezávislost, sílu, odhodláni a silné spojení s přírodou. Když se na to zpětně podívám, nedokážu říct, který příběh mě bavil nejvíce - všechny byly skvělé. Navzdory pomluvám, misogynii, obviněním z čarodějnictví a domácímu násilí se Kate, Violet a Altha dokázaly vzepřít a znovu objevit svou sílu. Tento román mi bude ještě dlouho ležet v hlavě a rozhodně je jedním z nejlepších, co jsem zatím měla možnost číst tento rok.
(SPOILER) Moc pěkné napsané, ale marně hledám jiný výraz než kravina. Celé to magické propojení s přírodou je na sílu, veškerá ta avizovaná síla žen není o ničem jiném, než o nějakém nevysvětlitelném čáry máry, poperou se za mě vrány. (případně hmyz) A představa, že sedíte na půdě pár kroků od svého násilnického ex a hrůzou ani nedýcháte a zabíjíte přitom čas četbou starého rukopisu?
Zpočátku jsem tomu moc nedávala , pomalý rozjezd, ale pak mě to vtáhlo a nepřestala jsem číst....až na konci. Tři různé linie - tři ženy - tři osudy, které se propletají, až se na konci spojí krásnou magickou tečkou.... Doporučuji.
Tohle byla kniha přesně podle mého gusta. Od překrásné obálky, přes styl psaní, téma až po samotný příběh. Nemám jí co vytknout. Užívala jsem si každou stránku, vyprávění z více časových období mě většinou mate a hůře se orientuji, tady jsem neměla sebemenší problém. Všechny tři hlavní postavy se mi vryly pod kůži a neuvěřitelně lehce jsem se s nimi dokázala ztotožnit. Tato kniha není tak úplně o čarodějnictví, jak jsem se původně domnívala... Je věrná svému názvu a vypráví především o ženské síle a divo(ko)sti.
Musím říct, že mam trochu rozporuplné pocity po dočtení téhle knihy. Z počátku to bylo zajímavé číst kapitoly, každou od jiné ženy a z jiného období. Myslela jsem, že se budu ztrácet při čtení, jako moje tchyně, která jí četla přede mnou, ale nestalo se tak. Četla se mi dobře a v celku rychle utíkaly kapitoly. Ale abych řekla pravdu, miluji přírodu, takže popisy v knize jsou krásné, jenže někdy mi to přišlo až moc a hlavně v půlce knihy to bylo dlouhé a dost jsem s tím bojovala, nutila se číst. Zato posledních cca 100 stránek už chytlo rychlý spád a kniha mě pohltila a nutila číst dál a dál. Vše začalo do sebe zapadat, propojovat. Ten konec jsem už přečetla za jeden den. Takže kniha určitě stojí za přečtení, ale POZOR opravdu má hodně pasáží o přírodě, komu nesedli "Kde zpívají raci" asi jim nesedne ani tato. Ale krom popisu přírody nelze moc děj s touto knihou srovnávat. Závěrem mohu říct, že díky konci knihy jsem zvýšila hodnocení. Zajímavé čtení, ale nedá mi asi spát, protože si nemohu vzpomenout co Violet napsala na ten papírek :-D
Kniha ve mě zanechává po přečtení opravdu hlubokou stopu.. Síla žít, nedat se, být sama sebou i přes nepřízeň osudu. To a ne jen to spojuje příběhy tří žen. Mají toho společného ale mnohem víc. Jsou to Divé ženy. Jeden rod. A ať už chtějí nebo ne, v jejich životech hrají životy předchůdkyň velkou roli.
Přiznám se, že Divé ženy bych si asi nepřečetla, kdybych knihu nedostala jako dárek. Čarodějnictví, bylinkářství a magie není zrovna téma, co by mě lákalo ke čtení. A přitom je to tak krásná kniha s bonusovou obálkou!
Příběh tří žen, divých žen, které od sebe dělí 400 let, je oslavou jejich síly, nezdolnosti, houževnatosti a úzkého sepětí s přírodou. Jejich spletité osudy se svým způsobem podobají a proplétají v úžasně odvyprávěném příběhu ve třech časových linkách. Každá je věnovaná jedné z žen a nevím, která mě bavila víc, žádnou z nich jsem nechtěla opouštět...
Na knize mě upoutala obálka. Doteď se neumím rozhodnout, zda se mi vůbec líbí. Rozhodně je zcela originální.
Knížku jsem přečetla za pár večerů. Líbí se mi celkový koncept. Prolínání tří rodových linií, postupné odkrývání tajemství. Nechybí zrada, bolest, zklamání, násilí, ale na druhé straně láska v různých podobách, nespoutaná příroda, síla ženy a jejího odhodlání. Některé pasáže vyloženě útočí na všechny čtenářovy smysly.
Oceňuji i zajímavě obrazově řešené dělení kapitol. Kapitoly nejsou dlouhé, proto nutí číst dále a dále.
Rozhodně doporučuji k přečtení.
Nádherná kniha s nádhernou obálkou. Příběh tří žen s podobným osudem. Nemohla jsem se odtrhnout.
Když tě osloví obálka a obsah tě nečekaně, ale absolutně pohltí, a překvapivě všechny dějové linky jsou napínavé. Kniha mnou rezonovala, ať už díky partnerskému násilí, opovrhováním žen (s kterým jsem se nejednou setkala), tak díky lásce k přírodě. Tak trochu jsem se zasnila a přala bych si aspoň na malý moment být "čarodějkou" :).
