Divné děti a smutná kočka
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536791/bmid_divne-deti-a-smutna-kocka-66240d069d961.jpg
4
120
120
Klub divných dětí série
< 2. díl
Co když ta smutná kočka patří opravdické čarodějnici? Prázdniny jsou už pomalu na odpis, ale na Milu s Petrem ještě čeká pořádné srpnové dobrodružství. Milini rodiče si totiž pronajali chalupu na venkově, kde dvojice svérázných kamarádů narazí na pár podobně „divných“ dětí ze sousedství. Luisa sice možná tak úplně ujetá není, jenže o to zvláštnějšího má ta kudrnatá cácora bráchu: Eliáš neumí lhát a taky nerad dělá, co se nesmí, a když se mu něco nelíbí, co chvíli se prostě zasekne nebo rovnou zdrhne. Mila s pořádně proříznutou pusou i její věrný stín Petr si však rychle získají sympatie obou malých domorodců, a jakmile jim cestu zkříží nevšední kočka se smutným výrazem, pustí se ve čtyřech do pátrání po jejím majiteli. Indicie vydolované z nepříliš sdílných vesničanů je nakonec dovedou k domu staré paní Machové, která se už dlouhé roky straní lidí a o níž po vsi kolují děsivé historky… Pokračování úspěšného Klubu divných dětí, jehož sympaticky nedokonalí malí hrdinové nadchli mnohé vrstevníky z řad čtenářů i posluchačů.... celý text
Romány Literatura česká Pro děti a mládež
Vydáno:
2024
,
OneHotBook
Interpreti: Kristýna Ryška , Matyáš Valenta , Max Dolanský , Patricie Solaříková Pagáčová , Tereza Marečková
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Četla naše devítiletá dcera a tenhle díl se jí líbil o malinko víc než první. Líbilo se jí prý skoro všechno, kromě toho, že nějaká stará paní chtěla někoho zabít, to ne.
Mám pro Petřino psaní slabost. Tahle pohádka nepotěšila jen mé dítě, ale i mě při čtení. Díky za to.
Nějak mě to až tak nebavilo. První díl mi přišel o dost lepší. Ale možná mám taky trochu čtecí krizi. Jinak je paní Soukupová moje oblíbená spisovatelka.
Pokračování příběhu, je stejně dobré jako byla úvodní část. Proto mě docela překvapuje, že má kniha o tolik horší hodnocení. Noví dva přátelé a ztracená drahá kočka. Komu asi patří? Jednoduchá zápletka, která přesně pasuje do myšlení dětí. Dětská bezelstnost, svět viděný dětskýma očima. Příběh je vyprávěný pokaždé z jednoho pohledu dítěte, čímž příběh získává na mnohem větší zajímavosti. Audiokniha je velice vydařená a načetli jí: Kristýna Ryška, Matyáš Valenta, Max Dolanský, Patricie Solaříková Pagáčová, Tereza Marečková.
Dětská knížka, kterou muže číst i velký člověk. Záměrně nepíšu dospělí. Otvírá to oči. Dospělí často hledají důvod proč ne nebo proč jo. Děti to prostě udělají a to mě na tom bavilo.
Mila, Petr a Katka tráví poslední týden prázdnin na chalupě s rodiči Mily. Tam se seznámí s Luisou a jejím divným bratrem Eliášem. Každé dítě vypráví příběh ICH formou ze svého pohledu, každé trápí něco jiného. Po nějakém čase z příběhu zmizí Katka, nedávalo mi to smysl, proč tam tedy vůbec byla?
Mila nechápe sarkasmus, Petr je gay, Luisa je celý život ve stínu autistického bratra. Nesourodá partička nalezne klapouchou černou kočku a rozhodne se, že za každou cenu najdou, komu patří. Rozjíždí se tak dobrodružství.
