Dlouho jsme se neviděli
Ed McBain
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76099/bmid_dlouho-jsme-se-nevideli-JzZ-76099.PNG
4
162
162
Umíralo by se jim snáz, kdyby viděli toho, kdo jim přináší smrt? Detektivové 87. revíru se mohou jen domýšlet. Zatím před sebou mají jen jediný nesporný fakt: ti dva manželé jsou mrtví, zabili je krátce po sobě, a svého vraha určitě neviděli, protože byli oba slepí. Steve Carella a jeho parťáci si připadají podobně, když stojí nad mrtvolami Johna Harrise a jeho rovněž nevidomé manželky. Vidí jen dva mrtvé a jinak vůbec nic, nejméně ze všeho důvod, proč ti dva nešťastníci museli zemřít. Harris neprožil lehký život. Byl vietnamským veteránem přišel o zrak při výkonu vojenské služby. A jak pátrání pomalu a neochotně postupuje vpřed, vychází na povrch, že ve vlhkých asijských džunglích ztratil ještě mnohem víc. Taškář osud nabídl posměšnou výměnu: z války se vrátil nejen nevidomý invalida, ale i duševně značně poznamenaný člověk. Detektivy zavádějí stopy do hloubi do ne právě hrdé minulosti Ameriky, která nadělala z jedné generace svých mužů fyzické i duševní mrzáky. Zároveň se musejí jako amatéři z nutnosti nořit i do tajů psychiatrie a nečekaným policejním pomocníkem se stane i patron všech policejních lékařů Sigmund Freud. Zdá se totiž, že vodítko ke zdánlivě nesmyslné vraždě může přinést dávný sen, s nímž se Harris daleko od domova svěřil armádnímu psychiatrovi. Policisté zjišťují, že to bylo něco víc než sen: krvelačná noční můra, která se v průběhu následujících deseti let nedala zahnat a jen čekala na příležitost, aby na životy mnoha lidí vrhla svůj zlověstný stín…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1983 , PráceOriginální název:
Long Time No See, 1977
více info...
Přidat komentář
Ano a zase ano, spisovatel umí zaujmout čtenáře nebo posluchače jako v mém případě. Akniha od které se nešlo odtrhnout. Opět autor popsal velmi precizní a puntičkářkou práci detektiva Steva Carelly. Vyšetřují se vraždy tří slepých lidí. Motiv se řeší až v dávné minulosti. Smekám a tleskám.
Skvělý motiv vražd slepců. Steve se zamýšlí nad tím, proč a kdo?
Ale velmi a velmi zdlouhavé, zejména poslechem audioknihy. Zejména první polovina knihy oplývá omáčkou a popisem města. Stále jsem čekala na konfrontaci psa a pachatele, no a nic.
Carella předvedl zase perfektní práci s přispěním svých kolegů.
Tentokrát jsem ale poslouchala audioknihu a to bylo obzvlášť zdlouhavé.
Detektiv Carella musí mít nervy jako špagáty.
V tomto případu hraje hlavní roli mravenčí detektivní práce. Pomocí klasických postupů se řeší vražda slepých manželů. Koho baví postupné zajišťování stop a důkazů včetně slepých uliček (navíc v době, kdy nejlepším komunikačním nástrojem byla pevná linka), bude spokojen. Kdo popisy moc nemusí, měl by se poohlédnout po jiné knize.
Steve Carella řeší případ děsivější než je běžný průměr vražd ve velkoměstě Isola. Co je to za šíleného magora, který vraždí slepé lidi? Dokonce veterána z Vietnamu, který ztratil zrak při službě vlasti!
Carella tápe při hledání stop a analýze snů vojáka trpícího posttraumatickým syndromem. Detektivové nepoužívají při pátrání psy, ale tentokrát jim jeden slepecký pes s vyřešením případu pomůže!
Velké sólo pro Steva Carellu, zaplněné jeho trpělivým pátráním - popojížděním, vyptáváním, přesvědčováním, tu a tam dokonce i flirtováním. McBain jako by četl naše komentáře, které stále dokola upozorňují na jednoduchost zápletek a malý počet stran, a tak se v pokračování s pořadovým číslem 32 pořádně rozjel. Tentokrát tedy netradičních 344 stran, jsou tu delší, ale o to reálnější dialogy, podrobnější popisy osob, místností, ulic, časté retrospektivy (gangy v mládí, válka ve Vietnamu), tu a tam podrobná citace zákonů, a také častější kritická a přiléhavá zamyšlení nad vývojem Isoly, což se asi dá zobecnit na všechna americká velkoměsta v roce 1977.
Změna, která neublížila ani nepomohla.
85 % (zatím 140 hodnocení s průměrem 80 %).
80%
Výborná detektivka. Když jsem ji četla poprvé, nelíbila se mi tolik, jako dnes. Možná mně připadala zdlouhavá, teď mi to vůbec nevadilo a dala bych čtyři *.
Po letech letoucích znova...