Další kniha, které jsem se nemohla dočkat...velice zajímavá obálka, zvláštní.. pořád mě to nutí se na ni dívat.
Moc dobře se čte, bavily mě všechny tři linky, i když nejvíc asi ta s Althou.
Mám moc ráda příběhy, kde se prolínají časové linky, takže jsem spokojená..
Na druhou stranu mi tu něco málo chybělo, aby mě to úplně pohltilo.
Nedávno jsem četla Strom čarodějnic, ten se mi líbil o krapítek víc, tak ubírám půl *.
Ale rozhodně stojí za přečtení.
Silná kniha. O ženách, jejich síle, vytrvalosti a odhodlanosti. A také lásce, té opravdové, hluboké a silné. Lásce k bližním, ať už k lidem, nebo ke zvířatům a rostlinám. A naději. Naději, že jinakost bude jednou přijímána a brána jako dar, a ne jako něco, čeho se mají druzí lidé bát a trestat nositelky tohoto daru.
Nemám ráda dlouhé nudné popisy, tady bylo popisů přírody a hmyzu, na můj vkus, až moc. Jinak se kniha četla velice dobře, příběh byl originální. Moc mě ze začátku nebavila linka Violet, naopak mě dost bavila linka Kate, linka Althy byla jakž takž čitelná, nicméně historicky dost mimo.
Jinak knihu vřele doporučuji, určitě neprohloupíte, když jí dáte šanci.
Krásná obálka s procítěně napsaným dějem. 53 kapitol v úvodu označených s něžnou malůvkou, aby se čtenáři nepletly tajemné , v každé té době těžké životy tří generací žen Weywardových. R.1612 Altha - Violet 1942 . Kate 2019. Je to opravdu pokračující rod čarodějnic s rodinným tajemstvím, divé ženy, které splynou s přírodou nebo ženy, které bojují za svá práva a přírodu využívají pro život a pomoc všem.
Kniha je plná bolesti i lásky, naděje i zrady, ale hlavně velice emoční a smyslová.
Číst buď blízko okna, ať se při přestávce může čtenář podívat a vnímat přírodu nebo aspoň zamyslet se a pozorovat pavoučka někde v rohu, který neúnavně pracuje na své nádherné pavučině. Uvědomím si, že i já jsem součást přírody a všemi smysly vnímat to, co se kolem mě děje. Dívat se na hmyz nebo motýlky, s jejich třepotáním se křídel a poslouchat zpěv ptáků.
To bylo krásné.
Začalo to nádhernou obálkou, která mě fascinovala už od první chvíle, kdy jsem knihu dostala, až po příběh samotný, který mě pohltil.
Tři ženy, tři dějové linky i staletí. Mají jedno společné a je krásné, když si to uvědomí, tu výjimečnost, sílu a sepětí s přírodou.
Četlo se opravdu jedním dechem a ani popisky ptáků a hmyzu, o kterém vážně nic nevím, nevadily. Měly své kouzlo a jistou poetiku.
Divé ženy, doufám, že jste stále mezi námi.
Ilustrace mi připomněly román Podpis všech věcí, poté i příběh samotné Violet mi částečně evokoval tu přírodopisnou až vědeckou část Podpisu. Vcelku mi ale tahle kniha sedla méně, i když to bylo příjemné čtení. Pravda, po dlouhé době jsem si zase musela vzít k ruce slovník a hledat výrazy jako pašmína nebo mullet. Trochu mě překvapil i výraz předkyně jakož i fakt, že slovník češtiny jej uvádí jako výraz poněkud zastaralý – já jsem se naopak domnívala, že to je další pokus o genderové narovnání ve stylu hostka. Vida, jak se četbou rozšiřují naše obzory, já to dětem říkám pořád . . .
Takže ano, knihu našim romantickohistorickým čtenářkám doporučím, ale já jsem si z ní na zadek nesedla. A jazykovému korektorovi uteklo nepovedené spojení „se svými čertovskými kejkli“; stane se, neb chybovat je lidské.
„Ruku v ruce se svým manželem vypadala šťastná. Třeba tehdy i byla. Anebo jsem stála příliš daleko. Spousta věcí vypadá zdálky jinak. Pravda je jako škaredost: člověk musí být blízko, aby si jí všiml.“
Myslím, že jsem čtenářský rok 2025 zahájila opravdu skvělou knihou.
Ráda se k ní vrátím a pořídím si ji i jako audioknihu.
Uf! Tak nečekala jsem, že nějaká kniha předčí tak moje očekávání, kniha která předčí Ranhojiče. Tohle je naprostá úžasnost. Nemohla jsem se od toho odtrhnout a přečetla jsem to za den a půl a ještě v noci se mi o knize zdálo. Napínavý a výborně napsaný příběh. Doporučuji všem nejen divým, s přírodou spjatým ženám. A těm spjatým s přírodou ještě jednou tolik. Neskutečná pecka. Negativní komentáře nechápu, možná od lidí, kteří nevěří v sílu a kouzlo přírody. Ale jejich škoda, že tomuhle tajemství nevěří.
Na začátku mě vtáhla do děje jen současná linie. Ale postupem času už jsem v tom ,,lítala" a nedalo se odtrhnout. Moc hezká kniha i síle žen a propojení s přírodou.