Většinu knihy tvoří dialogy dětí, to pro mě byl první kámen úrazu. Ačkoliv je každé jiné, tak dialogy stírají tyto rozdíly a občas jsem se i ztratila v postavě. První polovina knihy je vleklá, jednou jsem knihu dokonce odložila, že ji nedočtu, ale vrátila jsem se k ní. Zajímal mě vývoj postav. Oceňuji vhled do hlavy autistického dítěte, které prožívá věci jinak než normální dítě. Perfektní byla ukázka sebestředné matky Luisy a Eliáše, která je celou dobu citově vydírala.
Bavila mě radost dětí ze skákání do kaluží i z obyčejných věcí a tak nějak mě kniha přenesla na vlně melancholie do mého dětství. Navíc obsahuje krásné a zvláštní ilustrace, moc se mi líbily. Přichází ale jedno velké ALE. A také trošku spoiler...
Mám veliký problém s myšlením postav a s tím, co kniha může předat. Děti vlastně celou dobu lžou a plácají se po zádech, kdo lhal lépe. Lhát se naučí i autistický Eliáš, který dosud v životě ani jednou nezalhal. Lezou na cizí pozemky a když najdou starou babku se zlomenou nohou, nepřivolají pomoc. Poté se rozhodnou potrestat další staré lidi tím, že jim porůznu schovají mrtvé králíky stažené z kůže po domech. Možná jsem ale jen úzkoprsá a zapomněla jsem, jaké je to být dítě. Kniha je takový průměr - neurazí, nenadchne. Hodnotím 3/5*.
Protože jsme s kamarádkou přečetly Klub divných dětí, zajímalo nás i toto pokračování. Přečetly jsme si to opět s chutí, líbily se nám zmínky nepříliš příjemných a někdy pro někoho až nechutných drobností, které však prostě k životu také patří. Připadá nám, že s dětmi by při čtení bylo třeba o jednotlivých akcích oněch divných dětí dost mluvit, a to právě ve chvílích, když někdy dělají něco, co vypadá jako nepěkné nebo nesprávné. Protože se na to lze dívat z různých úhlů pohledu a ty různé pohledy mohou mít právě různí čtenáři (či posluchači). My si to opět užily, i když přiznáváme, že první díl byl pro nás asi nějak výraznější.
E-KNIHA: S druhým dílem je to v podstatě totožné jako s jedničkou. Psychologie postav skvělá (ačkoliv se tady jejich způsob přemýšlení trochu stírá, takže i já spolu s jiným komentářem jsem se musela občas vracet v textu, abych si připomněla, kdo zrovna vypráví). Nápad se zatoulanou kočkou taky fajn, hrozně mě zajímalo, co z toho nakonec bude. Ale některé jiné zápletky, nevím, nevím... SPOILER: I když autorka podle vlastních slov nechce psát didaktické knihy pro děti, mám za to, že pro děti je každá kniha svým způsobem výchovná, protože oni nasávají, co je a není správné, ze všeho kolem. A když děti v knize dělají věci, o kterých vědí, že nejsou správné, ale stejně to udělají, Tak nějak nevím, jaký dávají příklad ostatním... Nehledě na to, že tam pořád lžou rodičům. Já chápu, každý chceme soukromí a občas rodičům zalžeme, ale tady to vypadá, že nedělají nic jiného. A ještě chválí za lež člena party, který měl do jisté doby se lhaním problém. KONEC SPOILERU Prostě pro dospělé na čtení fajn, ale dětem bych asi dala přečíst něco jiného.
70% - Moje nadšení z předchozího dílu bohužel trochu opadlo. Tentokrát jsou divné děti na prázdninách s Milinými rodiči na chalupě a hlavní zápletkou je jejich rozhodnutí nalézt majitele podivné kočky, která se zatoulala na jejich práh. Hned zpočátku mě nicméně zamrzelo, že ze čtyřky z minulé knížky zbyli jenom dva hrdinové, protože "s Frantou už se nekamarádíme" (hraje jenom videohry) a Katka sice zpočátku přítomna je, ale jako úplně zbytečná postava, která po jedné návštěvě koupaliště s ohledem na postoj ke svojí tloušťce hned zase z chalupy odjede.
