Dívka na vdávání
Miloslav Švandrlík
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166687/divka-na-vdavani-166687.jpg
4
109
109
Humoristickým zpracováním jedné ze starých českých legend oživuje autor příběh Břetislava a Jitky a nutí tak čtenáře k novému pohledu na počátky našich dějin.
Přidat komentář
Naprostá lahůdka! Nádherné postavy – španělský rytíř Juan byl houževnatý jako list kaktusu, Jitka stále při kopulační chuti a medovina tekla proudem...
Na závěr se hvězdy přívětivě seskupily, Bůh se blahosklonně usmál, touha po moci a pomsta zvítězila. Zdravím do literárního nebe mistra Švandrlíka a děkuji za příjemné chvíle při čtení jeho knihy.
Vtipně a krásně napsaná historická událost s trochou autorovy představivosti. Když jsem e-knihu kupovala nevěděla jsem, co čekat. Ale rychle jsem se začetla a bylo to super. Hodně vtipů byly zároveň i velmi praktické a dobré poznámky. Je to přesně to pravé, pokud se chcete zasmát a zároveň si osvěžit českou historii nenásilnou formou. I kdybyste se chtěli jen pobavit je to ideální četba doplněna obrázky, které se k tomu dokonale hodí.
Pan Švandrlík je Pan spisovatel. Vtipné, čtivé a ta moderní mluva skvěle podtrhává příběh z doby drsného raného středověku. Vlastně jsem ze Starých pověstí českých nikdy moc nechápala význam tohoto Břetislavova činu, ale pan Švandrlík to vysvětlil docela logicky. Navíc do příběhu umně vpletl linku s Vršovci a ta nemá chybu.
Na mém oblíbeném českém národě miluji schopnost dělat si legraci sám ze sebe a z legendárních postav české historie. Pochybuji, že by totéž dokázali Němci nebo Rusové.
Miloslav Švandrlík byl specialistou na vtipnou modernizaci starobylých příběhů a dějepisných ikon. Dětskému čtenáři tak uvízne v paměti mnohem více detailů, než by získal čtením učebnice!
knížka má jednu zásadní vadu - je příliš tenká. ach, jak bych si přál aby mistrovi byl v chaloupce v Mukařově dopřán delší život plný pevného zdraví, a aby kniha dosáhla tloušťky Zrzavého Orma (se kterou má mnoho společného)
Trochu "polidštěné" dějiny, jsem nakloněna jim věřit. A krom toho jsem se dobře bavila.
Velmi příjemné a vtipné čtení, ke kterému se rád vracím i po letech. Kniha jen baví, ale to není málo.
Ak máte radi históriu a dostali ste do vienka aspoň toľko zmyslu pre humor, aby ste odpustili nepresnosti v záujme väčšej srandy, tak toto nesmiete minúť...
Naše historie podaná lehce a humorem , který patří neodmyslitelně k Švandrlíkovi. Docela mě pobavilo, jak je líčena historie očima moderní doby.
Naposledy jsem tuto knížku četla v pubertě a ráda jsem si to zopakovala. Krásná čeština, vtipné, úžasné narážky - toto vše mě "donutilo" se vrátit do hodin dějepisu a připomenout si rodinné vztahy mezi Přemyslovci.
Suprdílko, perlička, takhle prozářit historický obzor v našich drsných dějinách je obdivuhodné unikum. Souvislosti historie podané jak na bohatě prostřené tabuli s logickými zápletkami a humorem autorovi absolutně vlastním.
Citace:"" Jestliže chce markrabě dát sestru Břetislavovi, je to jeho věc a já ho jen musím upřímně litovat, že z toho musí dělat takovou šarádu. " Souhlasit s nerovným sňatkem by bylo pod jeho úroveň, a on by se veřejně zesměšnil. Jak mám zařídit, aby si tě někdo vzal, když si tak prostopášná. Moje pověst je důkazem tvé neschopnosti ovlivňovat veřejné mínění."
