Dlouhé čekání

06.02.2022

(SPOILER) knihobudková...celkem jsem měla problém se začíst. tak nějak mi nebylo jasné o co vlastně v knížce jde..v první části se najednou ocitáme kdesi v bouřce v horách, kde jakási Henrieta kamsi jde a vzpomíná na nějakého doktora Blandela, altruistu, s kterým zachraňovala nějaké děti..z kontextu jsem pochopila, že zřejmě šlo o válečné sirotky z postiženého regionu. Henrieta se tak nějak zmítá sama v sobě, zvažuje, co dál dělat. A volí guerillovou válku..než to stihne rozjet ve větším, padne do místní léčky a její malá družina je zlikvidována. Udivilo mě, že Henrietě v podstatě nijak neublížili, utrpěla jen nepohodlím, hladem, chladem, a pak se teda musela dívat na likvidaci svých mužů...no a pak opět zvažuje, co dál. Ve zdecimované dědině najde mezi spoustou mrtvých podvýživenou slepou holku. Vytáhne ji z chatrče, kde živořili poslední přežívající na lidském mase, dokud neumřeli hladem...vidí v ní svoji spásu, ale ani tohle není správná cesta, jak se dozvídáme v druhém díle - pekařce Marii..

Pekařka začíná hezky popisy přírody a pokusem o obnovu opuštěných regionů, kdy se na "lazy" vrací původní obyvatelé i migranti, které láká možnost zisku půdy a vlastního majetku. Marie a její společníci oživují mrtvou dědinku...sledujeme hlavně vývoj Marie, její vnitřní život...Marie se z dřívějška znala s Henrietou, obdivovala ji, měla ráda, a zároveň se jí obávala jako ženské konkurence - v první části bylo znát, že mužům se Henrietta líbila..Marie žije s vandrovníkem, "krajánkem" Bisonetem, který nemá stání...a Marie to tuší...idyla dostane trhliny poté, co se na scéně objeví opět Henrietta...Bisonet k ní vzhlíži a dozvídáme se, že byla obviněna z čarodějnictví..(někde v hlavě vzadu mi zablikala Jana z Arku...mladá válečnice, která nedopadla dobře...)
Prožijeme tedy Henriettin proces, pokus o útěk, chycení, soud...a rozsudek. Marie se zmítá mezi city k muži a přátelstvím s Henriettou...a obojí končí..Henriettu nechá autor umřít na hranici (když se ještě dozvíme jednou větou, že slepá holčička také umřela...na horečku)
a Marie ? pokud jsem správně pochopila, je jí teprve 29let..mladá žena v nejlepších letech, sama sebe však v dobovém kontextu hodnotí jako starou a ztrápenou, unavenou životem a prací..a vyděšenou. Bojí se toho, že opět zůstane sama. Manžel umřel, a Bisonet ? och jak ho Marie chce. Miluje opičí láskou. Touží s ním zestárnout. Vychovat své děti. Ale po čem touží on ? Henrieta umírá a Marie nenachází klidu. Začínají jí záhadné bolesti břicha..jako předzvěst tragedie. Ano, volání cest. A nebo také útěk ? jisté je, že Bisonet odchází a Marie truchlí. V lese si zraní ruku (podle popisu mi přišlo, že by mohlo jít o vyhřezlou ploténku - prudká bolest, špatný pohyb, ochrnutí ruk..) a trápí se fyzicky i psychicky. Román končí návratem krajánka, který přichází udělat čistý řez..a odříznout Marii ze svého života. Klasika, výměna za mladší kus...Marie je zhrzená, trpí, vyvádí, a nakonec se zdá, že nachází naději do budoucna - nový život, nová generace rodící se ve válečných troskách..vidina dítěte jejího bratra se stává motivací k životu...

Román rozsáhlý, tragický, ale tak nějak nezáživný. Všechny ty hrozné věci mě nedokázaly dojmout. Henrieta mi přišla hlavně pošetilá..co vlastně chtěla dokázat ? tím, že jsme naskočili do obrazu z filmu, do rozjetého vlaku, a neměli jsme souvislosti, jen možnost sledovat její zoufalé počínání....
A Marie ? zrovněž zoufalá, nešťastná, toužící po obyčejných věcech...a vybírající si špatné muže, jak už tolik žen před ní...sice její část mě bavila víc než Válečnice, ale i tak jsem to dočetla hlavně proto, že nerada odkládám nedočtené...vracím d knihobudky a vracet se k ní určitě nebudu, autor promine...

08.01.2022

Kniha byla milé překvapení, narazil jsem na ni víceméně náhodou a měl jsem zrovna chuť si přečíst historický román, vlastně dva. Oba romány (na sebe volně navazující) docela uvěřitelně vykreslují dobové problémy, politické i společenské, stejně jako individuální tragédie. Mnohem víc mě oslovil první román, druhý mi přišel poněkud nastavovaný.

28.04.2021

Na dlouhé popisy přírody jsem si nakonec zvykla. Příběh Marie krásně a smutně popisuje těžký život žen a jejich stálou touhu po lásce a rodinném krbu.

24.04.2021

Francie, 17.století. Jeden příběh se odehrává během třicetileté války, druhý v období po jejím skončení. I přes zdlouhavé popisy cestování, počasí a okolní krajiny byly oba příběhy čtivé a obohacující. Pekařka Marie mi byla bližší než válečnice Hortensie, ale obě hlavní hrdinky měly své kouzlo osobnosti.

18.07.2019

Přestože je děj spíše smutný, určitě nelituji, že jsem si knihu přečetla.

09.04.2018

Citát z knihy, který mne oslovil:

Něžný, ale příliš vzdálený hlas Blondela se pokoušel jí připomenout, že nikdy žádné zabíjení nic nenahradí, že násilí, které přichází s represáliemi, plodí zase jen násilí, a ještě strašlivější, a to zase zplodí další… Něžný hlas zmlkl… Jasný pohled se vnucoval… Ale Hortensie už nebyla ochotná poslouchat Blondela. Jediné, co ji ovládalo, bylo to vření síly, jež se zrodila z jejího utrpení a jejiž mocnost pouze zvyšoval každý nový objev. Stala se řekou, nosila v sobě proud podobný těm, které stékají z hor její ztracené země. Mám v sobě řeku nenávisti, kterou už nic nemůže spoutat, myslela si.

27.07.2014

Příběhy dvou žen z těžkých časů 17. století, jejichž osudy se protnou v jedné smutné chvíli. První díl je o hledání správné cesty, odhodlaní, hrdinství, boji a nemilosrdnosti války. Druhý je o poválečné naději, vztazích lidí poznamenaných válkou, citech a neklidných duších. Vyprávění je hodně popisné, místy skoro zdlouhavé, napínavý děj a poetické vykreslení krajiny se střídá s nevýraznými částmi, zaujaly mě výborné popisy nevlídného počasí, které mělo dotvářet spíše temné vyznění knihy.