A tak k Mile a Petrovi přibydou naopak dvě děti ze sousední chalupy - "normální" Luisa a její lehce (asi) autistický bratr Eliáš, který nedokáže lhát ani porušovat pravidla (zejména ta, která nastavila jejich maminka). A sice to postavy nejsou špatné, jenže na rozdíl od staršího Franty a Katky jsou zhruba ve stejném věku jako Petr a Mila, takže se ještě víc stírají rozdíly ve způsobu, jakým uvažují (knížka je opět psána v ich formě z pohledu střídavě všech dětí). Ono obsahově to samozřejmě rozdílné je - Petr se pořád bojí příšer (a asi je taky gay - tohle byla u relativně ještě malých dětí vsuvka tak trochu na sílu), Luisa chce hlavně něco zažít (protože jinak je pořád upíchlá doma se svým bratrem a v rámci nastavených pravidel), Eliáš se nechce pouštět do ničeho neschváleného a Mila je s tou svojí umanutostí, s jakou se stará o zvířata a lidí jsou jí naprosto šumák, už daleko za hranicí otravnosti. Jenže ten jazyk, jakým si ve svojí hlavě přemýšlejí, mi připadá prakticky nerozlišitelný a často jsem se přistihla, jak se vracím v textu ke jménu toho, kdo právě "mluví", protože z ničeho jiného to místy, kdy se řešily neutrální věci, patrné nebylo.
Nakonec mi tedy vlastně nejpropracovanější a nejvíc uvěřitelné přišly postavy staré majitelky kočky paní Machové, která se po návratu z vězení straní ostatních a tak nějak se už chystá umřít (a tím víc lituju, že jsme se o jejím příběhu dozvěděli jenom náznaky), a také Luisiny a Eliášovy manipulativní matky, která si svoje strachy o děti řeší jejich citovým vydíráním - ta je napsaná skvěle.
Četla jsem bez znalosti předchozího dílu a nevadilo mi to. Stejně tak mi nevadilo, že je kniha zacílená na dětského čtenáře. Kniha je čtivá, pro mě vleklá. Dynamická a zvratová pro mě byla až poslední čtvrtina knihy. V knize obsazeno několik hlubokých myšlenek, vyřčených dětmi. Připomenutí toho, jak na věci nahlížet jednoduše a nehledat nic za oponou. Prostě to je, tak jak to je.
Budu se opakovat, tak jako u prvního dílu Klub divných dětí.
Dokonalé !!!
Neúplná parta divných dětí odjíždí na poslední týden prázdnin na venkov na chatu. Tam se seznamují se sousedy z vedlejší chaty a spolu a ještě s kočkou, která si je z určitého důvodu najde zažijí hodně velké dobrodružství.
Hold, každý jsme jiný a divný, ať se nám to líbí nebo ne ! A nemusíme být vůbec až tak úplně děti....
Dávno už nejsem dítě, knihu jsem si ale užila i tak, což podle mě svědčí o její kvalitě. :-)
Moc pěkná kniha, občas je vyprávění trochu rozvláčné, ale i tak jsme si to užili. Dětem 8 a 10 se líbila moc.
Audiokniha
Tvorbu paní Soukupové mám moc ráda. V těch knížkách to není o nějakých velkých událostech, chvílemi je spíš o ničem než o něčem. A to se mi právě moc líbí. Jak popisuje vztahy, bez masek, bez pozlátek, na přímo. Chtěla bych umět takto někdy popsat svoje pocity. Chování člověka je zanesené spoustou výchovných vzorců, často ani my samy nechápeme, proč v nás některé věci vyvolávají silné reakce, nechápeme proč se chováme nějak, nedochází nám tam souvislosti. Paní Soukupová mě o tom vždycky donutí přemýšlet. První knížka v sérii se mi líbila o malinko víc. Tady mě to chvilkama přišlo trošku rozvleklé. Přesto doporučuji. Krásná knížka.
Já to miluju. Tahle Petra dělá literaturu pro děti, která z dětí nedělá hloupá mrňátka. Přesně ví, která v jejich světě bije. Nebojí se žádných témat a je neotřelá, opravdová a zábavná.