Vlastně úplně nedokážu pochopit, proč mám McBaina tak ráda, jeho knihy jsou plné opakovaného násilí na ženách, na nemohoucích, na zvířatech... přesně všechno, co je pro mě nepřijatelné... a stejně ho hltám jak kdysi v patnácti :-)
Tohle mě bavilo, skoro do konce. Carella předvádí, jak úporná je práce vyšetřovatele. Svědkové nechtějí spolupracovat, stále někoho musí přesvědčovat, až vyhrožovat, aby se s ním vůbec bavil. Trochu škodolibé. Ale podle mě patří k těm lepším z 87. revíru. Až ten konec byl takový nějaký... prostě že bylo už potřeba to ukončit.
Za mě jedna z autorových hodně slabých, až nudných knih. Druhá polovina, místo aby spěla k finále a rozuzlení se neuvěřitelně vlekla.
Klasická pomalá detektivka, kde jsou do puntíku rozebrány všechny hlavní i méně důležité postavy. Trochu mě rozčilovaly zdlouhavé dialogy, kde z jednoduchého úkonu byla akce na dvě stránky a dokonce se tázaný dotazoval "Co?" a otázka se opakovala. Tohle schéma je vhodné do filmu ale ne do knihy. A taky bych tam polovinu lidí propleskla za chování k chudákovi psovi, počínaje Carellou a policistou, který měl na starost služební psy, konče. A kde pes skončil si nejsem úplně jistá...
To je snad nějaká osobní zkouška autora, nakolik je schopen své dílo nudně prodloužit o nepochopitelné kraviny až do samotného usmrcení čtenáře.
Tento starší prípad 87. revíru som počúvala ako audio. Pokojný, takmer flegmatický hlas Jiřího Zavřela sa ku Carellovi hodil ako uliaty a iba podčiarkol atmosféru veľkého zlého mesta spred štyridsiatich rokov. Telefonovalo sa z búdok na uliciach, údaje o predchádzajúcich činoch, či zloduchoch vyhľadávali policajti prácne v kartotékach. Žiadne mobily, kopírky, počítačové programy a identikity, naopak, veľa trpezlivej, mravčej práce detektívov z osemdesiatsedmičky. Zdĺhavé a podrobné vypočúvania svedkov a podozrivých vyznejú tak nevyhnutné a v dnešnej hektickej dobe takmer neuveriteľne vyústia k odhaleniu páchateľa a motívu.
Někdo vraždí slepce! A chlapci z 87. aby snad čarovali nebo co. Chytají se kdečeho, i snů, a já jim nedovedu poradit, i když sůvíme do šírání. Ale to, kde skončí hafan, jsem tipovala správně hned :-)))
Už jsem to fakt nevydržel a odložil jsem to, když ti úžasně chytří detektivové již poněkolikáté řešili, co s cvičeným psem. Pak jsem se k tomu ale vrátil a nakonec se mi to docela líbilo. Člověk si musí zvyknout na McBainův styl, který je chvílemi trochu rozvleklý.
Pěknej drsňák tenhle Carella.
Zakousne se a nepustí, dokud to nevyřeší.
Moje první mcbainovka. Líbilo se mi to. Fakt moc.
Ale to je tím, že jsem to poslouchala. A tady musím vyzdvihnout přednes Jiřího Zavřela.
Ten mi svým hlasem představil, jaký Carella byl: Úžasnej kliďas, ale pěkně vostrej.
Také se mi líbil pohled do jeho soukromí.
A i mě rozčilovalo, že pořád přemýšlejí o slepeckém psu: Co s ním?
Jako .. co s ním?
To je přece pes, který umí to, co jiní psi neumí. Tohle mě hodně štvalo.
Ale ten postup a styl vyšetřování se mi moc líbil. Ty vraždy ne.
Měli jsme několik knih od Ed McBaina, pořád jsem po nich pokukovala, ale to bylo někdy .. v minulém století. Lákalo mě to si je přečíst, ale vždycky jsem sáhla po knihách, které se zrovna četly.
P.S. Kniha se mi líbila tak, že jsem si ji koupila.
Po letech jsem si příběh zopakovala. Dřív jsem neměla žádné výhrady a neremcala. Teď jsem tiše kušnila každou chvíli. Dlouhé to bylo.
Průměrná autorova kniha zachycuje současné dění v 87. revíru, ale s odrazem do minulosti. A je záhadou, která část minulosti aktivovala vraha k činnosti. Carella je ale vytrvalý a na vše přijde!
Zdlouhavý příběh, ve kterém je čtenář pořád o krok před detektivem. Docela mě vytáčely okolnosti kolem toho psa - nikdo neví, co s ním, nikoho nenapadne, že vycvičeného, drahého slepeckého psa by mohli vrátit instituci, která ho vycvičila. Oni uvažují uvažují o útulku! Pravda, autor měl se psem záměr, ale ten byl taky průhledný jako sklo.
Průměr, dvě a půl hvězdy
Štítky knihy
vraždy pomsta slepota vývojová psychologie detektivní drsná škola zrakové postižení sluchové postižení tělesné postižení mocenské zájmy vývojové poruchy vyrovnání se s minulostí vyšetřování
Klasický Ed McBain. Dlouhé popisy ulic, vyšetřování, slepeckého života. Ale mě to baví, proto ho čtu. Hodí se na dlouhá čekání, má uklidňující tempo a rozuzlení potěší.