"Právo a moc jsou na nic", usmál se Jaromír, "když je proti mysli použít je. .. zmrzačil tě... Měl jinou povahu, byl ctižádostivý, sebevědomý, a myslel si, že by říše bez jeho péče zahynula. Tak se dostal do čela státu a já do basy,"( odpověděl slepec. )""
Vztahy mezi rody Přemyslovci, Vršovci, Slavníkovci, vražedná politika , přerody víry : křesťanství a pohanství, Sázavský klášter, bratrské zvraty na knížecím stolci, olomoucká svatba, patero synů a znovu krev.
Takhle podanou bohatou historii si nesmazatelně zapamatujte.
Doporučuji, skvělé.
Nic těžce intelektuálního, ale pan Švandrlík zkrátka uměl a na úrovni lidového humoru dokáže být nevulgární a neurážlivý, což se počítá. Do vlaku a na dovolenou dobrá volba :-)
„Co se stalo mezi Oldřichem, mužem vášnivým, divokým, násilnickým a temperamentním, a nahou krasavicí, nevíme. Slavilo snad smilstvo své naprosté vítězství? Zřejmě ano, neboť sedlák Křesina přerazil o knížete hrábě. Tento konflikt zůstal později veřejnosti z pochopitelných důvodů utajen. Nešlo však o pouhé dočasné milostné vzplanutí, které by se rozplynulo a zůstalo bez následků. Oldřich přikázal nahé krasavici, aby se oblékla a připravila se na to, že se stane českou kněžnou. Křesina křičel, že tento bezbožný a neřestný čin může být proveden jedině tváří v tvář jeho zohavené mrtvole. Kníže pravil, že to není zase tak velký problém, a vsunul šíp do tětivy svého luku.“
Za mě dobrý, pobavil jsem se, oddechl si. Trošku jako kdyby to z prkna vypadlo z Ringových Dívčích válek (Pro pana Švandrlíka bohužel, páč Ringa jako člověka fakt nemusím)
Staročeská pověst napsaná s humorem a z úplně jiného pohledu než jsme zvyklí. Škoda, že takových pověstí mistr neupravil víc.
Báječná knížka, která - tak trochu z jiného úhlu pohledu - nastiňuje české dějiny z takového lidksého a mnohdy dost sarkastického pohledu. Rozbroje s Vršovci nejsou nejdůležitější starostí, horší je dcera se špatnou pověstí.
Takže jak to bylo doopravdy s Břetislavem a Jitkou???
Bezvadná knížka o tom, jak to třeba kdysi také mohlo být..:) Jak jinak, než s laskavým humorem. Kdyby tohle byla povinná četba na základce, tak myslím, že by děti začal dějepis celkem bavit..:) Na konci má člověk strašnou touhu zjistit, jak to doopravdy bylo, a jak to pokračovalo..:) za mě 100%
Štítky knihy
humoristické romány historické romance
Autorovy další knížky
| 2006 |  Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka 1 |
| 2009 | Draculův švagr |
| 1990 | Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky |
| 2004 | 100 nejlepších hororů |
| 1991 | Říkali mu Terazky |
Knihu mám evidovanou jako přečtenou, již z období maturitního studia, v mém čtenářském deníku. Nyní jsem si jí připomněla v aknize. Tento titul je literární parodií klasického milostného příběhu Jitky, sestry franckého hraběte Oty a Břetislava, syna českého přemyslovského knížete Oldřicha. Švandrlíkův humoristický pohled vychází z proměny, že Jitka zdaleka nebyla cudnou řeholnicí brodského kláštera, jak se traduje v klasickém podání, stejně jako Břetislav nebyl poslušným synem svého slavného otce.
Pod autorovým zorným úhlem se i klasický únos jeví spíše jako oboustranně výhodná státnická intrika, která vyřešila, řečeno dnešním slovníkem, okamžitou spletitou mezinárodní situaci k všeobecné spokojenosti. Kniha určitě pobaví a připomene něco málo z historie. Doporučuji všem studentům.