4,5 hvězdičky
Paní Soukupová by podle mě byla skvělá psycholožka:) to, jak věrohodně dokáže vykreslit svět dětí, jejich myslí, jejich uvažování a vnímání (totéž umí bravurně i s dospělými postavami), je neuvěřitelný. Strašně mě to baví, strašně! Její styl psaní mi vyloženě sedí, kdybych měla čas, tak tuhle knížku přečtu bez problémů na jeden zátah a ten příběh? Hlavní hrdinové tu jsou děti, které tráví pár dní prázdnin na venkově, během nichž si stihnout vytvořit nová přátelství, zažít dobrodružství a především se zase dozvědět něco o tom, jak to na tom světě doopravdy chodí.. Ačkoliv je to kniha pro děti, věřím tomu, že si ji užije i dospělák:) Krásné čtení, místy až dojemné, zároveň ale milé, provoněné letním teplíčkem a pohodou. Jasně, autorčina beletrie pro dospělé mě baví ještě o něco více, ale tuhle knížku budu hodnotit rozhodně vysokým počtem hvězd:))
S klidem můžu říct, že Petra Soukupová je moje nejoblíbenější současná česká spisovatelka!
(SPOILER)
Začátek měl velmi pěkně našlápnuto, ale konec mi přišel uspěchaný a vlastně nepromyšlený. Jako jasně, prázdniny končí a konec šmitec, ale i tak... Prostě takový nemastný - neslaný. Katka byla odstřižena rychle, bez cavyků, takže ani nevíme, jak odjela, na co myslela při odjezdu... A žádné další zmínky. Škoda... Zajímavá postava.
Soukupovou mám ráda, ale tohle byla asi nejslabší kniha, kterou jsem četla - nejen, že tam cpala téma homosexuality, které se teď objevuje snad všude a svým způsobem už je to protivné (nic proti!), ale prostě ten nicneříkající závěr.
Nicméně oceňuji tak trochu vhled i typologie rodičovství, což ocení rodiče jako jsem já... :-D
Takže tak...
Po zpětném přečtení mého komentáře si říkám, že to vlastně tak i mělo skončit... Protože proč? Protože tak to v dětském světě chodí... Že něco nějak je a pak je to zase jinak a tak to vlastně je... Jako bych viděla sebe...
Já ani nevěděla, že klub divných dětí už má pokračování.. pro mě super miluji psaní paní Soukupové, v tomto případě celkem nostalgie, byly to prázdniny mého dětství, toulat se po vesnici u babičky a zažívat dobrodružství..nás ale nikdo nehlídal jen jsme chodili na oběd až když byl hlad, žádné mobily ani hodinky jsme jako děti neměli a kdo měl tak stejně nenosil..moc děkuji za toto připomenutí a knihu vřele doporučuji.. divnej jsme přeci každý jen každý v něčem jiném a to je na nás lidech hezké, že jsme každý originál
Klub divných dětí pokračuje. Rozrostl se o další dva členy a jednu smutnou kočku. Tentokrát jej čeká prázdninové dobrodružství.
Opět nám Petra Dvořáková nabídla vhled do světa dětí, které se svým chováním vymykají ,,normálu". A udělala to způsobem sobě vlastním - citlivě, zábavně, nenásilně.
Dovolila i nám dospělým čtenářům se rozpomenout na strachy a obavy vlastního dětství. V neposlední řadě nastínila rodičům důležitost výchovy dětí k samostatnosti, odpovědnosti, toleranci, respektu a tím vším ke svobodě projevu.
Bohužel příběh se zraněnou stařenkou byl na můj vkus vyhrocen do absurdity. Respektuji, ale tentokrát snižuji své hodnocení.
P.S.: Pravá svoboda neexistuje bez vzájemného porozumění.“ Albert Camus
Audiokniha: Empaticky magicky čtou Patricie Pagáčová, Matyáš Valenta, Max Dolanský, Kristýna Ryška, Tereza Valentová
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Lepší než první díl. Skvělý příběh letního přátelství.